Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
@Beccca píše:
Je tady ještě někdo kdo nesouhlasí s umělým oplodněním? Zkrátka se mu to zdá jako mě proti přírodě?
Nechci provokovat ani vyvolávat hádky ale nemůžu si pomoct, mám předsudky vůči ženám které se za každou cenu chtějí stát matkami a přitom ani nepomyslí na dětské domovy.
nejvetsi hruzou meho pobytu v DD byli prave ty navstevy nebohych paru, co nas stipali do tvaricek a pak se rozhodovali, ktere tedy dite v te rade si vezmou. Dodnes si pamatuju, jak se mnou jedna pani stravila odpoledne, koupila mi nanuk a chovala me dokud jsem neusnula..a ja si tak prala, aby si me i se sestrou vzala. Stala jsem v rade a vybrala si klucika vedle me. Byli mi 4 a je mi z toho pocitu smutku a zklamani tezko doted. Takze…byt tebou drzim usta ![]()
@vodouska souhlas. Samozřejmě že braní HA každou ženu nepoškodí, doživotně nezneplodní nebo aspoň neodsoudí k tomu, mít děti jen přes IVF. Kdo chce, ať to bere, ale po zralém uvážení všech pro a proti. Jak tu padlo-užívat to proto, že v letáku je zlepšení pleti…no comment. Pro mě to cesta není, byla-kdysi v mládí…užívala jsem asi 2 roky, pak jsem prostě najednou začala mít divný pocit, že je něco špatně, že takhle to být nemá, nechci to tak..najednou jsem si už nepřipadala „moderní“, ale naopak nedokonalá, méněcenná (blbě to zní) tak jsem vysadila a už nikdy to brát nechci, i když fyzicky taky nemůžu říct, že mě to poškodilo, ovulační cykly mi naskočily hned.
@AndilekOli Super, ale to, že ty jsi rodila ještě před promocí, neznamená, že je to dokonalý vzor. Ne každý se cítí na dítě ve 22 a ne každá má ve 22 stálého partnera pro život. A popravdě, oni se ti mladší hošíci do otcovství v dnešní době také moc nehrnou (až možná na tu výrobu). Nicméně, gratuluji ke spokojenosti. Já sama za sebe, ve 22 bych dítě nechtěla, měla jsem naprosto jiní myšlenky.
@Nimie Nesouhlasím. Mně se první dítě narodilo v 36. Před 30 jsem dělala jiné věci, studovala, cestovala, dělala kariéru a v 35 jsem teprve dospěla do fáze, že když zůstanu několik let doma, nic mi neuteče. Byla jsem na dítě psychicky připravená. Nevidím důvod, pořídit si dítě ve 20 a pak celý život žít s pocitem, že mi něco uteklo (a věřím, že by se to nějak v mým chování vůči dítěti projevilo - ač nechtěně). Navíc i toho pravýho jsem potkala relativně pozdě
. A jsem připravena zůstat s dítětem doma do těch cca 3 let a i pak třeba pracovat na částečný úvazek, aniž bych to brala jako obětování se. S malym dítětem už se kariéra dělat nedá - vždycky jedno šidíš. S dítětem se nemůžeš z práce vracet uprostřed noci, každý týden odjet do zahraničí nebo aspon na druhý konec republiky. Zase na druhou stranu jsem dnes zajištěná, kdyby se náhodou partner zbláznil a odešel (což neudělá
, tak nás bez problémů uživim - protože jsem právě celý život pracovala na sobě. Abych měla vzdělání, praxi, zkušenosti. Nevidím na tom nic k odsouzení. Ale ani neodsuzuji ty 20-tky, které se na to prostě cítí a už takhle mladé po dítěti touží. Pokud mají, kde bydlet a z čeho žít, tak proč ne - at si dítě poříděj. Ale rozhodně bych neřekla, že je to jedinej správnej model.
Nejde o správnost modelu, jde o to, že je to biologicky špatně a tedy v daném případě skutečně proti přírodě. Že nás k tomu společnost vede… (už jen to, že ze školy lidi vylejzají mnohdy v cca 26 s naprosto nesmyslnýma představama a pak prudce narazí) je problém, ale ještě horší je, že se tomu podřizujeme.
Nesouhlasíš? V pořádku
nicméně to je přesně to o čem mluvím - lidi dneska smýšlí tak jako ty aneb „já se na to necítím, potřebuju dělat kariéru, potřebuju…“ což jim samozřejmě nikdo neupírá, ale začíná se to považovat za standart a tento model se předává dál i dětem, které to přebírají v ještě větší míře. A protože mají dneska možnosti, tak to nikoho netrápí. Prostě zpohodlněli, což je ten problém ![]()
Ono kdyby si ty lidi uvědoměli, co tím skutečně způsobují, možná by jim došlo, že nejsou všemohoucí, prostě nemůžou mít všechno a nemůžou zvítězit nad přírodou. My si ale užíváme, děláme šílenou kariéru (bůh ví proč), pak se teda někdy začneme cítit na dítě atd. - a děláme to, protože víme, že můžeme, protože nás při nejhorším někdo z doktorů za pár desítek tisíc spasí.
Ale ruku na srdce - kdyby se ta pomoc omezila jen pro ženy třeba do 30 nebo do 35 (myslím prvorodičky a myslím ten první impuls a kontaktování o vyšetření atd.) - kolik žen by si udrželo ten svůj postoj „já se na to prostě necítím, já se chci bavit, chci dělat kariéru“? Asi by jich moc nebylo a pokud jo, začalo by nás být tak málo, že by toho společnost hořce litovala… ono v tu chvíli by to totiž najednou bylo o tom, že na všechno ostatní je čas (což je většinou pravda), ale na ty děti čas nebude.
Nevím kdo z vás má jak staré rodiče, ale moji kamarádi, kteří se rodičům narodili zbytečně pozdě, se až příliš často pozastaví nad tím, že rodič už pak často nemůže plnit svou funkci v životě dítěte takovou jakou by měl (a oni to ty děti vidí a mrzí je to), je prostě moc starý a občas když je člověk srovná s jinými rodiči, tak by je přirovnal spíš k prarodičům - oni už často i ty děti vychovávají takovým mírně dědečkovským stylem a přistupují k těm dětem úplně jinak, ač si to sami moc neuvědomují.
Naopak rodiče, kteří podchytili ten biologicky správný věk, tak prostě vychovali děti, dovedli je do samostatnosti, pak si udělali kariéru a spokojeně si žijí. Nic není černobílé, ale kariéru jako argument prostě neberu - to je přesně to, na co je čas narozdíl od dítěte.
A ještě k tomu biologicky vhodnému období… když se podíváte na to, jak prudce po 25 a tím spíš po 30 (především pro prvorodičku) stoupá riziko poškození plodu, mentálních postižení a podobně - nehledě na tom, že se pro ženu otěhotnění komplikuje, ta pravděpodobnost se prostě stále snižuje - tak zjistíte, že to má své opodstatnění.
Jinými slovy, že se tak někdo rozhodl, ok, je to jeho život a pakliže si dotyčná nevzpomněla v 50, že by vlastně chtěla mít děti, tak to respektuji, ale nelze to považovat za normu a za něco, co by bylo v souladu s přírodou. Není.
Mimochodem k té kariéře - upřímně - z těch, když srovnám dvě skupiny lidí - ti kteří upřednostnili rodinu a ti kteří upřednostnili kariéru, tak z té první skupiny ti, kteří na to měli udělali kariéru i potom. Protože se ji narodilo dítě, vychovali ho, užili si ho a pak dítě se začalo osamostatňovat a oni se pustili do kariéry - ve 30 - 40. Ti, kteří na to měli, tak jí udělali, dostali se tam kam chtěli, probojovali a jsou zajištění. Ti, kteří se nikam neposunuli, se neposunuli ve valné většině kvůli tomu, že na to prostě neměli (někdo to tak holt má) a dítě s tím nemělo nic společného. Je jen minimální hrstka lidí, kterým to ovlivnilo život, ale je to asi tak stejná náhoda, jako že se může stát, že ve 30 zjistí, že nemají dostatek zdraví ani na kariéru ani na nic jiného.
Je to prostě o prioritách a schopnostech. Kdo je toho schopen, tak pracovat začne už při škole, při dítěti nezpohodlní a snaží se se udržet a pak prostě na sobě zapracuje a tu kariéru si udělá naprosto bez problémů. Kdo nechce nebo na to nemá, tak by stejně ničeho velkého nedosáhl, protože je to všechno o schopnostech a vůli, nikoliv o vhodném čase. Což se o dětech říct nedá ![]()
P. S.: Když někdo nemá kde bydlet a co jíst, tak to samozřejmě chápu. Já spíš mluvím právě o těch, kteří jsou zajištěni nad poměry a stále mají pocit, že mají málo a že si ještě nic neužili a ták ![]()
Jinak ono zjistit, ze mam s otehotnenim problem ve 25, je sice blby, ale furt mam furu casu na to to resit. Zjistit to ve 35, je ten problem vyrazne vetsi, casu mene a statisticky se i uspesnost IVF po te 35 hodne strme lame, po 40 uz je pravdepodobnost uspechu z vlastnich vajicek opravdu mala (i proto uz to po tomhle veku pojistovny nehradi).
Ja uznavam, ze jsem mela ohromnou kliku, ze jsem muze poznala ve dvaceti, sice jsem studovala vejsku, ale opravdu s vidinou rodinne hrozby s nicim neotalela, i kdyz bych mohla. Bylo nam skvele, konecne jsme meli oba slusnou praci, penize na cestovani… dnes jsem za ten celkem brzky zacatek snazeni fakt vdecna, rodila jsem o sedm let pozdeji a ted, po dalsich trech letech, tusim, ze me dite nejspis zustane jedinackem.
Pritom jsem vlastne ve veku, kdy spousta lidi s uvahami o diteti teprve zacina, ale zajdu k doktorovi a vidim - ovarialni rezerva povazlive klesa, s maximalnima davkama hormonu ze me vytriskaji par vajicek, ktera se navzdory priplaceni vsemoznych metod proste neoplodni… Fakt jsem sama za sebe rada, ze jsem do te petatricitky necekala a neuzivala zivota, ted bych byla dost v haji. Ale jak pisu, mela jsem velke stesti na skveleho chlapa uz hodne brzo. A zaroven smulu na to, ze mi ten konec zacina drive, nez je obvykle. Coz clovek nezjisti, dokud to nezkusi, bohuzel.
@ugluk píše:
A zaroven smulu na to, ze mi ten konec zacina drive, nez je obvykle. Coz clovek nezjisti, dokud to nezkusi, bohuzel.
Konec? Čeho? (Promiň za nechápavost, ale není to rejpavá poznámka, opravdu mě to zajímá
)
@verulenka píše:
@AndilekOli Super, ale to, že ty jsi rodila ještě před promocí, neznamená, že je to dokonalý vzor. Ne každý se cítí na dítě ve 22 a ne každá má ve 22 stálého partnera pro život. A popravdě, oni se ti mladší hošíci do otcovství v dnešní době také moc nehrnou (až možná na tu výrobu). Nicméně, gratuluji ke spokojenosti. Já sama za sebe, ve 22 bych dítě nechtěla, měla jsem naprosto jiní myšlenky.
Já to psala, protože bylo řečeno, že nikdo normální a zodpovědný nemá v dnešní době dítě brzy, což je prostě blbost
Mně zase připadá zvláštní žít 10 let s jedním partnerem a dítě plánovat v horizontu dalších 5 let, abychom ještě mohli cestovat a pak se děsně divit, že nám to nejde ![]()
@Nimie ono ne vždy to tak je.. ono je hezký mít dítě třeba v 26 ale k čemu to je, když třeba v tu chvíli nikoho nemáš? A s tou plodností to bude jen horší protože od mala pijeme vodu kde je antb, atiko, bahno a další chuťovky.. člověk se stresuje, v práci sedí, doma čumí na bednu a jí něco čemu se říká jídlo ale má to s ním pramálo společného.. jen málo jedinců má čas a prostor a možnost jíst naprosto „normálně“ bez éček a nastavovačů, barviv.. to, že mají děti pozdě je dobou, dneska se hodně hledí na materiálno, rodina jako taková není na prvním místě, a mladá maminka je leckdy považována za blázna, ač je to biologicky správně ![]()
@Nimie píše:
Jasně, však proto píšu, že chápu ty, kterým to prostě nejde ač dělají co mohou. Občas se to stane a nikdy nevíme co se nám v tom organismu děje. Ale je strašně smutné, když místo aby se na to pohlíželo jako na tu poslední spásnou možnost, se na to pohlíží jako na automatickou pomoc. Prostě proč by se ženská měla namáhat kvůli něčemu jako je dítě, však ono dneska se běžně rodí i ve 40, tak proč by si v 25 ničila postavu. Přeháním, ale to posouvání věku prvorodiček je znatelné a zdaleka ne u všech jde o to, že jim to prostě dlouhodobě nejde…
tak trošku to celé zjednodušuješ v prospěch svého názoru
určitě většina žen neodsouvá děti a založení rodiny kvůli tomu, aby si nekazilo postavu. Co když se prostě a jednoduše chovají jen zodpovědně?
To ti nenapadlo? Co když chtějí svoje dítě vychovávat v stabilním prostředí, s bytem/domem, finanční jistotou a ne pak natahovat ruku ke státu nebo viset rodičem na krku?
To nějakou dobu trvá…
A na margo toho tvého pocitu, že tady byla zakladatelka a „druhá strana“ urážena - název diskuze ti urážející nepřijde?
že vyvolal emoce je zcela logické, ale navzdory všemu se debata nesla v nevídaně slušném duchu a obě strany se navzájem respektovaly. Doporučuji přečíst celou diskuzi, než zas napíšeš něco, co ji povede k úplně jinému směru ![]()
@Nimie konec plodnosti
Jako jo, doktori mi tvrdi, ze dokud se mi jeste vajicka tvori, nejaka nadeje zustava, na druhou stranu prilis vysoka neni, klasicke IVF je pro me zcela zbytecne a neucinne a pokud bych byla bezdetna, tak mi momentalne hodne rychle ujizdi vlak.
Coz me k oklikou vede ke komentovani @neila - kazda mince ma dve strany, jako zenska, ktera temer do petadvaceti „travila produktivni vek“ na vysoke skole, mam pochopeni pro obe. Ale proste kdyz se rekne A, je nutno dodat i B, ono to zodopevne chovani zaroven prinasi i odvracenou stranu v podobe rizika, ze az vsecko to zabezpeceni mit budu, moje telo bude prilis stare na to, aby mi deti do toho idealniho prostredi privedlo. A „stari“ je v tomto ohledu velice realitivni pojem, nekomu vyrazne klesa plodnost ve 30, jinemu v 39. S tim rozdilem, ze ta prva ma preci jen jeste dost prostoru to resit.
Jak byli ženy a muži spokojení s lékařskou péčí?
Narodilo se vytoužené miminko? Přečtěte si hodnocení všech českých center asistované reprodukce nebo přidejte vlastní.