Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Panický strach o syna
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.6.17 00:01
@Anonymní píše:
@Amalthea tak mi tady ty rady ukaž! Nevím kdo do koho tady od začátku kope. Z toho co tady do mě všichni od začátku jedete že žádná doba nebyla dobrá, nevím, co bych si měla vzít za radu
Uz jsi vyhledala toho psychologa?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.17 00:02
@Anonymní píše:
@Amalthea tak mi tady ty rady ukaž! Nevím kdo do koho tady od začátku kope. Z toho co tady do mě všichni od začátku jedete že žádná doba nebyla dobrá, nevím, co bych si měla vzít za radu
a co bys jako chtěla slyšet? Jak je všechno na hov*no a že máš kluka zavřít do skleníku z neprůstřelného skla a držet ho tam až do skonání věků?
Rad jsi dostala dost.
- nevnímat svět kolem sebe tak negativně, protože to šíříš i na všechny kolem sebe, dokonce i tady se ti to podařilo. S tímto přístupem si ty průsery do života akorát přitáhneš.
- pokusit se bojovat proti úzkostem, zejména vůči synovi, bylo by totiž hodně naivní si myslet, že ho to v 5 letech nijak neovlivňuje
- vyhledat pomoc psychologa, sama přiznáváš, že tvůj strach je nenormální a panický a asi tedy tušíš, že překračuje únosnou mez standardního strachu o dítě
Tím, jak k věcem přistupuješ, třeba k té operaci, mu opravdu hodně pomůžeš - hysterická matka a vystresované dítě, které místo abys udržovala v dobré náladě, jak to všechno zvládne atd., akorát děsíš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.17 00:04
@Anonymní píše:
@sirikit Nemej strach, ja si dite vychovam jak se patriMiru pravdepodobnosti si moc dobre uvedomuju. Ale asi ty mas kazdeho prokouknuteho a vis, ze to neni posahanec, ktery s nima sympatizuje. Nemusi to byt totiz zasadne nekdo od nich
Já tohle především vůbec neřeším.
Strach a prachy jsem nikdy neměla.
Koukni - živím se tím, že jsem v podstatě denně za volantem, dálky, krátké vzdálenosti, města… fakt ročně desetitisíce kilometrů. A to vůbec nemluvím o tom, že běžně jednám s neznámými lidmi v jejich prostředí, když zmáčknu zvonek, obvykle nemám ponětí, kdo konkrétní mi otevře. No a co? 
Fakt se nebojím a zkušenosti vesměs pozitivní.
Za sebou mám tři havárky - ne vlastní vinou - kdy z auta byla totálka a já dvakrát ani škrábnutí, jednou xicht ošlehlý od airbagu a prsa naražená, jak jsem vlítla do pásů. Dostal mě nafetovaný frajer v protisměru, ukradeným autem.
Fakt je to hrozně o štěstí. Mít ho víc, jet o pár minut dřív nebo později, vůbec jsme se nemuseli potkat. Mít ho míň… mohla jsem být už pár let po smrti.
Islámští teroristé s tím neměli vůbec nic společného, nebo se k tomuto útoku alespoň D´aiš nepřihlásil. 
Znovu. Nevíš, nevymyslíš to, nemáš nikoho prokouknutýho a poznáš prd.
Samozřejmě se snažím eliminovat riziko na únosnou mez - teď teda, co už jsem přeci jen starší a rozumná, chihi.
Ale žít pod skleněným poklopem by mě bavilo mnohem míň, než s jistou mírou rizika - a naplno. Dopřej to i svému dítěti, fakt. 
Příspěvek upraven 02.06.17 v 00:16
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.17 00:06
@Anonymní píše:
@sirikit Tady je vidět jaký jsi ty člověk, že nemáš absolutně žádnou úctu k mrtvým
Bezcharakterní ničema, to víš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.17 00:09
Já ti docela rozumím, taky nejsem úplně klidná, když nemám děti u sebe. a o počtu dětí to vůbec není, já mám 3, a čím víc dětí, tím víc nervů, co se jim může stát. děti jsou beze mě celkem v pohodě, ve školce, s tátou i s babičkou, školka se tedy týká jen těch dvou starších, ale já takovej ten opravdovej vnitřní klid cítím jenom ve chvíli, kdy mám všechny 3 u sebe. na noc ještě nikde jen tak nebyli, abyhc si „odpočinula“, uvidíme, kdy ta chvíle nastane. u toho 7 letýho už si to pomaloučku i umím představit, ale zatím příležitost nebyla. jako já byla na mámu fixovaná hodně dlouho, když jsem poprvý byla 3 noci sama u tety a strejdy, který jsem měla, a mám ráda, bylo mi asi 9, a stejně jsem tam hodně brečela steskem, asi ve 12 na škole v přírodě, na první, už jsem byla v pohodě.
na ten výlet bych ho asi pustila, ale strach bych měla, velkej(naši kluci ještě nebyli, protože v tu dobu jezdíváme pryč, když mívají výlet se škokou). jako snažím se s tím bojovat, třeba před týdnem jsem poprvý poslala 7 letýho samotnýho do asi 300m vzdálenýho krámku pro borůvky, na který měl chuť, je to i přes silnici, a parkoviště, klidná jsem nebyla, ale zvládl to(až na to, že půlku borůvek vysypal )
a s tou kýlou, držím palce, aby operace nebyla potřeba, to je taky moje noční můra, z narkózy, operací, a tak, mám hroznej strach 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.17 00:17
@Anonymní píše:
Tak nazorny priklad toho, proc je ta doba dnesni doba hrozna. Podivejte se jak se chovate k cloveku, ktery potrebuje podrzet, pomoct, poradit
Ty potřebuješ psychologa, s prominutim facku aby ses probrala, vycestovat třeba do Bangladéše(je jedno v jakém poradi ty body splnis), ale rozhodně nepotřebuješ podržet od nás na emiminu. Promiň, ale to co tady píšeš není normální. Mám 2 děti, nikdy jsem takhle nevysilovala, odmala je vedu k totalni samostatnosti a neumim si predstavit jak je na tom tvůj kluk když odmala žije s vynervenou a paranoidní matkou. Sorry, že tě nepodrzim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.17 00:26
@Anonymní píše:
@SlecnaSally anebo z něj vychovám opatrného a obezřetného člověka
Podle toho co píšeš spíš paranoika, který v každém uvidí teroristu s podomacku vyrobenou bombou. Nebo člověka, co si sám nebude vůbec věřit a bude stejně uzkostny jako ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.17 00:57
Dosud jsem žila v domnění kterak úzkostná matka na zabití jsem. Vidím že je to se mnou ještě dobrý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.17 01:37
@Anonymní píše:
@sirikit Tak to jsi mela stesti, ze te tak skvele vylecili. Znam totiz lidi, kteri takove stesti nemeli. Treba chodili pul roku k dr. s bolestma, ten je mel za simulanty a nakonec se prislo na rakovinu ve 4. stadiu. Konkretnimu cloveku bylo 21 let. Pred tremi dny zemrel. Tak pojdme vychvalovat nase zdravotnictvi az do nebe. Nemluve o mem osetreni po nehode atd.atd.
Taky jsem po těžkém úrazu, na zdravotnictví jsem nezanevřela ač jsem jeho kvalitu pociťovala skoro tři roky bez přestávky a byla 12× na operačním stole v narkóze. S tímto chemickým koktejlem v těle jsem o rok později porodila dítě a druhé o osmnáct měsíců později. Starší jsou tři a jezdí k babičce na vlastní přání třeba na týden.
Jak chcete vychovat sebevědomého samostatného jedince, když mu nedáte prostor. Vyhledala bych odborníka a vydržela aspoň kvůli synovi, protože určitě bude svoje povolání každý provozovat úplně špatně, neúčinně… Seberte se a hledejte na každém dnů svého života něco krásného, pro co má smysl žít (mimo syna), uz jste tady nemusela být
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.17 02:06
@sirikit
Jéé, ty jsi mi právě moc sympatická takovým svým správným životním nadhledem. Co se týká zakladatelky - chápu, mám víc dětí a bojím se o ně taky. Nejraději bych je měla kolem sebe, ale užívám si to jen s těmi nejmenšímu, puberťáci už jsou holt mimo dohled. Jeden chce cestovat po světě, druhý studovat v cizině, třetí provádí adrenalinové sporty atd. Pořád je o koho se bát. Ale když si vzpomenu, co všechno jsme vyváděli… Manžel říká - přetrhl bych je, kdyby blbnuli jako já. No a taky jsme přežili. Moje babička prožila obě světové války, měla deset sourozenců, vydrželi jen ti nejodolnější. Rodič zemřeli brzy. Jasně že člověka někdy napadne, kam ten svět kráčí, zda je tu bezpečno, ale zkus se radovat z každého dne, z každičké chvíle, netrap se příliš budoucností a starostmi příštích dnů, řeš jen starosti daného dne. Možná by nebyla špatná i nějaká psychoterapie. Chápu, že z nás můžeš mí pocity, že tě dost nechápeme, protože člověku se to lehce mluví, když neprožívá takové úzkosti jako někdo jiný, neboť „sytý hladovému nevěří“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.17 03:15
Uzkostna porucha, vyžaduje reseni s odborníkem, jinak to dítě znicis.
V autobusech se vetsinou připoutat jde, u nás, kdyz jedou deti na výlet, posle dopravni spolecnost vzdy autobus s pásy. Kdyz někam jedeme sami, pásy tam vetsinou jsou, trojbode, minuly tyden dostala dvouleta dcera od dopravce sedacku. Nebyla tak pohodlna jako autosedacka, ale zvýšila ji, poskytla oporu hlavy a zad. Jeli jsme jen 60km bez mistenky a bez toho, aby o nas dopredu vedeli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.17 03:32
Dnes je ta nejbezpečnější doba, jaká kdy byla. Asi proto je čas přemýšlet nad „drobnostmi“. Já mám děti dvě a vůbec by mě nenapadlo se bát, že jedou na výlet místní čugálkou. 
Užijí si to a to je hlavní. To musí být v životě hodně omezující, takováhle paranoia, ne? Přijde mi to fakt už hodně úzkostné a následně i pro dítě stresující. Možná je to nějaký projev posttraumatické stresové poruchy… Řešila bych to, psychologů jsou mraky, vyhledej podle místa bydliště
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.17 05:35
Zakladatelko, všichni normální rodiče se boji o své deti. Nemá smysl připomínat světové války,50ta léta, uranového doly atd, protoze Ti to, plným pravém, vůbec nic nerika, je to pro Tebe,,jako ostatne pro většinu zde diskutujicich, historie/dejepis 
A ohánět se bouračkama v autě, spravodajcema z Afghánistánu a babickama s 10ti dětma není relevantní. Možná, že Te chtěli všichni, někteří silackejma recma, podpořit, ale asi se to moc nepovedlo. A bud ujistěna, že všichni se boji o své deti přesně jako Ty. Časem se určite naučíš svuj strach zvládat. Až Ti klouček dokáže, ze z výletu se vrátí v pohodě, třeba jen s rozbitym kolenem. A pokud mas, tedy Tvůj synek, babičky a dědy, zkoušej jim dát „po troskach“ příležitost s nim byt, starat se o něj. Zjistíš, ze i bez Tebe je v klidu, má nový „kamarady“,a Ty si časem od úzkosti odpočines. Myslet na synka budeš porad, ať je u babičky, na výlete, ve školce, škole, dela maturitu atd 
A po každý budeš ráda, až se odnekud přiřítí domu. A situace v Evropě určíte dobra není. A jenom lidi bez „mozku“ nemají obavy. A to je pak skutečně případ pro psychiatra.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.17 05:56
Podle me zadelavas /pokud se uz nestalo/ na velky problem sveho ditete. Vidim tam nezdravy vztah /on me zboznuje a ja jeho taky/ a snaha pestovani ve skleniku.
Takhle ti z nej vyroste zakomplexovany jedinec, ktery se bez tebe ani neuprdne / s prominutim/.
Zacni resit sebe, take bych radila uz psychologa a dej mu prostor.
Ono se take muze stat, ze diky tvym strachum a prehnane peci se syn v dospelosti osamostatni a odtrhne od tebe mnohem dal, nez normalni dite. Prave aby se uz nedusil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
