Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
AhojMám hrozný problém s tím, že mám až panický strach o dítě. Jsme na sebe oba fixovaný, máme skvělý vztah, on mě zbožňuje a já ho neskutečně miluju, je to moje všechno a kdyby se mu něco stalo, tak umřu. Je to určitě ještě umocněno tím, že jsem ne svojí vinou byla účastníkem vážnější autonehody a dodnes se z toho fyzicky i psychicky dostávám. Bylo to jen o chlup, že se mnou dítě nebylo v autě, vysadila jsem ho předtím ve školce. Jinak jsme tam jezdili pořád, takže ta představa mě děsí.
A teď řeším konkrétní problém - mají jet na školkový výlet a já jsem úplně šílená z toho, že by tam měl jet a zvlášť když vím, že je tam ošklivá cesta. Úplně mě přepadá panikaZase mu nechci ublížit tím, že ho tam nepustím.
A další věc - na pětiletce u dr. jsme dostali doporučení na vyšetření kvůli kýle, takže zřejmě operace - takže narkóza, možnost, že se něco pokazí atd. Jsem z toho opravdu špatná
Prosím o nějaké rady, jak se s tím vyrovnat atd. Případně třeba doporučení na psychologa, který toto řeší.
Moc děkuju!
Myslím, že na tohle pomůže leda mít další dítě. Kamarádky, které se extrémně fixovaly na dítě a nechtěli ho nikomu půjčit, najednou posílají to samé dítě na školky v přírodě, k babičce atd, když se narodí miminko.
Sama ti neporadím, jsem na tom podobně
A to už jsem jedno dítě vychovala, ale nebylo moje. A o to jsem se nebála, byla jsem v pohodě. Ale teď se svým jsem pěkně vystrašená furt.
@Bábrdl Jenže u nás asi další nebude, popravdě by se mi ani nechtělo přivádět dalšího tvorečka do dnešní hrozné doby. Tento bude mít co dělat, aby se životem nějak protloukl. A myslím, že by se to jen zdvojnásobilo
@Anonymní píše:
AhojMám hrozný problém s tím, že mám až panický strach o dítě. Jsme na sebe oba fixovaný, máme skvělý vztah, on mě zbožňuje a já ho neskutečně miluju, je to moje všechno a kdyby se mu něco stalo, tak umřu. Je to určitě ještě umocněno tím, že jsem ne svojí vinou byla účastníkem vážnější autonehody a dodnes se z toho fyzicky i psychicky dostávám. Bylo to jen o chlup, že se mnou dítě nebylo v autě, vysadila jsem ho předtím ve školce. Jinak jsme tam jezdili pořád, takže ta představa mě děsí.
A teď řeším konkrétní problém - mají jet na školkový výlet a já jsem úplně šílená z toho, že by tam měl jet a zvlášť když vím, že je tam ošklivá cesta. Úplně mě přepadá panikaZase mu nechci ublížit tím, že ho tam nepustím.
A další věc - na pětiletce u dr. jsme dostali doporučení na vyšetření kvůli kýle, takže zřejmě operace - takže narkóza, možnost, že se něco pokazí atd. Jsem z toho opravdu špatná
Prosím o nějaké rady, jak se s tím vyrovnat atd. Případně třeba doporučení na psychologa, který toto řeší.
Moc děkuju!
Neporadím, ale chápu Te
@Anonymní píše:
@Bábrdl Jenže u nás asi další nebude, popravdě by se mi ani nechtělo přivádět dalšího tvorečka do dnešní hrozné doby. Tento bude mít co dělat, aby se životem nějak protloukl. A myslím, že by se to jen zdvojnásobilo
No, tak jestli takhle uvažuješ o všem ve svém životě, tak to mi připadáš už úplně mimo. Dělej se sebou něco…Jako co je za hrozná doba, že děláš katastrofální závěry?
Hlavně to dítě nech dýchat a dopřej mu víc, než si odporuješ..
@Anonymní píše:
@Bábrdl Jenže u nás asi další nebude, popravdě by se mi ani nechtělo přivádět dalšího tvorečka do dnešní hrozné doby. Tento bude mít co dělat, aby se životem nějak protloukl. A myslím, že by se to jen zdvojnásobilo
U nás taky nejspíš ne. Už kvůli věku ![]()
Nevím, možná by se to zdvojnásobilo, ale v mém okolí jsou nejúzkostnější matky jedináčků. A je to logické. Všechny sázky máš na jednu jedinou kartu. Ta holt musí vyjít. Je logický, že se bojíš. Taky se bojím.
Úzkostlivým matkám jedináčků se podle mě spíš uleví, když přijde druhé dítě.
A co se týká dnešní „hrozné“ doby. Nikdy jsme si nežili tak bezpečně a pohodlně. ![]()
@Bábrdl Tak pohodlně jsme si určitě nežili, ale o bezpečnosti by se dalo diskutovat
Realita? Všichni jednou umřeme.. tak si nepředstavuj jak hrozný je dnešní svět. To by pak nerodili ani za války.. a ty se z toho jen zblázníš. Ano, tak se bojím o dítě (teď už mám dvě děti) ale stát se jim může cokoliv kdekoliv /i doma!/ akorát to bude odnášet tvé dítě. Já to překonávám a dost mi pomáhá chlap - chlapi to mají vůbec jinak.. a to je dobře.
@Anonymní píše:
@pannda Nevím kdo je mimo, když nevíš jaká je doba
A kdy byla ta lepší doba? Když se rukovalo do první světové války a zabít tě mohla kromě kulky i blbá angína? Nebo když byla hospodářská krize v třicátých letech, nebyla práce a lidi vařili třeba boty, aby získali trochu tuku? Ne počkej, když se Hitler drápal k moci, to bylo lepší? A pak začlo to super období druhé světové války… A pak tu máme prima padesátá léta s politickými procesy, jáchymovskými doly, nejistotou a měnovou reformou. No a pak jsme skočili rovnou do studené války, Kubánské krize, když na sebe dvě velmoci mířily nukleárními zbraněmi a každý den hrozil armageddon?
Mjo, hrozná doba je dneska, fakt.
Ne, vážně. Otevři oči. Co si idealizuješ? Kdy teda bys chtěla rodit děti? v pohádce nežilo lidstvo nikdy. ![]()
Mam deti dve a take mam takove strachy. Zvladam skolkove vylety, protoze starsi je uz 5,ale cely den trnu, to se priznam.Ted jeste chystaji dva vylety vlakem, to me klepne;-)Jinak operaci kyly jsme zazili, bylo to rychle, hospitalizace na 2 noci. Nejhorsi bylo udrzet dite nalacno a pak zalezi na reakci na narkozu a jestli ti pak brzy usne. A neni to pupecni kyla? S tou se da jeste neco delat na rehabilitaci.
Nikdo nevime co z toho co se deje dnes ve svete vznikne, ale myslim, ze vsichni tusime ze nic dobreho ![]()
@Anonymní píše:
Nikdo nevime co z toho co se deje dnes ve svete vznikne, ale myslim, ze vsichni tusime ze nic dobreho
Stále jsi ale neodpověděla, kdy to podle tebe bylo lepší.
@Anonymní píše:
Mam deti dve a take mam takove strachy. Zvladam skolkove vylety, protoze starsi je uz 5,ale cely den trnu, to se priznam.Ted jeste chystaji dva vylety vlakem, to me klepne;-)Jinak operaci kyly jsme zazili, bylo to rychle, hospitalizace na 2 noci. Nejhorsi bylo udrzet dite nalacno a pak zalezi na reakci na narkozu a jestli ti pak brzy usne. A neni to pupecni kyla? S tou se da jeste neco delat na rehabilitaci.
No prave, ze zesilim tu dobu co bude pryč
Kdyby se dalo aspon pripoutat v tom autobuse, byla bych klidnejsi
Mela by to byt pupecni kyla
Ahoj
Mám hrozný problém s tím, že mám až panický strach o dítě. Jsme na sebe oba fixovaný, máme skvělý vztah, on mě zbožňuje a já ho neskutečně miluju, je to moje všechno a kdyby se mu něco stalo, tak umřu. Je to určitě ještě umocněno tím, že jsem ne svojí vinou byla účastníkem vážnější autonehody a dodnes se z toho fyzicky i psychicky dostávám. Bylo to jen o chlup, že se mnou dítě nebylo v autě, vysadila jsem ho předtím ve školce. Jinak jsme tam jezdili pořád, takže ta představa mě děsí.
Zase mu nechci ublížit tím, že ho tam nepustím.

A teď řeším konkrétní problém - mají jet na školkový výlet a já jsem úplně šílená z toho, že by tam měl jet a zvlášť když vím, že je tam ošklivá cesta. Úplně mě přepadá panika
A další věc - na pětiletce u dr. jsme dostali doporučení na vyšetření kvůli kýle, takže zřejmě operace - takže narkóza, možnost, že se něco pokazí atd. Jsem z toho opravdu špatná
Prosím o nějaké rady, jak se s tím vyrovnat atd. Případně třeba doporučení na psychologa, který toto řeší.
Moc děkuju!