Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Panický strach o syna
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.6.17 11:50
Jsem v pořádku, děkuji za optání. Přečti si diskuzi, radu jsem ji dala a to psychologa. Vlastně když si to precteš tak zjistíš, že ani řadu nechce. Myslí si, že je to v pořádku být takhle opatrná a predvidava.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.17 12:32
Nechapu smysl diskuse 
Chces radu a pritom si v kazdem prispevku ten svuj strach obhajujes. Ze neco neni ok asi tusis, jinak by jsi tema nezalozila. A ano, myslim si, ze je to presmiru a ze je odbornik na miste 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.6.17 13:00
Pokusit se začít myslet pozitivně, UŽ KVŮLI DÍTĚTI, ať s pomocí blízkých či odborníka, radovat se z každého dne a holt přijmout fakt, že svět je jak krásný, tak i nebezpečný. Ale zkrátka někdy po nějakém traumatu, i když se člověk snaží si tyto věci rozumově vysvětlovat, psychika může udělat své a opravdu to není lehké se z toho sám jen tak dostat. Řeším teď také úzkosti a to jsem vždy byla, myslím, pozitivně naladěný člověk, hned jsem se z ničeho nehroutila. Teď si ale psychicky „užívám“ (pes mi vyjel na mou roční dcerku a skončili jsme na šití v obličeji, já skončila na antidepresivech), holt jako máma to teď všechno vidím trochu jinak. A to by mě nikdy nenapadlo, že nějakých úzkostných stavů jsem schopná. Takže si dokážu představit, jak šíleně se člověk může začít cítit. Ale sama věřím, že čas a úsilí o pozitivní myšlení, s pomocí blízkých či odborníka úzkosti zažene. Pokud je to u zakladatelky s úzkostmi opravdu vážné, vyhledala bych odborníka. Hlavně se sama snažit si černé myšlenky ještě více neživit a říkat si, že to bude dobré. Kdybychom občas nezažili něco špatného, asi bychom si dostatečně neuvědomovali v životě to krásné. Držím palce, ať je brzy lépe.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Anonymní
2.6.17 13:46
@Anonymní píše:
Pokusit se začít myslet pozitivně, UŽ KVŮLI DÍTĚTI, ať s pomocí blízkých či odborníka, radovat se z každého dne a holt přijmout fakt, že svět je jak krásný, tak i nebezpečný. Ale zkrátka někdy po nějakém traumatu, i když se člověk snaží si tyto věci rozumově vysvětlovat, psychika může udělat své a opravdu to není lehké se z toho sám jen tak dostat. Řeším teď také úzkosti a to jsem vždy byla, myslím, pozitivně naladěný člověk, hned jsem se z ničeho nehroutila. Teď si ale psychicky „užívám“ (pes mi vyjel na mou roční dcerku a skončili jsme na šití v obličeji, já skončila na antidepresivech), holt jako máma to teď všechno vidím trochu jinak. A to by mě nikdy nenapadlo, že nějakých úzkostných stavů jsem schopná. Takže si dokážu představit, jak šíleně se člověk může začít cítit. Ale sama věřím, že čas a úsilí o pozitivní myšlení, s pomocí blízkých či odborníka úzkosti zažene. Pokud je to u zakladatelky s úzkostmi opravdu vážné, vyhledala bych odborníka. Hlavně se sama snažit si černé myšlenky ještě více neživit a říkat si, že to bude dobré. Kdybychom občas nezažili něco špatného, asi bychom si dostatečně neuvědomovali v životě to krásné. Držím palce, ať je brzy lépe.
Děkuji ti za tvůj příspěvek a pochopení 
A moc držím palce ať je malé lépe a má co nejmenší následky Tobě také ať je lépe 
A máš pravdu v tom, že si po něčem špatném člověk začne vážit úplných maličkostí ale také na druhou stranu si uvědomí tu křehkost života a hlavně těch našich mrňousků a to je to co mě trápí 
Měli jsme vše těžké - těhotenství, porod, takže určitě je to dáno i tím a také se mu snažím dát to, co já neměla - mámu 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Anonymní
2.6.17 13:52
@stock píše:
Jsi opravdu v pořádku? Chtěla radu a ne Tvoje nesmyslny pranýřování. Pokud by fakt nějakou poruchu měla, tak tohle ji určite pomůže.
Děkuju Přesně tak, jediný co jsem chtěla - vyslechnutí, radu, pochopení a ne tyhle chytré řeči 
- Citovat
- Upravit
2.6.17 14:29
@Anonymní píše:
Děkuju
Problém je, že když ti někdo řekne, že to co cítíš a jak se vůči svému dítěti chováš už je za hranicí obyčejného strachu, tak začneš útočit.
Vyslechnout ok, pochopení ok - ty chceš se utvrdit v tom, že je to vlastně normální…
Radu ti tu dávají a to okázale ignoruješ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.17 14:41
@Anonymní píše:
Děkuju
Ty žádnou radu nechceš. Všechny jsme ti tu daly stejnou radu- psychologa. A ty jsi začala hned o nehodě kde jsi zachránila x životu, případně o tom jak je důležité předvídat a být maximálně obezřetný. Nebo ještě hůř, začneš s teroristy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.17 14:58
@Anonymní píše:
@Russet Nikdo tě nenutí sem přispívat
Nenutí. Je to veřejná diskuze. Nemůžeš čekat, že ti tady budou všichni přizvukovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.17 16:13
Zakladatelko, napíšu to asi drsně, ale pravdivě. Na zdravé obezřetnosti a pozornosti není vůbec nic špatného, ale…i kdyby ses na tisíc kousíčků rozkrájela, syna pře případným neštěstím, nemocí či dokonce smrtí stejně nikdy stoprocentně neuchráníš. Nikdy! Toto si musíš v prvé řadě uvědomit a hlavně to přijmout.
Svojí úzkostlivostí a silnou vazbou na něj mu skutečně můžeš spíš ublížit, a to hodně. Je mu pět, brzy ho čeká mladší školní věk, je nejvyšší čas, aby jsi přestřihla pupeční šňůru a začala z něj vychovávat slušného sebevědomého a samostatného člověka. Ne ustrašený uzlíček nervů, který na tebe bude buď nezdravě fixován a nebude schopný vést vlastní samostatný plnohodnotný život, nebo tě naopak bude pro tvé snahy nenávidět a odstěhuje se jednoho krásného dne co nejdál od tebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.6.17 17:32
Také děkuji za podporu, naštěstí v neštěstí to bylo jedno seknutí zubem, takže je z toho cca centimetrový šlic, který snad časem rozmasírujem, malá se psů nebojí, ale mě to vzalo fest, takže po tomto zážitku jsem zažila psychickou stránku člověka, o které jsem neměla potuchy a jak jsem psala, nikdy bych to u sebe nečekala. Mrzí mě, jaké jsi to měla s těhotenstvím, porodem a že nemáš maminku, opravdu je mi líto, to je na psychiku pěkný nápor, může se to střádat a pak jedno trauma, pomyslný pohár přeteče a pak tu jsou úzkosti, o kterých jsi neměla ani páru, že jsou možné. Některé příspěvky tu mohou být pro Tebe drsnější, ale přispěvatelky to nemusí myslet zle, každá můžeme být jiného „ražení“ a ono může být někdy těžké vcítit se do situace člověka, když si to ten druhý nezažil, ani vlastně nastejno nikdy nemůže se všemy okolnostmi. Potom pro Tebe obrovské trápení může být pro druhého banalitou či paranoiou.Ale po traumatu vzhledem k narušené psychice k tomu může docházet. Důležité je nezůstává sama, povídat si s blízkými, radovat se z dítěte, alespoň se snažit myslet pozitivně a opravdu kdyby bylo zle, tak se nestydět a vyhledat psychologa, popř. psychiatra, není to žádná ostuda, od toho tu jsou a každý je jednou může potřebovat.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
