Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Rodiče nám pořídili první byt, stejně jako jejich rodiče jim. A já počítám že svým dětem, také startovací bydlení pořídím nebo jinak pomůžu. Doufám, že víc než dvě děti mít nebudu… ![]()
Ne, otčím mě v 18 vyhodil z domu, tudíž jsem si školu dodělávala na vlastní náklady a nikdo mi nikdy nedal nic jen tak a zadarmo. Tvrdá zkušenost, ale zase jsem hodně rychle dospěla.
@Black_Orchids píše:
nemluvím o „nějakých“ financích… samozřejmě když bude potřebovat hrnce (nebo novej bazén), tak mu to koupím.
Spíš mám na mysli cílené pořizování bytu/domu dětem. Nemovitost=závazek.
Tak to mě ani nenapadne. Dětem peníze ze stavebka dáme a je na nich a jejich rozumu, co s nimi udělají.
Tak na nás (jsem ze 2 dětí) naši teda hodně šetřily, ani né když jsme byly malé, ale v pubertě aby nám to zároveň mohli dát později. Jsem jim vděčná za vše co pro nás udělali. Nicméně já jsem dostala byt 3+1 plně zařízen (až na nějaké drobnosti) a sestra má ve vlastnictví pozemek. Já si myslím nějak spoření, či pomoc při bydlení je v normální, to samé se budu snažit dát svým dětem, protože vím ja je to dnes těžké s prací a zadlužováním
@Anonymní píše:
Ne, otčím mě v 18 vyhodil z domu, tudíž jsem si školu dodělávala na vlastní náklady a nikdo mi nikdy nedal nic jen tak a zadarmo. Tvrdá zkušenost, ale zase jsem hodně rychle dospěla.
Ještě znovu já. Tchánovci nám také nepomohli, dokonce manželovi účtovali mimo peníze, které jim dával na živobytí - 4.000 měsíčně (musel platit, i když dostal výpověď v práci) i každý rohlík, zavařeninu, atd…Papírky, účtenky, každý měsíc vystavené a syne zaplať. ![]()
@MartinaTru píše:
Tak na nás (jsem ze 2 dětí) naši teda hodně šetřily, ani né když jsme byly malé, ale v pubertě aby nám to zároveň mohli dát později. Jsem jim vděčná za vše co pro nás udělali. Nicméně já jsem dostala byt 3+1 plně zařízen (až na nějaké drobnosti) a sestra má ve vlastnictví pozemek. Já si myslím nějak spoření, či pomoc při bydlení je v normální, to samé se budu snažit dát svým dětem, protože vím ja je to dnes těžké s prací a zadlužováním
Tak ona je to hlavně otázka peněz, ne toho jestli chtějí nebo ne…pokud rodiče třeba postavili dům na hypotéku, těžko budou mít našetřeno na bydlení dětem…a takhle se to bude opakovat každou generaci ![]()
@mikitaa píše:
to je opravdu vec nazoru…kdyz dostanou penize na byt tak si ten byt budou muset nejspis koupit aby rodice uspokoli tim ze finance na bydleni vyuzili..
To je ale manipulace. Za takových podmínek bych si nikdy žádné peníze od rodičů nevzala.
Naši 1,6 mil, tcháni 0,5 mil, vše na stavebkách. Mojí sestře to samé. Jsme jim vděční, velmi. Ale oni se mají taky dobře, taťka je má a od revoluce měl vždycky vysokej plat, protože je hodně chytrej a schopnej. Takže to nebylo žádný utrhování od huby.Je jasné, že rodiče svým dětem přispívat nemusí, ale vím, že pokud se budeme mít i my dobře, udělám to stejně jako rodiče. Nemyslím si, že by finanční prostředky umožňující klidnější život, byť by to bylo v Japonsku, moje dítě nějak extrémně svazovaly.
Příspěvek upraven 26.09.12 v 10:53
Za svobodna jsem koupila byt, kde jsem bydlela já a otec, poté se odstěhovala za manželem. Ani nemám jistotu, zda-li ten byt „svůj“ byt, který je psaný na otce, zdědím.
Jak správně poznamenala @mikitaa proč je poutat k baráku či bytu, když je všude možně tolik věcí, co je potřeba vyzkoušet/zažít? Díky nemovitosti je akorát omezíte jen na ten daný mikroregion… Co vy víte, co a KDE
budou vaše děti chtít dělat?
Já se k opravdu vlastnímu bydlení dopracovala teprve před 2 lety. A to jen z toho důvodu, že jsem prostě pořád přemýšlela, kde (a zda) se usadit.
Kdyby mně naši před 10 lety dali „do začátku“ byt (nebo by mi značně přispěli, abych měla „něco svého“), tak sedím někde támhle v Horní Dolní a dělám bůhvíco ![]()
Ono se totiž nemovitosti, na kterou vám rodiče přispěli, těžko zbavuje…
Ne, když jsem dovršila 18ti let, tak mě vyhodili z domu, a od té doby žiji na vlastní pěst. Vše co mám jsem si vytvořila sama, a vím jaké to je dřít od rána do večera, a těšit se domů na ročního synáčka…
@Black_Orchids píše:
Jak správně poznamenala @mikitaa proč je poutat k baráku či bytu, když je všude možně tolik věcí, co je potřeba vyzkoušet/zažít? Díky nemovitosti je akorát omezíte jen na ten daný mikroregion… Co vy víte, co a KDEbudou vaše děti chtít dělat?
Já se k opravdu vlastnímu bydlení dopracovala teprve před 2 lety. A to jen z toho důvodu, že jsem prostě pořád přemýšlela, kde (a zda) se usadit.
Kdyby mně naši před 10 lety dali „do začátku“ byt (nebo by mi značně přispěli, abych měla „něco svého“), tak sedím někde támhle v Horní Dolní a dělám bůhvíco
Ono se totiž nemovitosti, na kterou vám rodiče přispěli, těžko zbavuje…
S tímhle souhlasím
Nechápu postoj takových rodičů…
Ano, když jsme si chtěli pořídit bydlení, dali nám nějaké peníze s tím, že to pro nás spořili na bydlení.
Kdyby jeden z nás třeba studoval v zahraničí, tak by to pravděpodobně padlo na to.
U nás v rodině(širší) je standart, že děti nějaké peníze do startu dostanou, ale nikdy to nestačí na celé bydlení. Leda že by někdo bydlel v nějakém velmi problematickém kraji, kde není práce atd.
Já se taky přikláním k názoru, že pokud budu mít peníze pro děti, tak jim radši budu sponzorovat cestování, vzdělání a podobně, než bydlení. Já sama bych to ocenila mnohem víc.
Teď šetříme na dům pro sebe (máme už byt na hypo, ale chceme dům se zahradou, tak ho budem nejspíš prodávat). Až ho budeme mít, tak další šetření bude nejen pro děti, ale i pro nás na důchod. Protože, nebuďme naivní, my už žádný důchod od státu nedostaneme. No a dětem dáme tolik, co budeme moct, ale přední bude naše stáří - jednak na to mám právo a jednak jim aspoň nezůstanu na krku. A já si taky chci stáří užít - třeba cestovat. Děti budou v tu dobu dospělí a holt se o sebe budou muset postarat, tak jako jsem musela já. A tak, jak je to podle mě správně.
K cemu? Treba k pronajmu. Ja takhle diky pronajmu bytu si kazdy mesic pekne privydelala 9 tisici k materske a kdyz jsem byla ctvrty rok doma bez materske - nez jsem nastoupila do prace, tak se mi tech 9 tisic z pronajmu naramne hodilo.