Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@Bobsh píše:
@Virginia já to myslela tak, že se budu snažit je vychovat jak nejlíp budu umět, budou moci kdykoliv s čímkoliv přijít a já je nezavrhnu, nebudu je peskovat za každou pubertální blbost co vyvedou. Taková abych tady lamentovala jak ty píšeš, že se nedočkám vděku, tak to opravdu nejsem a možná kdyby jsi si přečetla co jsem psala a neviděla v tom něco co tam není by jsi pochopila.
Já s tebou souhlasím, ale neočekávám vděk
. Co jsi psala, jsem četla.
Máme rozdílné pohledy, protože se nacházíme každá v jiné životní situaci
. Že bys zrovna ty lamentovala, jsem nevyslovila, neber to prosím osobně
.
@Virginia já to neberu zle, ale já ho taky neočekávám, ale to jde ruku v ruce si myslím, tedy aspoň u mě to tak je.Ale možná to tak není, já nevím, znám jen svoje pocity a do hlavy nikomu nevidím. Však v pohodě to nějak dopadne, hlavně až se jednou ohlédnu za svým životem abych se za sebe nemusela stydět to je pro mě důležité. ![]()
Do smrti dobrý.
Já taky doufám, že se ke mně mé děti budou chovat slušně, neokradou mě o úspory, nestrčí do domova důchodců a ve finále se nepovraždí kvůli dědictví.
Ale vděk je pro mě, nevím jak to napsat, emoce vzniklá jako odpověď na nám prokázanou službu, dar, úlitbu. Tak z tého strany právě o vděk nestojím. Nemám děti proto, aby mi oplácely z nějaké povinnosti to, co pro ně dělám, je to prostě lidská přirozenost mít potomstvo.
Ale rozumím tvým pocitům, vzhledem k tomu, že dítě teprve čekáš. ![]()
@Virginia no to slovo jsem použila protože já těm svým jsem vděčná za vše, ale nikdy ho ode mě neočekávali a ani já ho nebudu očekávat, no to je fuk, prostě jsem to blbě napsala, ale nemyslím, že je to jen tím, že teprve čekám, protože i tak už tady nějaký pátek po světě chodím. Ale jestli jsi myslela že teď momentálně trpím těhotenskou demencí, tak to jsi se přesně trefila, protože mozek mi před časem někam vypadl a já se ho marně snažím najít, no snad po porodu. ![]()
@Anonymní píše:
Přijde…Protože člověk už když si děti pořizuje má přemýšlet nad tím, jakej životní standard jim bude chtít a bude moct poskytnout, pokud jich bude „víc“…
Chápu, že to není levná záležitost, ale člověk s tím prostě musí počítat, když se rozhodne ty děti mít…
Alespoň my s manželem takhle přemýšlíme…
Když jsem si spočítala, kolik do mě naši za VŠ nastrkali, dostala jsem se na číslo 920 tisíc. Byla jsem na státní! škole, standardní dobu studia a měla jeden roční zahraniční výjezd s Erasmem, který mi stejně museli (nemuseli, chtěli) dodotovat. Nedokážu si představit, že bych loni, kdy jsme pořizovali bydlení, šla za svou mamkou pobírající vdovský důchod, a chtěla po ní třeba sto tisíc. To se na mě nezlob, ale i když s tím člověk počítá, že do dětí něco nastrká, nemůže ovlivnit všechno. Mamka taky asi nečekala, že bude v 55 vdova se studentkou na krku. Vychovali a nechali vystudovat tři děti, za což jim patří můj obdiv. Hanba by mě fackovala, si teď od ní něco brát.
Na druhou stranu ale čekáme naše první dítě a jsem smířena s tím, že je to i dítě poslední, protože mu chci dát všechno, o čem píšeš. Chci ho nechat studovat, cestovat, spořit mu na bydlení. Ač máme oba nadprůměrné platy, dvěma dětem bychom tohle dát nemohli.
@Danitschka Hele, ale Erasmus už je zas právě to „něco navíc“, ne?
To prostě není standard, ale už „trošku“ nadstandard, o kterým jsem psala… ![]()
Navíc prostě furt vidím rozdíl v tom založit dítěti stavebko jeho jménem, „vysosat“ z něj maximum a pak dítěti říct, že z něj ale nic neuvidí, protože mu rodiče už zaplatili vzdělání (a tím vzděláním myslím to, co je podle mě už standard SŠ a VŠ - pokud dítě chce a má na to - bez zahraničních pobytů a čehokoliv jinýho) a pak už si „dělej co chceš“.
A není to o tom, že by pak ten dotyčnej šel a o něco si říkal, podle mě by to prostě mělo bejt tak, že když něco uzavřu na jméno dítěte, patří to jemu.
Moja mamka byla na nás taky sama (i když táta alimenty platil), ale každej měsíc nám spořila stranou s tím, že rodiče jí taky spořili a na ty peníze nesáhla, i když šlo do tuhýho, a pak jsme je dostali. Prostě byly naše. A to nás taky podporovala na škole a tak. Viděla to tak, že jí rodiče taky spořili, tak ona pro nás udělala to stejný.
A já svým dětem chci poskytnout to samý (a ještě pokud možno i možnost těch pobytů v zahraničí atd.,což jsem třeba já sama neměla, protože na to nebyly peníze). ![]()
Celou diskuzi jsem přečetla a našlo se málo těch, které se veřejně přiznají k tomu, že jim rodiče do začátku finančně pomohli (samozřejmě teď nemluvím o pomoci jako slušném vzdělání a vychování, apod). Já se přiznám veřejně, že jsem pomoc dostala, neprosila o ni, jsem za ni vděčná a vím, že bych se nikdy nemohla v životě věnovat takové práci, kterou jsem si vysnila, protože bych si ji s mým platem prostě nemohla dovolit. Nikdy mě to nezabránilo pracovat mimo místo, kde se nacházel byt, ačkoliv já bych se ráda nechala k bytu „přivázat“, bohužel práce mě to nedovolila a bydlela jsem po podnájmech.
Vím, že byt byl zároveň pro naše dobrou investicí, za těch pár let jeho cena vzrostla několikrát a já jsem už takhle investovala do další nemovitosti, kterou třeba jednou dostane moje dcera. A stejně jako to udělali naši, byt dostane až ve chvíli, kdy si budu jistá, že je na to zralá, že jej chce a že jej neprohýří za pár měsíců, protože to ho můžu prohýřit i já sama v důchodu ![]()
Danitschka-tak vy jste byli 3, ty jsi vystudovala, máš vš, rodiče do tebe nastrkali 900tisíc, tvoje matka má vdovský důchod.. ok.. ted tu píšeš, že budeš mít jen jedno děcko, aby jsi mu mohla poskytnout vše… ale oba máte nadpruměrny plat.. no to je ale blbost..
oběma dětem, kdyby jsi je měla, můžeš dát hodně, nemusí mít značkový hadry, umět v 10ti letech 2světový jazyky a vystudovat jaderný inženýrství s červeným diplomem.. co když ti dítě uteče v 18ti letech z baráku s bandou squaterů, co budeš dělat?? my jedno dítě nechtěli, máme dvě a myslím, že jim poskytneme to, co budou chtít-základem je dobré vzdělání, aby si uměli vydělat sami a ne jim cpát peníze vrchem spodem.. jedno děcko bych nechtěl, nedejbože se mu něco stane, nebo se,,nepovede,, a co… navíc, jedináček.. nic moc..
logika toho- budu mít jedno, ale budu si ho hýčkat a dopřeju mu, co bude chtít, je naprosto mylná, řekl bych..nemyslím, si, že ti, co maj dvě, tři děti je vychovávají nějak hůře.. co mu řekneš, až se tě zeptá, proč nemá brášku..?
Nepřispěli na bydlení ani bych to od nich nechtěla, ale mamka mi udělala slušnou „výbavičku“
i když jsem nic nechtěla nakoupila mi sadu povlečení, žehličku, nádobí, ubrusy, ručníky, utěrky a už si ani nevzpomínám co všechno, ale že toho bylo
, bylo to od ní moc hezký gesto, vše se mi moc hodilo
nemusela jsem na to pak myslet a shánět ![]()
No já se přiznám, dostali jsme na byt, nabídli nám to rodiče, kteří pracovali celý život, takže to nebylo žádné utrhování, ale prostě nám pomohli, sami se nabídli.. vybrali jsme si byt, sami si ho za svoje opravili, časem koupili větší a v něm bydlíme.. a moje sestra, když vyrostla, dostala taky byt v místě, kde studuje.. moji rodiče prostě patří k těm, kteří nechodí po hospodách, nehrají automaty, nerozvedli se, ale kteří pracují a jelikož se jim obě děti vyvedli.. aspon doufám.. pomohli jim, jelikož na to měli,.. nevidím na tom nic divného.. pokud budou moje děti mít zájem, pokud budou chtít a my budeme mít, taky jim pomůžeme.. navíc máme v rodině dost velký majetek, který patrně časem podědíme, takže si myslím, že to bude dobré.. jen zdravíčko a by bylo.. ![]()
Svým dětem se snažíme a budeme snažit poskytnout dobré vzdělání, aby si na sebe uměli vydělat.. k čemu jim bude byt od rodičů, když si nevydělají na inkaso, na jídlo atd… začít se musí od malička, aby si dítě vážilo hodnoty vzdělání, peněz atd..
@Anonymní píše:
Nám pomohli rodiče hodně.
Mě dala mamka 1 300 000,– a 200 000,– půjčila, to jí splácím. Taťka koupil auto za 130 000,– a zaplatil část rekontrukce (nová kuchyň, dlažba, malíř, koberce, nějaký nábytek taky to bylo pár stovek tisíc a ještě nám dal zvíře za 150 000,–.Přítelova mamka mu koupila byt, který prodal za 1 500 000,–, když jsme kupovali dům. Táta na něj prdí. Ještě má hypo kolem 12tis.
Jsem zvědavá
Jaké zvíře???
@Paoloska píše:
Jsem zvědaváJaké zvíře???
Taky mě to zarazilo, ale nechtěla jsem se ptát ![]()
@lopata
Ano, my byli 3, ale naši mě měli až 11 let po předchozích dětech, takže se dokázali nějak oklepat z jejich studií a našetřit na moje. Jenže oni taky měli první dítě ve dvacetí, což je oproti dnešním věkovým standardům rodičů trochu rozdíl.
Moje dítě jedináček nebude, muž má dospělou dceru z prvního manželství. Letos odmaturovala a chtěla byt, na VŠ se nedostala. No, tak se rodina postarala a místo školy padly peníze na byt. Podle mě je každého věc, kolik chce mít dětí a jak na to nahlíží. My jsme zvyklí každý rok odjet aspoň na měsíc pryč, vypadnout. Chci tenhle život ukázat i dítěti, až bude větší. Užije tam jazyk, prožije jinou kulturu, obohatí ho to. Tohle podle mě není hýčkání. Ale taky budu ráda, když pojede na další měsíc k babičce a bude s ní chodit na houby a hrát si v loužích.
Nehledě na to, že umřít ti můžou i tři děti najednou, pokud se něco takového má stát! A kdo mi zaručí, že tady ještě dalších 20 let muž bude a bude moct splácet hypo a živit nás. Ze svého platu bych zaplatila hypo, složenky a zbylo by mi asi 1500 na obživu pro mě a děti. Ano, máme pojistky atd., ale já si tohle na triko fakt nevezmu. OK, pokud by se nám zadařilo a splatili bysme dřív, tak proč ne, ale já fakt nemusim zvedat porodnost jenom kvůli tomu, aby si o mně lidi neříkali, že jsem sobec. Vidím to v rodině - sestra musela mít dvě děti najednou, teď jsem každý měsíc bojí, jestli s penězi vyjdou, obě děti chronicky nemocné, ona neustále na OČR. Bratr si druhé pořídil až 7 let po prvním, až když si byl jistý, „že je za vodou“ a žije v klidu.
Samozřejmě neohrnuju nos nad nikým, ať si má každý dětí, kolik chce, ale já v současné době vím, že víc jak jedno (plus nevlastní dceru, které samozřejmě chceme pomáhat dál, než si najde lepší práci) si dovolit s téměř dvacetitisícovou hypotékou nemůžeme.
@alenka84 píše:
Taky mě to zarazilo, ale nechtěla jsem se ptát
Tipuju Araraunu (nebo krokodýla
)
@Anonymní píše:
@Danitschka Hele, ale Erasmus už je zas právě to „něco navíc“, ne?To prostě není standard, ale už „trošku“ nadstandard, o kterým jsem psala…
![]()
Navíc prostě furt vidím rozdíl v tom založit dítěti stavebko jeho jménem, „vysosat“ z něj maximum a pak dítěti říct, že z něj ale nic neuvidí, protože mu rodiče už zaplatili vzdělání (a tím vzděláním myslím to, co je podle mě už standard SŠ a VŠ - pokud dítě chce a má na to - bez zahraničních pobytů a čehokoliv jinýho) a pak už si „dělej co chceš“.
Moja mamka byla na nás taky sama (i když táta alimenty platil), ale každej měsíc nám spořila stranou s tím, že rodiče jí taky spořili a na ty peníze nesáhla, i když šlo do tuhýho, a pak jsme je dostali. Prostě byly naše. A to nás taky podporovala na škole a tak. Viděla to tak, že jí rodiče taky spořili, tak ona pro nás udělala to stejný.
A není to o tom, že by pak ten dotyčnej šel a o něco si říkal, podle mě by to prostě mělo bejt tak, že když něco uzavřu na jméno dítěte, patří to jemu.A já svým dětem chci poskytnout to samý (a ještě pokud možno i možnost těch pobytů v zahraničí atd.,což jsem třeba já sama neměla, protože na to nebyly peníze).
Erasmus je dneska naprosto standardní součást studia, která je hrazena z dotací EU. Pokud se student ovšem spokojí s tím, že mu postačí letenka a kapesné tak akorát na pokrytí bydlení.