Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Ne. Nám nedají ani dárek na vánoce pro malýho natož nějaký přispívání. ale jsem ráda že aspon nemusím být nikomu za nic vděčná.
Měli jsme do začátků 30 tis., ze kterých nám 20 tis. hned zloději ukradli, pak jsme získali převodem nájemní smlouvy státní byt po dědečkovi, o kterého jsme se v tom bytě 7 let starali až do smrti. Pak jsme makali 7 let na stavbě domu tchánovi a za to nám za hubičku prodali jejich družstevní byt.
Svým dětem zajišťujeme vzdělání a bydlení tak, že měly každé kredit 1,8 mil Kč, který čerpaly buď na zahraniční studia nebo startovací bydlení. Takže jsme je nenechali ani bez prostředků, ani nedostaly vše zcela bezpracně, musí ještě přiložit ruku k dílu. Za největší dar dětem ale považuji fakt, že nepřijdou o svobodu tím, že by se musely na leta zadlužit hypotékami a tak se staly nevolníky bank.
Tak asi záleží i na konkrétním dítěti. Já se od 16ti těšila až budu mít svoji vlastní domácnost, takže pro mě v 19ti mít vlastní byt bylo úplně super. cestování ani studium v zahraničí mě nelákalo.
pro své děti spořím taky, k čemu peníze použiju a kdy jim je dám se uvidí časem. Když budou chtít studovat a cestovat, dostanou ho na studia, pokud je budou chtít použít na bydlení, tak použijou na byt. To už nechám na nich
Byt pro děti mám jen 1, děti 2, takže se uvidí časem, pokud v něm bydlet chtít nebudou tak se prodá a peníze jim rovným dílem rozdělím ![]()
Příspěvek upraven 26.09.12 v 11:09
Nám dali rodiče asi 50 000 Kč do začátku na zařízení, barák jsem si koupila sama na hypotéku a jsem ráda, že jsem to dokázala bez jejich pomoci. vím, že by mi kdykoliv pomohli, ale jsou to jejich peníze a tak ať si je užijou oni dokud můžou, stačí kolik nám s babičkou už přispěli na malýho…
Jo, ale ne moc, asi 300 000. A taky komplet vybavení kuchyně, lůžkoviny a tak. Bez elektra.
Mamka nám od malička spořila, takže stavebko pořád ještě mám a pak svatební dar od taťky… Ale není to moc peněz, tak 1/20 bytu… ![]()
Naši mi spoří na stavebku a pak ještě něco, nedostanu to, dokud se nevdám
potom si s tím můžu dělat co chci a ano, použijeme to na reknostrukci domečku. Ale rozhodně to neberu jako že se to od nich čeká, to ne, mám fakt jen štěstí, že jsem jedináček
přítel nedostane nic, vlastně jo, ten barák, co budeme rekonstruovat
Takže tak, babička mi zase neustále kupuje hrnce a pračku a lednici
asi má druhou mízu a hlavně pocit, že bez ní by to nešlo, no co, připadá si užitečná a já ji to nevymlouvám, protože by to nemělo cenu
Ale to máme fakt kliku na příbuzný ![]()
Nam prispeli a ne malo. Ale bylo to v jejich moznostech a pro uplnost jen dodam, ze prispeli vsem svym detem.
Oba jsme od rodičů dostali nějaké peníze „do začátku“, prostě když jsme se od nich osamostatnili, jakési „věno“- dělalo to celkem asi 10% z ceny našeho bydlení. A v prvních letech nám párkrát bezúročně půjčili, když jsme potřebovali krátkodobě překlenout.
@Black_Orchids píše:
věc názoru…moje děti dostanou dobré vzdělání a ukážu jim svět
nevím, proč bych je měla v tom nejlepším poznávacím věku omezovat a svazovat nějakou nemovitostí
Tak ono je vzdělání a vzdělání… Pokud to bude vzdělání ve smyslu možnosti studovat v zahraničí, hodně cestovat atd., tak chápu, že pak už na bydlení nepřispěješ. (Ono samy ty děti tím, že budou mít o dost větší rozhled budou mít dobrou startovní pozici do života. ) Ale u manžela to bylo tak, že rodiče řekli „zaplatili jsme vám vzdělání, takže stavebko, na vás uzavřený padlo na to a nic od nás nečekejte“, ale přitom to bylo jen „standardní“ studium (SŠ a VŠ v ČR, žádná možnost studovat jazyky atd…
), takže to, s čím vyleze ze školy x tisíc dalších lidí a žádnej „bonus“ navíc… ![]()
Nám naši nabídli bydlení u nich v domě, musela se tam v patře akorát udělat kuchyň a na tu nám dali 60 000 Kč. Přítelův otec dělá ve stavební firmě a tu kuchyň nám zařídil a udělal prakticky zadarmo, takže jsme peníze od našich vesměs použili na vybavení kuchyně, spotřebiče a tak… Takže nám přispěli oboje rodiče. A jsem jim za to vděčná, jinak bysme si to nemohli zatím vůbec dovolit ![]()
@Black_Orchids píše:
Jak správně poznamenala @mikitaa proč je poutat k baráku či bytu, když je všude možně tolik věcí, co je potřeba vyzkoušet/zažít? Díky nemovitosti je akorát omezíte jen na ten daný mikroregion… Co vy víte, co a KDEbudou vaše děti chtít dělat?
Já se k opravdu vlastnímu bydlení dopracovala teprve před 2 lety. A to jen z toho důvodu, že jsem prostě pořád přemýšlela, kde (a zda) se usadit.
Kdyby mně naši před 10 lety dali „do začátku“ byt (nebo by mi značně přispěli, abych měla „něco svého“), tak sedím někde támhle v Horní Dolní a dělám bůhvíco
Ono se totiž nemovitosti, na kterou vám rodiče přispěli, těžko zbavuje…
Docela s tebou souhlasím, ale např. znám v okolí případ, kdy rodiče koupili všem svým třem dětem malý, startovací byt. Jen syn v jednom z nich žije s rodinou, jedna dcera už ho prodala, koupila jinde a druhá ho pronajímá, zatím bydlí u rodičů. Takže ono tě to zas tak nezavazuje k tomu místu. Oni to brali jen jako investici, ceny bytů o dost povyrostly, takže na tom dost vydělali.
Příspěvek upraven 26.09.12 v 11:28
3+1 jsme koupili na hypotéku, splácíme ji, rodiče nám pomáhají tak, že mamka občas něco koupí malému, nebo v obchodě nakoupí víc jídla a polovinu nám dá. Táta zase pomáhá tak, že přidal manželovi do výplaty pár stovek. Jezdíme společně na dovolené a pod.
Nemusí, ale chtějí. Jim rodiče taky pomáhali a jejich názor je, že oni chtějí zase pomoct nám. ![]()
Jak se to vezme. Spořili mi na stavebku, které jsem ale použila na financování VŠ. Když mi bylo 21, tak umřel tatínek, tudíž mamka už mě nemohla tolik podporovat, proto jsem byla moc ráda, že jsem mohla na tyhle peníze sáhnout a dostudovat. ![]()
Bydlení jsme vybudovali sami na svojí hypotéku, tcháni nám ručí jejich domem a určitě pomohli s nákupem spotřebičů. Ale nebyly to žádné statisícové částky. Naše mami zase přidala něco do domácnosti - hrnce, povlečení.
I tak jsem na nás ale pyšná, že to zvládáme sami. Na kamarádce, které tatínek postavil dům a komplet vybavil, vidím, že se dodnes nenaučila hospodařit s penězi a s vedením své domácnosti má docela problémy, protože prostě vůbec netušila, co kolik stojí, jak se platí složenky
Všechno má ale svá pro a proti. Kdo by to nechtěl mít tak jednoduché, že jo ![]()
Naši měli tu tendenci, babička nám do patnácti spořila, pak dala peníze našim a ti s námi konzultovali jejich osud. Brácha akorát nastoupil na střední a připadal si jako outsider, že nemá počítač (psal se rok 1998), takže všechny úspory padly na komp. Já chtěla stavebko, to mi máma založila a platila do mých osmnácti. Pak jsem měla na výběr, vypovědět nebo dál platit. Já kráva prachy vybrala a koupila si auto, který jsem před měsícem vyměnila za dva králíky (na smetaně). Dneska jsem tam mohla mít nějaké peníze, které by se hodily, místo toho mám nové stavebko s prdem na kontě
Jiné peníze jsme od rodičů nedostali, brácha bydlí v jednom jejich bytě a až naši dodělají barák, dostanu byt, který teď obývají oni. Tím nás zabezpečili. Ovšem táta a jeho kutilství, tam je i zatlučení hřebíku do zdi dlouhodobý projekt ![]()
Příspěvek upraven 26.09.12 v 11:27