Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já měla doporučeno mít ze zdravotních důvodů dítě co nejdřív. Ale co mi to bylo platné, když jsem žila s totálním egoistou a blbem, se kterým bych se celý život trápila já i dítě. A víš co…blba jsem se zbavila, svého manžela jsem znala dva roky, když jsme se dali dohromady, do dvou měsíců jsem otěhotněla (plánovaně) a vdávala se v 5. měsíci těhotenství. A muži říct, že je to ten nejúžasnější táta a manžel. Byl to risk, ale vyšel…
@Svetlana87 píše:
Svatba nikoho k dideti popostrcit nemusi, uz jsem to kolem sebe zazila, jak jeden z manzelu nechce deti. Lidi se maji brat kvuli sobe navzajem a ne kvuli detem.
Ano. Lide si maji porizovat dite, protoze spolu chteji zit a zalozit rodinu. Proc si pak nechavat otevrena zadni vratka? Bez svatby je rozchod mnohem jednodussi.
Jeste k tematu svatba. Osobne bych nemela dite s muzem, ktery by si me nechtel vzit za manzelku. To je pro me signal, ze si neni jisty tim, ze se mnou chce opravdu zit. Chapu, ze je to nazor staromodni, ale ja to tak proste mam.
Taky bych navrhovala postup svatba, dítě. Vzít si te chce? Problém je, ze on je v 25 na dítě dost mladý a ty tak akorát v tom správném veku. Osobně bych ho nenutila, ale pokud by si mne nechtěl ani vzít, tak bych uvažovala, zda to ma do budoucna vůbec smysl
Svatbu bych neřešila, ta ti dítě nezaručí
a nějaké dokopavani mi taky přijde mimo. Promluvte si a dej mu prostě jasně najevo že dítě chceš a taky to může o o o něj znamenat konec. Pokud tě má rád, nebude to chtít riskovat.
@cecetka píše:
@Huk Anebo dobra je pak chlapova hlaska „Chtela jsi decko, tak si nestezuj, ze ti s nim nepomuzu, a starej se.“Planovane dite museji chtit oba dva.
Je to blbý, ale má vlastně pravdu.
U nás je to naopak, já dlouho říkala, že mi jedno stačí. Jasně, že to druhé miluju. Jsou obě moje zlatíčka a dejchala bych za ně. Ale když je blbá noc a jsem od půlnoci hodinu vzhůru, protože maličké rostou zuby a je neklidná a manžel vedle chrápe, jsem vzteky bez sebe, že jsem v tom zase sama a taky bych to nejraději hodila na někoho jinýho. Jenže nemůžu. Chlap v takové situaci může.
Ja teda nevim proc by ho mela nutit ke svatbe, ja jsem s pritelem 8let a tedka cekame prvni miminko a svatba zatim neni v planu, neni to podle me uplne dulezite. A je mi 27let. Pritel se zatim zenit nechce, a ja ho k tomu urcite nutit nebudu, prstynek jsem dostala a dal to zatim neresime. Milujeme se, a tesime se na miminko i bez toho, ze nejsme svoji.Asi by jste si o tom meli promluvit, nam se miminko nekolik let nedarilo, jednou ZT.Byla jsem zoufala obednala nas do CARu, a ted jsem ve 33tt po KETu.Asi bych nerekla, ze je to ten pravej kdyz uz te jednou poslal na potrat, ja bych s nim asi po takove zkusenosti nebyla, nechci rikat aby jsi se s nim rozesla, to se musis rozhodnout sama. Jednou te poslal na potrat a ani po ctyrech letech se jeste na dite neciti i kdyz vi, ze by jsi ze zdrav. duvodu mela otehotnet co nejdrive,
jestli je uplne stastne cekat zda zmeni nazor.
@cecetka píše:
@Huk Anebo dobra je pak chlapova hlaska „Chtela jsi decko, tak si nestezuj, ze ti s nim nepomuzu, a starej se.“Planovane dite museji chtit oba dva.
Tak je to svym zpusobem logicka reakce toho chlapa, kdyz jsi partnerka vynuti dite napriklad „zapomenutim“ antikoncepce, pokud on je zasadne proti.
@Kikulele tvl jasně
všichni jsme nesmrtelní
A pak se pořádají sbírky na tehotne přítelkyně, kterým zemřel přítel při autonehodě a nebo jinak. Manželka má aspoň vdovský důchod, neřeší se, či to nenarozené dítě vlastně je a má účast i na dědickém řízení.
Nebyla bych s chlapem, co mě donutil k potratu. A jestli nechce teď dítě kvůli hraní na PC a jakési „svobodě“, tak bych s ním čas neztrácela a našla si jiného.
@truelly otec samozrejme bude zapsanej v rodnem liste, a nerekla jsem ze se nikdy nevezmeme, vezmeme ale ne hned treba za rok,dva.Ale i kdyby si zakladatelku pritel vzal tak ji to jistotu ditete stejne neda. ![]()
Tak jo, mně to prostě nedá. V 25 NENÍ na dítě moc mladý. Naopak je na vrcholu sil a biologicky by to bylo ideální. Horší je to co do financí, jenomže on ten uváděný důvod nebývají ani tak peníze, ale spíš „ještě je moc mladý“ atd. Ještě před 20 lety byly normální děti dvacetiletých párů - ale jo, jasně, že to vypadalo všelijak - teď tu máme nedorostlé kluky klidně ke třiceti, kteří jsou „moc mladí“. Jistě, že nějaké procento chlapů to tak mělo vždy, ale všichni? Pravda ale je, že naše společnost muže přes dvacet prostě NECHÁVÁ, aby si připadali moc mladí a prodlužovali si pubertu (viz notoricky opakované paření her a „užívání si“).
U žen to tak není z jednoduchého důvodu - na rozdíl od mužů nemají na užívání tolik času a biologické hodiny prostě tikají. Rozdíl v rychlosti vývoje mezi muži a ženami samozřejmě je, ale v pubertě. Kolem pětadvaceti už to minimálně žádný biologický základ nemá.
Kdyz budem pořád opakovat, že jsou chudáci moc mladí, aby něco, tak samozřejmě se pořád nezrale chovat budou, bodejť by ne, když je v tom všichni jen utvrzují. Všímám si teď trendu, že jsou chlapi přes dvacet pořád za děti a co nejdéle pod křídly maminky, a pak aby se starala o kdeco partnerka, ale jejich zodpovědnost se nějak pořád odsouvá.
To jen obecně, protože už mě opravdu štve, jak se z chlapů přes dvacet dělají pomalu děti, přitom jsou v produktivním věku a měli by se už taky otáčet…
Konkrétně - nemyslím si, že na to je nebo má být nějaké obecné pravidlo o věku otce, ale fakt je, že když se na to člověk necítí, nutut ho nelze. Jediné, co by mi přišlo rozumné, je opravdu velmi vážný rozhovor o tom, že tvoje zdravotní situace je taková a taková, tudíž ty prostě zas tak moc čekat nemůžeš a potřebuješ vědět, na čem jsi, že na něj tlačit nechceš, ale… A pokud jsi připravena to vzít do důsledků, asi by si měl i uvědomit, že ty možná nebudeš chtít setrvávat ve vztahu bez výhledu na děti. EDIT: Míněno tak, že kdyby ten rozhovor dopadl blbě, bohužel pak asi přijde debata o budoucnosti toho vztahu a budete řešit i to, rozhodně neradím ultimáta, nejsem jejich fanda ![]()
Jinak teda nechci se tě dotknout, ale jít na potrat na přání chlapa, uff… To musí být sakra těžké zvládnout a unést. Nemůžu vědět, jaký je, ale popravdě mi z této informace a hlavně u toho, jak se postavil k dosavadní diskuzi o dítěti, připadá jako velmi nezralý jedinec, a to se zlepšit může (ale třeba za pěkně dlouho) i nemusí…
Příspěvek upraven 26.05.18 v 22:08
Časem, pokud vycejtí, že jsi kvůli tomu, že nemáte dítě nespokojená, tak se může stát to, že se na tebe vykašle. Jelikož uteče od toho pocitu provinilosti, že ti neplní to co ty chceš a co je ve vztahu přirozené a logické… A opravdu bych chtěla, aby souhlasil s dítětem na základě strachu, že o tebe přijde? Radím ti jedno, nečekej smutně a trpělivě na jeho souhlas a nějaké rozhodnutí z jeho strany. Prostě jestli to dítě skutečně chceš, tak se pro to rozhodni sama, vnitřně se na to nalaď a nadchni se pro něj celou svou duší - aby to šlo ze srdce ne jen z racionálních důvodů. V tomhle momentě se ukáže co k tobě cítí. Pokud tě partner opravdu miluje, tak ho tvá radost a nadšení pro věc ztrhne taky a bude ho na základě tohoto přístupu chtít taky, ne primárně kvůli samotnému dítěti, ale protože tě bude chtít udělat šťastnou. Pokud ho tvá vnitřní touha, kterou budeš projevovat pozitivně nechá chladného, je něco špatně…Rozhodnout o početí dítěte má ženská, chlap se buď přidá nebo uteče…tak to prostě je.
Příspěvek upraven 26.05.18 v 20:08
@Maiandra biologicky ideální je mít děti v osmnácti
střet s realitou je ale krapet jiný, že…
Znovu si popovidejte, na rovinu. Rekni mu o zdravotnim problemu a ze uz nechces cekat.At se co nejdriv rozmysli. Jestli te ma rad, nakonec s ditetem souhlasi a jestli ma radsi svobodu, at to rekne na rovinu a ukoncete to.Ja mela s ex ten samy problem.Take mi v 24 gynekolog rekl, at na nic necekam a ex se mnou do dvou mesicu rozesel.To jsme spolu 4 roky chodili i bydleli. Nekteri chlapi na to proste nemaji. Chvilku na to jsem zacala chodit s manzelem a po pul roce jsme si udelali Kubika.On deti chtel a dnes mame 3 a jsem spokojena.Zato ex mi vypisuje, jak ho to ted mrzi, ikdyz sam ma zenu a maleho chlapecka.