Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přítelkyně a já se hádáme ohledně práce a rodiny
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
31.3.23 18:03
@marin píše:
Je otázka, zda si to na tu pomoc v takto širokém rozsahu nezvykne a nebude to brát jako standard. Že když to šlo předtím, tak proč to nejde třeba po roce. A hádky budou čím dál tím větší. A s dvojčaty bude pořád co dělat a horší období než je teď ještě přijdou. Znám jednoho chlapa, který právě takto pomáhal pořád manželce, nakonec dělal úplně všechno dá se říci kromě kojení. Jeho žena v podstatě nedělá nic ani teď, když kluci chodí do školky a školy. On utíká z práce dříve, aby děti odvezl na kroužky nebo vyzvedl ze školky. Už o několik prací přišel, protože se na to samozřejmě přišlo. Je v pasti a neví, jak z toho ven. Manželku nedonutí k ničemu.
No to je pak jiný problém. My jsme oba toho druhu, že neradi přiznáváme, že potřebujeme pomoci. Takže oboustranně spíš škemrá ten co chce pomáhat. 
Ale vím, že teprve tak kolem toho půl roku jsem k něčemu byla a ne jenom chcíplý vyvržený vorvaň. A aby mi pláč nestartoval vztek, to se asi nestane. Nedávno jsem slyšela plakat miminko v obchodě a byla jsem naštvaná, že bych něco rozbila. Naštěstí u těch mých větších „mimin“ už to tak hrozně nepůsobí.
Pokud je manželka typ co bude spinkat a lakovat si nehty a na všechno budou ostatní, tak je to špatná manželka. S tím pán nic neudělá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.23 19:01
@Thomassss píše:
@kulíšek_s_bambulí souhlasím, nám taky říkali 3-4× denně. Zkrátka 2× je málo, 4× ideální, 3× takový zlatý střed, aby se taky přes den dalo nějak normálně fungovat
Jo mě to napadlo hned jak jsem otevřela tuhle diskuzi ale napřed jsem si to netroufala navrhnout 
ale zase já si prostě myslím že než se z toho psychicky odrovnat a zhroutit tak je fakt lepší cvičit třikrát 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kocourGarfield
31.3.23 19:14
@Ruxas ale ona tu pomoc začala potřebovat ve chvíli kdy přišlo cvičení, dle úvodního příspěvků. Což je cca 14 + dnů. Asi před se o ty děti zvládla postarat sama. Nezvládá s nimi sama cvičit, protože ji drtí řvoucí druhé mimino.
Jinak ten chlap asi normálně chodil do práce a s dětmi pomáhal po práci. ( jsou jim 3 měsíce).
- Citovat
- Upravit
31.3.23 20:42
@kocourGarfield Však radim akorát, že musí vydržet, že se to zlepší.
Než opadnou ty zatracený hormony je to celkem hnus.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.23 22:38
@Pajka2020 píše:
@Tata-dvojcatPráci rozhodně neopouštěj. Zároveň se nikde schválně nezašívej.
Udělat si při HO přestávku na cvičení by sis měl, ale jinak bych manželce prostě řekla, že teď mám práci a musím si ji všechnu v klidu udělat.
U nás doma si manžel může HO kouskovat. Pracuje 2 až 4 hodiny v kuse pak si může udělat přestávku a jde zase pracovat, pak zase přestávka a zase práce,… Nikam teda průběžně nejezdí (celkem pracuje cca 7 hodin denně). Když už jde do práce, je tam skoro celý den. V noci se o děti starám většinou jen já, u dvojčat se asi budete muset nějak střídat.
Pokud ti sem sama nenapíše uživatelka @Liberalissima, tak jí zkus přes modrou obálku napsat soukromou zprávu. Oni mají velmi náročné dítě a nějak se střídají, ona na RD s manželem na HO, „na směny“, aby se stihli alespoň částečně oba vyspat, manžel zvládl svoji práci a bylo dobře postaráno o dítě. Mohli byste se u vás doma inspirovat jejich systémem.
Ahoj 
Dítě bych teď už označila za naprosto průměrné, možná i méně náročné, ale začátky byly náročnější. I proto bych se fakt zdržovala tady nějak kérovat do matky dvojčat s vojtovkou a předhazovat jí že „přece má pračku“ 
Jako já moc neporadím, během šestinedělí muž chodil pomáhat
Zas ale došel třeba dvakrát - třikrát za směnu na 15 minut, určitě to nebylo že by čtyři hodiny nepracoval. A kdyby tu možnost bez problémů neměl, nebo by tu bylo druhé dítě, no tak bychom holt řešili jinak. Často jsme říkali, že má malá štěstí, že je první
Po práci jsme si to rozdělili nějak víceméně napůl.
Noc, to se měnilo - například 2-4 měsíc dcera řvala prakticky v kuse od pěti do tří - pak jako by jí vypnuli a spala relativně dobře. Takže do těch tří jsem jí nosila, a od tří jsem jí šoupla k muži. Pak měla období kdy nespala déle než 30-40 minut ve dne v noci a musela se nosit, tak to jsme prostě jeli noci prakticky napůl.
Máme už z dob před dítětem jednou týdně paní na úklid (máme fakt velký dům a dvě kočky) a dovážku nákupu z Rohlíku. Pokud na to mají, 100% doporučuju. S menším bytem třeba úklid vyjde levně a rohlík má dobré levné privátní značky.
Jedno dítě se ale nedá srovnat s dvojčaty, kdybych měla dvě a obě náročné jako dcera tak bychom buď museli najmout chůvu na výpomoc, nebo by holt děti byly částečně traumatizované neustálým řvaním - přežít by to přežily
Co bych vypíchla nejvíc je, že ty první měsíce jsou nekonečné, ale pak je najednou konec a člověk má doma „průměrné“ dítě. U nás to bylo skoro že dne na den v jedenáctém měsíci (ale dílčí zlepšení byla už předtím).
Pokud by si třeba zaplatili studentku na výpomoc nebo něco, neznamená to že jí musí platit navždy, ale pravděpodobně třeba jen 3-6 měsíců, a pak zas budou jinde. Takže bych se v danou chvíli vykašlala na řeči typu „co by měla ženská zvládat“, podívala bych se na reálné možnosti které se jim nabízejí, a poskládala si to tak, aby se to dalo vydržet pro oba - s tím, že to prostě fakt není navždy a neznamená to, že je on nebo ona neschopná, mají prostě extrémně těžkou situaci, kterou musí DOČASNĚ řešit. Cvičit x krát denně s dvojčaty, pravděpodobně nedonošenými, je prostě brutus a prosím berme na vědomí, že je matkou pouhé tři měsíce. To má fakt nárok nemít to v malíku!
U nás hodně pomohlo, když začala malá být schopná se aspoň plazit, pak pomohlo lezení, prostě takové to „počkej až bude pohyblivá“ se u nás absolutně nesplnilo, naopak s každým milníkem byla malá průměrnější (v míře náročnosti) a spokojenější a teď máme relativně veget (bude jí rok). Třeba to u vás bude stejné
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.26 22:01
Dobry den, všem tohle vlákno jsem psal abych věděl a dostal trochu nadhled na svoji problematiku před 3 roky. Teď je to 3 roky a já mám zase krizi. Děti vyrostli už nepotřebuji vojtovku uz je s nimi jine trápení ale to jsou děti. S manželkou co týden bojujeme mezi sebou a dostalo se to do takového bodu kdy mi sprostě začala nadavat. Bohužel za ty roky kdy jsem dělal co se dalo abych byl tady pro deti manželku, řekl bych vybralo si to daň. Začaly jsme chodit na terapie a to se mi začalo líbit protože jsme mohly trochu řešit naše problémy v klidu bez afektu. Ale poslední dobou si nějak uvědomuji že prostě je konec nemám na tu ženu energii. Ale nechci to dělat kůly dětem ale zároveň mi je toho všeho líto. Změnil jsem se pracuji a po práci jdu domu a jsem plnohodnotný muž v domácnosti ale je to domotivujici když si člověk řekne k čemu mám manželku když si musím uvařit sám když polovinu praček vyperu nebo poskládám sám? A na intimnosti už nemám chuť kůly hádání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.26 22:41
@Tata-dvojcat píše: Více
A manzelka chodi taky do prace a nebo je doma? Dvojcata chodi do skolky? Varis si jen pro sebe mebo pro vsechny? To zni, ze mas manzelku na vareni a prani. Vzdyt snad nemusi vse delat ona. Obzvlast, jestli uz chodi do prace a nebo je doma a dvojcata jsou take doma (nechodi do skolky) a tak ma s nimi prace dost. Jedine, jestli ona je doma a deti ve skolce, tak by uvarit mohla ona, kdyz ma dost casu. Treaba vam ty terapie pomuzou. Vypada to, ze ona si te nevazi a ted je otazka, proc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
