Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@jijisan
je jí přes 30, bydlí sama a jsme věkově vrstevnice…
zatím se to vyvíjí tak, že minimálně mně tahle diskuze pomohla si to srovnat v hlavě. Včera učinila další „pokus“ konzultovat se mnou jakýkoli další krok, a opět to bylo seznamování s chlapem.
Mně snad připadá, že si vytvořila nějakou závislost, a teď napíšu možná blbost
nebo nějaké klišé… ale zdá se mi, že „se chce zbavit pocitu zodpovědnosti za vlastní jednání“, konkrétně ve svém milostném životě.
když jí vztah opět neklapne, tak nebude na vině ona, ale např. já. Já jí to poradila, a tak když to nevyšlo, tak za to můžu já (třeba v tomto případě já, to je jedno kdo, hlavně ne ona). Prostě označí viníka, a jede dál.
V současné době to vypadá tak, že ji pomalu odmotávám, samozřejmě se brání a zkouší to stále dokola… i když jsem k ní otevřená a přímá, tak se buď odmlčí, nebo to spláchne, nebo „dělá, jako že nic“ a jede si dál po svém.
Takže teď je to na mně a na mé vytrvalosti.
Ježiš já vám tak děkuju. Jakožto nejen za sebe ale i za ni.
Ok, pocity viny dám stranou.
Na druhou stranu se člověk dokáže vžít i do ní: kouká kolem sebe, většina lidí má partnera, děti. A ona stále nic.
Ale je pravda, že teď jí „někdo“ musí říct „podívej se, něco je špatně, musíš se sebou něco dělat“, a to je jediná cesta ven…
díky vám moc.
@Zlatuska Jsi moudrá a šikovná. Vydrž, jednou ti poděkuje, až se srovná. S tím vzdáváním se zodpovědnosti na úkor jiného je to myslím ta nejrovnější úvaha. ![]()
@Zlatuska Omlouvám se, nečetl jsem to celé, jen úvodní příspěvek. Stačí mi na to, abych Tě pochopil a byť i jako muž snad poradil. Doporučoval bych najít jí muže. Najít ho na inzerát, který podáš Ty a napíšeš v něm pravdu. Že to je a bude dobrá partnerka, ale teď je závislá na Tobě a Ty už to prostě přestáváš zvládat. Je to pravda? Je. Takový muž bude přesně vědět, do čeho jde. Jinak vaše přátelství dříve či později skončí, protože Tě vysaje jak upír, otráví takovým způsobem, že pohled na telefon, kde se klube sms bude pro Tebe utrpení. ![]()
@Safrane tak to je ale výborný nápad
Pokud by se vůbec nějaký chlap chytnul, bude to nějaký despota, který se jí bude snažit opanovat úplně a bude chtít, aby byla závislá na něm. Zakladatelka se jí možná zbaví, ale jí může udělat ze života peklo.To bych tedy neudělala ani za zlaté prase, pokud by mi na ní ještě nějak záleželo. A vůbec celkově dohazování partnerů ve většině případů blbě dopadne.
@Zlatuska me prijde, ze se nejak velmi ztratila ve svem zivote obecne… pokud - jak jsi psala - je z movitejsi rodiny a nemela nikdy neodstatek penez, mozna se proste v zivote nenaucila sama pro sebe neco vydrit… bohuzel vztahy nejde kupovat, to ze tobe posle balicek prave ukazuje na vyse uvedene…
mozna bych ji rekla, ze na to cele jde spatne, mozna by mela zacit sama u sebe, pracovat na sobe a pak teprve chtit nejaky vztah.. to jak na lidi kolem sebe tlaci je odpuzuje… je dobre ji to pojmenovat… je dobre se ji ptat a co myslis ty? jak to chces resit ty? kde myslis, ze je pricina toho, ze se ti rozpadaji vztahy?
bud k ni i dal otevrena a prima a neboj se pojmenovavat veci… to ze mlci a prechazi to je obranna reakce… je mnohem jednodussi to hazet na ostatni, neustale o tom klabosit ale nic NEDELAT… bohuzel tento postup je vzdycky nanic a nicemu nepomuze… rekla bych ji, ze jestli chce byt v zivote stastna, mela by urcite prehodnotit svuj zpusob chovani… aby to mohla udelat, musi se lepe vyznat sama v sobe… s tim ji pomuze jedine terapeut… ne ty…
jsem rada, ze jsi se srovnala aspon ty…
jen tak dal… a nezapomen, ze ona je dospela a musi umet za sebe bojovat…
@Safrane to je uplna blbost…
![]()
@Safrane tak jako vtip docela dobrý… ![]()
Jako rada - úplně k ničemu…proč by to někdo normální pro ni dělal a šel by do toho? Ještě možná pokud by to bylo obráceně, že by žena „zachraňovala“ muže…
A hlavně kamarádka zakladatelky by měla zapracovat na sobě, aby nemusela žít cizí životy, ale spokojeně ten svůj ![]()
@Safrane no… to by bylo složitější… ona ještě k tomu vyznává teorii, že na inzerát se prý seznamují jen „ubožáčci“, z kteréhožto přesvědčení se mi ji zatím nepovedlo dostat… a dohazování jako takové u ní je hodně riskantní věc. To jsem právě psala ve zbytku diskuze… když ten vztah krachne, zlobí se na ty, kteří jí toho člověka dohodili.
@jijisan - no tak ty jsi právě - bez legrace - trefila hřebík na hlavičku. Jo. Všechno sedí.
A ještě je tam ten aspekt, že do spousty věci ji tlačí ta její rodina. Oni mají určitou představu o tom, jaký druh zabezpečení jí má muž poskytnout, a ono je podvědomí asi mrcha. I když teď by už brala nějakýho „normál“ chlapa, = klidně bez mamonu, drahýho bouráku a milionů na kontě, tak ono se to vždycky promítne do hovoru, někudy to prosákne v komunikaci s ním (a s kýmkoli). Je těžký smazat „matice“, který nám tam několik let vtloukali rodiče.
Tak fakt ten terapeut… A nebo najít toho pana božského, kterého její rodiče a její podvědomí schválí.
bože. snad to jednoho dne dopadne. ona v jádru prostě fakt není špatná, ale ten vliv tý rodiny, to je prostě neštěstí. neštěstí ve štěstí, obráceně, než se to říká.
@Zlatuska Zlati, vlivy rodiny si tahmeme vsichni… problem je v tom, ze jeste ve svych 30 letech neni dospela, neprevzala za sebe plnou odpovednost, porad spoleha za „se neco stane“ a bude dobre… takhle to v zivote spis nefunguje…
moje segra mela samy jednicky bez uceni, vsude vychvalovana… za totace se ji vsak nechtelo studovat a ma maturitu… ja mela dvojky s ucenim, jelikoz to stejne pro rodice bylo malo, tak jsem na to podvedome rezignovala a udelala maturitu s trojkama… ve 30 js se kousla a prihlasila se na VŠ… jake bylo prekvapeni v cele rodine, ze jsem to dodelala a s cervenym… segra se zmohla na to, ze ona by to taky byvala byla zvladla…
ja proste porad zastavam nazor (at uz vuci kamaradum, rodine, chlapum…) ze UKAZANA PLATI… ne ketsy, ale ciny…
a ta tvoje kamoska jenom keca… proste neni jeste dospela…
@jijisan no… velký díl pravdy v tom, co říkáš, rozhodně bude… protože moje ostatní kámošky, kterým občas něco o tomhle pípnu (ale které nejsou zase naopak její kámošky… znají se jen přese mě),tak reagují „ježiš kolik jí je? se chová jak puberťačka, ne?“
jo.
a áááno… o tom „na ukázanou“ bychom si mohly vyprávět…
a tohle je paráda, cos dokázala.
a krásnej důkaz toho, jak jsou ty takzvané „samé jedničky“ přeceňované… kolikrát jsem si vzpomněla na některé svoje spolužáky, kteří byli na základce vyučujícími označováni jako „nic moc“ (takhle to přímo říkali… a škatulkovali je do „slabých“ a samozřejmě hlavní hvězdy byli ti „Jedničkáři“), a když se dneska podívám, kde jsou tihleti „nic moc“… pár jich má úspěšné firmy, dva učí na vysoké škole obory tak těžké, že k nim normální smrtelník ani nepřičichne ![]()
![]()
ale holt věděli, co v nich je, a nenechali se zviklat nějakým „jsi nic moc“ (a nebo že by zrovna? o to víc byli motivováni dokázat, co v nich je? kdo ví…)
Ahoj Zlatuško, řeším podobný problém… a hodně jsem se napřemýšlela. Připadá mi, že jde (jako u mě) o ‚kamarádku‘, která se na tebe pověsila, neustále potřebuje pomoc a drží tě v šachu tím, že má potíže a tobě jako slušnému člověku to přece nedá, abys nepomohla. S těmi dary je to příkladné citové vydírání, zavazování si tě. Nejsem psycholog, ale myslím, že je problém daleko od tebe a musí ho řešit sama… možná něco v jejím dětství, něco nezvládla/neunesla, nebo jen nedospěla a nepřevzala odpovědnost.
Je přinejmenším nutné ji držet v mezích, omezit kontakty a nenechat se do toho emočně vtahovat. Je otázka, jestli to stačí, jestli kontakty neukončit úplně, protože to asi nikam nepovede, bude nejspíš dál útočit na tvé hranice a vysávat energii.
Líbila se mi kdysi rada, jak najít obecně dobré řešení: podívat se na problém z větší vzdálenosti, zvenčí, z pohledu jiných lidí a dopadu na ně… Možná tvé zřeknutí se převzetí jejího břemene ji konečně donutí postavit se na vlastní nohy. Přeji hodně štěstí ![]()
@bluebonnet děkuji… a líbí se mi formulace „útočit na mé hranice“. přesně tak.
a musim říct, že daleko snáz se „říká ne“ lidem, na kterým nám nezáleží (třeba jedné známé ten telefon prostě nezvednu, protože na mě byla protivná a nepříjemná odjakživa a prostě mi za to nestojí… nemam to zapotřebí), ale s touhle kámoškou se „něco stalo“, a tak se to musí zase „odstát“ ![]()
jak se to na ni namotalo, musí se to odmotat…
@Zlatuska píše:
Tak jsem sebrala odvahu.
Bojuju s pocitem „viny“ a „zrady“ a zároveň s pocitem, že jestli tohle nezarazím, tak se zblázním.
Mám kamarádku, která je - na rozdíl ode mě - nezadaná a bezdětná, ale biologické hodiny už řvou na lesy. Vždycky jsme se navzájem držely, svěřovaly se. Poslední dobou jí ale nevychází jeden vztah za druhým. Já taky vyměnila partnera a můj život taky není zrovna procházka růžovým sadem, ale s jinými kamarádkami si navzájem postěžujem, ulevíme, zasmějem se a jdem dál.
Moje „nejlepší“ kamarádka se mi však časem snad změnila v energetického upíra. Ona má bohaté rodiče a tudíž dobré zázemí i bez partnera, já musím šetřit. Ona má práci, při které má neustále hafo volna, já dělám doma a musím se pořádně otáčet, jelikož dělám na sebe. Teď píšu „v polední pauze“, než přijde dítě ze školy a budu se mu muset věnovat.Kamarádka však poslední dobou ztrácí jakékoli zábrany, nebere ohledy. Když jí chci na chvíli zavolat, abych jí ulevila od trápení, a řeknu „promiň já mam jen chvilku“, tak se buď nasere a nebo to naprosto ignoruje, kecá, kecá, kecá, mele mi po padesáté to samé dokola a kolem mě běhá dítě, které potřebuje jídlo a napsat úkoly, a ona prostě mele.
Taky mě zahrnuje stovkami (to nekecám) emailů do týdne, pokud ji „neklepnu přes prsty“, nebo nedokáže zastavit příval sms.Já vím, že se nudí (bydlí hodně daleko ode mě),vím, že je sama, ale dorazilo mě, když mi nedávno volala i přímo na rodinný výlet, úplně se mi z toho dělá špatně, když si na to vzpomenu.
Jsem z ní vyčerpaná. Při každém svém novém vztahu s chlapem chce poradit, jestli do toho má jít. Pak mě začne zahrnovat detaily, jak je to skvělé, a pak to po pár týdnech zkrachuje a zase mě zahrnuje sms a emailama a telefonátama, že to nevyšlo a co má dělat.
Už jsem ji několikrát prosila, že ji mám ráda, ale že mám i svůj život.
Vždycky se na několik dní taktně odmlčí a pak to na mě polehoučku zkouší znova.
A když jednoho dne - s ohledem na to, že jsme prostě byly dobré kámošky - takové ty na život a na smrt (jo byly i rozbroje, ale vždycky jsme to překonaly) - zavolám, napíšu nebo se jí nějak ozvu, začne to nanovo.
Ona to nedokáže zastavit, omezit, já jsem už normálně přemýšlela, že si na její emailovou adresu dám filtr „smazat“, připadá mi to bezohledný, ale já jí vůbec nemůžu vysvětlit, že já za ní její život žít nebudu, nemůžu ho ani řídit, nemůžu jí ve všem radit… a už vůbec nemůžu za to, když jí řeknu „tak to s tím chlapem zkus“ a ono to nevyjde.
To už mi taky dala párkrát vyžrat.Ale minule už mě dostala. Poté, co jsem jí fakt v zoufalství řekla, že už prostě nemůžu, že mě vysává, tak mi poslala obrovskou krabici s darama - bylo toho fakt hodně a i drahý.
že mi děkuje za pomoc a že doufá, že ji mám pořád ráda.
já už při jakémkoli kontaktu s ní jsem VYČERPANÁ, vyřízená, cítím se unavená, následně jsem vzteklá.
Nadávám sama sobě, že jsem jí zase napsala, ale pak se ozve svědomí.Co byste dělaly??
je mi líto ji tak razantně odstřihnout, ale jsem prostě K. O.
už jsem ji posílala k psychologovi, ať si tam zajde a najde příčinu, proč jí každý vztah zkrachuje…ale nevim, jak se zařídila, přešla to téma mlčením.
Asi se bojí ze te ztrati ze mas rodinu a ze ste si vzdaleny a cejtí to, takze asi mysli ze ti musi vic volat, jinak te ztrati uplne, spis bych ji dala nakou jistotu ze ji fakt muzes ze zajdete nekdy na kafe misto telefonatu, ona az bude mit chlapa a dite a nebo aspon chlapa tak se uklidni a pochopi to.
Ja si spis s jednou kamaradkou uz moc nerozumim jak mam dite, ona mysli ze je to prochazka ruzovym sadem a chce to taky. A nechape kdyz ji rikam ze obcas je to fakt tezke… s detma je to vzdycky horsi to kamaradstvi. Bud ji mas rada a prekonate to nebo nakou dobu ignoruj a nech ji bejt. Ale lepsi je to prekonat.
my na kafe nezajdem, protože já teď bydlím víc kilometrů od ní… ale i když se setkáme, tak v podstatě vede nepřetržitý monolog… asi je chudák, no, ale já jsem se teď už rozhodla že jí spasitele dělat nebudu.
@Zlatuska píše:my na kafe nezajdem, protože já teď bydlím víc kilometrů od ní… ale i když se setkáme, tak v podstatě vede nepřetržitý monolog… asi je chudák, no, ale já jsem se teď už rozhodla že jí spasitele dělat nebudu.
Ta vzdalenost je taky dost blba pro jakejkoliv vztah.
Jinak se človek vida a nema potrebu volat…
No moje kamoska se taky trochu zmnenila, ale u ni mi prišlo vzdy ze proste trochu zavidi, ze by chtela taky dite a rodinu. A v podstate nak uz nemame co si rict…
@žabinka no
i tyhle aspekty někdy hrajou roli
jak se řiká: člověk nepotřebuje ke štěstí nic, snad jenom to, když má druhej ještě míň ![]()