Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Problém s kamarádkou :-(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
27.10.14 07:59
@Zlatuska píše:
@žabinka noi tyhle aspekty někdy hrajou roli
No to jo. Kdyz sem byla drive sama i bez chlapa, tak se se mnou bavila teda vic .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.14 11:39
No… tak jdu napsat rozuzlení.
K otázce svého svědomí musím napsat, že sice s hořkostí, ale mam pocit, že jsem se jí snažila pomoct.
A dopadlo to následovně:
vždycky se na chvíli odmlčela, ale po nějaké době se zase ozvala. RAdovala jsem se, že by se něco mohlo pohnout směrem k normálu.
Bohužel.
Vždycky - kteroukoli konverzaci - nakonec směřovala k jednomu účelu: a to, abych byla jí k „ruce“ kdykoli, kdy ona potřebuje. Takže každou nevinně vypadající konverzaci nakonec vygradovala opět k psychickému nátlaku na mě.
Vyvrcholilo to tím, že mi vyčetla: „Ty prostě odmítáš vyřešit můj problém!“ - opravdu těmito slovy.
Připojila k tomu to, že přes inzerát si chlapa hledat prostě nechce a nebude, a že psychoterapii taky nenavštíví, protože „jí to nepomůže, ona to prostě ví, že jí to nepomůže“.
A zakončila to tím, že „slibuje, že až si najde toho pravého, tak mi přestane otravovat život“. Načež jsem jí napsala, že bohužel. Že mi život přestane otravovat teď hned, a ne až si najde toho pravého.
Musím říct, že když se pokouším na to podívat objektivně, tak je to doslova odstrašující příklad toho, jak jsem se nechala zneužívat.
ženské - já toho nelituju - snažila jsem se ji nasměrovat tak, aby byla šťastná - ale už v tom nebudu pokračovat.
teď prostě bude hozená do vody a bude muset plavat. a věřim, že plavat bude, protože jinak já se utopím.
dneska jsem jí řekla, že bohužel naše přátelství končí, a ona mi řekla, že jí to nevadí a že si ji můžu klidně smazat.
tudíž?
hezký obrázek toho, co pro ni znamenám já 
když ze mě nic neteče, tak mě klidně odhodí
zajímavá zkušenost, že? a mně se neuvěřitelně ulevilo. díky vám všem za pomoc. jednalo se myslím hlavně o moje svědomí, protože si začínám myslet, že ona už naprosto žádné svědomí nemá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.14 11:41
A mé zlé já mi našeptává, že s cvokem prostě není řeč, dokud on se nechce sám léčit, že i cvok má snad rodiče, sourozence a příbuzné, a že není důvod, abych nakonec v té cvokárně skončila já.
takže takhle NĚKDY končí NĚKTERÁ kamarádství… zajímavé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.14 12:11
Tak kámoška se tedy odkopala… Fakt hustý, z toho bych se asi oklepávala delší čas. Gratuluji ti a jsem moc ráda, že jsi to vyřešila. Ono kdo ví, jak to mohlo skončit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.14 14:17
No - jako ještě na to koukám - a fakt žasnu.
díky, už jsem fakt nevěděla, kam se obrátit, protože ostatní kamarádky mi říkaly, ať ji prostě „odbourám“.
ale že to nakonec podá tak, jako že odbourává vlastně ona mě, tak to mě fááákt dostalo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.14 15:09
@Zlatuska Hele, ale to je běžné. To je to jediné, v čem se podobné případy dokážou najednou přepnout do své vůle, protože přeci „to nemůže být jejich chyba, ale ta špatná jsi ty“. A takhle to asi měla s každým chlapem, předpokládám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.11.14 08:49
No, když si to promítám zpětně tak vlastně jo.
Když jí později dal kopačky, vyčetla mně, že prý když se mě úplně na začátku ptala, jestli s ním mám jít na oběd, tak já jsem jí poradila, že jo, tím to prý začalo a takhle to dopadlo.
Jako po tom, co udělala teď, je to fakt no comment.
Vytřela mi zrak jako JE to poučení, ale stejně člověk kouká!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.11.14 09:40
Ahoj, já se v mísím se svým problémem..
Mám „kamarádku“ tak 10 let. Poslední roky to dost skřípalo, pokud jsme neměli partnera, nebo spíš ona tak byl klid a bylo to fajn, ale jakmile si někoho našla tak se začala chovat divně. Dost povýšeně, nevím jak to popsat, ale rozhodně to nebylo jako dřív. To že neměla čas chápu, ale byla prostě jiná. Vyvrcholilo to posledním přítelem. Vím že on na začátku o ní neměl tolik zájem, tak ona třeba dala na net fotky jak se líbá s jiným aby ho trochu popíchla a podobně. Já se k tomu nevyjadřovala.. po dvou letech jsem já začala uvažovat o miminku, a ona taky. Obě jsme se začali snažit, mě to vyšlo hned, jí asi po dvouch měsících. S tím že když jsem jí to oznámila, hned začala říkat že ale ona s ním dítě mít nechce, že pořád neví.. po měsící jí to vyšlo a hnedka jak je neštastnější na světě. Do toho kouřila i pila, omlouvala to tím, že přestat ze dne na den kouřit by se nemělo a že kouří stejně jen lehký a k tomu že když se pije pomalu tak to ničemu nevadí.. dělala sem si z toho srandu ale at jsem jí řekla cokoliv, okmažitě si to nějak ospravedlnila. Když se mi mimčo narodilo, byla za mnou v porodnici s tím že za měsíc má narychlo svatbu, že tomu svýmu řekla že svobodná prostě rodit nebude, at si s tím poradí jak chce. Po svatbě hnedka na netu fotky jak jsou neštastnější a nejzlatější a podobně.. Když se jí malej narodil, začali na netu lítat statusy tipu jak jsou neštastnější rodina, jak je spokojená, přitom mi psala jeslti se cítím jako máma, že ona ne, že se nemůže rozkojit, a nebaví jí to a že on jí pořád brečí že má hlad a jí to nebaví. Tak jsem jí říkala že musí fakt hodně pít vody, aby se rozkojila, že mě to pomohlo.. na to mi odpověěla že by ale musela chodit pořád na záchod…a že UM z německa je daleko lepší.. zase nevím co ji na to říct. Pak jsem se dlouho držela, a její komentáře a fotky jí nekomentovala.. dneska dala na internet fotku jak její 4 měsíční dítě sedí. Tak jsem jí psala at ho neposazuje, že si tím ničí záda. Ona mi na to napsala co má jako teda dělat když si sedá sám, že jinak řve. Tak jsem jí psala že se asi těžko sám ve 4 měsících posadí tak aby se udržel a at ho v tom nepodporuje..na to mi jen odpověděla že ho teda přiváže a že děkuje za radu..a tak to pokračuje… já vůbec nevím co s ní.. někdo si myslí že jí závidím, ale tak to neni. Je to takový celý divný. Vůbec nevím jak se s tím poprat, jelsti jí narovinu říct, hele nebudeme se bavit, protože tohle nemá cenu..nebo to nechat uplně být? a neřešit? Bohužel mě to vnitřně nějak sžírá a nevím proč… možná je takový zamotaný, ale jak to z hlavy jdem tak topíšu.. anonym jsem proto že nevím zda i sem náhodou nepřispívá..
- Citovat
- Upravit
16.11.14 09:44
Prostě už je taková 
Buď jí vem takovou jaká je, nebo se s ní nestýkej..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.14 10:14
@Anonymní píše:
Ahoj, já se v mísím se svým problémem..
Mám „kamarádku“ tak 10 let. Poslední roky to dost skřípalo, pokud jsme neměli partnera, nebo spíš ona tak byl klid a bylo to fajn, ale jakmile si někoho našla tak se začala chovat divně. Dost povýšeně, nevím jak to popsat, ale rozhodně to nebylo jako dřív. To že neměla čas chápu, ale byla prostě jiná. Vyvrcholilo to posledním přítelem. Vím že on na začátku o ní neměl tolik zájem, tak ona třeba dala na net fotky jak se líbá s jiným aby ho trochu popíchla a podobně. Já se k tomu nevyjadřovala.. po dvou letech jsem já začala uvažovat o miminku, a ona taky. Obě jsme se začali snažit, mě to vyšlo hned, jí asi po dvouch měsících. S tím že když jsem jí to oznámila, hned začala říkat že ale ona s ním dítě mít nechce, že pořád neví.. po měsící jí to vyšlo a hnedka jak je neštastnější na světě. Do toho kouřila i pila, omlouvala to tím, že přestat ze dne na den kouřit by se nemělo a že kouří stejně jen lehký a k tomu že když se pije pomalu tak to ničemu nevadí.. dělala sem si z toho srandu ale at jsem jí řekla cokoliv, okmažitě si to nějak ospravedlnila. Když se mi mimčo narodilo, byla za mnou v porodnici s tím že za měsíc má narychlo svatbu, že tomu svýmu řekla že svobodná prostě rodit nebude, at si s tím poradí jak chce. Po svatbě hnedka na netu fotky jak jsou neštastnější a nejzlatější a podobně.. Když se jí malej narodil, začali na netu lítat statusy tipu jak jsou neštastnější rodina, jak je spokojená, přitom mi psala jeslti se cítím jako máma, že ona ne, že se nemůže rozkojit, a nebaví jí to a že on jí pořád brečí že má hlad a jí to nebaví. Tak jsem jí říkala že musí fakt hodně pít vody, aby se rozkojila, že mě to pomohlo.. na to mi odpověěla že by ale musela chodit pořád na záchod…a že UM z německa je daleko lepší.. zase nevím co ji na to říct. Pak jsem se dlouho držela, a její komentáře a fotky jí nekomentovala.. dneska dala na internet fotku jak její 4 měsíční dítě sedí. Tak jsem jí psala at ho neposazuje, že si tím ničí záda. Ona mi na to napsala co má jako teda dělat když si sedá sám, že jinak řve. Tak jsem jí psala že se asi těžko sám ve 4 měsících posadí tak aby se udržel a at ho v tom nepodporuje..na to mi jen odpověděla že ho teda přiváže a že děkuje za radu..a tak to pokračuje… já vůbec nevím co s ní.. někdo si myslí že jí závidím, ale tak to neni. Je to takový celý divný. Vůbec nevím jak se s tím poprat, jelsti jí narovinu říct, hele nebudeme se bavit, protože tohle nemá cenu..nebo to nechat uplně být? a neřešit? Bohužel mě to vnitřně nějak sžírá a nevím proč… možná je takový zamotaný, ale jak to z hlavy jdem tak topíšu.. anonym jsem proto že nevím zda i sem náhodou nepřispívá..
Tak to ale bejvá že lidi na fb nepíšou všechno a davaj tam jen ty dobrý fotky, to je normalni. zase ale nic hroznyho ti neudelala ne…
mozna si na tebe trochu vyskakuje a to je cely. Ale kazdej tohle nekdy dela…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.14 12:35
@Anonymní píše:
Ahoj, já se v mísím se svým problémem..
Manonym jsem proto že nevím zda i sem náhodou nepřispívá..
Ahoj Anonymní… trochu jsem tvou citaci zkrátila, ale jakožto anonymní nejdeš zmínit…
Jo… někdy se kamarádství rozpadne i s příchodem dětí…
tvou kamarádku odhaduju jako „olympioničku“ taky jsme takovou s holkama mezi sebou měly.
Jak říkáš. Posazovala, všude na netu fotky (tehdy ale ještě nebyl facebook… máme už trochu starší děti), takže tehdy to lítalo na mimibazaru, a nejšťastnější, nejlepší, nejskvělejší.
hele - my všichni věděli, že to tak není, že je na ni její manžel neurvalý, sprostý, že ji uráží, že ta její holčička je chudák, protože ji v osmi měsících vláčí za ruce, hlavně aby ji na ten mimibazar mohla vyfotit „jako že chodí“…
naštěstí…
my už jsme na ni nikdo moc neměli nervy, takže ona si potom našla sobě podobné kamarádky, a spolu na netu ááááchaly a óooochaly a psaly si takový ty falešný zprávy s tisíci srdíček…
NECH TO ODLEŽET, doporučuju, bude prostě exhibující typ, který má potřebu dokázat okolí, jak to má prostě všechno nejlepší
A musim říct, že mám… když to spočítám… šest „dlouhodobých a pevných“ kamarádek s dětmi, ale jen tahleta jediná měla tyhlety potřeby si něco dokazovat, nechat se chválit…
teď totéž dělá na facebooku, ale já už se s ní osm let nestýkám, takže to kolem mě šumí…
a jestli jsi nakoukla na to, co jsem tady řešila já, tak opravdu i „SRDEČNÍ“, opravdu blízká kamarádka se MŮŽE ODCIZIT. je to neuvěřitelný ale je to tak.
a víš co?
jestli k sobě patříte, tak to tak blbě řeknu - až odezní tyhlety divný emoce (já tě naprosto chápu), tak zase můžete nalézt společnou řeč, a nebo JEN POKECAT na pět minut až se potkáte…
třeba já jsem zjistila, že té svojí „srdeční“ kamarádce, s kterou jsem měla jiný problém než ty, asi NECHYBÍM v okamžiku, kdy mě nemůže uplně normálně zneužívat, jak si zvykla.
je nešťastná, a ta tvoje možná svým způsobem taky, a něco si kompenzuje.
a radila bych ti pro tvé vlastní dobro ji jaksi „odfiltrovat“ ze života, protože jsem si poslední dobou prošla tím, čemu se říká „nával negativních emocí“ a mávalo to se mnou a ovlivňovalo i ty kolem mě.
a že jí „závidíš“… hahaha. to víš jenom ty, jestli jí závidíš.
to, že nám vadí, že se někdo neustále vytahuje jako kšandy, nemusí nutně znamenat, že mu závidíme. Máme přece svoje děti, které milujeme, svoje bydlení, v kterém jsme spokojení, a nepotřebujeme s někým „ani soutěžit“, ani si dokola dokazovat, jak je to všechno báááááječnéééé, a jestli nám chce někdo dokola mávat před nosem, jak on to má nejlepší - tak prosím… ať si najde někoho, u koho najde živnou půdu buď tak, že „budou si spolu notovat, jak to maj všichni nejlepší“, a nebo se budou užírat závistí - ale my prostě třeba vycouváme, když odmítáme s ním „zpívat jeho písničku“
Věř, že jsou jen dva důvody, proč to dělají: aby jim opravdu ostatní záviděli, a ti ostatní aby je chválili. a co je tohle za smysl života…
takže jestli jí nechceš ani závidět, ani jí dokola psát, jak je úžasná nejen ona, ale i všechno kolem ní, tak tuto milou povinnost přenech jiným však určitě sama vidíš, kolik lidí jí na to ochotně přistoupí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.14 12:41
Anonymní - a ještě jsem chtěla ti napsat…
asi ji opravdu nech být, ať si najde takové, s kterými v tomto najde společnou řeč…
Protože: když ona posadí čtyřměsíční dítě, tak to dělá za jediným účelem: aby vyhrála jakousi nevyhlášenou soutěž o nejvýkonnější dítě
ale ty s ní soutěžit nechceš a připadá ti nesprávné a na hlavu postavené, že už ho posazuje, když to není dobré pro jeho vývoj. Že jo??
ale jí asi nejde o zdravý vývoj toho dítěte, když tam ty fotky dává jí jde o to, aby všem spadla čelist a všichni padli na zadek z toho, jak její dítě sedí DŘÍV než ostatní
tvoji dobře míněnou radu, že ho nemá posazovat, si automaticky vyloží jako závist.
Je to naprostý nesmysl, závidět někomu, i kdyby jeho dítě sedělo o dva měsíce dřív než ostatní protože: NAKONEC BUDOU SEDĚT VŠICHNI a fakt nikdo nevypsal žádné závody
prostě na ni kašli…
hoď ji za hlavu.
ale ÚÚÚÚÚPLNĚ TĚ CHÁPU
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.14 12:53
JO a taky jí nic nepiš to totiž nemá cenu
stejně jí to nevysvětlíš a vždycky narazíš jen na tohle (a teď to vezmu s nadsázkou, ale tyhle matky nemají daleko k utopii ): až bude její dítě ve třech letech umět řídit auto a v pěti letech letadlo, tak pokud odpovíš jakkoli jinak než „áááách ten je ale šikovnej“, bude ti spílat, že jí závidíš, a že „do toho auta leze sám a že ho teda přiváže“…
a když řekneš, že tříletý dítě ani nedosáhne na volant, tak ona ti řekne, že on je tak šikovnej že si pod sebe dá polštář…
nemá to cenu… jestli ti můžu já z opravdové zkušenosti s tímhle poradit, tak to prostě nekomentuj, nevšímej si jí, nic jí nevysvětluj… ona bude dál žít ve svém světě svého malého olympionika a ty by ses zbytečně užírala
a já už mam dítě velký, takže pohledem zpět si to úplně přesně vybavuju, jelikož jsme tento typ měly s kámoškama mezi sebou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.14 17:14
@Zlatuska Ahoj, já ti tisícekrát děkuju za tvuj názor, který má konečně pořádné vysvětlení. Také si myslím že ona má prostě takový názor že je nejlepší a nenechá si to nijak vymluvit. KDyž tak o tom přemýšlím, ona byla takový vždycky, ale tedka to asi nějak vyvrcholilo. Nikdy se neptá jak se máme, nebo se zeptá co nového, ale je jasné že jí je to jedno. Já třeba fotky malýho na net vůbec nedávám, ostatní kamarádky mi zavolají, napíší at taky pošli fotku malýho aby viděli jak roste, ona to neudělala za půl roku ani jednou…
A máš pravdu, nemá cenu jí psát, nic komentovat, stejně si na všechno najde svou odpověd. Já jsem třeba ráda když mi někdo kdo už má zkušenost poradí, ona ne, ona všechno ví a dělá nejlíp…
Jen spíš mám chut jí něčím dostat, aby se i ona alespon jednou chytla za nos a byla naštvaná že já mám něco co ona ne, nebo co nedokázala, jeslti mi rozumíš:) nebýt tohohle, tak už jí dávno pošlu do háje. Ale prostě nějak vnitřně mě to trochu drží a jednoují to chci alespon trochu vrátit. Obě jsme trochu tlusté- já teda víc a vím že by jí naštvalo se někdy pak sejít a já bych vypadala daleko líp než ona, a nebo obě se bojíme řídit, já teda tedka už začínám alespon v ulicích se učit, a zatím to jde, tak snad se do toho dostanu a jednou mě zahřeje ten pocit kdy ona bude závidět- doufám:D
Ale ještě jednou díky, přesně jsi popsala jak to je!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.14 21:12
víš, já tě úplně chápu… protože máš teďka „rozjitřený emoce“ a prostě bys ji taky chtěla naštvat, protože ona neskutečně vytáčí tebe
ale fakt - jestli to půjde, nech ji odplavat… však určitě ještě nějak do kontaktu přijdete a uvidíš (možná), že ona si pořád jede po svých kolejích a co říkáš ty je jí už šumák A NEBO NE.
TUŠÍM ALE (ale vědět to samozřejmě nemůžu), že cokoli jí budeš říkat, buď přejde, a nebo otočí proti tobě… a vyloží si jako závist.
Ale jestli ti můžu poradit - jestli to jde - neužírej se tím… Nechtěj jí to vrátit, protože potom stačí jedna věc, která se dotkne tebe (teď když dám blbý příklad, tak z nějakého důvodu třeba zrovna zhubne ona), a ty pak se budeš užírat ještě víc…
A víš co je nejhorší? v úplném extrému si tihle lidé vytvoří v hlavě normálně svůj „imaginární svět“, ve kterém to vypadá poněkud jinak než v reálu.
A nevím, jak ta tvoje, ale ta naše měla hrozně (ale když říkám hrozně, tak hrozně) nešťastné dětství a dospívání (ale fakt to byl brutus).
tak my jsme s ní všichni jednali v rukavičkách a v bavlnce.
no a ona si na to zvykla. a pak dospěla, našla si muže, porodila děťátko a najednou si připadala jako… king? queen? a začala se nad námi povyšovat..z extrému do extrému.
Ale nevim, možná to její raněná duše potřebovala, z odstrkovanýho dítěte se dostala „na své osobní výsluní“, na kterém se ohřála - musim říct - opravdu jen chvilku, a zase ji to pak mrsklo dolů, chvíli byla pokorná… pak se zase srovnala a teď jede ve starých kolejích… = zase má všechno nejlepší
Ale to potom jedna kamarádka ta to nerozdýchala vůbec, ta ji za to dodneška nenávidí… za to, že jí řekla, že má lepší koupelnu, že má nejhezčího muže, tohle… tamto…
ale já jsem tu holku vypustila z hlavy. Ona nás v tu chvíli nepotřebovala, a tak se ani neotočila, když jsme jí „zmizely ze života“. když něco potřebuje a náááhodou se ozve, tak jí třeba někoho doporučím (doktora… nevim co…), ale jinak se nevyhledáváme, nedělalo by to dobrotu.
Ona by mi říkala jak je nejlepší a já už bych jen kroutila hlavou… a mlčela… (nedávno jsme se potkaly, takže vim o čem mluvim ) ale aspoň jsem se vybičovala k tomu, že ji za to „nenenávidím“ a přeju jí vše dobrý no.
ale mezitím si našla ty „jiné kámošky“, s kterými už se teď taky nebaví a má zase jiné
některý lidi to maj prostě „poněkud jinak“…
a potřebujou si něco kompenzovat… možná to maj tak těžký, že tohle je jediná cesta úniku pro ně.. tu tvou neznám, ale díky té své „úpravě reality“ v hlavě tak nějak plujou životem…
no… tak ať plujou plujou no… ony si najdou ty „nové kamarádky“ a bude jim fajn
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
