Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Omlouvám se, skočilo mi tam víc krát. Já právě si teď za tu „mrchu“ přijdu, i když tohle už bylo moc i na mě. Lže se mu hodně, o spoustě věcech se nesmí mluvit. Na to jsem si zvykla, já mu teda nelžu, ale tchýně pro klid „musí“. Ale to mě neurážel. Právě po svatbě, což je rok, mě urážet nepřímo začal. A to on měl nejvíc řečí k tomu, že má jeho syn děti za svobodna. A zase to bylo akorát k horšímu. Ale nebrali jsme se kvůli němu, ale kvůli sobě, jasně.
Tchán je fakt asociální blb, pokud takové věci vypouští z pusy, i když klidným hlasem. Omluva, pokud je vůbec na místě, by měla znít pouze za to, že jsi zvýšila hlas (pokud vezmeme v úvahu jakousi úctu ke staršímu, byť podle popisu tchán na takovou úctu nemá nárok), nikoli za to, cos řekla. Jen se nedá čekat, že s tím, že se „omlouváš za formu, nikoli za obsah“, u něj uspěješ, spíš naopak (ale podle mě budeš přesto v právu).
Hlavní problém vidím v tvém manželovi a tchýni. Ačkoli píšeš, že jsou oba hodní, není dobře, že oba svou pasivitou tebe v podstatě přinutili se ozvat, protože normální člověk tohle poslouchat dlouho opravdu nevydrží. Hlavně manžel se měl sám ozvat, usměrnit svého otce, protože od vyvdaného/vyženěného příbuzného zní jakákoli kritika vždy 1000× hůř než od vlastní krve. A jak píšou už holky, tchýně si tohle musí vyřešit sama a neházet odpovědnost za tuto situaci (za kterou svou pasivitou taky může) na tebe- takto bych jí to vysvětlila s tím, že o ni jako o babičku rozhodně nechcete přijít.
@girlie sage píše:
Tohle je opravdu hrozny, mrzí mě v jaké jsi situaci, ale nechat si srát na hlavu![]()
![]()
Ani nevím, jestli by mě mrzelo, že ho děcka nevídají
To mě nemrzí, že ho děcka neuvidí, to už hotová věc, že ho neuvidí, jde o tchýni, aby ona mohla jezdit k nám, protože mám naše děti hodně ráda a oni jí taky
a nechci, aby přišly i o ní, to je to. A manžel má samozřejmě svou mámu taky moc rád, to jo.
@Samamama píše:
Tchán je fakt asociální blb, pokud takové věci vypouští z pusy, i když klidným hlasem. Omluva, pokud je vůbec na místě, by měla znít pouze za to, že jsi zvýšila hlas (pokud vezmeme v úvahu jakousi úctu ke staršímu, byť podle popisu tchán na takovou úctu nemá nárok), nikoli za to, cos řekla. Jen se nedá čekat, že s tím, že se „omlouváš za formu, nikoli za obsah“, u něj uspěješ, spíš naopak (ale podle mě budeš přesto v právu).
Hlavní problém vidím v tvém manželovi a tchýni. Ačkoli píšeš, že jsou oba hodní, není dobře, že oba svou pasivitou tebe v podstatě přinutili se ozvat, protože normální člověk tohle poslouchat dlouho opravdu nevydrží. Hlavně manžel se měl sám ozvat, usměrnit svého otce, protože od vyvdaného/vyženěného příbuzného zní jakákoli kritika vždy 1000× hůř než od vlastní krve. A jak píšou už holky, tchýně si tohle musí vyřešit sama a neházet odpovědnost za tuto situaci (za kterou svou pasivitou taky může) na tebe- takto bych jí to vysvětlila s tím, že o ni jako o babičku rozhodně nechcete přijít.
On prý chce omluvu za to, že jsem prý na něj „křičela“, obsah neřeší
. To máš pravdu, že já se přivdala, a že se měl ozvat manžel. Jenže právě já mám pocit, že tchán je snad tak mazanej, že před manželem mě nikdy neurazil, to si vždy dovoloval jen a jen na svýho syna a já to prostě už nevydržela
, prostě jsme měli odjet než se to stalo, což už teda nezměnim. Já jsem psala tchýni, že budem rádi, když přijede kdykoliv, ale ona asi už nepřijede, pokud já se teda tchánovi neomluvim..Stejně si myslím, že by nadával dál a ze mě udělal akorát „blbce“ ![]()
I kdybys teď ze sebe udělala „svatou Johanku“, omluvila se, tak by si brzy našel jinou záminku, a jak říkám, jestli jsi normální a máš běžný smysl pro hrdost, tak bys časem vypěnila znovu, až by zase začal. Hlavně to mějte vyříkaný s manželem, kdo jak to cítíte, aby vám takové rodinné spory nezkazili vztah. Ostatní bych nechala plavat, on čas něco vyřeší, jestli není tchýně megatvrďačka, tak jí to snad jednou nedá a bude chtít vídat vnučky.
Taky si myslím, že to tchýně neustojí a až si to trochu sedne, tak bude jezdit. Nebo ji můžeš navrhnout aby jste se viděli někde v kavárne s dětským koutkem nebo někde…
Zakladatelko, rozhodně se neomlouvej. Mě se taky párkrát povedlo na tchýni zvýšit hlas (úplně stejně jako tobě se mi hlas klepal), ale u nás to bylo tak, že já jsem to nejdříve zkoušela normálně, ale to mě nikdo nebral vážně a „neslyšel“ mě. Taky jsem se jí neomluvila, ale pravda je, že není jako tvůj tchán.
Co se týče manžela, tak toho bych moc neodsuzovala za to, že se vlastnímu otci neumí postavit. Ono žít od malička v tomto prostředí udělá své a dítě se vždy snaží najít si cestu kdy má pocit že ho mají rodiče rádi, tj. tady to bylo tak, že manžel neodporoval.
Dle mého názoru je ochrana tvé rodiny na tobě, musíš vydržet a měla by jsi i podržet svého manžela (pochopila jsem, že máte na věc stejný názor). Babička si však své návštěvy u vás musí „ochránit“ sama.
Držím ti palce, ať to zvládneš
![]()
@girlie sage píše:
Taky si myslím, že to tchýně neustojí a až si to trochu sedne, tak bude jezdit. Nebo ji můžeš navrhnout aby jste se viděli někde v kavárne s dětským koutkem nebo někde…
Ono jde právě o to, že jsme mysleli, že „už si to sedlo“, protože se to stalo koncem července
, normálně k nám jezdila, občas něco řekla, co se děje, že tchán vyměnil zámky, že manžela vydědí atd. a teprve teď nastalo „peklo“ asi u nich doma, já nevím, co se tam děje, ![]()
@Anonymní píše:
Ono jde právě o to, že jsme mysleli, že „už si to sedlo“, protože se to stalo koncem července, normálně k nám jezdila, občas něco řekla, co se děje, že tchán vyměnil zámky, že manžela vydědí atd. a teprve teď nastalo „peklo“ asi u nich doma, já nevím, co se tam děje,
a kdyby tam jezdil manžel jen s dětma??? Nebo tomu manipulantoj jde opravdu jen o to aby ponížil a povyšil se nad tebou??
@elen-ka píše:
Zakladatelko, rozhodně se neomlouvej. Mě se taky párkrát povedlo na tchýni zvýšit hlas (úplně stejně jako tobě se mi hlas klepal), ale u nás to bylo tak, že já jsem to nejdříve zkoušela normálně, ale to mě nikdo nebral vážně a „neslyšel“ mě. Taky jsem se jí neomluvila, ale pravda je, že není jako tvůj tchán.Co se týče manžela, tak toho bych moc neodsuzovala za to, že se vlastnímu otci neumí postavit. Ono žít od malička v tomto prostředí udělá své a dítě se vždy snaží najít si cestu kdy má pocit že ho mají rodiče rádi, tj. tady to bylo tak, že manžel neodporoval.
Dle mého názoru je ochrana tvé rodiny na tobě, musíš vydržet a měla by jsi i podržet svého manžela (pochopila jsem, že máte na věc stejný názor). Babička si však své návštěvy u vás musí „ochránit“ sama.
Držím ti palce, ať to zvládneš![]()
![]()
Děkuju ![]()
Ano, je to tak, manžel „neodporoval“ a právě on vždy jako vidí dopředu a umí dobře reagovat, ale jak tátu moc často nevídá, tak už „do něj prostě nevidí“ a neví už, jak má reagovat. Manžel má ještě sestru a ta se s tchánem snad vůbec nebaví, prostě se navzájem přehlížejí a nemluví spolu, ale přímo do toho nevidim. Ale ta za rodičema jezdí.
@girlie sage píše:
![]()
a kdyby tam jezdil manžel jen s dětma??? Nebo tomu manipulantoj jde opravdu jen o to aby ponížil a povyšil se nad tebou??
On tam už ani manžel nesmí, to je to! Prostě sice jsem to řekla „jen“ já, ale tchán „skončil“ se všema i s vnučkama. To je jako s rasistama, nemá rád jednoho černocha, nemá rád všechny. A to tchán je teda šílenej rasista, já to nesnášim, soudit někoho dle toho, jestli je třeba „Rus“ nebo „Číňan“ apod., já jsem jednou manželka, tak se vezem všichni i potomci
, už mi to připadá vše fakt směšný, když to tady takhle rozebírám s vámi, děkuji všem ![]()
Za prvé: Jak už tu padlo, nemáš se za co omlouvat. To snad už netřeba rozebírat.
Za druhé: Tchána nezměníš, můžeš v podstatě jen doufat, že tchýně sebere odvahu se mu postavit. To ale taky moc neovlivníš, spíš ji musíš popostrčit, aby si uvědomila, že vina není jen v tchánovi (potažmo v tobě, jelikož se nechceš omluvit), ale taky (hlavně) na její straně. Tohle všechno mu do dneška trpí, poslouchá ho, lže mu, aby byl klid apod. Sama to přes respekt (nebo strach?) k němu nevidí a asi nechce vidět. Ono je snazší a „výnosnější“ ho neprovokovat a podlézat mu. Tchán naprosto bravurně praktikuje metodu cukru a biče.
Za třetí: S manželem musíte být za jedno. Nemůžeš ale po něm žádat, aby sebral odvahu a postavil se mu. Jeho matka dovolila, aby v takovémto prostředí vyrostl, logicky se to tak na jeho sebevědomí a průbojnosti podepsalo. Spíš počítej s jeho tichou podporou.
Tak to by bylo takové shrnutí rad zde na diskusi. Dobře si ty řádky přečti a odhoď nějaké pocity viny. Pakliže se tchýně nevzepře a děti tak přijdou o kontakt s babičkou, může za to jen a jen babička. Tys jim ji nesebrala, tys taky nesebrala manželovi jeho mámu. To tchýně se tak rozhodla.
@poiuz píše:
Za prvé: Jak už tu padlo, nemáš se za co omlouvat. To snad už netřeba rozebírat.
Za druhé: Tchána nezměníš, můžeš v podstatě jen doufat, že tchýně sebere odvahu se mu postavit. To ale taky moc neovlivníš, spíš ji musíš popostrčit, aby si uvědomila, že vina není jen v tchánovi (potažmo v tobě, jelikož se nechceš omluvit), ale taky (hlavně) na její straně. Tohle všechno mu do dneška trpí, poslouchá ho, lže mu, aby byl klid apod. Sama to přes respekt (nebo strach?) k němu nevidí a asi nechce vidět. Ono je snazší a „výnosnější“ ho neprovokovat a podlézat mu. Tchán naprosto bravurně praktikuje metodu cukru a biče.
Za třetí: S manželem musíte být za jedno. Nemůžeš ale po něm žádat, aby sebral odvahu a postavil se mu. Jeho matka dovolila, aby v takovémto prostředí vyrostl, logicky se to tak na jeho sebevědomí a průbojnosti podepsalo. Spíš počítej s jeho tichou podporou.Tak to by bylo takové shrnutí rad zde na diskusi. Dobře si ty řádky přečti a odhoď nějaké pocity viny. Pakliže se tchýně nevzepře a děti tak přijdou o kontakt s babičkou, může za to jen a jen babička. Tys jim ji nesebrala, tys taky nesebrala manželovi jeho mámu. To tchýně se tak rozhodla.
To jsi napsala hezky. Máš naprostou pravdu. Ten poslední odstavec je super. Ale když se na to podívám teď z pohledu mé tchýně, tak už chápu, proč brečí a zkouší „hodit“ vinu na mě. Ale je mi jí fakt líto. Právě, že jsem mu měla poslat tu omluvu, abych jí pomohla, ale takhle vidím, že jí nejvíc pomůžu tím, že neudělám vůbec nic. Ale jejich rozvod bych tedy na svědomí mít taky nechtěla.
No fakt super situace.
Manžel to „nahlas“ neřeší, taky doufám, že to nějak náš vztah nepoznamená, přece jen jsou to jeho rodiče, že jo. Ty Tvoje řádky si budu číst, až na mě zas „padnou“ výčitky. ![]()
Zavítala jsem sem náhodu a shodou okolností jsem psycholog, sice dětský, ale přesto…podle mě je tchán nemocný, myslím psychicky, ne že bych ho tím chtěla omlouvat, to v žádném případě, ale spíš tím chci říct, že i kdyby jsi z jakéhokoli důvodu nakonec podlehla a omluvu ze sebe vysoukala, ničeho nedosáhneš. Nesouhlasím ani s tím, vybruslit z toho omluvou za křik ale ne za obsah - on to rozlišovat nebude, on chce od tebe omluvu a je mu jedno, jaká bude, jemu nejde o to, že se mu máš omluvit za něco konkrétního, co ho zranilo - nikoli, on chce dostat tebe tam, kde má ostatní, protože správně cítí, že jsi se jeho manipulaci ubránila - a to manipulátor nesnese a proto ihned nasadí nejsilnější možné prostředky - vydírání, často skrz "obětˇ(v tomto případě tchýně), výhružky a definitivy, které výrazně narušují běžné soužití - POZOR, manipulátor tak TESTUJE, zda jsi nebo nejsi manipulovatelná a kam až může zajít. Pokud ustoupíš, za několik let tě zmákne do stejné podoby, jako ostatní, už teď v tobě poměrně mistrně vyvolává pocit viny a navozuje umělou možnost odpuštění. Pokud vytrváš, manipulátor udělá dvě možné věci - úplně tě odstřihne nebo v závěru budeš ty jediná, se kterou bude mít normální vztah, protože mu nic jiného nezbyde. tam, kde manipulovat nejde, manipulátor rychle ztrácí o potenciální oběť zájem.
Drž se