Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jo holka, neporadím Ti, ale máme podobné vztahy. K tchánovcům jezdíme s partnerem téměř každý víkend a já už teď občas nejedu a prostě zůstanu doma. Tchán mě taky nesnáší a tchyně je hodná
Taky má tchán pocit, že za všechny katastrofy světa můžu jen já.
Bohužel..tchán je debil a z vlastní zkušenosti vím že s takovým debilem člověk nenadělá nic ani kdyby se na hlavu postavil, určitě se mu neomlouvej, není za co-akorát by byl ještě víc na koni..tady připadá v úvahu jedině ignorace..a tchýně si bude muset dupnout, jako co toto je-mě by nikdy žádnej chlap nedonutil k tomu abych se přestala stýkat s rodinou..je to buran na entou..
..hold tchýně bude muset zabojovat..
..přeji hodně sil..
![]()
Naprosto přesně jsi to vystihla.
Tchán je primitiv, s ním se nikdo nikdy nemůže normálně domluvit. Já bych teda na žádnou omluvu takovýmu člověku nepřistoupila. I když je mi jasné, že to není lehké, snažila bych se i co nejvíc vyhnout nějaké osobní odpovědnosti za to, že tchyně neuvidí vnučky. Jestli je někdo, kdo jí brání ve styku s nimi, tak je to její manžel a s ním si to musí vyřešit ona sama, ne to házet na někoho dalšího. Jestliže ona celý život skáče, jak on píská, je to její rozhodnutí a i když ji možná částečně chápu, lítost si za takové sebeobětování nezaslouží. A už vůbec nemá právo po nikom dalším chtít, aby se vůči tchánovi choval podobně, jako ona, tedy naprosto a bezvýhradně podřízeně.
Takže zakladatelko - ty jsi nikomu nic neudělala a co má tchán s tchyní mezi sebou, si musí vyřešit oni dva. Oni jsou manželé, vybrali si jeden druhého, žijí spolu celý život, jak to mezi sebou mají nastavené, za to nikdo, kromě nich, nenese odpovědnost. A ty už vůbec ne. Takže bych se na tvém místě nenechala citově vydírat. a to ani sice hodnou, ale přehnaně uťápnoutou tchyní, ani kýmkoli jiným. ![]()
@poiuz píše:
Za prvé: Jak už tu padlo, nemáš se za co omlouvat. To snad už netřeba rozebírat.
Za druhé: Tchána nezměníš, můžeš v podstatě jen doufat, že tchýně sebere odvahu se mu postavit. To ale taky moc neovlivníš, spíš ji musíš popostrčit, aby si uvědomila, že vina není jen v tchánovi (potažmo v tobě, jelikož se nechceš omluvit), ale taky (hlavně) na její straně. Tohle všechno mu do dneška trpí, poslouchá ho, lže mu, aby byl klid apod. Sama to přes respekt (nebo strach?) k němu nevidí a asi nechce vidět. Ono je snazší a „výnosnější“ ho neprovokovat a podlézat mu. Tchán naprosto bravurně praktikuje metodu cukru a biče.
Za třetí: S manželem musíte být za jedno. Nemůžeš ale po něm žádat, aby sebral odvahu a postavil se mu. Jeho matka dovolila, aby v takovémto prostředí vyrostl, logicky se to tak na jeho sebevědomí a průbojnosti podepsalo. Spíš počítej s jeho tichou podporou.Tak to by bylo takové shrnutí rad zde na diskusi. Dobře si ty řádky přečti a odhoď nějaké pocity viny. Pakliže se tchýně nevzepře a děti tak přijdou o kontakt s babičkou, může za to jen a jen babička. Tys jim ji nesebrala, tys taky nesebrala manželovi jeho mámu. To tchýně se tak rozhodla.
@Karypka píše:
Zavítala jsem sem náhodu a shodou okolností jsem psycholog, sice dětský, ale přesto…podle mě je tchán nemocný, myslím psychicky, ne že bych ho tím chtěla omlouvat, to v žádném případě, ale spíš tím chci říct, že i kdyby jsi z jakéhokoli důvodu nakonec podlehla a omluvu ze sebe vysoukala, ničeho nedosáhneš. Nesouhlasím ani s tím, vybruslit z toho omluvou za křik ale ne za obsah - on to rozlišovat nebude, on chce od tebe omluvu a je mu jedno, jaká bude, jemu nejde o to, že se mu máš omluvit za něco konkrétního, co ho zranilo - nikoli, on chce dostat tebe tam, kde má ostatní, protože správně cítí, že jsi se jeho manipulaci ubránila - a to manipulátor nesnese a proto ihned nasadí nejsilnější možné prostředky - vydírání, často skrz "obětˇ(v tomto případě tchýně), výhružky a definitivy, které výrazně narušují běžné soužití - POZOR, manipulátor tak TESTUJE, zda jsi nebo nejsi manipulovatelná a kam až může zajít. Pokud ustoupíš, za několik let tě zmákne do stejné podoby, jako ostatní, už teď v tobě poměrně mistrně vyvolává pocit viny a navozuje umělou možnost odpuštění. Pokud vytrváš, manipulátor udělá dvě možné věci - úplně tě odstřihne nebo v závěru budeš ty jediná, se kterou bude mít normální vztah, protože mu nic jiného nezbyde. tam, kde manipulovat nejde, manipulátor rychle ztrácí o potenciální oběť zájem.
Drž se
Tak dnes už je mi lépe
, žádnou omluvu jsem neposlala a to i díky vám všem. Tchýni jsem psala ráno smsku, že je u nás vítána, ale tchánovi se omlouvat nemám za co. Odepsala už na to trochu lépe, že mám dělat, jak uznám za vhodné
, tak aspoň už v tom nebyl žádný nátlak. Psycholog nejsem, děkuji za rady
Byl to pěkný nátlak.
Tchýně taky říká, že je nemocný, i manžel si to myslí, ale stejně mu ustupují. A kdyby chtěl (jakože ne), tak se to dá léčit? Existuje na to nějaká psychoterapie nebo co?
Jinak on už nás tchán definitivně „odstřihl“ a skončil s námi teda. Tchýně musela schovat vše, co měla doma pro vnučky a zbytek jsme si museli odvést již tehdy v červenci. Vyměnil ty zámky na chalupě i od bytu (manžel měl klíče). A asi na (nás, mě) nadává hodně moc ped tchýní. Co bude dělat ona nevím, ale teď to vidím na to, že k nám přestane úplně jezdit
asi tak. ![]()
A co sestra manžela? Já mám pocit, že ona se jím taky manipulovat nikdy nenechala, odporovala mu a vůbec spolu nekomunikují a on jí prostě totálně přehlíží a ona jeho taky.
Myslím, že u člověka tohohle typu by asi žádná terapie nepomohla. Spíš léčba šokem. Když on takhle odstřihává svou rodinu od sebe, tak mu to všichni, ale to by chtělo i včetně tchyně, oplatit stejnou mincí. Prostě ho nechat samotného. Třeba by se mu počase rozbliklo. A třeba taky ne. Těžko říct. A je jasné, že tchyně by to asi nedokázala, sbalit se a odejít bydlet jinam, třeba na střídačku k dětem, nebo si najít pronájem. Podle všeho je vůči němu v absolutně podřízené pozici a netroufá si mu odporovat. Ale jemu by to náramně prospělo. Najednou by byl se svou nenávistí vůči všem okolo sám a neměl by ji na koho pouštět. Třeba by mu docvaklo, že nejen on, ale i ostatní lidi mají své city a pocity a on nemá právo je v tomhle směru jakkoli omezovat. Protože odtřihnout ze svého života děti a vnoučata a navrch zakazovat své manželce, aby se stýkala se svými vnučkami, to je opravdu vrchol. Záleží na povaze, ale na místě tvé tchyně bych se radikálně vzepřela, i kdybych měla „demonstrativně“ podat žádost o rozvod.
@Denisa56 píše:
Myslím, že u člověka tohohle typu by asi žádná terapie nepomohla. Spíš léčba šokem. Když on takhle odstřihává svou rodinu od sebe, tak mu to všichni, ale to by chtělo i včetně tchyně, oplatit stejnou mincí. Prostě ho nechat samotného. Třeba by se mu počase rozbliklo. A třeba taky ne. Těžko říct. A je jasné, že tchyně by to asi nedokázala, sbalit se a odejít bydlet jinam, třeba na střídačku k dětem, nebo si najít pronájem. Podle všeho je vůči němu v absolutně podřízené pozici a netroufá si mu odporovat. Ale jemu by to náramně prospělo. Najednou by byl se svou nenávistí vůči všem okolo sám a neměl by ji na koho pouštět. Třeba by mu docvaklo, že nejen on, ale i ostatní lidi mají své city a pocity a on nemá právo je v tomhle směru jakkoli omezovat. Protože odtřihnout ze svého života děti a vnoučata a navrch zakazovat své manželce, aby se stýkala se svými vnučkami, to je opravdu vrchol. Záleží na povaze, ale na místě tvé tchyně bych se radikálně vzepřela, i kdybych měla „demonstrativně“ podat žádost o rozvod.
přesně tohle jsem psala tchýni včera, že i já mám své city a pocity, a že se nenechám do nekonečna urážet a už vůbec se pak omlouvat za zvýšení hlasu. Stejně by to k ničemu nevedlo, ona si prostě pořád myslí, že mu musí ustupovat ve všem a tím pádem i ostatní
Přeci tohle není možné, i manžel má svou hrdost. Tchán nám nešel ani na svatbu, ale to jsme spolu normálně mluvili a nic jsem proti sobě ještě neměli. Nešel, protože neměl co na sebe a nechtěl ukazovat, jaký „je chudák“(má starší auto)..
Já jsem ho pozvala a přemlouvala jak k…a
Manželovi to bylo hodně líto, mě též a nakonec jsme nesměli před tchánem vůbec o svatbě mluvit(dle tchýně), aby se mu jako něco nestalo. A to on měl furt plnou pusu řečí o tom, jak mě syn „zbouchnul“ a nevzal si mě, jak se za něj stydí a mě říkal „družka“
Všechno se mi to teď vrací, jak jsem "mu lezla doslova dopr…e a výsledek? Urážení a vydírání omluvou od tchýně. Už je mi lépe, fakt omluvu nééééé.
A to nechci ani domýšlet, co si o tchánovi myslí moji rodiče a sourozenec, nikdy ho totiž neměli možnost vidět(krom taťky, ten ho viděl, protože nám pomáhal s něčím a tchán tam jednou pomáhal taky(vyjímečné). Jinak moje mamka ho pozvala x přes tchýni na oběd, tchán nikdy nepřijel, tak se nikdy nestkali. ![]()
Ale on taky NIKDY NEBYL NA NÁVŠTĚVĚ u své dcery, tam ho taky zvali, a nikdy tam nepřijel, abyste si nemysleli, že to bylo jen vůči nám, ale i vůči druhému dítěti též, asi tak ![]()
No holky, já mám podobný problém jako anonym, badleli jsme ze začátku u tchána, ale ve vedlejším domku na zahradě, po jeho rodičích, byla to jen přechodovka, za to že jsme tam šli jsme opravili střechu a udělali koupelnu. Věděla jsem jaký tchán je, jelikož jsem ho znala už od školky, kam jsme spolu s manželem chodily. Jenže skutek je mnohem horší. Tchyně je ušláplá pod jeho velením, jelikož ji pořád dává najevo, že je to tam všechno jeho, a jí vyhovuje se všemu jen smát. To že nám kecal do toho jak daleko mám edát nábytek do zdi, jsem překousla, to že zavelel v pátek přivezou dřevo a vy se postavte na hlavu, chci desítku, dobrá, držela jsem zobák, pak to ale přeteklo, já taková nejsem smát se tomu jak mi někdo říká že jsem blbá a začala jsem se bránit, tchyně vždy večer přišla s brekotem ať toho nechám, v tu dobu mi ji bylo líto. Nakonec jsme se po čtyřech letech odstěhovaly, ale jen pár km odtud. Tady bydlíme 5 rokem a tchán tu byl asi třikrát. Tchyně jen občas aby on nevěděl, no a pak mne začla štvát i ona, když jsem byla v porodnici s malou loni v dubnu, v klidu mi ostříhala malého vojtu, a ke všemu na houpačce? No dokážete si t představit. Ozvala jsem se a byl problém, najednou jsem poznala jaká je, že všechno dělala za mímy zády po svým, kdykoliv mohla i přes zákaz dala nesjtaršímu ve škole peníze, jídlo které nesmí atd, dělá tam totiž v kuchyni. Pak jsem zjistila, že mu platí i svačiny a obědy, namísto manžela, ten mi totiž neřekl, že vždy když tam jel bylo zaplaceno. No a vše vyvrcholilo tím, že všechny děti mají alergii na bílkovinu kravského mléka ( po mne), i přes to jim dávala jogurty atd. Loni Vojtíkovi zjistili cukrovku a ona tu letos ze sebe dělala na jeho narozeninách blbku že to neví, no věděla by kdyby se zajímala skutečně. Ale manža jí to říkal. No a co myslíte že mu dala? Pytel sladkostí, tak to jsem je odsud fakt vyhodila, byla jsem naštvaná, jelikož se nedostavili na oslavu která byla naplánovaná na den předtím, to neměli čas byli u příbuzných. Takže jsem je vyhodila, a fakt jsem už křičela, nechal jsem si napsat už papír od MUdr co děti smí, byl to speciálně list o jejich nemocech a jídle. Přímo pro ni. Já jsem ji ale pořád opakovala, kdykoliv přijela, tedy vždy sama, co dětem je atd, čuměla na mne jak když si vymýšlím, nehledě na to, že nejstarší není jejich. Dokonce jsme ji ukázala a mnohokrát říkala ják to bylo, když se narodil, 1400 g, celková sepse, hipotrofie atd 34 tt. nic moc. Ale dostal se z toho, kdyby neprodělal v 8 měsíci zánět mozkových blan. Neslyší na jedno ucho a máme problémy s učením. No ale tohle když jsem ji neustále opakovala, tak na mne koukala a nic jiného než. Jo JO, jako od slepice kvok kvok, jsem neslyšela. Vždycky jsem se ale nad ní slitovala, ale tentokrát už nepolevím. Jelikož mne ona i její manžel pomlouvají a nemají k tomu důvod. Prý si vymíšlím nemoce, nedovolím dětem sladky, a když sem přijedou, tak nedostanou ani vodu, tchán tu chudák dostane jen sklepmistra. No kukala jsem na její segru, když jsem ji letos navštívila, no řekla mi toho mnoho. I jí samotnou to štve, jejího manžela taky nemusí. A nejvíc mne dorazilo to, že když jsme u nich bydleli, tak jsem byla jednou těhotná, a bohužel ab mised 13 týden, no a on tam u nich řekl, že jsem si to vymyslela,. To men dopálilo, vzhledem k našem dalším nezdarům a předchozím. No a tchyně, aby měla klid, tak mlčela. Naštěstí i manžel, který pořád svojí mámu bránil nakonec pochopil. Zrovna dnes, je na montáži, na týden, jsem tu bez auta, jelikož ho máme v opravě, do města daleko a busy moc nejedou. Mateřská nepřišla a v penežence nic moc. A ona to ví, jelikož tam u nich bydlí manžela bratr, dělají spolu. Tak se mne tak naivně zeptal, jestli se tu nestavili, když jeli ráno do krámu, jezdí totiž okolo. No proč by to dělali ne?
Nikdy jsem od nich nic nechtěla jen dvakrát jsem jim volala letos na jaře, manža pryč auto na špalkách a malej 40 horečka, ne a ne klesnout, osm večer, tak jim volám a oni mi to típali. Nakonec nám sem přijela naše mudr, no má to sem jen 35 minut jízdy.
, podruhé jsem jim volala, když jsem si večer uřízla kus prstu, zlomilo se mi venkovní koště. No co mi asi tchyně řekla? Jirka nemůže on si teď dal pivo, budeš to muset vydržet.
No řekněte to tý tepně v prstě. Nebýt malého asi jsem vykrvácela, letěl jako blázen na kole pro kamarádku, ta ihned jela i když si dala víno a druhá hlídala.
A takovýhle lidi mne budou pomlouvat? Řekněte sami. Moje máma to sem má 15 minut jízdy a když něco, jela. Bohužel tyhle večery byla v práci.
Mrzí mne to jen kvuli dětem ale snad se jednou chytí za rypák. Vojta už ani neví kdo jsou, když tu byla naposled v Dubnu tak jí říkal teto. dobrý ne?
@kordulka04 kdyby přišla za mým diabetickym děckem s kupou sladkostí (můj kluk je v poho to ja mám pumpu) tak ji nakopnu do p*dele tak silně, že by prolítla zdí a zastavila by se na silnici
Já, moje cukrovka a tchýně jsme si taky užili svoje
nevím proč se nádhera diví, že nechci malýmu dávat čokoládky a zákusky. A přitom já jsem na smrt nemocnej chudák
kdyby mu přivezla raději ovoce, ale to néééé nebo je to napůl shnilý ![]()
Je dobře, že jste se odstěhovali, docela bych pracovala i na úplným odstřihnutí
@kordulka04
Ahoj, tady zakladatelka..My naštěstí nebydlíme „tak blízko“ jako ty od nich. Já jsem tchýni furt bránila, ale před chvilkou opět smska, zda už jsem náhodou nenapsala tchánovi, no chápeš to??? A to jsou děti nemocné, já už teď taky, jsem tady odpo ležela „jak mrtvola“, holky zlobily, protože je jim už líp, manžel byl naštěstí doma. Ona se nezeptá, jak je dětem a přitom jsem jí to psala
Normálně ať jde někam i ona. Jsou opět na chalupě, pomoc žádná..Moje se mě včera celý den ptala, jak je holkám, furt smsky
Já už na ně kašlu. Řekla jsem manželovi, ať jí odpoví, že se neomluvím, ale napsal to tak, že je to moje věc a moje rozhodnutí, jeho názor žádný..
Ty to máš taky hustýýýý
fakt jo.
Zakladatelko ja bych ji na féra napsala, že se neomluvíš a taky že nemáš za co. Tečka.
Uf, kdyby nebylo těhle blbců, neměla bych co na práci…jaká by to byla nádhera.