Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Proč se lidi neberou?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
mooona
10.8.12 09:44
- Citovat
- Upravit
LouLou
10.8.12 09:54
Moona, ani ja nejsem s muzem vdana, ale mame dite a cekame druhe, a to je dle mne daleko vetsi zavazek, nez ten papir…a o nezodpovednosti jak nas dvou i znamych kteri jsou na tom podobne vim sve..na to bych mohla uvest priklady zenskych, ktere pysne rozesilaji pozvanky, pak fotky ze svateb, princeznovske saty, velky halo, jizda kocarem, janevimcojeste…a za par let se uz ne s takovou slavou rozvadej…my jsme spolu dyl nez mnoho dvojic a i bez tyhle saskarny.Ale to uz je pak jak valka, oznacit svatbu za saskarnu a oddaci list za car papiru, a uz se to na nas vali, zas ty jejich argumenty 
- Citovat
- Upravit
10.8.12 09:56
@mooona píše:
@LouLou přesně tak, člověk má pocit, jako by měl být nějaký póvl co je nezotpovědný atd.ale jako v čem???Protože nejdu s davem? Trochu mi to přijde jako kampaň kojících matek proti nekojícím. Prostě když to člověk cítí jinak a jedná jinak, než se od něj očekává tak je zle.Kdy si lidi uvědomí, že vztah dvou lidí není o manželství nebo nemanželství ale o tom, co ti dvá k sobě opravdu cítí? Žádný papír ale ani to, že zůstaneme svobodní nám nezaručí to, že budeme šťastný a spokojený a rodina jsme tak i tak-táta, máma, děti-to je rodina ne? A ta je v obou případech. Právně ošetřit věci a majetek jde i bez manželství
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
mooona
10.8.12 10:05
@LouLou píše:
Moona, ani ja nejsem s muzem vdana, ale mame dite a cekame druhe, a to je dle mne daleko vetsi zavazek, nez ten papir…a o nezodpovednosti jak nas dvou i znamych kteri jsou na tom podobne vim sve..na to bych mohla uvest priklady zenskych, ktere pysne rozesilaji pozvanky, pak fotky ze svateb, princeznovske saty, velky halo, jizda kocarem, janevimcojeste…a za par let se uz ne s takovou slavou rozvadej…my jsme spolu dyl nez mnoho dvojic a i bez tyhle saskarny.Ale to uz je pak jak valka, oznacit svatbu za saskarnu a oddaci list za car papiru, a uz se to na nas vali, zas ty jejich argumenty
Tak ono na obou frontách jsou případy, kdy to prostě neklapne, ale to přeci není důvod k tomu tu druhou stranu osočovat, že něco dělá špatně a že by se měl jít pomalu zahrabat-já jsem na to fakt už alergická. Člověk to slyší ze všech stran a ta masáž je opravdu nepříjemná. a nezotpovědná si nepřijdu v ničem-sme zajištěný, přítelovo pojistky a spoření jsou v případě neštěstí psané na mě a děti, takže s holím zadkem by sme taky nezůstali. Půjčku sme si brali společně a v případě rozchodu jí prostě budeme platit půl napůl, nebo jeden druhého vyplatí-stejně by se to řešilo i v manželství ne? Takže já zatím nevidím důvod k tomu proč se brát-jo já se třeba na ty bílé šaty těším, těším se, že budu mít stejné příjmení, ale to jsou takové nepodstatné věci, bez kterých se dá žít
- Citovat
- Upravit
10.8.12 10:05
@mooona píše:
@LouLou přesně tak, člověk má pocit, jako by měl být nějaký póvl co je nezotpovědný atd.ale jako v čem???Protože nejdu s davem? Trochu mi to přijde jako kampaň kojících matek proti nekojícím. Prostě když to člověk cítí jinak a jedná jinak, než se od něj očekává tak je zle.Kdy si lidi uvědomí, že vztah dvou lidí není o manželství nebo nemanželství ale o tom, co ti dvá k sobě opravdu cítí? Žádný papír ale ani to, že zůstaneme svobodní nám nezaručí to, že budeme šťastný a spokojený a rodina jsme tak i tak-táta, máma, děti-to je rodina ne? A ta je v obou případech. Právně ošetřit věci a majetek jde i bez manželství
Tohle mi teda nepřijde vůbec, hlavně proto, že dneska je dav ta nesezdaná většina a proti davu jde ta menšina podstupující sňatek 
.
Hlavním rozdílem lidí prošlých sňatkem byl slib obsahující ono „v dobrém i ve zlém, v nemoci i ve zdraví“. Jistěže bude část lidí vnímat trvalý svazek bez svatby stejně a jiná část lidí po svatbě si stejný závazek vůbec uvědomovat nebude. Jsem vdaná a nevidím rozdíl můj vůči ženě nevdané, ale žijící v pevném svazku se svým mužem a dětmi. Velký rozdíl vidím a cítím vůči jiné ženě, která říká - my se nebereme, já mám strach z toho, že se z něj vyvine… (alkoholik, tyran, nedává peníze, nevěrník… dosaď cokoliv) a chci mít tu možnost vzít rychle roha.
Tohle je pro mě ten ohromný rozdíl. To nejsou zadní vrátka, ale pomalu hlavní brána, kterou je povoleno při prvním životním zádrhelu ne zdrhnout, ale rychle a důstojně odejít. Neříkám, že má kdokoliv žít s tyranem, ale móda poslední doby říkat týrání jedné facce vyprovokované velmi vzedmutými emocemi hádky je taky hodně postavená na hlavu. V současnosti jako kdyby člověk chtěl kopat jen za svazek „v dobrém“ nebo „ve zdraví“, zatímco „ve zlém“ a „v nemoci“ je podmínka, kterou neakceptuji a jsem připravena odejít za lepším…
Ne že by všechno vyřešil nějaký složený slib, ale ve chvíli, kdy člověk slibuje, si to uvědomí. Jestli ho to potom ovlivní, až dojde na tvrdé, je otázkou povahy a morální zralosti a možná se nejvíc ze všeho mění právě toto, takže žít se zodpovědným partnerem sezdaně nebo na hromádce je jedno, zachová se zodpovědně tak jak tak - a ten druhý typ taky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.12 10:08
Není to z mé hlavy, kdysi jsem to někde četla, ale leta se na to soutředím a pozorováním se v tom vždy utvrdím, že:
lidé vnitřně spokojení a smíření se svým daným stavem jsou TOLERANTNÍ k odlišným stavům ostatních. (není to zdaleko myšleno jen na svobodná x vdaná, ale na cokoli, na jakýkoli postoj nebo názor nebo vlastnost - kojit x nekojit, očkovat x neočkovat x věrnost x nevěra, malovat se x nemalovat se, frekvence hygieny…prostě cokoli).
Kdo je vyrovnaný, spokojený a smířený se sebou, ten do ostatních nerýpe, nepředělává, neodsuzuje, nevnucuje…prostě toleruje.
Naopak tyto výše uvedené projevy jsou typické pro ty, kteří někde v podvědomí (ať už si to uvědomují nebo ne), tak se svým statusem spokojeni nejsou. Je to starý archaický princip, že tím, že ostatní „nutí“, aby se zachovali jako oni, tak se utvrzují v tom, že je to správné. Potvrzují a dokazují si tak svojí pravdu, ikdyž o ní třeba vnitřně nejsou přesvědčeni. Pokud se někdo začne vymykat tomu jejich modelu, tak jim tím vyplouvají na povrch ty podvědomé nejistoty a logicky se tomu brání - a výsledek je právě zmíněné odsuzování, přesvědčování a rýpání do těch, kteří to mají jinak…a krásně se to tady potvrzuje i ve všech kontroverzních dikuzích
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
mooona
10.8.12 10:16
@Kdoule píše:
Tohle mi teda nepřijde vůbec, hlavně proto, že dneska je dav ta nesezdaná většina a proti davu jde ta menšina podstupující sňatek
Hlavním rozdílem lidí prošlých sňatkem byl slib obsahující ono „v dobrém i ve zlém, v nemoci i ve zdraví“. Jistěže bude část lidí vnímat trvalý svazek bez svatby stejně a jiná část lidí po svatbě si stejný závazek vůbec uvědomovat nebude. Jsem vdaná a nevidím rozdíl můj vůči ženě nevdané, ale žijící v pevném svazku se svým mužem a dětmi. Velký rozdíl vidím a cítím vůči jiné ženě, která říká - my se nebereme, já mám strach z toho, že se z něj vyvine… (alkoholik, tyran, nedává peníze, nevěrník… dosaď cokoliv) a chci mít tu možnost vzít rychle roha.Tohle je pro mě ten ohromný rozdíl. To nejsou zadní vrátka, ale pomalu hlavní brána, kterou je povoleno při prvním životním zádrhelu ne zdrhnout, ale rychle a důstojně odejít. Neříkám, že má kdokoliv žít s tyranem, ale móda poslední doby říkat týrání jedné facce vyprovokované velmi vzedmutými emocemi hádky je taky hodně postavená na hlavu. V současnosti jako kdyby člověk chtěl kopat jen za svazek „v dobrém“ nebo „ve zdraví“, zatímco „ve zlém“ a „v nemoci“ je podmínka, kterou neakceptuji a jsem připravena odejít za lepším…
Ne že by všechno vyřešil nějaký složený slib, ale ve chvíli, kdy člověk slibuje, si to uvědomí. Jestli ho to potom ovlivní, až dojde na tvrdé, je otázkou povahy a morální zralosti a možná se nejvíc ze všeho mění právě toto, takže žít se zodpovědným partnerem sezdaně nebo na hromádce je jedno, zachová se zodpovědně tak jak tak - a ten druhý typ taky…
Ale to je přesně to o čem celou dobu mluvím. Prostě je to vše o smýšlení ale hlavně o tom, co ten daný člověk k tomu druhému cítí. Ani manželství mi nezaručí, že mě manžel třeba po nehodě nekopne do zadku-sice dal slib, ale v dnešní době spousta lidí myslí jen na sebe a né i na toho druhého. Pak je tu ta druhá skupina co chce mít ty zadní vrátka, už jen proto že mají strach.Ale to je už pak o tom, jakého partnera sme si k sobě zvolili, když mám k někomu důvěru a vážím si ho jako člověka, tak se ničeho takového nemusím obávat-v tomhle případě není zlé třeba se svatbou počkat několik let a jít do toho až když toho druhého člověka opravdu znám
- Citovat
- Upravit
10.8.12 10:17
@vulpes píše:
Není to z mé hlavy, kdysi jsem to někde četla, ale leta se na to soutředím a pozorováním se v tom vždy utvrdím, že:lidé vnitřně spokojení a smíření se svým daným stavem jsou TOLERANTNÍ k odlišným stavům ostatních. (není to zdaleko myšleno jen na svobodná x vdaná, ale na cokoli, na jakýkoli postoj nebo názor nebo vlastnost - kojit x nekojit, očkovat x neočkovat x věrnost x nevěra, malovat se x nemalovat se, frekvence hygieny…prostě cokoli).
Naopak tyto výše uvedené projevy jsou typické pro ty, kteří někde v podvědomí (ať už si to uvědomují nebo ne), tak se svým statusem spokojeni nejsou. Je to starý archaický princip, že tím, že ostatní „nutí“, aby se zachovali jako oni, tak se utvrzují v tom, že je to správné. Potvrzují a dokazují si tak svojí pravdu, ikdyž o ní třeba vnitřně nejsou přesvědčeni. Pokud se někdo začne vymykat tomu jejich modelu, tak jim tím vyplouvají na povrch ty podvědomé nejistoty a logicky se tomu brání - a výsledek je právě zmíněné odsuzování, přesvědčování a rýpání do těch, kteří to mají jinak…a krásně se to tady potvrzuje i ve všech kontroverzních dikuzích
Kdo je vyrovnaný, spokojený a smířený se sebou, ten do ostatních nerýpe, nepředělává, neodsuzuje, nevnucuje…prostě toleruje.
Tak s tím souhlasím. Hezky napsáno a taky jsem o tom četla 
.
I když někdy je to i o něčem jiném. Já kojím a jednou jsem si byla vyjímečně sednout se známou, kterou jsem dlouho neviděla, v lepší restauraci. Ne teď, ale při prvním dítěti, i s dítětem, nekouřilo se tam, samozdřejmě.
Dítě mělo hlad a já jsem se zeptala obsluhy, jestli ho můžu nakojit tady normálně u stolu. Považovala jsem to spíš za řečnickou otázku, ale vhodnou. Obsluha(žena) mi řekla, že nemůžu, že to není moc vhodné a uklidila mě „do salonku“ 
Věřím tomu, že vytáhnout flašku s mlékem by považovali za normální.
Tak jsem naštvaná odešla, už jsem tam nikdy nešla a nikdy se nikoho neptám, jestli můžu dítě nakojit. Prso samozdřejmě nevystavuju tak, aby to každý viděl. Nakojím, kde to uznám za vhodné já, nikdo mi to v dnešní době nemůže zakázat.
Nejsem vdaná, mám 3 děti a kamarádka, které se po 6 letech rozpadl vztah, už je to dalších 6 nebo 7 let co žije sama, nemá přítele ani děti, tak naráží, proč nejsem vdaná a pořád mi vnucuje výhody svatby, že by to bylo vhodné atd. 
Naštěstí ji potkávám zřídka. Taky si vždycky pomyslím, že se svým stavem není spokojená. Ale nekomentuju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
LouLou
10.8.12 10:24
@vulpes tak to je naprosto parádně napsaný, taky si myslím, že to tak funguje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.12 10:38
@Jana206 ja na tom nic spatneho neshledavam, ze te posadila do salonku..myslim, ze kdyby ses nezeptala, tak ti to ani nenabidne…osobne bych mozna byla i rada, vzdyt jste meli svoje soukromi..a to jsem zastancem kojeni kdykoliv a kdekoliv
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anihaj
10.8.12 10:54
Hodně se tady propírá svatba, ale už méně manželství. Pro mě „svatba“, „braní se“, „vdávání“, to je prostě jenom takový detail v něčem mnohem důležitějším, a to je ten vztah. Zároveň neříkám, že stav manželský je něco víc než vztah partnerský - tím bych degradovala náš vztah před tím, než jsme se vzali. Ale je rozhodně jiný, pro nás. Svatba byla ve čtyřech, byla to fajn pohodová akce a naštěstí nikdo z rodiny s tím neměl problém (alespoň tedy nikdo rozumný a nesebestředný - ono se tak aspoň ukázalo). Nebrali jsme se kvůli dítěti ani majetku (ten jsme si společně pořídili už před tím, a můžu říct, že pro mě to byl mnohem větší závazek než svatba - a o nějakém případném budoucím dítěti vůbec nemluvím), ale spíš tak proto, že jsme asi oba tradicionalisti a chceme k sobě „oficiálně“ patřit. A ten vztah se tím pro mě změnil, protože jsem se velmi vnitřně zklidnila. Ne, že bych si myslela, že teď ho mám „jistého“, ale prostě sňatek byl pro nás veřejný výraz toho, že se akceptujeme a milujeme i se svými chybami a nedostatky a že spolu chceme zůstat. A to pro mě znamená hodně. Ostatní holky tady, jak to vnímáte? Rozlišujete u sebe stav partnerský a manželský, změnilo se to? U nás se lidi v okolí často diví, že jsme vzatí, nejsou na to zvyklí. Takže bych fakt řekla, že dnes se ta „většina“ obrací.
Každý samozřejmě má právo (a povinnost) žít tak, jak sám uzná za vhodné, a naprosto nikoho nekritizuju nebo neodsuzuju. Přesto z mého okolí mám občas pocit, že holky mluví o tom, jak se nechtějí vdávat, jen do té doby, než se nechce ženit chlap. Neříkám, že to je většina, určitě spousta holek zůstane v partnerství bez manželství a jsou s tím v pohodě, ale docela oceňuju, když jsou ženský upřímný i samy k sobě a řeknou třeba - jo, nejsem vdaná a štve mě to. Nechci házet vinu na chlapy, ale nepřipadá vám, že je mezi nimi čím dál tím víc poseroutků? A ženská má zas svojí hrdost a většina z nich prostě o ruku žádat nebude…
- Citovat
- Upravit
vendulka72
10.8.12 11:03
není to jen papír
Že to není jen papír, ale závazek mi nedávno potvrdila jedna paní co se léta zabývá partnerskými vztahy. Říkala, že i když to manželství trvá třeba jen 3 měsíce a je příšerné, tak jeho opuštění je pro oba psychicky mnohem těžší, než se sbalit od „přítelkyně“. Osobně mám zkušenost s obojím. Byla jsem 7 let přítelkyně a nyní jsem 14 let manželka (jiného muže). Jako přítelkyně jsem si připadala trochu méně důstojně. Jako že mu nestálo za to, trochu se obětovat, v obleku chvíli poskakovat a veřejně tak dát najevo, že jsem jeho jediná partnerka, se kterou počítá až do smrti… Pokud to oba tak cítí, tak nevidím důvod, proč to těm okolo tou svatbou nedat najevo. Ti kdo to tak necítí, žijí a mají děti s „přítelem a přítelkyní“.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
@LouLou přesně tak, člověk má pocit, jako by měl být nějaký póvl co je nezotpovědný atd.ale jako v čem???Protože nejdu s davem? Trochu mi to přijde jako kampaň kojících matek proti nekojícím. Prostě když to člověk cítí jinak a jedná jinak, než se od něj očekává tak je zle.Kdy si lidi uvědomí, že vztah dvou lidí není o manželství nebo nemanželství ale o tom, co ti dvá k sobě opravdu cítí? Žádný papír ale ani to, že zůstaneme svobodní nám nezaručí to, že budeme šťastný a spokojený a rodina jsme tak i tak-táta, máma, děti-to je rodina ne? A ta je v obou případech. Právně ošetřit věci a majetek jde i bez manželství