Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Já se do svatby nehrnu, protože v případě, že bych umřela dřív, než můj partner, tak by to způsobilo našemu dítěti značnou finanční újmu.Svatba není jen romantika, je to hlavně právní krok - a ten v našem případě nevyznívá ve všech směrech pozitivně.
Jo jakože kvůli dědictví - že polovinu dědí manžel, ale druh dědí stejnou část jako dítě - je to tak??? No vida, nad tímhle jsem ani nepřemýšlela. ![]()
@klara123 dovol, abych tě vyvedla z omylu - slečna nejsi už dávno, neboť ze slečny se stává paní získáním akadamického titulu nebo porozením dítěte. Tak praví Ladislav Špaček a jeho etiketa ![]()
@Gina108 píše:
Jo jakože kvůli dědictví - že polovinu dědí manžel, ale druh dědí stejnou část jako dítě - je to tak??? No vida, nad tímhle jsem ani nepřemýšlela.
Je to složitější…majetek je můj a partner má zase děti z prvního manželství…a tady už modří vědí ![]()
Prostě svatbou paradoxně majetkoprávně ohrozím dítě.
Jsem vdaná, do svatby jsem šla s ideály a teď… Na manželství už nevěřím. Když spolu lidé být mají, budou spolu, manželé nemanželé. Když spolu být nemají, neudrží je žádná smlouva na světě.
Když vidím, jak žijí sousedé vedle nás, protože se zřejmě nechtějí dělit o majetek, který vydělal jen jeden z nich, tak je mi jich líto, ona milence, on milenku, děti v tom žijí a zřejmě si budou myslet, že takto se žije, takto je to normální a že „strejda“ k nim chodí na návštěvu ![]()
Manželství vnímám už jen jako ekonomickou alianci a jako manželka podnikatele, který má na účtu předschválené půjčky na jedno kliknutí se můžu jen modlit, aby měl chlap rozum…
Až jednou kluci odrostou a najdou si někoho, s kým budou chtít být, nebudu je od manželství odrazovat, ale rozhodně nebudu skákat štěstím do vzduchu.
Já se nechci vdávat pač by to bylo podruhé, myslím že několik let žiju s tím pravým. Nechce se mi do svatby příjde mi to jako hrozná šaškárna, přípravy a vše kolem. Pokud někdy vztah zpečetíme tak jen na úřadě, ale i to se mi nechce…
@Gina108 píše:
@klara123 dovol, abych tě vyvedla z omylu - slečna nejsi už dávno, neboť ze slečny se stává paní získáním akadamického titulu nebo porozením dítěte. Tak praví Ladislav Špaček a jeho etiketa
Dovolím si nesouhlasit, pro mě v tomhle Špaček autorita není a akademickým titulem ani dítětem ale až svatbou se slečna stává paní.
Takže abych nebyla OT, klidně bych zůstala slečnou nadosmrti, ale chlap se chtěl ženit, tak jsem kývla. Ale přiznám se, že i když vztah je super, radši bych hromádkovala. A fakt ne kvůli dávkám. Ani kvůli možnosti kdykoli vycouvat. Byt je můj, většina vybavení taky. Ani to jeho jméno jsem si nevzala. Jen ho připojila k svýmu. Nemám proč. Nějak jsem ten institut nepochopila.
A když byl v nemocnici, neměla jsem problém se dostat k informacím. Prostě mě napsal jako kontaktní osobu a bylo.
My jsme se vzali, abychom měli stejný příjmení s našima dětma.
Jako učitelka mám ve třídě z 20 dětí tak 5, kteří se jmenují stejně jako oba rodičové. Bystřim si mozek, když si musim pamatovat 15 maminek, který se jmenujou jinak ![]()
A já si nedovolím souhlasit s oběma, neboť co jsem se v etiketě dopídila, titul slečna přísluší pouze a jen velmi mladé dívce (a tam už se jakákoliv cátnice nepočítá). Rodinný stav v tom roli nehraje
. @Gina108 Tolik tvrdí i pan Špaček
.
Proč se lidi nehrnou do manželství? Já se třeba nehrnula už proto, že z představy svatby se mi dělalo šoufl. Nemám ten obřad ráda, mám z něj husí kůži, při předtsavě, že bych na sebe měla vzít svatební šaty a šaškovat před příbuznýma, umírám…
No vdaná nakonec jsem (svatba jen se svědkama), ale to prakticky jen proto, abychom měli všichni společné příjmení (byla jsem ochotná si ho raději úředně změnit, ale ty podmínky jsou na prd
).A upřímně už bych do toho nešla. Je sice příjemné o svém chlapovi mluvit jako o manželovi a ne příteli, ale mám dojem, že jsme svatbou jakoby zlenivěli. Prostě máme až moc jistotu v sobě. Na druhou stranu rozejít se je jednoduché, rozvádět se, to si 3krát rozmyslím ![]()
@Naima píše:
A já si nedovolím souhlasit s oběma, neboť co jsem se v etiketě dopídila, titul slečna přísluší pouze a jen velmi mladé dívce (a tam už se jakákoliv cátnice nepočítá). Rodinný stav v tom roli nehraje. @Gina108 Tolik tvrdí i pan Špaček
.
Stejne nesouhlasim. Znam I devadesatilety slecny a za osloveni pani by inzultovaly ![]()
@janine24 To pravidlo se nevylučuje s tím, že VŽDY respektujeme přání dané dámy, pokud nějaké oslovení preferuje. ![]()
@Naima píše:
@janine24 To pravidlo se nevylučuje s tím, že VŽDY respektujeme přání dané dámy, pokud nějaké oslovení preferuje.
Diky, takze chci byt jen slecna = navzdy budu
dik ![]()
@janine24 Pokud na to upozorníš, tak jen burák by tě opakovaně tituloval paní
. Ale poprvé by tě v určitém věku jen tak z plezíru slečnou nazval také jen burák
. Škoda, že nemáme neutrální oslovení, něco jako Ms. v angličtině.
Pravda…jsem vcelku normální, žádná ekožena, alternativní atd atd, ale představa IZZZ ve svatebních šatech mě střídavě rozesmívala a rozplakávala. Navíc se do toho začala strašně montovat moje matka i tchýně a zavánělo to průšvihem. Byla jsem ve stavech, kdy jsem chtěla čapnout muže za ruku, dotáhnout ho na úřad, požádat uklizečku a strážníka o roli svědka a mít to z krku.
Nakonec jsme to absolvovali - já kalhoty, měli jsme to venku, bez jakýchkoli tradičních svatebních zvyků a her.
Vzpomínka fajn. Manžel občas pronese, že to budeme každej rok opakovat jako párty…ANI OMYLEM!!! Pro mě to byly nervy. Ale jsem šťastná, že jsem vdaná.