Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Prosím o radu tchýně a vnoučata
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
6.2.17 19:38
@Anonymní píše:
Hele fakt děkuju za příspěvek, musím na tom zapracovat, protože to je přesně do puntíku jak píšeš. Když mně je tak líto mých dětí, že ta můra se může podělat z těch jiných vnoučat (a samozřejmě na to má právo, o tom žádná, já jí nic nepřikazuju) a o naše ani ťuk. Pak si říkám, že se jí to jednou vrátí a je teda pravda, že jediný, kdo to řeší a šíří si v hlavně hnusné myšlenky, jsem já.
Musím se na to zaměřit, přijmout to a vykašlat se na nějaké řešení. Prostě to tak je a bude a na jednu stranu jsem ráda, že ty její jedovaté řeči nemusím poslouchat. Je mně líto i muže, protože je k ní z jejích dětí nejslušnější a ona se i jemu odměňuje dokonalým nezájmem, ale holt si to takhle vybrala a já si dnes slibuji, že to hodím za hlavu a naučím se s tím žít bez trpkosti
xxx
hele, sakra sakra vím, můj táta si našel milenku, opustil mámu a rodinu, při té příležitosti se rozhodl, aby on byl ten dobrý, zničit mámu, jen já mu stála v cestě, takže mi řekl, že pokud nechám mámu jejímu osudu a zůstanu s ním, budu dál milovaná holčička, pokud ne, skončila jsem. A tak jsme skončila, je to 15let. A mám dvě děti, tu desetiletou viděl párkrát, malou naposledy v 8 nebo měsících. Je jí pět let. Absolutně nezájem. Za to bráchovo syn, to je jiná, to je ňuňání, že se mi chce až napsat, aby se z něj nepotento. Proto ti píšu, že u vlastních rodičů je to mnohem složitější, to hodit za hlavu, než u tchánovců. Sem tam se to vydere na povrch, ten pocit té strašné nespravedlnosti, proč to mají odnášet ty moje perfektní skvělé děti…víš co, fakt to nestojí za to, jemu jsou nějaké moje pocity šumák, stejně o nich ani neví, nechytne se za nos a nezamyslí se nad sebou, děti mají svého dědu( mého otčíma), holt jim jeden, za to pořádný, musí, a věř mi, že stačí, stačit. A táta, natož taková tchýně, ti si nezaslouží abych na ně plýtvala nějakou energií a sužovala si svůj život. K tomu jsme dospěla, zkus to taky.NIC SE NEZMĚNÍ, ALE TOBĚ SE BUDE KRÁSNĚ V KLIDU ŽÍT.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.2.17 19:40
@Anonymní píše:
@terinka4444 bydlí 10min cesty pěšky od nás…
hele, nechce, nechce. Vezmi to jako fakt. Třeba se to zlepší, až bude malá větší, třeba jí mimina nic neříkají. A když to nebude lepší, nebude, svět se nepřestane točit, tvoje malá má tu pohádkovou babičku, víc neřeš. Kvůli tobě samé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.2.17 19:58
Nejlepší je, od nikoho nic neočekávat. Očekávání je cesta do pekla.
To, že má chlapec „dva otce“ neznamená vůbec nic, dokazuje to taky zvýšená frekvence styku s biologickým otcem, když se narodilo miminko, očividně se tak úžasně mít nebude, ale to ty třeba nevidíš.
Rozhodně chápu, že to zamrzí, když se tchýně nevěnuje druhému vnoučeti tak, jako tomu prvnímu. Ale taky nemůžeš vědět, jak se věnovala/nevěnovala chlapci, když byl ještě miminko. Třeba si s mrňaty nerozumí, může tu být mnoho a mnoho faktorů.
Mám tchýni za oceánem, podle tvého modelu bych měla být uražená a naštvaná, když vídá ostatní 4 vnoučata častěji, než našich 6 dětí. Že jim - pravděpodobně - kupuje mnohem více věcí, protože jsou s ní častěji a bydlí blíž, taky by těm našim přece mohla jednou měsíčně poslat to, co pořídí těm 4, ne? 
.
Nic mě z toho netrápí, rozdíly nevnímám, žiji teď a tady, děti to také nevnímají a když jsme u prarodičů, nikdo nepociťuje sebemenší rozdíl. Ke mne se chovají jako k dceři a to jsem „jen snacha“. A to víte, že tchýně poradí a má k tomu co říct, vychovala 4 děti - a dovolím si říci, že úžasné děti. Proto často její názor vyslechnu a mnohdy je to velmi zajímavý pohled na věc, takže beru její radu na vědomí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.2.17 20:40
@Anonymní píše:
@glitterball děkuji moc za pochopení…
Nemáš vůbec za co. Prostě jen vím jaké to je… Ze začátku mě to strašně moc mrzelo, co já se kvůli toho nabrečela. Ale časem mě to mrzet přestalo. Navíc tchyně mě nemá ráda a hodně mi to dělala na zlost, aby ukázala kdo je její miláček. A když vidíš jak babička tvého dítěte přijde a jednomu strčí koláč se slovy na ty babiččino zlatíčko a druhé nechá koukat strašně tě to bolí. Tak jsem se prostě naučila dělat to, aby dcera její přístup pociťovala co nejméně a vždy pro ní měla něco v záloze. A pod to, že ty první bývají často vyčůraní a této situace zneužívají se mohu podepsat. Manželův první naší dceru neměl nikdy rád, už od mého těhotenství to pro něj byl vetřelec. Tak jsem se prostě časem naučila zabývat se pouze dcerou tak, aby to prostě pociťovala co nejméně a je lépe mě i jí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.2.17 21:01
@Saatine píše:
K čemu jsou holky na světě? Aby byly maminky
A jdi, ty takhle nerovnogenderově? proč by nemohly být holky na větě, aby z nich byly jeřábnice a tankistky? nakonec já dobu takové poezie zažila na vlastní kůži a hele už je to tady zase. takže to svoje aby z nich byly maminky si strč za klobouk, je to fuj, fuj a ještě jednou fuj.
Ale jinak - mám Žáčka moc ráda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.2.17 21:02
@Saatine píše:
K čemu jsou holky na světě? Aby byly maminky
A jdi, ty takhle nerovnogenderově? proč by nemohly být holky na větě, aby z nich byly jeřábnice a tankistky? nakonec já dobu takové poezie zažila na vlastní kůži a hele už je to tady zase. takže to svoje aby z nich byly maminky si strč za klobouk, je to fuj, fuj a ještě jednou fuj.
Ale jinak - mám Žáčka moc ráda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.2.17 21:39
Jinak, naše tchyně také velmi upřednostňuje vnoučata od své milované dcery, nějaké děcko od „jenom syna, který je až moc podobný prvnímu manželovi“ prostě nijak neprožívá. Když jsme na návštěvě, tak si malou vyfotí, aby to mohla poslat dceři a pak víceméně jen mluví se svým synem a že za ní dcera chodí „babičko tohle a tamto“ moc nevnímá. Co kupuje vnukům od dcery fakt nevím, ani jak často, ale vsadím boty, že to nebude málo. A víte co? Já jsem s tím víceméně spokojená, jsem typ člověka, který si rád žije po svém a docela mi vyhovuje, že tchyně na nás hází bobek a návštěvy jsou spíše zdvořilostní. A rozhodně nezávidím malým klukům výlet do muzea nebo nějaký dárek od babičky, však je má prostě radši, jsou starší, jí je to bližší, než malé batole, se kterým si pořádně ani nepokecá, protože nerozumí, já ji chápu. Nikdo se nemůže sám přinutit k tomu, mít rád všechny děti a vnoučata stejně, pokud to tak prostě necítí. Jsou lidé, kteří prostě jedno dítě preferují více a jsou lidé, kteří mají všechny děti rádi stejně. A navzájem se nejenže neumí pochopit, ale mají potřebu se kritizovat, jak je špatné to cítit jinak.
Vnoučata nejsou nějaký živočišný druh, není to jako mít rád kočky. Jsou to lidé a u lidí je normální, že je vám nekdo sympatičtější, někdo zase méně. Proč vyčítat babičce, že si rozumí s jedním vnoučetem a s druhým už méně? Dítě také nejspíš preferuje jednu babičku před druhou, podle sympatií.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.2.17 22:14
@Anonymní píše:
@Fjodorka ach jo…jí jsem to ale s těma alimentama nemyslela zle…před 9lety vyhodila bývala manžela a našla si jiného…zakázala mu kontakt se synem..manžel mohl začít budovat vztah se synem až před 5lety pořádně…a protože už jedno má a bohužel přišel o možnost se o něj starat a vychovávat ho tak jen kvuli tomu že na tom nejsme finančně nejlepe jsme si neměli pořizovat dítě my? měli jsme být beztědětní…? jen jsem prostě myslela že by se občasná pomoc od tchyně formou plínek pro malou hodila nic víc…ja už nevím jak jinak to vysvětlit ale i kdybych napsala cokoliv tak mě prostě tady máte za hamižnou mrchu které jde jen o penize
Zakladatelko, nic si z toho nedělej a zkus to neřešit. Já mám tchyni, která má jen jednoho vnuka a to od nás. Když jsem byla těhotná, vyprávěla mi, jak čekala, že po porodu syna dostane něco velkého od manželovy rodiny a prý dostala jen polštářek a prý ho teda jako ještě má a může nám ho dát, abysme viděli, co jako dostala. 
Nesnáší totiž svého manžela a jeho rodinu. A protože ji znám, tak jsem si pomyslela, že je zase trapná a že jsem teda zvědavá po porodu na ni. No a po porodu jsme od ní samo nedostali nic, jen v porodnici pronesla, že už nabízela svému synovi nějaké oblečení po něm, ale my už prý (nečekaně ) všechno máme, tak nic. No a ve třech měsících koupila vnukovi první dárek - dupačky vel. 62, byly sice hezké, ale byly s chlupem a byl horký červenec a ona pořád volala, zda je nosí, aby je ještě stihl unosit. Když se manžel ptal, proč syn nenosí ty dupačky (vůbec se neorientuje v dětském oblečení), smála jsem se a řekla, že je malému dám, jakmile teplota doma klesne pod 25 stupňů. No a párkrát na to v červenci došlo, tak jsme ho vyfotili a tchyně byla šťastná, že má ty krásné dupačky od ní. A jak nastal podzim, koupila mu body s krátkým rukávem. Neříkám, že mu pak už nic nekoupila, Vánoce ctí a párkrát za rok si vzpomene a něco většinou drobného po synovi pošle, nemám jí to za zlé (nemusela by dát nic), víc jí mám za zlé, že si stěžuje, že jí neukazujeme vnuka, ale ona k nám chodit odmítá, k sobě nás nepozve a scházení venku ji nebaví a vymlouvá se na nás, protože si odmítá připustit, že o setkání s vnukem nestojí ona. Buď ráda, že máš klid od třeba mizerné tchyně, jsi svou vlastní paní a nikdo ti do ničeho nemluví. Prarodiče jsou dobrá věc, ale když nemají zájem, tak se nedá nic dělat, prostě to dceři musíš vynahradit ty s manželem.
- Citovat
- Upravit
7.2.17 07:54
Zakladatelko, já mám dvě děti, první, syn, je z mého prvního manželství, ale s manželem spolu žijeme od jeho dvou let.Jeho matka, tedy moje tchýně, mu nikdy nedovolila říkat babičko, je to pro něj teta. Dceři jsme museli vysvětlovat myslím v jejích 3 letech, proč babičce říká brácha teto 
.Bývalý úplně zmizel, takže syn říká manželovi automaticky táto. Tchýně mluví pouze o dceři, jak je šikovná apod…syn jakoby pro ni nebyl.Na svátek a vánoce mu něco koupí, aby ji jakoby rodina nepomluvila. Synovi se narodil syn, už je dospělý, nejeví o něj zájem, byla legrace, když byli všichni u nás na návštěvě a já vzala malýho a dávala ho se slovy běž k tetě mé dceři…no a moje tchýně natáhla ruce! 
Prostě místo toho, aby se cítila vlastně prababičkou, jsou to pro ni cizí děti a ona se cítí jako teta…to je, viď? A musela jsem to překousnout, měla jsem a mám celou dobu oporu v manželovi. Nic od nikoho nechci, mám děti, tak se o ně postarám. Manžel jezdil na montáže, abychom se uživili. A to ještě když tchýně přijde na návštěvu, je to na oběd a ještě si odnese v tašce.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.2.17 09:17
Bohužel, rozdíly mezi dětmi a vnoučaty, to se táhne generacemi téměř v každé rodině. Mohla bych tady taky dlouze psát, jak byly naše děti odstrčeny. Mě ani tak nevadilo to, že tchýně cpe horem-dolem dětem od svých dcer, a našim na svátek, narozeniny, nebo vánoce ani žvýkačky, to se dá kompenzovat, ale nesmírně mě to trápilo, hlavně kvůli dceři, když jsem viděla, jak jí to je líto, že jí babička odstrčila, a nikdy je dokonce nepohlídala, ani nepozvala na prázdniny, a ostatní vnoučata tam byly u nich pořád. Nikdy bych svoje děti nikomu nestrkala násilím. Když o ně nestáli, fajn, respektovali jsme to. V dospělosti se paradoxně na ně dost vykašlaly hlavně ty vnoučata, a dcera, kterým toho narvali nejvíc. Krom toho se ochudili o hezký vztah s našimi dětmi. Jejich volba.
- Citovat
- Upravit
7.2.17 09:27
@hrdas píše:
Zakladatelko, já mám dvě děti, první, syn, je z mého prvního manželství, ale s manželem spolu žijeme od jeho dvou let.Jeho matka, tedy moje tchýně, mu nikdy nedovolila říkat babičko, je to pro něj teta. Dceři jsme museli vysvětlovat myslím v jejích 3 letech, proč babičce říká brácha teto
Hele a co je špatnýho na tom, že dělá tvýmu synovi „tetu“? 
Vezmi si, jaký tady mají holky vztahy k nevlastním dětem. Vidí na nich jen to špatné, „strašně se snažily, ale dítě je nevděčné atd.“ Všechny ty diskuze „bere svoji dceru k mým rodičům a mně to vadí.“
Ale u svých dětí automaticky očekávají, že je manželova rodina přijme 100% za své. Já třeba chápu, že se tvoje tchyně necítí prababičkou, ale tetou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.17 09:32
@hrdas víš ale ona není jeho babička. To že jeho biologický otec se k němu nemá a tvému manželovi říká táto je moc moc hezké, ale to nijak nesouvisí s jeho matkou. Ona není jeho babička. A už vůbec není prababička. Jsou lidé, co vezmou za své cizí dítě a klidně jsou babičkou, jsou lidé, kteří to tak nemají. Nejsou pro to špatní. Na svátek, narozky a vánoce mu koupí, ale hned dodáš, že jen proto, aby jí nepomluvila rodina, ona to někdy řekla? Kupuju proto, aby mě nepomluvila rodina? Ona není jeho babičkou, je fajn, že je mu tetou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.17 09:41
@terinka4444 píše:
@hrdas víš ale ona není jeho babička. To že jeho biologický otec se k němu nemá a tvému manželovi říká táto je moc moc hezké, ale to nijak nesouvisí s jeho matkou. Ona není jeho babička. A už vůbec není prababička. Jsou lidé, co vezmou za své cizí dítě a klidně jsou babičkou, jsou lidé, kteří to tak nemají. Nejsou pro to špatní. Na svátek, narozky a vánoce mu koupí, ale hned dodáš, že jen proto, aby jí nepomluvila rodina, ona to někdy řekla? Kupuju proto, aby mě nepomluvila rodina? Ona není jeho babičkou, je fajn, že je mu tetou.
no ono to bylo o něco složitější s mou tchýní a je..Kolikrát na mě totiž křičela i před dětmi, at jsem vlstně vděčná, že si mě její syn vzal i když jsem byla rozvedená a s klukem..když přišla na návštěvu, hodila mi pomeranče na stůl (podotýkám, že jsem nic nechtěla a nechci..) se slovy..příště ti snad koupí vaši .Syn je už dospělý, ona ho opravdu zná od jeho dvou let. Každý máme povahu jinou, to je pravda..ale co ona dělala za scény, rozhádala celou rodinu, bylo jí jedno, že křičí na nás i před dětma, až ji manžel vyhodil. Vidí pouze svou vlastní vnučku..no a s těma dárkama..dává je opravdu se slovy..tady to mát, když jsou ty vánoce a jsem zvědavá, co dostanete od vašich…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.17 09:47
@terinka4444 dočítám od včerejška a souhlasím s tebou ve všech bodech.
Hlavně to s tím, komu je co šumák, kdo se čím užírá a komu je to prospěšné
Vůle boží a rodinné vztahy jsou nevyzpytatelné…a jediné, na čem záleží, jak se k tomu člověk postaví a z čeho si bude dělat hlavu.
U nás (například) je tchýně „objektivně“ lepší babičkou, protože synka častěji hlídá, víc se na něj vyptává, víc mu kupuje, zatímco moje máma je taková babička na baterky a na ukazování fotek.
Můj nevlastní děda (z mámy strany) mi byl desetkrát víc dědečkem, než vlastní děda (z tátovy strany), někdy mám pocit, že mě má macecha má raději než máma, přímou tetu s rodinou teď uvidím na pořbu dědečka možná po deseti letech i přestože od sebe bydlíme co kamenem dohodil, zatímco se švagrovou mé skorošvagrové jsem v kontaktu co měsíc
A co? Žiju si svůj život, žiju si ho tak, jak se mi líbí a žabomyší války nechávám někomu, koho to baví 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.17 10:18
@Saatine píše:
Ty jsi teď tu kauzu nepotkala?
Já jsem poslední, kdo by ženám vnucoval pouze roli matky
Ale je to podobné, jako ptát se, k čemu jsou na světě babičky. Prostě k tomu, aby dámy žily svůj život, jak uznají za vhodné.
Ta ironie, to se písemně nedá, žejo? jak není slyšet tón řeči. Celý můj příspěvek - až na tu poslední větu, byl myšlen ironicky. Bohužel tu kauzu jsem zaznamenala.
A k čemu jsou na světě babičky jsem tu už zakladatelce vysvětlila a já to vím, jsem babička!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
