Poradna duly
Jana Čurdová
Zdravím všechny už z domova
, včetně „nováčka“ Apolenky.
U nás je teda kosa a po slunci ani památky, čekala jsem že bude i sněžit, což se zatím nekoná, ale včera po návratu bylo 4,8C
.
Začínám mít malý problém - ještě tak 14 dní a budu muset opustit své dosavadní oblečení. Situace se totiž začíná pomalu obracet - jak jsem zpočátku nemohla pozřít ani sousto, tak teď naopak musím jíst každé 3 hod, protože mi jinak je blbě - bohužel se neodbývám jen jabkem, ale přilepšuju si, takže budu muset asi popřemýšlet nad jídelníčkem, protože tlustoprdem fakt být nechci, ono se to děsně blbě shazuje potom
. A taky dočítám knihu Pilates v těhotenství, abych věděla jak správně na to a hodlám se začít pořádně hýbat /muž mě pobízí každý den
/, protože jinak snad neporodím…
K tématu kočárek : proč vybírám už teď jsem vysvětlila, ale jinak já si budu taky pořizovat i šátek, protože je to super - malý nikdy jinde nespal - teda pravda, měla jsem babyvak, ae doma prostě v ničem jiném neusnul. Babyvak byl dobrý, ale jak byl malý těžší, tak to hodně zatěžovalo jedno rameno, čemuž se doufám s šátkem vyhnu. No a jinak máme zahradu, takže na ní by se prckovi asi bez kočárku spalo špatně - výhodné je oboje.
A sex: to jsem ráda že jste to načly - já bych si sice nemohla dovolit „připustit“ jej jen 3×, protože holt je můj muž kanec, ale frekfenci jsme dost snížili a zpočátku to dělalo dost velké potíže - teď už jsem se přestala tak bát a začíná se to zlepšovat, tak se doufám atmosféra definitivně vyčistí. Můj muž je holt na sexu závislý
a i když pochopení má, nese to těžko.
Tak, je to dlouhé, ale já jsem tu dlouho nebyla…
![]()
Ahoj Jolmo,
myslím, že dosavadní oblečení asi bude muset brzy opustit většina z nás jak to tu tak sleduju… Mi nepřijde, že bych se nějak cpala, ale mám bříško nějak nafouklé a splasknout zjevně nechce. ![]()
Kočárek nějaký určitě budeme mít, i když na šátek se vyloženě těším… Myslím, že to musí být dobré i třeba doma, když je večer mimi mrzuté, šup s ním do šátku a bude klid.
Krááásně si to představuju. Uvidíme v reálu. ![]()
Sex asi není proč odmítat, když je vše v pořádku a nedělá to žádné problémy. ![]()
A jak se vlastně na mimi těší starší sourozenci?
Jujko , zdravím, je dobře, že je ti lépe… ![]()
Holky, nezapmeňte se dnes nechat políbit pod stromem. I když tady najít kvetoucí, to bude detektivka. ![]()
No, tak po obědě už došlo i na rozepnutý zip u kalhot
.
Líbat se dnes asi nenechám, jednak tu nic nekvete, ale hlavně děsně leje. nemíním vylézt z baráku. Jo, mohla bych si nad hlavu umístit tulipán z vázy
.
Starší sourozenci to mají asi takhle: nejstarší to ještě neví, sice asi tuší, ale nějak nebyla důstojná příležitost sdělit mu to, neb je furt někde v luftu, prostřední holka se chová normálně, akorát mě upozornila, že pokud by to náhodou byla dvojčata tak se stěhuje
/no objektivně na ní bude největší pomoc/ a nejmladšímu jsme to ještě neřekli, protože to neví zatím všichni příbuzní a on je děsná klepna - včerra např. během jízdy budem stačil vyklopit svému cca stejně starému soukmenovci nejen adresu, ale i jak máme velký dům, kde pracujem a divím se, že neskončil u výše konta
- takže ten je poslední, aby někoho nepřekvapil. Ale těší se, teď u oběda říkal, že by chtěl miminko, že by z nběj pak něco mohlo vyrůst a když jsem se ptala co, tak řekl „třeba kluk“. Načež jsem se zeptala co by se stalo kdyby vyrostla holka a on pragmaticky odvětil, že to neva, že i holky někdy hrají hokej
, takže myslím, že bude spokojený. Totéž se bohužel jistě nedá říct o všech dospělých v našem okolí ![]()
No, tady to vidím tak na břízu, jinak nekvete taky nic… Ráno jsem si říkala, že do odpoledne by to třešeň na zahradě mohla stihnout, ale ta nesdílí můj názor…
Naštěstí (zatím) neprší, tak aspoň něco…
Tak hlavně, že se děti těší (myslím, že se dcera neodstěhuje ani kdyby to byla dvojčata
), zpravodajovi bych to v případě potřeby utajení taky radši neříkala. A z dospělých bych si taky moc nedělala. Je to vaše dítě, nic po nich nechcete, tak co. Je to krásné. ![]()
já si většinou z nikoho nic nedělám, bohužel se totéž nedá říct o nich, ale to už si musí vyřešit sami… Jsem šťastná, protože zakhle jsem to chtěla /no možná ještě o malinko jinak, ale třeba to přijde
/ a všichni mi mohou vlézt na záda.
Já občas nechápu, proč pořád všichni řeší něco, do čeho jim v podstatě moc není… Pozoruju to v okolí poměrně hodně, naštěstí příbuzní jsou v pohodě a ostatní ať se třeba po..... Máme i kamarády, kteří pořád řeší, proč něco děláme tak a neděláme tak, nemusím asi říkat, že často se nevidíme.
Myslím, že tyhle tendence mají lidi, kteří sami nejsou úplně spokojeni, tak hledají způsob, jak otrávit i ostatní. U nás marně. A u vás zřejmě taky.
A kolik by jsi chtěla dětí optimálně? ![]()
S tím počtem dětí je to tak : jako puberťačku by mně nenapadlo, že budu mít víc jak 2 děti, cca v 19-ti jsem chtěla 3 /vždycky jsem tvrdila, že to třetí porodím v roce 2000
/, pak se to ale na několik let seklo a dlouho to vypadalo že už jsem skončila, nakonec jsem stihla v tom roce 2000 aspoň počít
a další dítě bych měla klidně hned do roka po tom třetím, ale muž už se na to necítil, až letos v únoru usoudil, že to jedno ještě zvládne
. Ale já každému kdo si myslí že jsem nějaký hrdina říkám, že si to jen mohu dovolit, protože jsem brzo začla - vpodstatě je to jako bych měla 2× 2 děti, což je určitě rozdíl oproti 4 za sebou, to je asi fakt hrdinství
.
No, 2×2, to vypadá trochu lépe zvládnutelné, než 4…
Mám kamarádku se 4 - mají 9,6,3 a rok… Obdivuji jí, jak to vše zvládá. A to ještě maluje a studuje.
A tvrdí, že nejvíc utahaná byla, když byly děti dvě, teď že už se vzájemně zabavují a ona je v pohodě… Něco na tom možná bude, ale já nezačla brzo, takže myslím, že moooožná někdy ještě jedno, ale muž zatím rezolutně říká ne. ![]()
No, ale přiznejme si, že ty už jsi hrdinka teď a nepotřebuješ si nic dokazovat, takže není nutné kvůli tomu zvyšovat počet dětí
. Já si taky myslím, že dvě děti kousek za sebou jsou docela odpovídající, ti dva starší mezi sebou mají dva roky a já s bráchou tři a je to myslím OK, ale teď už si zas myslím, že kolem jednoho nebudu muset tolik skákat, že bude samostatnější a třeba mi i trochu občas pomůže
. Nicméně sama sobě si někdy připadám padlá na hlavu, kdo mě zná a znal, určitě by nikdy neřekl, že budu taková mamina
Já si nějak ani jako hrdinka nepřipadám. Asi jsem trochu flegmatik. ( I když, kdo mě zná, pochyboval by…
) Prostě to beru, jak to přichází… A když by přišlo ještě jedno…
I když - ještě ani nevím, jak to bude vypadat za chvíli s dvěma, tak radši moc nekřičím. ![]()
Mě ani nepřipadáš trhlá… Kdybych měla volit, jestli jedno, nebo čtyři, asi volím spíš čtyři. Ale je to jasně i o podmínkách v té které rodině…
No s těma podmínka to tady radši ani nebudu vířit
, řekněme že jsou mírně nestandardní, ale co se týče zázemí - léta jsem pracovala a pracovala a pracovala a obětovala tomu vlastrně dětství těch dvou, teď mám zázemí dobré a jakkoli to někomu bude připadat sobecké, začínám napravovat chyby
.
To mi vůbec nepřipadá sobecké. Obzvlášť když, jak říkáš, napravuješ chyby…
K tomu mnoho lidí ani nedojde. ![]()
Já jsem taky celkem nestandardně chodila od Káji necelých 4 let do práce ( i když jen na dopoledne) - byla jsem tak trochu za exota, bo jinak mamky dětí, co chodí s Kájou do školky a teď do školy, nepracují. Já už rok taky ne, co začala i do školy, asi bych to špatně stíhala a navíc jsem byla docela uhnaná. A k tomu - i přes snahu se vzdělávat a nasazení v práci - stále neperspektivní. Prý zaměstnanec, u kterého šéf nikdy neví, jestli kvůli postiženému dítěti druhý den přijde. Strávila jsem na paragrafu za víc než 2 roky asi 14 dní a jestli druhý den přijde, neví nikdo. Klidně mě může po cestě porazit autobus stejně jako ty, co děti nemají. Takže jsem si řekla dost a zůstala doma. Teď si studuju, ještě s dalšíma lidma se tu snažíme dělat něco pro postižené lidi (přeci jen jsem celkem akční, takže jen sedět, to by mi nešlo) a mám klid… ![]()
no, já dnes jsem vlastně tak trochu zaměstnavatel, takže si umím představit, že to není jednoduché a právě proto si myslím, že cesta není ve zvyšování porodného a rodičovských příspěvků, ale právě v utváření pracovních podmínek pro rodiny s dětmi - kdyby byli zaměstnavatelé nějak, tedy logicky nejlépe pomocí např. odvodů motivováni k zaměstnávání matek třeba 50-ti dětí, tak ti nic podobného neřekne - prostě se mu vyplatíš. Zatímco dnes je to spíš tak, že tě odřou kde můžou /myslím stát/ - takový Hyundai naslibuje hory doly, nadělá tady binec a až nastane recese aut tak zabalí svoje saky paky a půjde do pryč, zatímco relativně malý, ale stabilní zaměstnavatel, ten nikomu za pozornost nestojí…asi to sem nepatří, ale je to diskuze k tvému oprávněnému pocitu a stejně oprávněnému pocitu zaměstnavatele - ani jednomu to stát neulehčuje ![]()
Souhlasím. Úplně se vším co píšeš. U nás není jednoduchá ani pozice matky s dítětem, ani pozice zaměstnavatele. Máma je taky zaměstnavatel, tak to vidím i z té druhé strany. Dlouhodobě neřeší otázku zda mít, nebo nemít děti ani porodné, ani větší RP. Spíš je to o tom, že na vlastní kůži vidím, jak se „pořízením dítěte“ člověk změní ze zaměstnance, který je snem každého šéfa v zaměstnance, který ať dělá sebevíc a sebelíp, než třeba kolega - muž, prostě nikdy nebude na jeho úrovni, protože… Toto by opravdu bylo třeba řešit, protože to je skutečně problém, který řadě lidí nedovolí mít třeba i to druhé dítě. A co tak koukám okolo týká se to všech mamin, nejen nás, co máme postižené dítě. ![]()