Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Nepochopím lidí, kteří si stěžují že jejich děti zlobí, neposlouchají, kvůli jejich zlomene ruce nemůžou jet na dovolenou, jsou v pubertě apod.
Nejsem zakladatelka.
Já už jo, když to není denně. Ono to rodičovství jsou pořádný nervy a starosti, ne že ne. Ale pořád zastávám názor, že by si tyhle řeči měly nechat matky pro jiný matky a necpat to bezdětným. Buď je to může sakra bolet nebo na to nejsou zvědavé.
@Anonymní píše:
@Lily Evans mám to jako ty, taky jsem nikdy neměla urgentní touhu po vlastním a adopce mi přijde víc než slechetny čin. I to jsem s ni řešila, přesně 1×. Řekla mi ze nikdy, ze si svy dítě odnosi a porodí sama. No jsou to 4 roky tuším…partner to taky chtěl. Nebo asi ne ze chtěl ale bral to jako možnost. Ona ale strašně touzi po tom byt těhotná.
Jako my to ani jedna nemůžem moc hodnotit, podle mě se do toho pocitu nejde vžít - jsem vděčná za svý mentální nastavení, ale vůbec se neodvažuju říkat, že by to takhle měla mít každá, který nejde otěhotnět. Takže tu tvoji kámošku asi chápu, ačkoliv jí to zjevně přerůstá přes hlavu a zvykla si v přátelství spíš brát. Ale srovnávat to s tím, že je ti pár měsíců blbě je fakt mimo, a to říkám jako někdo kdo má aktuálně za sebou intenzivně protrpěnejch 37 týdnů těhotenství.
@Anonymní píše:
@Anix díky za vysvětlení, chápu to, já myslela ze sex nešel kvůli bolestem atd.To srovnané máš, to mas pravdu. Moje kamarádka ne, ale ona nemá ani to jedno no. To je asi velký rozdíl. A na lidi co otěhotní a dítě nechtějí nadává stále. Chápu to. Ale je to ubijejici zejména pro ni samou.
Adopci její partner navrhnul. Že by mu to nevadilo. Nechce ona. Geny. Bude ji 40 za rok, vlastně ani nevím jestli by ještě nejsky třeba rocni dostali anebo už jen větší děti.
Ano, je rozdíl jedno nebo žádné.
Spíš se domluv s jejím chlapem aby vyhledala psychologa, todle zamává i jejich vztahem.
A bude z ní nesnesitelná megera, bohužel je to tak.
Každopádně i mě bude příští rok 40, včera odklepnuty poslední cyklus IVF a kdyby to naaaahodou po 7letech vyšlo tak mám zase myšlenky že jsem nato stará
a zase začínat od plen. Každé období života nám něco bere a něco přináší.
@Anonymní píše:Nicméně vidím a chápu, ze vlastní dítě je asi víc než cokoliv na světě. Já to tak nikdy neměla - věděla jsem, ze po 2 letech bych řešila adopci a ze bych měla radost, ze udělám šťastný jedno opuštěný dítě.
Tak tohle je fakt nesmysl. Měla jsi dost naivní představy bezdětné holky. Já po dětech taky nikdy extra netoužila, říkala jsem si, že pokud je nebudu mít, nic se neděje. ALE, pak jsem otěhotněla na první dobrou a taky o dítě v 21tt přišla. No a potom nastalo něco, co jsem si nikdy nedovedla představit. Najednou jsem dítě šíleně chtěla a ono to nešlo. Všechny moje představy šly do háje. A taky jsem si prožila dost složitej proces, abych měla vlastní dítě. Hele, fakt nesuď. Ani ostatní a hlavně ani sama sebe, protože vůbec nevíš, co by s tebou rok, dva neplodnosti udělaly. Dost možná by jsi na tom byla jako tvoje kamarádka a možná i hůř. Mateřskej pud je druhej nejsilnější po pudu sebezáchovy a někdy i silnější. S tím se rozumem bojuje hrozně těžko. Tisíckrát si můžeš věci srovnat v hlavě, ale bohužel srdci a biologickejm hodinám neporučíš.
Opravdu mi nepřijdou malicherné tvoje starosti, to si jako člověk nemůže postěžovat, protože někdo jiný je na tom hůř? Bolest je nesrovnatelná, jí bys zase mohla říct, co mají dělat lidi, kteří mají rakovinu a umírají, že ona řeší takovou „malichernost“, že jen nemůže mít děti. Prostě tohle srovnávání je úplně nesmyslné.
Navíc on ji snad někdo nutí tohle podstupovat? Mít děti není povinné, já prostě nechápu, že když žena jde na potrat, každý ji hned odsoudí jako nezodpovědnou, že bude neplodná, ale jít na IVF a ničit si zdraví takto je najednou ok. ![]()
A těhotenství samo o sobě není moc důvod k závidění, což by si občas mohly uvědomit ty, které se o to roky snaží - idealizují si to. Dokud člověk nemá po porodu dítě v náručí, není jistota, že se to povede. Když třeba žena krvácí a má strach, že potrácí, to opravdu není legrace. Sama jsem přišla o dítě ve 23. tt. Asi bych nesla ještě hůř, kdyby mi otěhotnět nešlo, ale opravdu, těhotenství je taky období obav, nejenom krásné období zalité sluncem.
@Serpentini píše:
Já už jo, když to není denně. Ono to rodičovství jsou pořádný nervy a starosti, ne že ne. Ale pořád zastávám názor, že by si tyhle řeči měly nechat matky pro jiný matky a necpat to bezdětným. Buď je to může sakra bolet nebo na to nejsou zvědavé.
Přesně tak.
Kdyz ti napsala ze to nebude resit tak si ji nemela takhle psat. Ale chapu obe strany
Prosla jsem si necelymi peti lety plnymi potraty, biochemek a ivf. A zavrsila to tehotenstvim, ktere jsem prozvracela od pulky 6.tydne az do porodu, prvni pulku jedla jen suche pecivo, 2× skoncila v nemocnici na kapackach. Troufam si tvrdit, ze svym zpusobem jsem zazila to co ona i Ty. A stejne by me nenapadlo psat nedobrovolne bezdetny kamosce, jak je to desny, jak jsem znicena a unavena, jak travim noci s hlavou zachodovou misou. Stejne tak ted tyhle kamosce nevypisuju, jak je desny, ze uz jsem se uz dva roky kvuli male nevyspala a jak me vysira jeji kazdodenni vztekani. Chapu, ze s tebou cloumaji hormony, ale to s ni taky. Ty vis, ze tohle desne obdobi ti skonci. Ona to nevi. Prozivej sve tehotenstvi s jinyma kamoskama. Dejte si obe odstup, vychladnete, a uvidite, kam se vase pratelstvi bude ubirat.
Jo a teda zminka o bezdetne, co se jeste o deti snazit nezacala, ale uz si na 100% naplanovala ”vsak co, po dvou letech snazeni o vlastni to zapichnu a s usmevem na rtech si zajdu pro adopcatko” je hodne usmevna a neskutecne naivni. Dekuj bohu, osudu nebo na cokoliv veris, ze jsi jedna z tech stastnych, co se do tehle situace nikdy nedostaly. Nedobrovolna bezdetnost lidi casto zmeni, casto k horsimu, casto si to i uvedomuji, ale je dlouha a tezka cesta to jakkoliv zmenit.
@Šmoulice píše:
Ale kamarádka přece nemůže za to, že jí se nedaří. Takhle od sebe za chvilku všechny odežene a zůstane sama. Bez kamarádů a bezdětná….Zakladatelko řekla jsi jí to dobře. Ty její výkyvy a nálady snášíš, řešíš to s ní a když potřebuješ ty, tak tě odpálkuje …
Ta je teď zaslepená závistí, že ty máš to, co ona ne … Asi bych s ní už nic neřešila. Po porodu se vám cesty stejně rozdělí. Ty budeš žít dítětem a ona bude jinde.
Tady aspoň vidíš, jak silné to přátelství je …
Je to blbé, že se jí nedaří, ale tvoje vina to není. A buď to kamarádka zvládne, nebo prostě ne …
Taky to tak vidim..ano kamoska proziva bolest z neotehotneni, ale za to ty opravdu nemuzes. Kamaradky jsou od toho aby si byly oporou kdykoliv. Takto tva kamaradka bude beze vsech detnych kamaradej..mozna sama
@Serpentini píše:
Já už jo, když to není denně. Ono to rodičovství jsou pořádný nervy a starosti, ne že ne. Ale pořád zastávám názor, že by si tyhle řeči měly nechat matky pro jiný matky a necpat to bezdětným. Buď je to může sakra bolet nebo na to nejsou zvědavé.
A řekla jsi to někdy někomu? Že na takové řeči nejsi zvědavá, nebo že tě to bolí?
Víš lidi nejsou jasnovidci, ani ti nevidí do myšlenek. ![]()
A jak si na někoho chtěla řvát, když si stěžoval na své dítě, tak to je tvůj osobní problém, se kterým bys měla pracovat.
Díky takovým hysterickým výlevům, nebo urážkám, jak už tady jedna předvedla, se pak nesmíte divit, že na vás ´snažilky ´ jsou už lidé alergičtí a nemají pro vás pochopení…
A já si vždycky říkám, že příroda z nějakého důvodu ví, komu má nadělit a komu ne …
@lilith1 píše:
Taky to tak vidim..ano kamoska proziva bolest z neotehotneni, ale za to ty opravdu nemuzes. Kamaradky jsou od toho aby si byly oporou kdykoliv. Takto tva kamaradka bude beze vsech detnych kamaradej..mozna sama
Přesně tak. Kamarádky se mají podržet v každé situaci.
Taková jako je kamarádka zakladatelky a jí podobné, samy stejně skončí …
Máš kamarádky a odstřihneš je jen proto, že mají děti? ![]()
@Anonymní píše:
@Mallorka je posedlá. Ví to i její partner který je myslím na konci sil. Ona chodí i k psychologovi, nevím tedy jak často. Možná je problém i to, ze mají poslední pokus. Doktoři další ivf prý už nedoporučují.
Víš co, smaž si jí ze seznamu a už se jí neozyvej. Ona tím jedině získá. Píšeš, že je to kamarádka, ale myješ jí tu pr.del takovým způsobem, že tohle se nedělá ani lidem, které fakt člověk rád nemá. A to všechno jen proto, abys tu obhájila sebe sama. Ty jí fakt chybět nebudeš. Jdi do háje.
Tak přidám svou trošku do mlýna. Moje kamarádka je taková racionální, má to naplánované - dům, svatba, práce, děti. My jsme chtěli dítě opravdu moc a bohužel mi na začátku roku zjistili pcos a objednali nás na kliniku.
V únoru kamarádka otěhotněla a bála se mi to taky 2 měsíce říct, nakonec to z ní vypadlo. Znám ji 20 let a prostě mě to taky dostalo. Jí jsem nic neřekla, ale opravdu mě to dostalo a ještě když zjistili, že to bude holčička, kterou jsem si taky moc přála.
Mám ji hrozně moc ráda, ale poslouchat její řeči, jak je jí špatně, mě taky hrozně bolelo. Já bych dala nevím co za to, aby mi bylo špatně, abych klidně byla na rizikovém, hlavně, aby se to povedlo. Takže já její problémy prostě přetrpěla, ale příjemné to opravdu nebylo. A to si představ, že jsme se snažili „teprve“ rok, natož snažit se 8 let.
Takové ty řeči - já bych dávno adoptovala, bla bla. Každý chce mít svoje dítě. Žena ho chce odnosit pod srdcem. Kamarádku chápu, ty jí takové věci prostě nepiš, když víš, jak moc jí to zraňuje.
Zřejmě o ni stejně přijdeš, protože se nezvládne koukat na tvoji radost. To jí ale nemůžeš mít za zlé, prostě měla horší osud, než někdo jiný. Ty se budeš radovat z dítěte, posílat jí fotky, jeho první pokroky a jí to zničí.
Shrnula bych to asi tak, že kdo si letitým procesem procedur IVF, nadějí a zmaru neprošel, tak ty pocity a psychiku prostě pochopit nemůže. Zkušenosti jsou nepřenosné a větší bolest než tuhle neznám.
@Anonymní píše:
Prosla jsem si necelymi peti lety plnymi potraty, biochemek a ivf. A zavrsila to tehotenstvim, ktere jsem prozvracela od pulky 6.tydne az do porodu, prvni pulku jedla jen suche pecivo, 2× skoncila v nemocnici na kapackach. Troufam si tvrdit, ze svym zpusobem jsem zazila to co ona i Ty. A stejne by me nenapadlo psat nedobrovolne bezdetny kamosce, jak je to desny, jak jsem znicena a unavena, jak travim noci s hlavou zachodovou misou. Stejne tak ted tyhle kamosce nevypisuju, jak je desny, ze uz jsem se uz dva roky kvuli male nevyspala a jak me vysira jeji kazdodenni vztekani. Chapu, ze s tebou cloumaji hormony, ale to s ni taky. Ty vis, ze tohle desne obdobi ti skonci. Ona to nevi. Prozivej sve tehotenstvi s jinyma kamoskama. Dejte si obe odstup, vychladnete, a uvidite, kam se vase pratelstvi bude ubirat.Jo a teda zminka o bezdetne, co se jeste o deti snazit nezacala, ale uz si na 100% naplanovala ”vsak co, po dvou letech snazeni o vlastni to zapichnu a s usmevem na rtech si zajdu pro adopcatko” je hodne usmevna a neskutecne naivni. Dekuj bohu, osudu nebo na cokoliv veris, ze jsi jedna z tech stastnych, co se do tehle situace nikdy nedostaly. Nedobrovolna bezdetnost lidi casto zmeni, casto k horsimu, casto si to i uvedomuji, ale je dlouha a tezka cesta to jakkoliv zmenit.
Krásně a pravdivě napsaná první část tvého příspěvku
(v té druhé nevím, o co jde, necetla jsem celou diskuzi)
Přeji ti dlouhý a spokojený život s tím nejkrásnějším a teď i zlobivým „dareckem“
…mám to úplně stejně jako ty ![]()