Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Reakce tchýně na těhotenství?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.10.11 17:34
marra píše:
ME OPRAVDU FASCINUJE,jak se neustale dokola jen omilaji tchyne,a co snachy?muzete si laskave uvedomit ze nejste bezchybne,a pokud se vam nelibi bydlet s nima,co vam brani si najit sve bydleni?
Já si nemyslím, že je to tak hrozný, Měla jsem několik tchyní čekatelek a to byly žensky - rázný a upřímný, moc jsem je měla ráda a dokonce jsem si s některými i tykala, jenže mi nevyšly vztahy s jejich syny. Teď je to naopak, konečně mužský do nepohody, ale tchýně prostě je problém. Tak to snad není jen o tom, že všechny patříme jako snachy do jednoho pytle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.11 22:17
Ahoj holky,
musím se podělit o zkušenost s tou svou tchýní. Bydlíme 3 roky v baráčku s partnerovými rodiči. Máme vlastní patro. Setkávání hrozí v podstatě jen na chodbě.
Nejsem najivní, takže jsem věděla, do čeho jdu, když budu s tchýní pod jednou střechou. Hodně věcí v pohodě překousnu a myslím si své. Co mi ale hodně vadí, že se ke mě chová jako ke svému nejmladšímu dítěti. Její děti jsou o hodně starší než já. Takže vlastně jsem pro ni takový benjamínek. No a podle toho se udílejí rady jak malé holčičce. Není k tomu ale žádný důvod, jsem v celku dost zodpovědný člověk.
No, o co jde. Jsem těhotná a mám pár dnů do porodu. Stále mě kontroluje, jestli jsem už neporodila, stále se vyptává, jestli termín porodu platí. Já jsem z toho už na nervy. Už se vyhýbám jakémukoli setkání. Už by bylo na místě se ozvat, jenže já to prostě nedokážu. Takže si myslím své, pak se mi to rozleží v hlavě a jsem z toho naštvaná nebo vynervovaná, což miminku pochopitelně nesvědčí. Holky poraďte, jak to skloubit tak, abych slušně řekla, co mi vadí a ona se neurazila? Bydlím s ní pod jednou střechou a chci s ní dobře vycházet. Vše má ale své meze a ty ona už překračuje!! Nehledě na to, že jakmile bude mimčo na světe, bude udílení rad pokračovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Izz
27.11.11 22:23
Smířit se s tím a pouštět to jedním uchem tam a druhým ven, prostě si tě „adoptovala“ a s tím moc nenaděláš. Kor jestli ty starší děti byli kluci, tak má v domě konečně „holčičku“.
Bojovala bych pouze v těch věcech, které jsou důležité, takže co bude mimčo jíst a jak ho budete vychovávat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.11 22:27
Já se jen modlím, aby porod byl v pohodě a byla jsem schopná se o malýho starat sama. 
Už se prostě budu muset naučit ozvat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.11 22:29
j.a.n.i1 píše:
Smířit se s tím a pouštět to jedním uchem tam a druhým ven, prostě si tě „adoptovala“ a s tím moc nenaděláš. Kor jestli ty starší děti byli kluci, tak má v domě konečně „holčičku“.
Bojovala bych pouze v těch věcech, které jsou důležité, takže co bude mimčo jíst a jak ho budete vychovávat…
Souhlas, mozna bych pronesla neco jako „nebojte maminko, az porodim, tak Vam dame vedet“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.11 22:30
jarka2011 píše:
Ahoj holky,
musím se podělit o zkušenost s tou svou tchýní. Bydlíme 3 roky v baráčku s partnerovými rodiči. Máme vlastní patro. Setkávání hrozí v podstatě jen na chodbě.
Nejsem najivní, takže jsem věděla, do čeho jdu, když budu s tchýní pod jednou střechou. Hodně věcí v pohodě překousnu a myslím si své. Co mi ale hodně vadí, že se ke mě chová jako ke svému nejmladšímu dítěti. Její děti jsou o hodně starší než já. Takže vlastně jsem pro ni takový benjamínek. No a podle toho se udílejí rady jak malé holčičce. Není k tomu ale žádný důvod, jsem v celku dost zodpovědný člověk.No, o co jde. Jsem těhotná a mám pár dnů do porodu. Stále mě kontroluje, jestli jsem už neporodila, stále se vyptává, jestli termín porodu platí. Já jsem z toho už na nervy. Už se vyhýbám jakémukoli setkání. Už by bylo na místě se ozvat, jenže já to prostě nedokážu. Takže si myslím své, pak se mi to rozleží v hlavě a jsem z toho naštvaná nebo vynervovaná, což miminku pochopitelně nesvědčí. Holky poraďte, jak to skloubit tak, abych slušně řekla, co mi vadí a ona se neurazila? Bydlím s ní pod jednou střechou a chci s ní dobře vycházet. Vše má ale své meze a ty ona už překračuje!! Nehledě na to, že jakmile bude mimčo na světe, bude udílení rad pokračovat.
já jsem té své řekla něco v tom smylsu, že jí moc děkuji že je tak starostlivá, ale že bych to ráda zvládla sama s mužem ale že pokud budu potřebovat poradit či pomoci tak budu ráda když se na ni budu moct obrátit, ale že za ní přijdu sama at se mě pořád neptá. A občas přijdu pro radu jen tak třeba jak na knedlíky a je klídek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.11 22:35
Minki - No,tak si musíš říkat, že zas nemůže být tchýně tak špatná, když vychovala tvýho skvělýho chlapa do nepohody. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.11 22:38
marieondatra: díky za radu, zní to moc hezky. Uvést to do praxe asi bude pro mě trošku těžší.
Barca12345: něco tak jednoduchýho mě nenapadlo, při nejbližší příležitosti vyzkouším.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.11 22:39
Barca12345 píše:j.a.n.i1 píše:Souhlas, mozna bych pronesla neco jako „nebojte maminko, az porodim, tak Vam dame vedet“
Smířit se s tím a pouštět to jedním uchem tam a druhým ven, prostě si tě „adoptovala“ a s tím moc nenaděláš. Kor jestli ty starší děti byli kluci, tak má v domě konečně „holčičku“.
Bojovala bych pouze v těch věcech, které jsou důležité, takže co bude mimčo jíst a jak ho budete vychovávat…
spíš nebojte babičko
Jinak souhlas
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Caty
28.11.11 00:18
No nevím, ale přijde mi tchýně vpohodě. Má jen starost. Měla bys být ráda, že se stará, ikdyž chápu, že to někdy leze na nervy. Tak si s ní o tom vklidu promluv a uvidíš. Znám mnohem, mnohem horší teda.
- Citovat
- Upravit
28.11.11 19:44
jarka2011 píše:
Ahoj holky,
musím se podělit o zkušenost s tou svou tchýní. Bydlíme 3 roky v baráčku s partnerovými rodiči. Máme vlastní patro. Setkávání hrozí v podstatě jen na chodbě.
Nejsem najivní, takže jsem věděla, do čeho jdu, když budu s tchýní pod jednou střechou. Hodně věcí v pohodě překousnu a myslím si své. Co mi ale hodně vadí, že se ke mě chová jako ke svému nejmladšímu dítěti. Její děti jsou o hodně starší než já. Takže vlastně jsem pro ni takový benjamínek. No a podle toho se udílejí rady jak malé holčičce. Není k tomu ale žádný důvod, jsem v celku dost zodpovědný člověk.No, o co jde. Jsem těhotná a mám pár dnů do porodu. Stále mě kontroluje, jestli jsem už neporodila, stále se vyptává, jestli termín porodu platí. Já jsem z toho už na nervy. Už se vyhýbám jakémukoli setkání. Už by bylo na místě se ozvat, jenže já to prostě nedokážu. Takže si myslím své, pak se mi to rozleží v hlavě a jsem z toho naštvaná nebo vynervovaná, což miminku pochopitelně nesvědčí. Holky poraďte, jak to skloubit tak, abych slušně řekla, co mi vadí a ona se neurazila? Bydlím s ní pod jednou střechou a chci s ní dobře vycházet. Vše má ale své meze a ty ona už překračuje!! Nehledě na to, že jakmile bude mimčo na světe, bude udílení rad pokračovat.
pokud je soudná pochopí větu: děkuji ti za tvoje rady, zatím mě pouze stresují, mám tě ráda, ale až budu tvoje rady potřebovat, zeptám se sama neboj 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.11 01:05
Vím, že není zlá. Proto na ní nechci být drzá a dobře s ní vycházet. Ale nějak to prostě v konkrétní okamžik neumím podat tak, aby pochopila, že už překračuje míru.
Souvisí to s tím, že měla před 2 roky rakovinu. Ovšem nikdo z rodiny do teď neví čeho přesně - to nekecám, prostě byla na operaci, pak na chemoteriapii, najednou začala chodit s parukou a museli jsme se rok všichni tvářit, že se nic neděje. Samozřejmě to respektuju. Ale od té doby má prostě šílený panický strach z každý blbosti a chodí s tím za mnou. Caty, bohužel o starostlivosti už nemůže být řeč. Já to považuju už za stav, kdy by se měla léčit s nervama. Uvedu příklad, přišla za mnou na začátku 9. měsíce, že četla, že je smrtelně důležitý, aby těhotná brala pro správný vývoj miminka vitamín D jako doplněk stravy. Řekla jsem ok, mám nějaký těhu vitamíny a kouknu se, jestli tam vit. D je. Přišla druhý den, jestli tam ten vitamín D je, ať jí ukážu krabičku se složením. Když zjistila, že tam není, nutila mě, ať si něco s vit. D koupím ještě ten samý den v lékárně. Já se na to samozřejmě vybodla, tak další den letěla do lékárny sama a přinesla nějaký vitamíny. No a pak se ještě přišla další den ujistit, jestli to opravdu beru. Přijde vám to normální??? A tohle je opravdu prkotina. Mohla bych vyjmenovat desítky dalších příkladů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.12.11 07:31
Levmah - presne vim jak se citis..nasi tchanovci taky nejdriv nevedeli jestli maji brecet stestim nebo nestestim..kdyz jsme to rekli tak bylo asi deset minut ticho..no trapas jak blazen..myslela jsem ze se rozbrecim
nakonec to vzali „jakoby“ radostne..
do ctvrteho mesice mi bylo hrozne zle, zhubla jsem 5 kilo, musela jsem do nemocnice, a vis co mi na to tchyne rekla? ze prej mam chodit sviznym tempem okolo baraku, ze to je tim ze nemam pohyb..
ted se mi do vseho sere, my chteli koupat v kybliku uz od narozeni, no rekla ze jestli ho budeme koupat v kybliku tak ze na nas zavola socialku, ze tyrame dite a ze male zlomime vaz atak…
ted zase mame problem po kom se mimi bude jmenovat prijmenim, protoze ja s mojim jeste nejsme vziti a ja chci aby se mimi jmenovalo po me..to ona neprezije a nakazila tim i meho pritele, takze peklo..
s tchynema je to masakr.. 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
