Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Paralenka červená píše:
A je to dobře?
Když Ti napíšu, ať jdeš do prdele, odpovíš mi slušně a uctivě?
@Nimie píše:
No jo, jenže to se špatně dělá, když např. on zakáže, a máma obratem povolí
Jenže tady zřejmě otec nevychovává vůbec.
@Anna766 píše:
Jenže tady zřejmě otec nevychovává vůbec.
Aha, k tomu jsem se asi nedostala, nečetla jsem tu konverzaci celou ![]()
@Erzsébet Báthory píše:
Když Ti napíšu, ať jdeš do prdele, odpovíš mi slušně a uctivě?
Na to dospělému nejspíše odpovím „nápodobně“ nebo „ty taky“, případně jdu dál a nevšímám si toho, pokud je to někdo, koho neznám a řve na mě na ulici. Ale dítěti bych takto neodpověděla. Pokud chci, aby se dítě naučilo chovat slušně, nemohu být k němu sprostá.
Zakladatelko a co pedagogicko psychologicka poradna? Tam by ti treba mohli poradit, nejak te nasmerovat. Fyzicke tresty jsou v tomhle veku dost mimo, holka se muze zatvrdit a nepohnete se nikam, jen to zhorsis.
@elen-ka píše:
Na to dospělému nejspíše odpovím „nápodobně“ nebo „ty taky“, případně jdu dál a nevšímám si toho, pokud je to někdo, koho neznám a řve na mě na ulici. Ale dítěti bych takto neodpověděla. Pokud chci, aby se dítě naučilo chovat slušně, nemohu být k němu sprostá.
Ale vždyť to nedává logiku. Klidně bych mu tohle řekla. Ať vidí, jaké to je, a má důvod nad sebou přemýšlet. Nic moc jiného mu k tomu důvod nezavdá, řekla bych.
@Erzsébet Báthory píše:
Když Ti napíšu, ať jdeš do prdele, odpovíš mi slušně a uctivě?
Tak vážně, záleží, co tomu výroku předchází. Odpovím slušně, neřeknu ani nápodobně. Nenechám se strhnout ke stejnému hulvátství.
@kdochcekam píše:
Zakladatelko dcera má prchlivou povahu a ty ji nauč, jak si usnadnit život, aby nemusela prchlit tak často. Za sprosté nadávky a ostudu bych jí zakázala mobil, telku, sladkosti, tablet, pc. Po splnění všech povinností a slušném chování bych jí věci postupně vracela. Ovšem je to benefit, který není samozřejmostí a vždy bych měla zdvižený prst. Ne prostředník samozřejměVečer bych jí pomáhala nachystat všechno na ráno, aby nezačala raplovat. Takovej rapl jako je tvá dcera potřebuje nutně absolutní řád. Dodržování pravidel absolutní a nekompromisní. Žádná buzerace, ale prostě řád. Nemluvit s ní a ignorovat ji nepovažuju za výchovnou metodu.
@Paralenka červená píše:
Tak vážně, záleží, co tomu výroku předchází. Odpovím slušně, neřeknu ani nápodobně. Nenechám se strhnout ke stejnému hulvátství.
Předcházelo tomu, že nemohla něco najít - v 11 už by si měla umět nachystat věci sama, nepotřebuje k tomu rodiče, natož aby jim sprostě nadávala, že nemůže najít nějakej krám. Cožpak ta matka nemá nějakou důstojnost?
„Nebudu se přece chovat jako ona“ - s tím já nesouhlasím, myslím si, že vlastní medicínka je často nejlepší lék. Ono by ji to trklo. Je zvyklá, že jí všechno prochází, prostě si to neuvědomuje, jak je lidem, ke kterým se takto chová. Tak by si to uvědomila. Nebo jak jinak bys to řešila?
Hlavně bych řešila tu nesamostatnost a chaotičnost. Věci do školy si má chystat večer. A sama. Ostatní v 11 letech dojíždí sami autobusem na gympl, musejí ráno v 5 vstát na autobus, sami se vypravit, dopravit. Prostě takto velké děcko už takovou elementární věc, jako nachystat se do školy, musí zvládnout a samo za to zodpovídat. Něco nemáš? Dobře Ti tak, dostaneš ve škole spucunk, měla ses nachystat večer.
Ony některé děti potřebují autoritu, o kterou se můžou taky opřít a vzít si příklad, následovat člověka, co má nějakou důstojnost, a ne někoho, kdo je opečovává jako křehké panenky, co samy nic nezvládnou, ve všem se jim podřizuje, nechá si nadávat - pak jsou ta děcka akorát neurotická, umíněná a nešťastná. Nejsou vedena k samostatnosti a pak jim také chybí zdravá sebeúcta. Nedokážu to blíž osvětlit, ale vidím, že to tak bývá. ![]()
Zase třeba zakázat z pozice moci užívat svoje předměty - to mi nedává smysl. Jaký to má smysl? To je dětinské, naschvál za naschvál.
Jiná je nedát kapesné, nedát na kredit, neučesat copánky, nevozit do školy - prostě výsady jdou ruku v ruce s povinností. Tedy nechováš se čestně a neplníš povinnosti, nebudou výsady, které nejsem povinována poskytovat.
A proboha ne domácí práce za trest a až bude hodná, tak nebude muset. Bude je pak vždycky brát jako trest. Domácí práce se dělají běžně a patří k povinnostem, jejichž nesplnění vede k pozbytí výsad.
@Erzsébet Báthory
Jestli myslíš tuto konkrétní situaci, tak bych nic neodpověděla. Dcera byla venku, zakladatelka v autě. Fakt bych ji před školou nehonila.
A jak už někdo psal, v klidu to vyřešit po návratu ze školy/práce.
Začít řešit zdánlivou nesamostatnost, přehodit na ní zodpovědnost.
Ve zkratce: akce x reakce. Mantinely, důslednost rodičů.
S domácíma pracema naprosto souhlasím. Celý život se domácí práce musí dělat, a žít s pocitem, že je to za trest může vyvrcholit pěkným bordelem až bude dospělá.
No mě naši nefackovali ani nebili, ale teda toto říct mamce, tak fakt jednu dostanu..
Já mám 8 letého, občas na mě vyjede slovně, jakože zvýší hlas a prostě nadrzle.. Vím, že by to neměl, taky mu to rázně řeknu, že takto se mluvit teda nebude.. ale on po půl hodině přijde a omluví se..
Já bych se možná podívala na to, jak se pak ta 11 letá chová.. Možná je typ člověka, který rychle vybouchne.. to ji sice neomlouvá, ale jako ruku na srdce, člověk někdy vyvalí ze sebe blbost, ve vzteku..
Kdyb holka byla ještě uražená a nefouklá tak asi myslím, že je to problém, kdyby přišla a řekla - mami promiň.. tak bych se zase na to dívala, že si to uvědomila, ujelo jí to, a omluvila se..
@Paralenka červená píše:
A nedovolila sis to proto, že jsi se bála trestu?
Tak nějak asi protože jsem měla respekt z táty ( takový zdravý-nebála jsem se ho ) a i kvůli trestu. Prostě jsem to zkusila.
Jsem si jistá, že by to naši nenechali zajít takhle daleko.
Jenže každý jsme jiný. Na každého platí něco jiného. Dle mého pokud jí sebere jen mobil, tak bude dcera akorát trucovat nic víc. Myslím, že by mělo dojít k vysvětlování a vychovávání a k následným trestům. Nejsem vůbec zastáncem tělesných trestů, jsem vysvětlovací, ale toto si nedovolili v mém okruhu ( když jsem byla ve školních letech ) ani ti největší sígři. Zakladatelky dcera má z matky uplnou pr.del. Nedivím se, nic jí nehrozí a ví, že mamka vždycky vyměkne. Moje mamka, když se na mě zlobila, tak mě nikdy nebila, ale opravdu dávala najevo, že se zlobí a rozhodně mi to usmíření nedávala " zadarmo ".