Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zakladatelko to, že je cholerik bych vůbec jako polehčující okolnost nebrala. Prostě tohle si nesmí dovolit a omluva pro to není žádná. Sáhni si do svědomí, zda jsi důsledná, zda když byla menší, tak jak jsi jí vychovávala, zda jsi přecházela, to že se vzteká či jsi to rázně řešila.. Mám kamarádku, která když dítko bylo malé, tak přesně jak píše @Hanka1 omlouvala vzteklouna tím, že má takové a makové období a vychovávají osobnost, tudíž ho netrestají fyzicky ani mu nic nezakazují, aby mu nezpůsobili ponížení. A dnes je o něco starší než tvoje dcera a je to neuvěřitelný spratek, za což samo můžou rodiče a oni jsou z toho na prášky. Ale jak se říká komu není rady, tomu není pomoci.
To, že je dítě cholerik se má řešit, když jsou mu tři, čtyři, podle mě. Např. naučit ho jít do konkrétní „vztekací“ místnosti, kde může emoce vybít a že tam nejde za trest. Až se uklidní, přijde k rodičům a věc se řeší v klidu. Nebo je to moc velká utopie?
No já bych začala postupně dcerušce předávat jistou zodpovědnost.
Za to drzý chování před školou bych s ní večer důrazně promluvila, že takhle teda ne a bylo to naposledy.
Do školy by od pondělka začala jezdit sama nějakým busem a né si vyvážet prdýlku v autě a ještě mi nadávat…
Nepojala bych to jako trest…, ale docela účinná je léčba „prací“. Takže přidělit víc domácích povinností. ![]()
Ahoj všem. Omlouvám se, ale dříve jsem se sem nedostala. Všem moc děkuji za názory.
Vše jsem si pročetla. Díky moc!!
Ahoj všem. Omlouvám se, ale dříve jsem se sem nedostala. Všem moc děkuji za názory.
Vše jsem si pročetla. Díky moc!!
@Anonymní píše:
Ahoj všem. Omlouvám se, ale dříve jsem se sem nedostala. Všem moc děkuji za názory.
Vše jsem si pročetla. Díky moc!!
A jak se u vás vyvíjí situace?
Hrozně se mi osvědčilo s ní nemluvit. Řekla jsem, že nebudu mluvit s někým kdo mě takhle uráží a je na mě sprostej. Nemluvila jsem s ní dva dny. Od té doby si něco takového teda nedovolila.
Ale štve mě, že na mě „štěká“…to ji ještě musím odnaučit. Ale tenkrát to fakt byla teda síla. To jsem z toho byla tak mimo, že jsem to sem musela napsat a přečíst si názory.
@kdochcekam píše:
když ti odsekává nebo štěká, tak ji zastav a ukaž jí, jak měla odpovědět. S úsměvem. Ukaž jí ten opak, který od ní očekáváš. Ať vidí ten rozdíl. Ať pocítí sílu svých slov.
Děkuji ![]()
Hlavně Jí Nebij To Nic Neřeší Počítač Nebo Mobil Zakázat Na Klidně 2 Měsíce Dokud Se Nezačne Chovat Normálně
@Anonymní píše:
Hlavně Jí Nebij To Nic Neřeší Počítač Nebo Mobil Zakázat Na Klidně 2 Měsíce Dokud Se Nezačne Chovat Normálně
Neni na to uz trochu pozde, vzdyt po roce uz ani nevi, za co je ten trest.
@adam75 píše:
Jako o mně moje matka někde veřejně psát, že jsem se jim nepovedla, tak se seberu a jdu do pryč. Proč ji obtěžovat svou přítomností, když si o mně myslí tohle?
A proč si myslíte, že jsem to psala sem a anonymně? 😄
@BloomingGorgeous píše:
Zakladatelko, jak to u vas vypada a jake rady Te oslovily?
Všem moc za rady děkuji. Některé jsem přečetla až dnes, protože jsem na tuto diskuzi úplně zapomněla. Dělala jsem chyby veliké. Úplně jsem se změnila. A dcera také. Vina byla na mé straně. Dcera je teď v pohodě. Neříkám, že nezaslechnu doma sprosté slovo… Ale není adresováno mě ani nikomu z rodiny… Takže pohrozím a je zase klid.
Ahoj, že sem píšu, je už poslední možnost jak zjistit názor nestrannýho člověka. Nejde o problém s mým dítětem, zatím žádné nemám, jde o dceru mého skoromanžela. Začnu asi tím, že s partnerem jsem osmý rok. Dali jsme se dohromady když ještě nebyl rozvedený. Nic k chlubení, já vím a prosím o vynechání komentářů… Jeho dceři byly tehdy 3 roky a synovi 6 roků.
S prckama bylo vždycky všechno v pohodě, když byly u nás, většinou jsem s nimi byla sama ( partner má firmu, tak byl často v práci), ale víkendy se snažil být s námi. Od začátku to mám nastavené tak, že jsem prostě teta. Nikdy jsem se nesnažila nahrazovat matku, tu mají. Troufám si říct, že jim nic nechybělo. Jezdili jsme s nimi na dovolené, vařeno a uklizeno bylo, hráli jsme si, učili do školy… Prostě pohoda. S ničím nikdy neměli problém. Naopak dcera měla asi rok období, kdy pořád říkala, že chce bydlet s námi… zhoršilo se to cca 1,5 zpět kdy už jsem je začala úkolovat stylem uklízet si pokoj (hračky si uklízeli vždy, jen jsem přidala prach, vysávání), občas vynést odpadky, vyndat prádlo… Holka začala být odmlouvačná, protivná, začala vymýšlet s jídlem (od mala byla hrozně vybíravá), že jí moje jídlo nechutná apod. Dřív naopak říkávala že jí chutná a že vařím líp než mamka… Teď je to ve fázi, že jsem se dozvěděla, že táta není táta ale d-bil nebo otec, já jsem b-bá k-áva a k-nda…. Už k nám ani nechce jezdit, protože by se nejradši válela s telefonem v posteli a my jsme zvyklý jezdit na víkendy pryč nebo na zahradu… Nebaví ji žádná aktivita, nejde ani na procházku… Snažila jsem se s ní promluvit, ale dostala jsem odpověď, že se o nás tak mluví u nich doma a že doma taky nic dělat nemusí a že se jí nechce nikam chodit, protože mamka taky nikam nechodí a sedí doma… Já už jsem z toho hotová, furt se snažím, aby to bylo v pohodě, ale prostě u nás má přísnější režim a to se jí nelíbí…. Partner mi říká ať to neřeším, že to lepší nebude, ale upřímně mě mrzí, že když jsme zjistili že o nás takhle mluví a já chtěla aby to řešil, tak mi jen řekl, že když to neřeší matka a sama z toho má radost jak o nás dcera mluví tak s tím nic nenadělá…. Už nevím, jak se na holku tvářit když přijede…. Někdo podobnou zkušenost? Zvažovali jsme nějaké sezení s odborníkem ale to je hlavně na rodičích…. Jen dodávám, že se synem je vše úplně bez problémů
@Kelsey píše:
Byla jsem svedkem toho, ze jeden expert rekl uc.ze je..ca. Ucitelka si musela zachovat autoritu, ale bylo dost videt, ze jak se ji to dotklo, ze zrovna ona by pro sve skolaky dychala, je na ne hodna.
No a tady ten floutek rozmazleny, doma opecovavany, opatril se papir, ze je adhd, cpou se mu prasky na uklidneni. Dva roky tyral vlastni rodice, ze on nepotrebuje jit na skolu po zakladce, on bude bezdomovec. Oba rodice misto, aby si na nej doslapli, tak hlavne matka stoji na jeho strane, kdyz dostane blbou znamku, ucitel/ka je ten blbec, ze je narocny a chce po nich vykony. Dvojka ci trojka za chovani, to je nic, jak snist malinu.
A otec, ten uz asi rezignoval na vse.
Davam frajerovi, na ucnaku pul roku, nekolik prohresku, vyrazi ho, ani se nevyuci a pak se mu splni sen byt bezdomovec. Pokud se nevyuci vyrazi ho z domu. Takze vychovavat zacne otec az bude pozde nebo se rodina rozpadne, ze jeden bude chudacka dal branit a druhy bude, ten zly, ale sami mu uskodili. A vse pozde.
jak to s klukem dopadlo?