Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
strace píše:Wiolla píše:Wiollo, naopak, ty mě špatně chápešstrace píše:Ty to špatně chápeš. …
Opravdu by vám ani jedné nevadilo, kdybyste se dověděly, podotýkám ve fungujícím vztahu, že si partner roky šetří pro případ, že byste odešly s jiným chlapem? Že vám celou dobu nevěřil a počítal s tím, že se stejně jednou spustíte? A zdůvodnil by to tím, že kdybyste neodešly, tak byste si jeli spolu na dovolenou? A že tak vlastně šetřil pro vás oba?…......Už to chápeš, jak to myslím?
Jo, už tě chápu.
![]()
Do jisté mírý máš samozřejmě pravdu. Ale to jestli mám či nemám (ne)tajný účet je podle mě i odrazem toho JAKÝ protějšek mám proti sobě.
Někteří chlapi berou ženskou jako rovnocenného partnera, váží si její „práce“ doma s dítětem. Jiný jí o hlavu otlouká, že ji (je) živí. Jeden je škrt, jiný grant. Jeden drží kasu a manželce dává příděly, jiného to nezajímá a je mu příjemnější udělat doma stojku a nechat vše na ženské. Vnímáš ten rozdíl? Každá se musí zařídit podle toho, co si situace žádá…
A určitě jde i do jisté míry o to, jak jsem „postižena“ předchozí zkušeností. ![]()
(já jsem hrdá, nikdy bych nedopustila úplnou závislost na chlapovi, ve vztahu používám i hlavu, nejen srdce, ale negativní zkušenost nemám, takže nemám potřebu dělat tajnosti
)
Wiolla, ale ja akosi nepostradam pocit slobody
Vlastne tvrdim ze co som sa vydala, tak sa citim slobodnejsia napriek tomu ze mame vsetko spolocne a beriem pri rozhodovani ohlad na manzela ![]()
Ja som holt asi divna, citim sa slobodne ked mam za zadkom niekoho na koho sa mozem spolahnut
![]()
A s tím že chlap nedává všechny peníze do společný kasy počítám, ani bych to po něm nechtěla. Jsem doma s dítětem, tak platí téměř vše, až budu pracovat, tak budu zase přispívat víc na domácnost i já. Ale to co mu zbyde po zaplacení nutných věcí je jeho. Část peněz nechává jako rezervu na nečekané výdaje. Co dělá se zbytkem je mi jedno. On si šetří na účtu, já doma sbírám drobný do prasátka. Jenom prostě nechci aby věděl jak je plný. Já taky nevím kolik má na účtu.
Wiolla píše:rodinka4 píše:No jo děvčata, ale uznejte, že ten pocit „svobody“ vám dává právě třeba ten byt z předmanželství. Pak nejsou žádné další peníze bokem třeba.strace píše: …Bez rýpání - zajímalo by mě, kdyby vám na to chlap přišel, jak byste mu to vysvětlily?nie si jedina, ja tiez tajny ucet nemam a muz uz vobec nie… sme na tom presne ako vy, jediny rozdiel, obidvaja mame svoj vlastny byt este spred manzelstva a to menit nehodlame, v mojom vacsom zijeme a ten mensi nechavame pre dceru a ked sa zadari taky isty chceme kupit pre syna raz…Ale ne každý je v takové situaci, aby měl takové možnosti…
Wiollo, mně pocit svobody dává moje chování, moje přemýšlení a stejně tak chování a přemýšlení mého muže ![]()
Já třeba nemovitosti z předmanželství měla, ale prodala jsem je (stejně tak manžel) a peníze jsme použili na koupi a rekonstrukci domu.
Máme ještě další nemovitosti ve společném vlastnictví a i to je pro mě záruka, že mám, v případě, že by se cokoli stalo, okamžitě kam jít. Stejně tak manžel. Ale tohle pro nás prostě není podstatné a takhle nad tím nepřemýšlíme ![]()
rejžička píše:omites píše:Promiň, že chytám za slovo, ale tohle je největší hloupost, co znám - „prostě bychdom se domluvili jako lidé“. Tohle si, dokud to klape, myslí většina lidí, a pak je při rozvodu průser. Samozřejmě věřím, že je spousta takových, co se domluví v pohodě, jsou na sebe hodní a záleží jim na druhém, i když už to neklape a chtějí se rozvést, ALE na druhou stranu je i spousta takových, co i potom háží klacky pod nohy a snaží se shrábnout, co se jenom dá.
strace, já ti plně rozumím.
Máme to podobně nastavené. Co se týká financí, tak je každý samostatný, ale máme přehledy o financích navzájem. Ty všechny hesla mám proto, že manželovi se to nechce sledovat. Ale když třeba stáhnu částku z jeho spořícího účtu, tak přijde na účet jemu. A on ji pak vloži na to stavebko. A já jenom hlásím - přijde ti na účet 20tis, pošli to na stavebko. I ví, kde ty hesla jsou, kdyby se se mnou něco stalo.
Máme sice dispoziční práva, ale použijeme je jenom v případě, že by se s tím druhým něco stalo. Nikdy by manžela nenapadlo vlést mi na účet a naopak. Stejně jaké si nelezem do mobilů a notebooků.
A přesně, v případě rozvodu, bych určitě s prázdnou neodešla. Prostě bychom se domluvili jako lidi.
Ale někteří lidé to prostě nedokážou
Souhlasím. Protože mi se tu bavíme o situaci, kdy toho druhého nepoznáváme, nevěříme vlastním očím, uším, hlava nám to nebere s kým jsem to 10-15-20 let žili, kdy dojde k takové srážce s realitou, že to ani pobrat nemůžeme.
Prostě kdy máme pocit, že nám ho snad někdo vyměnil, že to NENÍ ten, koho jsme znali…
Podle mě je naivní si myslet, že zrovna tomu našemu naprosto úžasnému partnerovi(-ce) nemůže totálně rupnout v kouli. Nikdy nevíš, co život přinese! Neřekli bychom to do něj? Dali bychom ruku do ohně (či vlastní život) za to, že se to stát nemůže? Možná nestane, ale možná také ano…
A co pak?
omites píše: … A neboj, finanční zázemí mám i mimo manželství. Mám rodinu, která by mě v případě nouze vždycky podržela.
No ale to je přesně to, co ti dává ten klid, ten nadhled, tu možnost projevit morální kvality, nehrotit, nehysterčit, v klídečku se domluvit. Kdo toto nemá a jde mu o holou existenci, toho může situace sešrotovat a dát průchod horšímu já… Nebo ne?
Wiolla, tak to ja verim ze keby ma moj chlap nacapal ze si robim tajnu zasobu penazi, dost velku aby ma nezaskocilo az mu rupne v bedni a ja som mala na par mesiacov na najom, tak mu rupne v bedni v tom okamihu, ked tu tajnu rezervu najde ![]()
A sice mi nelozi po suflikoch a tak, vianocne darceky nehlada, ale nahoda je blbec a nase batola este vacsi
to vlezie vsade a donesie rodicom aha co som nasla ![]()
Bábi Zlopočasná píše:
Wiolla, ale ja akosi nepostradam pocit slobodyVlastne tvrdim ze co som sa vydala, tak sa citim slobodnejsia napriek tomu ze mame vsetko spolocne a beriem pri rozhodovani ohlad na manzela
Ja som holt asi divna, citim sa slobodne ked mam za zadkom niekoho na koho sa mozem spolahnut
![]()
Ale to já taky. Mám tak tolerantního chlapa a tolik svobody, že se o tom jiným ani nezdá.
Naše společné soužití nás osvobozuje právě proto, že se o starosti i radosti dělíme, je to snažší než být sám. ![]()
Řeknu to tedy ještě jinak. Asi jde o celkový přístup k životu, obecně, ne jen v partnerství. Buď žiju tak, že mám vždy „záložní plán“ kdyby bylo zle, anebo nemám a hasím požár jak to jde až když k němu dojde. ![]()
A já jsem typ se záložními plány, mě to uklidňuje a dává mi to pocit vnitřního klidu. ![]()
Wiolla píše:rejžička píše:omites píše:Promiň, že chytám za slovo, ale tohle je největší hloupost, co znám - „prostě bychdom se domluvili jako lidé“. Tohle si, dokud to klape, myslí většina lidí, a pak je při rozvodu průser. Samozřejmě věřím, že je spousta takových, co se domluví v pohodě, jsou na sebe hodní a záleží jim na druhém, i když už to neklape a chtějí se rozvést, ALE na druhou stranu je i spousta takových, co i potom háží klacky pod nohy a snaží se shrábnout, co se jenom dá.
strace, já ti plně rozumím.
Máme to podobně nastavené. Co se týká financí, tak je každý samostatný, ale máme přehledy o financích navzájem. Ty všechny hesla mám proto, že manželovi se to nechce sledovat. Ale když třeba stáhnu částku z jeho spořícího účtu, tak přijde na účet jemu. A on ji pak vloži na to stavebko. A já jenom hlásím - přijde ti na účet 20tis, pošli to na stavebko. I ví, kde ty hesla jsou, kdyby se se mnou něco stalo.
Máme sice dispoziční práva, ale použijeme je jenom v případě, že by se s tím druhým něco stalo. Nikdy by manžela nenapadlo vlést mi na účet a naopak. Stejně jaké si nelezem do mobilů a notebooků.
A přesně, v případě rozvodu, bych určitě s prázdnou neodešla. Prostě bychom se domluvili jako lidi.
Ale někteří lidé to prostě nedokážouSouhlasím. Protože mi se tu bavíme o situaci, kdy toho druhého nepoznáváme, nevěříme vlastním očím, uším, hlava nám to nebere s kým jsem to 10-15-20 let žili, kdy dojde k takové srážce s realitou, že to ani pobrat nemůžeme.
Podle mě je naivní si myslet, že zrovna tomu našemu naprosto úžasnému partnerovi(-ce) nemůže totálně rupnout v kouli. Nikdy nevíš, co život přinese! Neřekli bychom to do něj? Dali bychom ruku do ohně (či vlastní život) za to, že se to stát nemůže? Možná nestane, ale možná také ano…Prostě kdy máme pocit, že nám ho snad někdo vyměnil, že to NENÍ ten, koho jsme znali…
A co pak?
hm, to je blbá situace. Ale v tom případě můžu vybrat spořící účet, fondy,… utéct, ukrýt peníze, říct v případě rozvodu, že sem někde proinvestovala a už prostě nejsou. I kdybych měla říct, že jsem je projedla, propila, nakoupila hadry. A schovala bych si je u mamky. Když on může být svině, tak já taky. Když on může rozhazovat prachy, tak já taky (i když fiktivně). Na to nepotřebuji tajný účet…
Tady jde spíš o to, jestli mám svůj účet, svoje peníze bokem, ke kterým můžu jenom já. Nemusí to být tajné.
Wiolla píše:Bábi Zlopočasná píše:
Wiolla, ale ja akosi nepostradam pocit slobodyVlastne tvrdim ze co som sa vydala, tak sa citim slobodnejsia napriek tomu ze mame vsetko spolocne a beriem pri rozhodovani ohlad na manzela
Ja som holt asi divna, citim sa slobodne ked mam za zadkom niekoho na koho sa mozem spolahnut
![]()
Ale to já taky. Mám tak tolerantního chlapa a tolik svobody, že se o tom jiným ani nezdá.
![]()
Naše společné soužití nás osvobozuje právě proto, že se o starosti i radosti dělíme, je to snažší než být sám.
Řeknu to tedy ještě jinak. Asi jde o celkový přístup k životu, obecně, ne jen v partnerství. Buď žiju tak, že mám vždy „záložní plán“ kdyby bylo zle, anebo nemám a hasím požár jak to jde až když k němu dojde.
A já jsem typ se záložními plány, mě to uklidňuje a dává mi to pocit vnitřního klidu.
Tak to ja som asi stresoholik. Ale vyskusala som si na vlastnej kozi ze sa viem rychlo zmobilizovat a kazdu situaciu nakoniec uspokojivo vyriesit … Vdaka comu rada sklzavam do riesenia na poslednu chvilu, lebo sa mi to este nikdy nevypomstilo ![]()
Wiolla píše:Bábi Zlopočasná píše:
Wiolla, ale ja akosi nepostradam pocit slobodyVlastne tvrdim ze co som sa vydala, tak sa citim slobodnejsia napriek tomu ze mame vsetko spolocne a beriem pri rozhodovani ohlad na manzela
Ja som holt asi divna, citim sa slobodne ked mam za zadkom niekoho na koho sa mozem spolahnut
![]()
Ale to já taky. Mám tak tolerantního chlapa a tolik svobody, že se o tom jiným ani nezdá.
![]()
Naše společné soužití nás osvobozuje právě proto, že se o starosti i radosti dělíme, je to snažší než být sám.
Řeknu to tedy ještě jinak. Asi jde o celkový přístup k životu, obecně, ne jen v partnerství. Buď žiju tak, že mám vždy „záložní plán“ kdyby bylo zle, anebo nemám a hasím požár jak to jde až když k němu dojde.
A já jsem typ se záložními plány, mě to uklidňuje a dává mi to pocit vnitřního klidu.
Přesně ![]()
Abych to ještě upřesnila: typ se záložními plány, které nejsou tajné!
V případě zmiňovaných peněz, je to rezerva na „horší časy“ pro „strýčka příhodu“ ať už si pod tím představím cokoliv (manžel přijde o práci, vyhoří nám byt, narodí se nám trojčata atd.). A že bych je musela použít na kauci na nájem je naprosto nepravděpodobná varianta, není to rezerva z tohoto účelu. Ale mohla bych… ![]()
omites píše:Wiolla píše:hm, to je blbá situace. Ale v tom případě můžu vybrat spořící účet, fondy,… utéct, ukrýt peníze, říct v případě rozvodu, že sem někde proinvestovala a už prostě nejsou. I kdybych měla říct, že jsem je projedla, propila, nakoupila hadry. A schovala bych si je u mamky. Když on může být svině, tak já taky. Když on může rozhazovat prachy, tak já taky (i když fiktivně). Na to nepotřebuji tajný účet…rejžička píše:omites píše:Promiň, že chytám za slovo, ale tohle je největší hloupost, co znám - „prostě bychdom se domluvili jako lidé“. Tohle si, dokud to klape, myslí většina lidí, a pak je při rozvodu průser. Samozřejmě věřím, že je spousta takových, co se domluví v pohodě, jsou na sebe hodní a záleží jim na druhém, i když už to neklape a chtějí se rozvést, ALE na druhou stranu je i spousta takových, co i potom háží klacky pod nohy a snaží se shrábnout, co se jenom dá.
strace, já ti plně rozumím.
Máme to podobně nastavené. Co se týká financí, tak je každý samostatný, ale máme přehledy o financích navzájem. Ty všechny hesla mám proto, že manželovi se to nechce sledovat. Ale když třeba stáhnu částku z jeho spořícího účtu, tak přijde na účet jemu. A on ji pak vloži na to stavebko. A já jenom hlásím - přijde ti na účet 20tis, pošli to na stavebko. I ví, kde ty hesla jsou, kdyby se se mnou něco stalo.
Máme sice dispoziční práva, ale použijeme je jenom v případě, že by se s tím druhým něco stalo. Nikdy by manžela nenapadlo vlést mi na účet a naopak. Stejně jaké si nelezem do mobilů a notebooků.
A přesně, v případě rozvodu, bych určitě s prázdnou neodešla. Prostě bychom se domluvili jako lidi.
Ale někteří lidé to prostě nedokážouSouhlasím. Protože mi se tu bavíme o situaci, kdy toho druhého nepoznáváme, nevěříme vlastním očím, uším, hlava nám to nebere s kým jsem to 10-15-20 let žili, kdy dojde k takové srážce s realitou, že to ani pobrat nemůžeme.
Podle mě je naivní si myslet, že zrovna tomu našemu naprosto úžasnému partnerovi(-ce) nemůže totálně rupnout v kouli. Nikdy nevíš, co život přinese! Neřekli bychom to do něj? Dali bychom ruku do ohně (či vlastní život) za to, že se to stát nemůže? Možná nestane, ale možná také ano…Prostě kdy máme pocit, že nám ho snad někdo vyměnil, že to NENÍ ten, koho jsme znali…
A co pak?
Tady jde spíš o to, jestli mám svůj účet, svoje peníze bokem, ke kterým můžu jenom já. Nemusí to být tajné.
No přesně tak! O tom já se tu celou dobu bavím. Holky to zahrnuly pod jednotné označení „tajný účet“ a z toho vznikají různá nepochopení. ![]()
Bábi Zlopočasná píše:Wiolla píše:Tak to ja som asi stresoholik. Ale vyskusala som si na vlastnej kozi ze sa viem rychlo zmobilizovat a kazdu situaciu nakoniec uspokojivo vyriesit … Vdaka comu rada sklzavam do riesenia na poslednu chvilu, lebo sa mi to este nikdy nevypomstiloBábi Zlopočasná píše:
Wiolla, ale ja akosi nepostradam pocit slobodyVlastne tvrdim ze co som sa vydala, tak sa citim slobodnejsia napriek tomu ze mame vsetko spolocne a beriem pri rozhodovani ohlad na manzela
Ja som holt asi divna, citim sa slobodne ked mam za zadkom niekoho na koho sa mozem spolahnut
![]()
Ale to já taky. Mám tak tolerantního chlapa a tolik svobody, že se o tom jiným ani nezdá.
![]()
Naše společné soužití nás osvobozuje právě proto, že se o starosti i radosti dělíme, je to snažší než být sám.
Řeknu to tedy ještě jinak. Asi jde o celkový přístup k životu, obecně, ne jen v partnerství. Buď žiju tak, že mám vždy „záložní plán“ kdyby bylo zle, anebo nemám a hasím požár jak to jde až když k němu dojde.
A já jsem typ se záložními plány, mě to uklidňuje a dává mi to pocit vnitřního klidu.
No vidíš! A jsme u toho.
Nesnáším překvápka, nesnáším, když musím řešit něco na poslední chvíli, když nemám čas si to v klidu promyslet. Zvládnu to, ale míní mě to zabít.
Nejraději mám všechno v klidu promyšlené… ![]()
Wiolla píše:
Abych to ještě upřesnila: typ se záložními plány, které nejsou tajné!V případě zmiňovaných peněz, je to rezerva na „horší časy“ pro „strýčka příhodu“ ať už si pod tím představím cokoliv (manžel přijde o práci, vyhoří nám byt, narodí se nám trojčata atd.). A že bych je musela použít na kauci na nájem je naprosto nepravděpodobná varianta, není to rezerva z tohoto účelu. Ale mohla bych…
Tak taky ucet mam aj ja … vola sa „na mimino“ a povodne sa tam zacali odkladat peniaze na dobu, az mi nebude stacit rodicak …