Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
To je pravda, aspoň jsem si ujasnila, co chci a co pro to udělat a nemít kvůli tomu výčitky… teda snad je nebudu mít…
Mám to doma stejné jako ty jen s tím rozdílem,že spolu bydlíme.Tchýně je hodná,hodně mi pomáhá,ale mě to taky leze na nervy,občas mám pocit,že bych se jí měla zeptat,jestli si můžu své děti vzít,upřímně řečeno obzvlášť prvních pár měsíců po porodu se mi tak snažila pomáhat,že jsem si někdy měla problém sama přebalit aspoň jedno z dětí a i když spolu vycházíme léta dobře,vyvrcholilo to dost nepříjemnou hádkou,myslela si,že na ní žárlím,já se jí jen snažila vysvětlit,že se o své děti dokážu a hlavně chci starat sama,tak jsme si to vyříkaly a je to mnohem lepší,nicméně dost často jsem „nevděčná“ a toužím bydlet někde hoooodně daleko a být na všechno sama ![]()
Bella29 píše:
Mám to doma stejné jako ty jen s tím rozdílem,že spolu bydlíme.Tchýně je hodná,hodně mi pomáhá,ale mě to taky leze na nervy,občas mám pocit,že bych se jí měla zeptat,jestli si můžu své děti vzít,upřímně řečeno obzvlášť prvních pár měsíců po porodu se mi tak snažila pomáhat,že jsem si někdy měla problém sama přebalit aspoň jedno z dětí a i když spolu vycházíme léta dobře,vyvrcholilo to dost nepříjemnou hádkou,myslela si,že na ní žárlím,já se jí jen snažila vysvětlit,že se o své děti dokážu a hlavně chci starat sama,tak jsme si to vyříkaly a je to mnohem lepší,nicméně dost často jsem „nevděčná“ a toužím bydlet někde hoooodně daleko a být na všechno sama
Mluvíš mi z duše…
Davdan píše:BohunkaP píše:
Co bychom jiné daly za babičku, jakou máš Ty…Tak přesně tohle slýchávám!!! A FAKT bych vřele přála všem, které nemají zkušenost s přehanou péčí, aby ji zažily. Pro ženy, které prostě neumí nastavit hranice (bojí se zranit tchýni…), je to strašné utrpení.
Příspěvek upraven 10.07.11 v 21:20
Když se babi nestará, je nám to líto, ale naučíme se s tím nějak žít a na jejich pomoc už nespolíháme. Ale když máme přesný opak - je to strašně psychicky náročný a vysosává to energii, pořád něco řešit, hlídat, nastavovat hranice, bát se abych neurazila, nezranila, aby byla spokojenost na všech frontách… ufuf!!
Jééé, jak vám holky rozumím. Já už tu svou skorotchýni urazila. Myslela si, že bude vozit kočárek a to každý den. Tak jsem jí řekla, že se taky ráda projdu s kočárem a nebudu pořád sedět doma a že stačí když bude vozit občas. A bylo to. Je uražená, protože si nevážím, že chtěla pomáhat a od té doby už nechce vozit vůbec. Jinou pomoc ovšem nenabízí. Nedá se s ní rozumně domluvit. Takže zakladatelce radím, když máš takovou rozumnou babi, tak si s ní domluv nějaká pravidla a je to. A neboj, dítě tě nikdy za babičku nevymění. Jseš jeho MAMINKA a to ti nikdo nevezme.
U nás tchýně ne, ale moje mamka taky bude kupovat postýlku a další výbavu a nevidím na tom nic špatného. Záleží na tom, jak se pak domluvíme. Věřím tomu, že budu ráda, že mi má prcka kdo pohlídat. I když je něco jiného, když se jedná o vlastní mámu nebo o tchýni.
S tchýní to bude asi trošku horší. Ale buď ráda, že ta tvoje je taková jaká je. Pokud se s ní dá mluvit, tak mluvte. Třeba to na začátku nebude příjemné, ale oběma se vám určitě uleví a je to rozhodně lepší než to v sobě dusit.
Tak extrémní horlivost by mi asi taky vadila, ale zas když říkáš, že se s tchýní dá v pohodě něco řešit, tak bych to možná rovnou vysypala - třeba nějak zaobaleně, ale natrkla bych to a zkusila se o tom nějak pobavit… Ona ve svém nasazení nejspíš časem poleví, když přijde druhé, třetí vnouče, tak tuplem. Ale je prima mít takovou babču - já si musím vše vyřizovat s dítětem (banky, úřady, pracovní povinnosti), malá má 3,5 roku a nebyla beze mě dýl jak dvě hodiny (pokud nepočítám 4hod ve školce), nikdy u nikoho nespala - babičky zájem nemají… Mně už to tak nevadí, zvykla jsem si, že nikam nechodíme, že mám dítě všude s sebou, ale malá už dorůstá do věku, kdy si uvědomuje, že její kamarádi jezdí s prarodiči na chaty, do zoo, na výlety nebo jdou třeba na procházku… A ptá se mě, proč ona ne. Fakt by chtěla. Bohužel… Mrzí mě to kvůli ní… Tak držím palce, ať spolu nějak rozumně promluvíte. A neboj, jak tu už padlo - máma je jen jedna!
Podle mě nepřeháníš..Mě by to vadilo,kdyby si tcháni dělali výbavičku..to je jako bych svoje děti rodila pro ně.A každodenní návštěvy by mě asi totál odrovnaly
..Je to asi na každém, jak komu co vadí a co všechno snese a samozřejmě o tom,jak spolu vycházíte..
Ale je dobré,že tchyni stačí naznačit
Slušně bych jí řekla,aby trochu brzdila ![]()
Radeji anonymne..
Jo jo, bud rada, ze se s tvou tchyni da mluvit. Ja se s tou mou postekala hned druhy den po prijezdu z porodnice, kdy jsme tam byli na navsteve a ona mermomoci chtela maleho tahat z autosedacky a nerespektovala me v klidu vyrcene NE, ani zopakovany zakaz s ujasnenim, ze matka jsem ja a bude po mem (na to mi urazene odvetila, ze „mu radsi budu strkat spinavy prst do pusy“ - zacinal mit hlad a dudlik nechtel, ohnuty prst ho ukonejsil aspon na nejnutnejsi chvilku). To uz jsem opravdu vypenila - jak kdybych byla nejaka spina nebo co, vstala, chytla sedacku s malym a chtela jit pryc a ona se o tu sedacku s miminkem zacala se mnou pretahovat !! Jak mali fakani co se perou o hracku! Kdybych nezavolala na pritele, tak nevim…absolutne ji nechtela pustit
A jeste po pribuznych vykladala, ze jsem jeste v poporodnim stresu
Jediny stres jsem mela leda tak z ni
To fakt neexistuje, aby se se mnou nekdo pretahoval o me dite (ciste teoreticky krom jeho otce samozrejme), to si pohnojila u me dost a hned tak ji to nezapomenu.
Enner,
mám uplně to samé co ty. Ale opravdu naprosto to samé i to tak cítím, přesně jako ty.
Nejdřív jsem se trápila, ale pak jsem jí to řekla. Pěkně a mile. Že mám první miminko (tehdy jsem měla) a že si ho chcu užít sama co nejvíc a že mám ráda i ji, ale že musí respektovat mě jako maminku.
To ,že se malý u ní uklidnil je jen o tom, že má s dětmi větší zkušenosti a ví co a jak. Já jsem to měla taky s prvním dítětem tak a s druhým jsem věděla hned všechno, jak mám chovat a jak uklidnit i uplně cizí děti, které jsem nikdy v rukách neměla. Jsou to jen zkušenosti!
Řekla jsem, že ji nebudu jako babičku nijak omezovat, ale návštěva jednou nebo dvakrát za týden mě opravdu stačí a pokud budu potřebovat, že se jí ozvu.
Určitě to pochopí, pokud je taková jak píšeš. A když jí to řekneš s láskou, není na tom vůbec nic špatného.
Musí ale respektovat, že ty jseš maminka a ty určuješ pravidla!
Ahoj,já myslím,že všeho s mírou.Tj.tchýně každý den???ani náhodou - to by mě kleplo a asi už bych jí to i řekla.Já mám zase opačný případ.Ta moje nemá nikdy čas.Za naší malou přijede tak 1× za měsíc na dvě hodiny.Takže to taky neni ideální.
Těžko soudit,ale já myslím,že přeháníš
.
Teda,že je u mě každý den to by mi určitě vadilo,ale jinak nevidím problém.Pokud Ti něco vadí,píšeš,že se s ní dá mluvit.
Já mám třeba tchánovce,co se zajímají o to kdy k nim přijedem,aby si mohli s malým pohrát.Nic moc pro něho nepořídili a že by hlídali,nebo se nabídli s pomocí už vůbec nehrozí.
Vlastním rodičům syna dávat na hlídání také nemohu,ale to je zase o něčem jiném.
Manžel se s pomocí a hlídáním taky zrovna nepřetrhne.
Já chápu,že všeho moc škodí a i ta přehnaná ochota a pomoc může vadit,ale zase na druhou stranu,když Ti nepomůže nikdo a vše je jen na Tobě tak to stojí taky za houby ![]()
Podle toho, co popisuješ, vidím jediný problém v moc častých návštěvách
Denně je fakt hooodně… Jinak se zdá být tvá tchýně v pohodě, jednou za ni určitě budš ráda. Dítě potřebuje prarodiče jako parťáky na hraní, ale i kdyby se přetrhli, rodiče nenahradí, neboj
(teda pokud rodina funguje…) Náš dvouapůlletý syn je taky z dědečka na větvi, ale když přijde na to, kdo ho půjde večer uspávat, má malý jasno
A co se nakoupené výbavičky týče - buď ráda, že u ní máš pro mimčo zázemí, když tam přijedeš. Nemusíš pak řešit, kde ho položíš, převážet kočárek atd. Opravdu myslím, že bude jen stačit nastavit hranice a jestli je opravdu tak rozumná a empatická, jak píšeš, neměl by to být problém ![]()
Tak jsme dnes poslala sms, že dnes nemusí jezdit, kdybych potřebovala pohlídat, dala bych vědět a napsala na to: Jo jo pa
Díky všem, získala jsem na to aspon objektivní náhled…
Pak ještě napsala, že zrovna sbírala meruňky, tak byla tak stručná, že kdybych potřebovala, tak přijede, že hlídání je radost
Ahoj Enner,
trochu ti závidím. Já vím, ty máš zase opačný extrém - přehnaný zájem, ale věř, že trochu tchýňku skrotit bude snazší než bys ji nutila, aby se o malého zajímala. Já mám 5 měsíční dítko a v podstatě jsem s ním celý den jen já. Manžel jezdí až večer a když chci jít třeba cvičit nebo udělat časově náročnější práci, tak musí dojet dřív. Moje tchýně Xkrát slibovala, že přijede, vezme si kočárek, abych si mohla doma udělat co potřebuju a nikdy to nesplnila
. Za celo dobu byla s kočárem 2× a 3× hlídala na požádání, když jsem s manželem šli ne večeři. A je to k nám cca 10 min. autem, jenže ona je neřidič, tak by musela budem. A to se jí asi nechce. Mrzí mě to moc, ale já se k nim nebudu 3× týdně drncat s kočárem autobusem, aby si malej zvykal na jiný lidi.
V klidu s ní promluv, řekni jí, jestli nemůže jezdit třeba obden nebo jen 3 týdně. Zase jestli jezdí na chvíli…časem to uvítáš uvidíš. Až malej začne lézt a neuděláš s ním vůbec nic, ještě ho s radostí vypakuješ s babi ven. ![]()