Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Holma píše: @nepřihlášená karin
Nemáme zas tak kamarádský vztah. Ona je tchýně a já snacha, která se snaží být tou nejlepší manželkou jejímu synovi, aby mě někde nepomluvila. netroufnu si, jí říct, nechoďte, jdu si lehnout. Nechoďte, nemám náladu… jsem na to asi moc blbá. Dodnes jsem jí nedokázala říct, že mi vadí úchylný hlazení břicha a slintání něžností. Spíš se snažím ustupovat, dávat si ruce přes břicho…a stejně to nepomáhá.Možná to jsou fakt kraviny…ale mě to někdy tak vytočí!!!
A hlavně ten přístup: psi mohou olizovat, nic neudělají, svetr nepřijde do styku s pokožkou, tak to prát ve spešl prášku nemusím apod. … nedovedu si představit, co se stane, až bude malého hlídat.
Holmo, ale uznáš, že ona nemůže vědět, že ti něco vadí, dokud ji to sama neřekneš. Zbytečně se budeš stresovat a odnese to pak mimi a váš vztah s manželem a je to úplně zbytečné. Nebo jak to chceš jinak řešit? Já si myslím, že poněkud změníš názor, až se mimi narodí a až budeš mít další dítě, tak se budeš usmívat, jak si zarytě tvrdila, že tvoje dítě zkusí sladkosti až někdy ve 3 letech a vůbec, budeš ráda, když budou mít děti babi, která má o ně zájem. ![]()
Holmo - dyt si muze rikat co chce ne? ty se podle toho ridit nemusis…bude to tvoje dite, tak si ho ohlidas ne? a pokud ti vadi tchyniny navstevy a sama nejsi schopna ji to rict, tak to rekni manzelovi, at to mamince rekne, nejak s citem a je vyreseno
…
buď ráda že tě má ráda
a s těma psama, já taky nechala naše mimi očuchat, klidně bych ho nechala i olíznout ale psi o nějk vůbec nejevili zájem, spíš o mě když mě viděli po třech nekonečně dlouhých dnech.
S se svatbou zkus mimi hodit třeba do manduky
a běžte mrknout jen na obřad.
Holky asi to v nějakých ohledech přeháním, jenže ono je to vážně těžké. Možná za to částečně může i vztah mojí mamky a její tchýně. Babička mě prostě ráno vzala, odnesla si mě k sobě a mamce mě předala až na koupání nebo krmení. Mamka o tom dost mluví, když přijedeme, tak si vzpomene, jaký to bylo, když jsem byla malá a jak to letí…možná tedy proto se bráním a chci si zuby nehty dítě užít. Moje mamka žila na statku a tak musela makat a držet hubu.
kamarádce se teď narodilo miminko tzv. „sen všech matek“. Krásně v noci spinká, ve dne krásně spinká, občas si brouká, žádné problémy s kojením…, kamarádka peče, vaří, uklízí…a kdyby mi do toho přišla tchýně…
Taky máme psa, ale je vychovaný a poslouchá. Je to mírné malé plemeno, i když i tací dovedou věcí. Jezevčík je u mě nebezpečný pes, zvláště ty jejich. Jenže to se musí vidět.
@Holma ja te uplne chapu. Sice taky myslim, ze je v tom dost prehaneni, ale tve pocity chapu. Ja kdyz cekala prvni dite, tak mi tchyne rikala, ze bude jezdit na navstevy a maleho brat na cely den ven. Mliko ji pry odstrikam. Bydlime sice sakra daleko, ale stejne me to strasilo. Jak ti tu nekdo psal, ze po porodu budes rada, ze ti povozi, tak to taky nemusi byt pravda. Ja cekam ted dite treti, ale mam porad takovy pocit, ze male miminko patri k mame. Muze si vzit starsi deti a pohrat si, uzit si je nebo pomoct s nima, ale mimco proste bude tam, co ja
. Nevim, proc to tak mam.
Ted me tchyne „strasi“ tim, ze se moc tesi, az se pristehujem bliz, ze k nam bude jezdit na tyden na lyzovacku a vubec, ze dorazi kdykoliv se ji zasteskne. Je to i povahou, jak jsem takovy vlk samotar, rada si vsechno organizuju a nerada se prizpusobuju. Nepovazuju to za svou dobrou vlastnost, ale proste to tak mam. Ta predstava mi vadi.
Mam dva psy a klidne mimi oblizujou, vubec mu to nevadi a nikdy za cele 4 mesice co je na svete nebyla olezla( jeden pes je stary a taky nevoni po levandulich) pak by zarlili a mohlo by byt zle. Myslim ze to moc hrotis, ja sla s malou na menicko a to mela 14 dni. Nemusis byt cele 6 ti nedeli zakrtcena doma:) a ten chlap s vama stejne od rana do vecera nebude:D mala rvala tri mesice.
Tchyni to vysvetli a rekni ji co si prejes a co ne. Jo a kdyz diteti do tri let nedas sladkost, tim tuplem kdy bude mit prilezitost se jich prezere
moc nad vsim premyslis, uvidis az budes matka tak se ti bude zdat vsechno zase jine nez v tehu, a stim svtrikem: kdyz se ti nelibi ze je vypranej v normalnim prasku, tak nic nerikej a preper si ho
ale stejne by diteti neslezla kuze kdyby byl vypranej v normalnim ![]()
@Holma píše:
Holky asi to v nějakých ohledech přeháním, jenže ono je to vážně těžké. Možná za to částečně může i vztah mojí mamky a její tchýně. Babička mě prostě ráno vzala, odnesla si mě k sobě a mamce mě předala až na koupání nebo krmení. Mamka o tom dost mluví, když přijedeme, tak si vzpomene, jaký to bylo, když jsem byla malá a jak to letí…možná tedy proto se bráním a chci si zuby nehty dítě užít. Moje mamka žila na statku a tak musela makat a držet hubu.
kamarádce se teď narodilo miminko tzv. „sen všech matek“. Krásně v noci spinká, ve dne krásně spinká, občas si brouká, žádné problémy s kojením…, kamarádka peče, vaří, uklízí…a kdyby mi do toho přišla tchýně…
Taky máme psa, ale je vychovaný a poslouchá. Je to mírné malé plemeno, i když i tací dovedou věcí. Jezevčík je u mě nebezpečný pes, zvláště ty jejich. Jenže to se musí vidět.
vím jak ti je, mám hodnou tchýni, starostlivou, ale štve mě, jak se mi montuje do miminka, asi taky diagnóza prvomatky, v těhotenství jsem se děsila, že přijede do porodky, já jsem nechtěla, aby za mnou kdokoliv do porodky jel, ale neuměla jsem jí to na tvrdo říct, pak jsem rezignovala, je to její první vnouče, tak ať dojede, teď přijela a dovezla spoustu hraček, ani nevím proč mě to tak vytočilo, nechci žádné hračky, miminko se toho tak akorát bojí, když jsem to říkala manželovi, byla jsem za zlou, vždyť maminka se tak snaží, možná je to spíš o tom, že mě štve, že mě totálně nerespektuje a že se jí často bojím říct věci na rovinu, protože pak žaluje manželovi a já jsem ta zlá…
Ahoj Holmo,
z velké části jako bys popisovala mojí někdejší situaci. Naprosto Tě chápu. Za sebe říkám, že opravdu neplatí, že po porodu je každý rád, že mu někdo povozí atd. Kadý jsme jiný a máme jiné pocity a potřeby. Takže pokud jsi spíš samotář a máš radši svůj klid, tak na tom není nic v nepořádku když to samé budeš chtít po porodu. Jestli to budeš tak cítit tak se nenech vmanévrovat do pro Tebe nepříjemné situace např. kočárek, olizování psem atd. Nezbyde Ti ale než to tchýni otevřeně říct, protože bez toho by to bylo jen horší.
Snad pro útěchu dodám, že já měla „v patách“ tchýni poslední 3 měsíce těhotenství a opravdu jsem z toho už šílela. Pronásledovala mě (bohužel musím to takhle blbě napsat) i na kontroly i na nákup podprsenky. Prozváněla stále muže, vyčítala, běda když jsem nemohla vzít telefon, to už hledala číslo na porodnici. A to mě dokázala řadu let před otěhotněním naprosto ignorovat, později se můj statut změnil na jen „cizí těleso“. Narodili se mi dvojčata a od začátku jsme zvládali všechno s mužem sami. K jejím údivu a k mému klidu. Znovu říkám, Tvoje pocity jsou normální.
Je si treba nemyslim, ze je spatne, kdyz psi olizou miminko. Ale jen kdyz to neni mamince proti srsti. Proste nekomu to vadi a nekomu ne a okoli by to melo respektovat. A stejne je to i s ostatnimi vecmi.
Cerstva maminka by se nemela nicim stresovat. Okoli by se o ni melo postarat tak, jak si ona predstavuje. Tzn. kompletne a nebo vubec, to je proste na ni.
@teredes
ano, na olizování není nic špatného, ale ten mladší skáče a kouše a ten starší vyjede kvůli ničemu, už málem pokousal nevlastního syna
pro všechny ostatní:
díky! Třeba to po porodu bude lepší. Řadím se také mezi ty samotáře. Ovšem je to tchýně, která je v důchodu, nemá co dělat, bydlí kousek a její manžel je každý den v práci. Chci si mateřství užívat a více mě stresuje představa nakvartýrované tchýně než představa brečícího mimča, nevyspalosti, plesnivýho nádobí a neposekané zahrady.
Doufám, že po porodu se ve mě něco probudí a budu schopná pěkně od plic říct NE! Nikdy jsem s tím probémy neměla, jsem člověk, který i kdyby to svý měl říct do zdi, tak to prostě řekne, jen u té tchýně to mám jinak, no.
Holmo, já tvoje pocity chápu. Uvidíš, jak se malé narodí, třeba ti její pomoc přijde vhod, třeba fakt vše zvládnete s manželem. Ale ze zkušenosti vím, říkej od začátku svůj názor a trvej si na něm. Protože, jak se to v tobě nahromadí, pak budeš jednou vytočená a stejně všechno na ni vysypeš. Tchýně se určitě těší na vnoučátko, ale vy se těšíte na své miminko, tak si to krásně a v klidu užívejte ![]()
@Holma píše:
@teredes
ano, na olizování není nic špatného, ale ten mladší skáče a kouše a ten starší vyjede kvůli ničemu, už málem pokousal nevlastního synapro všechny ostatní:
díky! Třeba to po porodu bude lepší. Řadím se také mezi ty samotáře. Ovšem je to tchýně, která je v důchodu, nemá co dělat, bydlí kousek a její manžel je každý den v práci. Chci si mateřství užívat a více mě stresuje představa nakvartýrované tchýně než představa brečícího mimča, nevyspalosti, plesnivýho nádobí a neposekané zahrady.
Doufám, že po porodu se ve mě něco probudí a budu schopná pěkně od plic říct NE! Nikdy jsem s tím probémy neměla, jsem člověk, který i kdyby to svý měl říct do zdi, tak to prostě řekne, jen u té tchýně to mám jinak, no.
Ahoj.Tvoje pocity chápu.Svou tchýni mám na jednu stranu ráda,ale někdy mně tak děsně leze krkem!! než sem byla těhotná do ničeho se nám nepletla,ale co je malá na světě tak z ní rostu
Pro někoho jsou to maličkosti,pro mě ne,ikdyž bych to chtěla umět hodit za hlavu.Malá už má 8 měsíců,jsme spolu už krásně sehrané,takže zvládám jak péči o ní,tak i o domácnost.někdy líp,jindy hůř.Dnes sem třeba řekla,že malá se vztekala,když sem dělala oběd a hned bylo,šak co jsi nezavolala,já bych přišla.Když budeš chtít jít třeba na záchod,zavolej! (bydlí v protější bytovce-vidíme si téměř do oken
).Vadí mi když malou oblékám,strká mi tam pořád ruce a chce mi s tím pomoct,nakonec z toho jen malá bulí,když má kolem sebe tolik ruk.Pořád ji tahá na rukách,ikdyž už jsem 100× říkala,že to nemá dělat,že pak doma řve a já nemám čas ji celý den tahat (taky se už i pronese).A teď už i do jídla mluví.Bílý jogurt ji nemůže chutnat,dej jí tam marmeládu nebo med.A jaktože nejí rohlíky?Mareček (o 2 měsíce mladší synovec) jak je pěkně jí.No jak říkám,pro někoho maličkosti,ale jak z toho kvetu
A promluvit si o tom?to moc dobře nepůjde,když to řeknu mírně tak jakobych nic neřekla a být víc tvrdá,tak začne brečet a to bych nedala.Už sem říkala i manželovi ať jí něco poví,ale ten se do toho nezapojuje.
Anonymní: jen ať si pobrečí, dobře jí tak, pokud s ní není po dobrém řeč. Proč bys to pořád měla odnášet jen ty, ono poslouchat celý den řvoucí dítě není zrovna nic moc ![]()
@nepřihlášená karin
Nemáme zas tak kamarádský vztah. Ona je tchýně a já snacha, která se snaží být tou nejlepší manželkou jejímu synovi, aby mě někde nepomluvila. netroufnu si, jí říct, nechoďte, jdu si lehnout. Nechoďte, nemám náladu… jsem na to asi moc blbá. Dodnes jsem jí nedokázala říct, že mi vadí úchylný hlazení břicha a slintání něžností. Spíš se snažím ustupovat, dávat si ruce přes břicho…a stejně to nepomáhá.
Možná to jsou fakt kraviny…ale mě to někdy tak vytočí!!!
A hlavně ten přístup: psi mohou olizovat, nic neudělají, svetr nepřijde do styku s pokožkou, tak to prát ve spešl prášku nemusím apod. … nedovedu si představit, co se stane, až bude malého hlídat.