Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchýně a její přehnaný zájem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
12.4.12 13:51
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.4.12 14:17
@Holma píše:četla jsem Tvůj příspěvek. Hlavně postoj ke psům měla moje tchýně stejný. Že se to teď ohlídá a pak si jí ten její pes oblíže, jak se bude batolit"
Když jsem si tu v jedné diskuzi stěžovala, tak mi tu holky psaly, že co si stěžuju apod.nevím, zda to tchýně myslela jako černý humor, každopádně já i partner máme AE a prostě malá má od narození pokožku suchou po nás. Pes taky dost zapáchá, protože je starý a nemocný.
No, jak jsem situaci řešila. Tchýně mě bombardovala telefonáty od rána, hned co jsme se vrátili z porodnice. Ani ji nezajímalo, jak to zvládámě, či chci pomoct(nevim, jestli tchýně Ti tohle třeba nabídne), ale u nás jen chtěla fotit, fotit, fotit.
Co tu několikrát večer přišla zvonit, když jsem kojila, a malou mi vzbudila, přestala jsem reagovat na její telefonáty. Matka dvou dětí jakko ona, by snad měla vědět co se sluší a patří. Hold končí v práci přes týden pozdě, tak bude si muset počkat na víkendy, já kvůli ní mimino budit nebudu.
Vztah jsme měly před porodem o.k., pokazila to po porodu. Syn ji nekontaktuje, protože k ní nemá vztah, já už to taky nevzvládám, on je skoro pořád v práci a já mám ráda svoji pohodu a lid. Takže se zdvořilostní návštěvy omezily na jednou v měsíci (bydlí cca 2 km od nás, ale bohužel). Já se kvůli ní tak nervovala, že jsem málem o mlíko přišla. Tím , že se kontakt omezil jsem víc v pohodě. Radilo mi to spousta známých, párů, co mají děti že si musíme s partnere nastavit hranici hned, jinak bychom se zbláznili, ted vim, o čem mluvili.
Přeji Ti pohodový a rychlý porod a pro oba hlavně zdraví.
- Citovat
- Upravit
aaajudit
2.9.13 13:49
reakce
Dobrý den, vím, že už je příspěvek 2 roky starý, ale zajímalo by mě jak to pokračuje zda tchýně pořád jezdí každý den. Já mám dvouletou holčičkua moje tchýně je u nás každý den, kdybych nejezdila k našim domů asi bych zešílela. a navíc jak ji hlídá celý den malá je jak vyměněná a chce jen jí 
kolikrát je mi do pláče ale mám strach něco říct abychom se nerozhádali. jaona ji totiž všechno dovolí a nic nezakáže a na zadek ji taky nikdy nedá. pak jsem já ta zlá a ona ta hodná.
- Citovat
- Upravit
2.9.13 14:50
Musím říct, že se to o hodně zlepšilo, ale nebylo ráz naráz a ani samo od sebe, ale spíš spíš postupem času, kdy jsem nějak postupně dávala najevo co ano a co ne, ale výsledek stojí za to a s tím začátkem se to nedá srovnat… ono je to hodně o komunikaci a kompromisu… teď čekám druhé a tak si vybavuju, že nejlepší recept na takovou situaci je více dětí, aby se ta pozornost rozmělnila 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.9.13 13:27
@Eneer Ahojky, máš to hodně podobný jako já 
, taky první mimčo šílenost, chtěla jsem být víc sama a měla pak pocit viny vůči tchyni, a s druhým dítkem je to lepší - na hlídání jí ho ale moc nedávám, první je u ní radši než doma.
U nás je ale tchyně z mého pohledu závislák na blízkých a je přecitlivělá, s depresema a nerada řeší problémy, radši mlčí - pak se to hromadí. Já se snažím učit být asertivnější a umět ji odmítnout bez toho nepříjemnýho pocitu viny vůči ní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.9.13 07:36
@Davdan píše:
Tak přesně tohle slýchávám!!! A FAKT bych vřele přála všem, které nemají zkušenost s přehanou péčí, aby ji zažily. Pro ženy, které prostě neumí nastavit hranice (bojí se zranit tchýni…), je to strašné utrpení.
Když se babi nestará, je nám to líto, ale naučíme se s tím nějak žít a na jejich pomoc už nespolíháme. Ale když máme přesný opak - je to strašně psychicky náročný a vysosává to energii, pořád něco řešit, hlídat, nastavovat hranice, bát se abych neurazila, nezranila, aby byla spokojenost na všech frontách… ufuf!!Příspěvek upraven 10.07.11 v 21:20
Jojo to znám, můžu to říct za sebe… je to neskutečný psychický teror, když to řeknu přehnaně… první rok se dá vše vydržet a pořád musíte být jako diplomat, po 3 letech si myslím, že už to psychicky nezvládne nikdo… já dítě nemám, ale už teď vím, že své budoucí malé dám tchýni na hlídání pokud bude mít zájem, pokud poruší moje pravidla a bude dělat něco přes čáru, tak bude mít smůlu a uvidí vnouče jen v přítomnosti mojí nebo přítele. Žila jsem totiž přesně 2 roky, že jsem byla pořád za diplomata a to nemám to dítko ani. Pak jsem tomu udělala přítrž, že takhle na mě teda ne a stejně moc nepochopila, byla jsem na psychologa, protože jsem najednou během 2let zestárla asi o 10let a abych někoho uvedla z omylu, určitě to nebyla ta tchýně co se přehrše stará, bylo to trošku o něčem jiným a horším, ale to je na delší vyprávění 
káždopádně děkuju za každý den, kdy jsem z toho jejího teroru pryč
- Citovat
- Upravit
mamiňadla
5.9.13 11:19
Docela ti rozumím, ale neboj, to bude dobrý. Naopak si skuz představit jaké by to bylo kdyby neměla zájem žádný. Možná být tebou tak bych jí řekla, že si jejího zájmu moc vážíš, ale že bys uvítala kdyby jezdila trochu míň ( každý den je moc) a že si chceš svoje dítě užít ty. Ona už své děti měla, teď je babička, né máma.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.9.13 21:35
U nás je to něco podobného jako u zakladatelky.. Akorát že tchýně nám pořád do něčeho kecá, nerespektuje mě, a člověk ji nemůže nic říct, protože se okamžitě urazí a začne nám vyčítat, že jsme nevděční, atd.. Mám už všeho akorát tak po krk. Hádáme se kvůli tomu s manželem, protože i když jí řekneme, aby návštěvy omezila, stejně chodí a vyvolává. Už jsem na ni alergická. Než se malej narodil, taky si pořídila postýlku, kočár, peřinky…ale nečekala jsem, že to budu tak blbě zvládat. Nejradši bych se odstěhovala na druhou stranu republiky. Když jsem byla těhotná, pořád na mě měla řeči, že jsem hrozně přibrala, a až porodím, musím okamžitě začít cvičit, jinak vedle jejího syna budu vypadat směšně. V porodnici jsem se nemohla rozkojit, doma taky ne, takže jsme skončili s flaškou. Každý den několikrát mi volala, jestli kojím, a že kojit musím, jinak kvůli mě bude malej nemocnej. Patý den po porodu mi několikrát řekla, jak strašně jsem tlustá a že musím začít hned hubnout. Pak jsem se dozvěděla, že to že nemám mlíko, a že jsem hrozně přibrala řešila s polovinou vesnice.. Domlouvá se předem s kamarádkama, že budou vozit společně kočár, ale mě to oznámí až v ten den a je naštvaná, když už něco máme a já jí ho nepůjčím. No, kdybych měla napsat všechno, asi bych tu byla až do rána. Potřebovala jsem to ze sebe dostat. Je toho už na mě moc
- Citovat
- Upravit
AnonymV
13.10.13 22:07
Já jsem se svoji tchýní prožila a stále prožívám něco podobného. Když se nám narodil syn, její první vnouče, naše dobré vztahy se změnily. Tchýně hledala samé záminky, proč k nám přijít, místo aby jen zavolala, že nás chce vidět. Z malého byla mimo, že nevnímala, co se děje kolem a ani ji to nezajímalo. Vůbec se mnou nemluvila, i když jsem to ze začátku potřebovala (vlastní mámu jsem měla daleko). Bylo to stále, není malýmu zima - má studené ručičky, on má škytavku, musím ho zvednout, aby se neudusil. Tchán jí malýho hned předávala, aby si ho ona co nejvíce užila. Manžel ho držel špatně. s úměvem jsem jí vždy řekla, že malej není z cukru. Ty její časté a nemluvné návštěvy tvraly max. třeba jen 15 minut a vždy odcházela s větou, že už nebude otravovat a že mi s něčím pomůže. Potom mě už ta její přehnaná péče a „akorátnost“ naštavla a promluvila jsem si s ní. A řekla jsem jí, že může vozit kočárek, i když nebudu potřebovat, že nemusí přiletět na písknutí. Bohužel to vše špatně pochopila. Měsíc se naukázala a už je to přes půl roku a pro kočárek si nebyla ani jednou, i když jsem jí tu větu zopakovala min. ještě 3×. Místo toho chodí a všude vypraví, že s ničím nepotřebuju pomoc, tak nehlídá. A když náhodou jdeme spolu s kočárkem a já pustím na chvili rukojeť, hned ji beze slov chytne. Tak jí řeknu, že pokud chce vozit, tak stačí říct. nechci ji pouze využívat, když mě se to bude hodit, má to být oboustranné. Máte někdo podobnou zkušenost?
- Citovat
- Upravit
13.10.13 22:20
No jo, oni ty maminky-babičky mají potřebu občas do všeho povídat a se vším radit. Já teda asi rozčiluju jak tchýni, tak mojí mamku, protože jsem většinu jejich rad komentovala slovy „já vím“ a nebo „dneska už je to jinak“. Obávám se, že nějak nemůžou skousnout, že nepotřebuji poradit. Jsem matka a vím, co mé dítě potřebuje. Oni zase mají pocit, že obě vychovaly tři děti a že k tomu tedy mají co říct. Přesto mi tchýně často opakuje, že bych měla malému přisladit jídlo, aby to lépe jedl (dávala jsem mu zeleninu s MM, protože nechce jíst). To, že je MM sladké až hrůza jsem jí prostě nevysvětlila a že malému dítěti nebudu cpát zbytečně cukr už jí nezajímalo vůbec. Moje mamka zase, že některé děti brečí zbytečně a že ho rozmazlíme chováním. Malej měl koliky do pěti měsíců a já ho prostě nenechala vyřvat. Nejsem žádná macecha. Moje mamka nezažila koliky ani u jednoho dítěte, tak nějak nemohla pochopit, že nám řve pravidelně téměř ve stejnou dobu bez zjevného důvodu. Radím jedním uchem tam a druhým ven. Tchýni i mamku mám ráda, ale někdy ty jejich rady stojí fakt za to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.13 01:20
Úplně se děsím, že možná také jednou budu tchýně. Naštěstí mám 2 dcery, tak doufám, že se zeťáky snad nebude tolik třecích ploch jako se snachami. Ale za sebe - s mojí tchýní mám vztah na bodu mrazu. Nedomluvily jsme se nikdy na ničem. Když jsem ji nějakým způsobem instruovala, co a jak, udělala si po svém a mně nalhala cokoli. Před mým mužem o mě vyprávěla nestydatosti vylhané a o tom, jak si špatně vybral apod. Dceru přetahovala na svoji stranu, aby se zavděčila. Nebylo nic, co by jí zakázala v čem by ji omezila i za cenu, že ji nechala hrát si se sklem apod. - jen aby byla za nejhodnější babi. Byla jsem drsná, pokaždé, když jsem se dozvěděla o jejích levostech, šla jsem s ní do konfrontace, většinou to skončilo nedobře, nikdy se neomluvila, nikdy neuznala nic, ještě ze sebe dělala chudáka matku, kterou ta zlá snacha z něčeho zase osočuje.
Měla jsem ale to štěstí, že jsem si dobře vybrala chlapa, protože v zásadním okamžiku se mě před ní zastal, jasně jí řekl, že neříká pravdu, z čehož měla paňmáma hysterický záchvat, stalo se to na veřejném místě, okolí z nás mělo pěkný cirkus. Ale když pochopila, že pokud bude pokračovat dál, skončí to naším odjezdem (bydlíme na druhém konci republiky), řekla památnou větu: „Já jsem to sice řekla, ale já jsem to tak nemyslela.“
Co se jejího nevychovaného psa týče, už jsem rezignovala, hračky dětí k ní nevozím, nebo je dětem dávám jen, když není pes v dosahu, jinak ukradne a zničí, co najde. Pobavila mě scénka, když můj muž posledně neustál, že pes je nevychovaný a sáňkuje (pro nepejskaře - čistí si anální žlázy) po dece, která je určená pro naše půlroční miminko. Nejdříve psa okřikl, ať jde z té deky dolů - na to tch. reagovala, vysvětlením, že pes neslyší, že je hluchý, ale nechala ho sáňkovat. Manža vystartoval a důrazně opakoval psovi, ať sleze, a táhl ho z deky pryč, tchýně stále otočená zády důrazně zvyšovala hlas, ať na psa neřve, že je hluchý, načež jí drahý odvětil: „Chápu, že neslyší, ale že do něj kopu, to snad ještě cítí, neé???“
Jak jsem říkala naše vztahy jsou na bodu mrazu. Navenek se k sobě chováme slušně, vnitřně si myslíme každá své a já jsem také s odrostlejším dítětem pochopila, že milující mamce, se žádná babi lezoucí dítěti do zadku, nemůže vyrovnat. Leda snad až v pubertě, kdy budu trapná, jako každá matka, že…
Přeji všem snachám, které nenacházejí pochopení silné nervy a holky věřte si, mamky jste vy a vy si musíte určit pravidla. Babči by měly být respektované dámy, které nám vychovaly syny, ale respekt by měl být oboustranný. Já jsem za něj bojovala a mám ho, za cenu maximálního ochlazení vztahů. Mrzí mě to, ale žít pod taktovkou tchýně, obávám se, že bychom už dnes s manželem nebyli spolu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.10.13 20:34
@Špageta píše:
Ahoj Holmo,
z velké části jako bys popisovala mojí někdejší situaci. Naprosto Tě chápu. Za sebe říkám, že opravdu neplatí, že po porodu je každý rád, že mu někdo povozí atd. Kadý jsme jiný a máme jiné pocity a potřeby. Takže pokud jsi spíš samotář a máš radši svůj klid, tak na tom není nic v nepořádku když to samé budeš chtít po porodu. Jestli to budeš tak cítit tak se nenech vmanévrovat do pro Tebe nepříjemné situace např. kočárek, olizování psem atd. Nezbyde Ti ale než to tchýni otevřeně říct, protože bez toho by to bylo jen horší.
Snad pro útěchu dodám, že já měla „v patách“ tchýni poslední 3 měsíce těhotenství a opravdu jsem z toho už šílela. Pronásledovala mě (bohužel musím to takhle blbě napsat) i na kontroly i na nákup podprsenky. Prozváněla stále muže, vyčítala, běda když jsem nemohla vzít telefon, to už hledala číslo na porodnici. A to mě dokázala řadu let před otěhotněním naprosto ignorovat, později se můj statut změnil na jen „cizí těleso“. Narodili se mi dvojčata a od začátku jsme zvládali všechno s mužem sami. K jejím údivu a k mému klidu. Znovu říkám, Tvoje pocity jsou normální.
Tak tohle co jsi napsala je má noční můra 
, že mi bude tchýně za pr*elí jen co se dozví, že jsem těhu. Proto jsem se rozhodla to před ní tajit co to jen půjde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.14 09:11
Ahoj, obnovuji diskuzi. a prosím o radu, jak šetrně říct tchýni, aby jsme se vídali 1× týdně - buď přijedeme my s dětma k nim nebo oni k nám. ale ona nám 2-3× týdně furt něco vozí a „jako že“ jede kolem - např. pekla buchtu, zrovna mléko bylo v akci, brambory atd atd… Muž to neřeší, neboť je do večera v práci, takže to vždy odnesu já. Syn 2 roky - jí má moc rád, za což jsem ráda, druhé - 2 měsíce - jí ještě nevnímá. ale tchýně to strašně přehnání se zájmem a zjišťuju, že začínám mít na ni averzi… tak nechci vybuchnout. tak jen, jak jí „diplomaticky“ říct, že vídat se 1× týdně stačí. a že až děti budou chodit do školky, školy, tak to tak prostě nejde, aby si přijela tak často - sice s ohlášením sms, ale jen tak 30 min. předem - to jako néééééééééé… děkuji za tipy, rady, pochopení
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.14 09:17
Tak já budu drzet nakukovat, protože mne dělá tohle moje máma a to malej ještě není na světě… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.14 09:28
Tak když se ti ohlašuje předem tak jí napiš že někam jdete, někde jste, máš návštěvu…aby ji došlo že nesedíš celý den na zadku a nečekáš až dojde ona
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Nějak mi připadá, že tchýně jako by zapomněly, že měly taky kdysi děti. Často dělají to, co samy nesnášely, aspoň ta moje.
Psala jsem to do podobné diskuze, ale to je fuk. Ta si myslela, že bude mít malého často jen pro sebe, protože bydlíme v jednom baráku, a když ne, tak bude aspoň do všeho kecat. A výsledek? Vídá ho málo, a jen s mým mužem, tudíž pro sebe ho nemá nikdy, velmi těžko to nese, a nesnáší mě. Jenomže se chová hnusně i k mužovi, takže si to tak vlastně zavinila sama.
Taky mají s tchánem příšerně nevychovaného čokla, a pořád k němu chce malého cpát, za každou cenu je chce seznamovat, přesto, že jsem to zatrhla. No je toho mnoho a mnoho, co mě žere.