Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak holky, po mém rozhodnutí odejít se můj muž odhodlal k činům a matce řekl, ať nám dává na vědomí, že jede na chatu, pokud k nám bude chtít jít na návštěvu. Samozřejmě se naprdla, protože podle ní jsme rodina, tak jaképak ohlašování
Každopádně já mám klid, protože je uražená, takže mě přestala atakovat, obtěžovat, odchytávat, přepadávat, překvapovat a já jsem, happy!
![]()
Super, gratuluju, konečně se manžel zachoval jako chlap. Doufám, že není tchýně moc splachovací a že to nebude za nějaký čas nutné zopakovat (to nechci sýčkovat, ale lidi, co nemají vychování, tak ho prostě nemají, no
).
@Samamama píše:
Super, gratuluju, konečně se manžel zachoval jako chlap. Doufám, že není tchýně moc splachovací a že to nebude za nějaký čas nutné zopakovat (to nechci sýčkovat, ale lidi, co nemají vychování, tak ho prostě nemají, no).
Určitě si bohužel nedělám iluze, ale pro začátek dobrý…jsem zvědavá, jak dlouho to vydrží ![]()
@ivculka Ahojky mam neco podobneho ale my s pritelem bydlime v podkrovi od tchanovcu nebyly tehdy penize si poridit byt a nebo baracek tak jsme dospravovali podkrovi u nich no jenze ikdyz jsem byla nadsena tchyne byla super do te doby od toho co jsme tady nemame zadne soukromi dvere ktere mame do podkrovi nejdou zamykat tak kolikrat prisla tchyne do toho nejlepsiho od doby co mame maleho tam leze porad hlavne kdyz tam nejsme aby mi seradila pradlo nebo si neco vzala takze moje soukromi nehrozi a vcera vozila naseho maleho ma 4 mesice a kdyz place tak se dusi ja sem sla po hooodne dlouhe dobe ke kadernici tak ho hlidala ona chtela jit do lidlu prosila sem ji at tam nechodi ze je lidl daleko od kadernictvi a ze kdyby se maly zacal dusit nestihla bych dobehnout a co myslite no sla tam nastesti se nic nestalo
pri kazde prilezitosti musi volat svoji dceri domlouvali jsme krtiny a bavili sme se s pritelem jestli dame na obed živanskou nebo bramborovy salat s řízkem a ona hned sla volat svoji dceri ze co by bylo lepsi a takhle je to se vsim zacneme se o neem bavit a ona hned leti telefonovat jako by sme se nedokazali dohodnout bez ni ted protoze jsou krtiny pristi tyden dodelavame chodbu aby bylo vse pekne tak cekam kdy bude volat svoji dceri na to aby se zeptala jestli mame udelat celou chodbu na modro nebo ne at mi polibi udelams i to tak jak uznam za vhodne…Porad jenom doma posloucham ze kdyz me maly nevidi ze se smeje a kdyz me vidi ze zacne plakat…do toho ji zaclo ted bolet zase za krkem a rameno tak porad vyklada ze ma asi infarkt od toho co rano otevre oci posloucham vecne me boli to a hento a co kdyz umiram a ja sem strasne unavena…Pritom kruci kdyz je nachlazena a ma horecky tak neleze ani k doktorovi pak to chytma ja a minule mi to kruci chytnul aj maly a to mel 2 mesice nevim prijde mi ze stoho cvokatim a obavam se ze ji brzo neco udelam
Ivculko, jako bys mi mluvila z duse, mam neco podobneho, pozemek jsme dostali, ja jsem na to nechtela pristoupit, ale to bych se musela rozejit se svym muzem a lepsiho chlapa na svete neznam, tak jsem pristoupila na tento kompromis a uz toho lituje i on, takze dostali jsme pozemek a vsechny pozemky a vlastne cela vesnicka je rozvetvene pribuzenstvo meho muze, zit tady je peklo, nepomohl ani plot, vsichni si mysli, ze vsechno je vsi, neustale na zahrade plno deti, kdykoliv vylezu na nasi krasnou ohromnou terasu, tak jde nekdo kolem a ja misto relaxace denne varim kafe pro nekoho, koho nemuzu ani vystat…takto je to jiz nekolik let, doufala jsem, ze to vyresi plot, ale je to omyl, nejde to ani po dobrem ani po zlem, rozhodne si tu nepripadam jako doma, kazdy den jsem ve strehu, tchyne sem denne leze, a peje mi tu chvalozpevy na sve ostatni 2 syna, kterym neskutecne nadrzuje…breci mi dite, jdu vozit, dopisu pozdeji
takze pokracuju,ivculku plne chapu, rad plno,ale tezke radit, kdyz na druhe strane neni snaha ani rozum, ja to mam jeste horsi, tobe tam leze aspon jenom tchyne, me tam leze cela vesnice, taky verandou, mame proskleny cely obyvaka a kuchyn a otviraci francouzke dvere hned na terasu a tam porad nekdo stoji, nejde ani delat, ze clovek neni doma, zkousela jsem nekolikrat domluvu,ale to je jako do dubu, pak jeste vypravi me mame, ze chceme aby se ohlasovala a to teda ona ze rozhodne nebude…deti taky nehlida, takze rozhodne zadna vyhoda, casto sem vleze a nekolik hodin jen ceka, az prijede manzela bracha, ktery bohuzel bydli vedle, ja mam zabytej celej den, bavit se s ni normalne neda, pokousim se je respektovat, preci jenom jsou to rodice meho manzela, ale co je moc, to je moc, on to nastesti taky vidi, ale nevime si s tim rady, vzdy stoji za mnou, ale domluva je tady marna, tchyne a spol jsou tu kazdy den, i kdyz mam navstevu a jeste co ja povazuju za vrchol, ze mlasiho syna a jeho rodinu plne zivi, starsimu mazankovi stale hlida a neco nosi a nam nic, ja nesnasim zit na cizi ukor a byt nekomu za neco vdecna,takze to prechazi, ale jak se k ni mam pak chovat, kdyz ona se k nam chova jako k povlu, ostatni ji zneuzivaji a my jediny se chovame normale a cim lip se chovam, tim ona hure, treba dneska deda nese talir buchet, prijde ocumovat co delame na zahrade, samozrejme bez zvoneni a ohlaseni, manzel se pta, co to neses, to mam vedle, mama me posila a on rika a nam nic, prej ne, on na to, my stejne mame, mam zenu ktera umi uvarit a postarat se o sebe, to co s tim …
…o)))) pekne napsane, taky mam doma vymazleny exemplar, pribeh na knihu, manzel teda za mnou taky stoji, ale bohuzel to k nicemu neni, protoze sem tchyne a cela familie leze stejne kazdy den, domluva nedomluva, chci se jen zeptat, zda se manzel ridi rady psychologa a hlavne jesti to pomaha, ja uz si fakt nevim rady, jedine reseni mi pripada prodej domu, s tim manzel souhlasi, ale jen ne pod cenou, nekolik let jsme se tu nadreli, tak me zajima, jestli existuje jine reseni, nebo jen ten prodej, pripadne nenasel by se nekdo, kdo by mel zajem o krasny domecek v srdci ceskeho raje? novostavba, vse dle nasich predstav, velikanska zahrada, plno okrasnych stromu, obr terasa, proste vse super…o)))
@Anonymní píše:
takze pokracuju,ivculku plne chapu, rad plno,ale tezke radit, kdyz na druhe strane neni snaha ani rozum, ja to mam jeste horsi, tobe tam leze aspon jenom tchyne, me tam leze cela vesnice, taky verandou, mame proskleny cely obyvaka a kuchyn a otviraci francouzke dvere hned na terasu a tam porad nekdo stoji, nejde ani delat, ze clovek neni doma, zkousela jsem nekolikrat domluvu,ale to je jako do dubu, pak jeste vypravi me mame, ze chceme aby se ohlasovala a to teda ona ze rozhodne nebude…deti taky nehlida, takze rozhodne zadna vyhoda, casto sem vleze a nekolik hodin jen ceka, az prijede manzela bracha, ktery bohuzel bydli vedle, ja mam zabytej celej den, bavit se s ni normalne neda, pokousim se je respektovat, preci jenom jsou to rodice meho manzela, ale co je moc, to je moc, on to nastesti taky vidi, ale nevime si s tim rady, vzdy stoji za mnou, ale domluva je tady marna, tchyne a spol jsou tu kazdy den, i kdyz mam navstevu a jeste co ja povazuju za vrchol, ze mlasiho syna a jeho rodinu plne zivi, starsimu mazankovi stale hlida a neco nosi a nam nic, ja nesnasim zit na cizi ukor a byt nekomu za neco vdecna,takze to prechazi, ale jak se k ni mam pak chovat, kdyz ona se k nam chova jako k povlu, ostatni ji zneuzivaji a my jediny se chovame normale a cim lip se chovam, tim ona hure, treba dneska deda nese talir buchet, prijde ocumovat co delame na zahrade, samozrejme bez zvoneni a ohlaseni, manzel se pta, co to neses, to mam vedle, mama me posila a on rika a nam nic, prej ne, on na to, my stejne mame, mam zenu ktera umi uvarit a postarat se o sebe, to co s tim …
To je děs, samozřejmě taky hrůza, opravdu ještě horší než u nás, i když mně sem leze ještě brácha manžela, který, ač je mu téměř 40 let, jezdí víkend co víkend s maminkou na chatu, vlastní rodinu nemá, protože je plně pod křídly své matky…
Takže třeba tuhle mě načapal v podprdě v koupelně, protože si šel pro vodu a taky nechápe, že se bez klepání na návštěvu neleze…
To co popisuješ je fakt na odstěhování nebo na mašli
Ale v jednom máš štěstí, manžel stojí za tebou
Ten můj mě občas chápe, ale stejně ho pak převálcujou jeho matka i bratr. Matce supluje manžela, bratrovi otce…ach jo ![]()
Ivculko, to je sice hezke, ze manzel stoji za mnou, ale vysledek je stejny, tedy zadny, s tim bratrikem si to znasob min8× a to je co mam, ja, manzel tu ma nekolik bratrancu s rodinami a dva bratry s rodinami, varim a najednou slysim, ze je nekdo v garazi a tam si proste vzdy nekdo z vesnice pro neco bez ptani dojde, proste pohoda, jak tady porad vsichni radi, ze se to ma rict na rovinu, ale tchyne i ostatni jsou splachovaci, treba mame navstevu a grilujeme, vedle z pozemku na nas v 7h rve manzeluv bratr, at jsme laskave zticha, ze uspava deti, my mame zkazene cely vecer, vsichni rozebiraji, proc mi bychom meli na sve terase v 7 odpoledne septat, je to pro ostudu a kdyz si za nim dojdeme a vysvetlime, ze takhle se pred nasi navstevou chovat nebude, tak se pohada, nasere, ale ani ne za hodinu je zase u nas, jakoby nic, opravdu si s tim nevim rady, kdykoliv vylezu na terasu, kde mame zavesnou sit a kresilka a sedu si, pote kdy treba jsem celou noc s miminkem vzhuru, jiz vsichni co jdou kolem na me volaji, to je relax a pohoda, co, nojo matka na materske atd, tim padem mam po nalade a zalezu a pak si rikam, na co vlastne mame krasnou zahradu a terasu, kdyz me kazdy den nekdo zkazi naladu, asi opravdu nezbyde nez prodat
Bych řekla, že je tohle potřeba utnout dřív, než si na to tchyne zvykne, pak se to hure odnaučuje
To není výsadou tchyní. Když jsem se nastěhovala do domu svého přítele, chodili tam jeho dospělí synové běžně. Prostě tam celý život bydleli, brali to jako domov a já jsem se s tím smířila. Postupem času to ubývalo.
neumím si představit, že by se tchyně hlásila jak na vojně, že jde na vlastní chalupu. když máte chatu na stejném pozemku, je těžké hrát si na dvě oddělené domácnosti… Máma, syn a vnoučata jsou evidentně v pohodě, ale dovedu si představit, že snachu jako „cizí“ element to štve.
já mám chatu u Berounky. Máme vlastní studnu, soused ne. můj otec, kdysi dáááávno, ještě než jsem byla na světě, sousedovi dovolil, ať si tam vodu bral. Můj otec je dávno mrtvý, soused taky, syn souseda už je starý chlap, ale furt chodí pro tu vodu k nám. Trochu mi vadí, že nám jen tak vleze na zahradu, ale nevím, jak mu po víc než šedesáti letech říct od šlus. ![]()
@Bábrdl píše:
To není výsadou tchyní. Když jsem se nastěhovala do domu svého přítele, chodili tam jeho dospělí synové běžně. Prostě tam celý život bydleli, brali to jako domov a já jsem se s tím smířila. Postupem času to ubývalo.neumím si představit, že by se tchyně hlásila jak na vojně, že jde na vlastní chalupu. když máte chatu na stejném pozemku, je těžké hrát si na dvě oddělené domácnosti… Máma, syn a vnoučata jsou evidentně v pohodě, ale dovedu si představit, že snachu jako „cizí“ element to štve.
já mám chatu u Berounky. Máme vlastní studnu, soused ne. můj otec, kdysi dáááávno, ještě než jsem byla na světě, sousedovi dovolil, ať si tam vodu bral. Můj otec je dávno mrtvý, soused taky, syn souseda už je starý chlap, ale furt chodí pro tu vodu k nám. Trochu mi vadí, že nám jen tak vleze na zahradu, ale nevím, jak mu po víc než šedesáti letech říct od šlus.
Ale my jsme si postavili domek a tchyně tam rozhodně celý život nejezdila. Asi jsi to nepřesně pochopila, když jede na svou chatu, tak se samozřejmě hlásit nemusí, ale když má chuť jít k nám na návštěvu, tak je to snad elementární slušnost, nehledě na to, že mě by fakt stačilo, kdyby zazvonila/zaklepala a počkala na vyzvání. nic tak nepochopitelného - podle mě
![]()
@nellaskrobakova @ivculka Změnilo se něco?? Já nesnesu, když nemám KLID a SOUKROMÍ. Protože máme tch. blízko, tak jí teprve učím, že NESNÁŠÍM nezvanou a neohlášenou návštěvu. ![]()
@Elilen píše:
@nellaskrobakova @ivculka Změnilo se něco?? Já nesnesu, když nemám KLID a SOUKROMÍ. Protože máme tch. blízko, tak jí teprve učím, že NESNÁŠÍM nezvanou a neohlášenou návštěvu.
tak moje matka miluje „přepadovky“, samozřejmě, které dělá ona. Mám ráda, když se kdokoliv ohlásí, děláme s manž. na opačné směny a rádi jdeme spolu alespoň 1× v týdnu na nákup a ne, když vkročíme do obchodu a v ten moment telefon „kde jste, já stojím za dveřma“.