Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Souhlasím, je to fakt spíš pro zajímavost - teď v druhém těhu jsem dr. hlásila, že mám krevní skupinu zjištěnou od 1. těhotenství, ale protože to bylo u jiného gynekologa, stejně mi to zjišťovali znovu (a vyšlo to stejně, velké překvapení
)
Jinak to by ses, Anguo, možná divila, kolik jsou lidi schopní dát peněz, jenom aby věděli, jak se jmenoval jejich pradědeček
(Na VŠ jsem si přivydělávala sestavováním rodokmenů.)
no do porodnice chtějí originál výsledku KS a já jsem teďka našla jeden ze září 08, kdy jsem šla na laparku, tak jsem taky zvědavá, jestli jim to bude stačit, nebo jestli mi to budou brát znova ![]()
v CAR mi to znova brali, přestože mi tam dělali OPU, kde výsledek KS taky měli k dispozici - ale je fakt, že žádanku vyplňovala sestra podle zvyklostí a já úplně chápu, že mají svou zaběhanou rutinu - nakonec když si to sami zjistí, nemohou se splést. Na osobní sdělení pacientky já byvh si nev:,–(ila ani zlámanou grešli, natzož vlastní kariéru.
No je fakt, že to asi není náročné na zjištění, tak proč to pro sichr neudělat znovu…
Že to není náročné usuzuju z toho, že nám učitel biologie říkal, že dřív si to děcka normálně zjišťovaly v laborkách, akorát teď už je to zakázané kvůli hygieně nebo čemu - aby se studenti navzájem pchali do prstu ![]()
jojo, na laborkach se to dela podobne jako krizova zkouska,pomoci dvou kapicek, anti A a anti B, v laboratori na to maji sofistikovanejsi metody.
Já jsem Rh- a manžel je Rh+, takže jsem se ve 24 letech vítězoslavně poprvé dozvěděla svou krevní skupinu a to je B.
Manželovou znám pochopitelně taky, ale dcery skupinu mi neřekli. (?? asi fakt všude jinak), a něco mi na porodním sále vrazili do žíly, tak snad to byla ta správná injekce.
Někdo se divil, že prý by si chlap nechal „dítě kukačku“. No - nechal!
Nějakej chlap jo. Nějakej chlap ne.
Svýho manžela se neopovažuju zeptat, toto téma je doma natolik tabu, že to snad ani nevyslovím.
Ale stejně a stejně mi je tý Evy líto, i když to někomu připadalo nepochopitelné.
Tak co tu holku čeká? Bylo to šlápnutí vedle, blbej úlet za kterej ale může krutě zaplatit.
Tak buď někdo říkal, že „se to vyřeší samo“ = by potratila. Představa trošku s nádechem děsiva vzhledem k tomu, že dobrovolně na potrat nechce (což chápu).
Nebo to řekne partnerovi a riskuje, že ji opustí i s dítětem.
Nebo to neřekne a celej život se bude tetelit, jestli to ten její zjistí.
Jako trošku blbá cena za jeden pardon „šuk“. Jako dalo se „šuku“ zabránit, ale stal se. A toto je trochu moc. Na mě.
Jo zapomněla jsem tu poslední, méně pravděpodobnou variantu, že by si ji nechal i s eventuelní „kukajdou“.
Já znam kukaček!!! Některý jsou pravý, některý jsou „málem“ kukačky = čekalo se, co se z toho vyvrbí.
Haha.
Aneb odlehčeme téma - HLAVNĚ ŽE TO NENÍ ČERNOCH. že.
zakladatelko, nějak se to vyvíjí nebo zatím vyčkáváš? Musím se přiznat, že mnou cloumá zvědavost, jak to dopadne…
L.
Nechce se mi pročítat, jestli to, co teď napíšu, tady už někdo řekl.
Nechápu, jak můžete celý život žít s tím, že svého partnera obelháváte? Jako by to byl jenom kus hadru, kterému je vlastně jedno, jestli dítě, které vychovává je jeho. Už z morálního hlediska bych na lhaní nikdy nepřistoupila.
Potrat by pro mě byla jediná možnost. A možná byste se měly zamyslet nad tím, proč s partnerem žijete, když máte potřebu si „odskočit“ k jinému…
Opravdu chcete mít dítě s někým, koho vůbec neznáte? A když už, tak jen povrchně. Nechcete, aby vaše dítě mělo geny člověka, kterého milujete? A opravdu věříte tomu, že se to nikdy neprovalí?
Když opomenu možnou podobu dítěte s „kamarádem“, napadlo vás, že se může stát, že vaše dítě onemocní a bude potřebovat pomoct… mám na mysli dárcovství.
Stejně se to jednou provalí, tomu věřte.
Musela bych se za sebe stydět. ![]()
Evuliku, promiň, jestli to, co napíšu bude poněkud nepříjemné, ale tvůj problém trochu nechápu. ![]()
Když už máš neodolatelnou potřebu partnera podvést, jen co vytáhne paty (a čtyřletý vztah mi nepřipadá jako důvod k „využívání“ svobody), tak přece, pokud nechceš o přítele přijít, tak předejít následkům. A nejde jen o těhotenství, existují i horší věci, než otěhotnět s cizím mužem. ![]()
Samozřejmě ti nic takového nepřeju a věřím, že si to nakonec vyřešíš k vlastní spokojenosti a tvému partnerovi a tomu miminku přeju, ať se to opravdu nikdy nedozví, pokud se nerozhodneš hrát fér.
Ahoj,
četla jsem si příspěvky a někdy jsem až nevěřila, jak je tady valná většina čestná a strašně pravdomluvná. Vím, že tahle lež nepatří mezi ty ze slušnosti, jestli nám jídlo chutnalo nebo ne. Nikdy jsem ve stejné nebo podobné situaci nebyla a doufám, že nebudu, ale když se do tvý situace alespoň vžiju, tak vím, že bych mu to nikdy neřekla. Asi to podle většiny není fér, což uznávám, ale můžou být nešťastní hned nebo za pár let anebo taky nikdy ( když to všechno vyjde a přítel se to nedozví). Myslím, že přítel pravdu nepřekousne. I kdyby s ní zůstal, ten vztah nevydrží. Je pravda, že každý má nést následky za svoje chyby, ale ona je myslím ponese dost dlouho, i když mu to neřekne a nebude se moct nikomu svěřit.
Ať už uděláš cokoli, tak Ti držím palce, ať to nakonec dobře skončí.
ahoj, tak já radím se přiznat, je hrozně těžké s něčím takovým žít celý život. Samozřejmě záleží na povaze, ale představ si, že příbuzenstvo bude komentovat, komu je to dítko podobné, jestli manža v dětství taky rád jed tohle a tamto atd..Ty, pokud nemáš nervy ze železa to budeš mít strašně těžké se svědomím.
Mně se stalo něco podobného, až na to, že dítě je manželovo, byl tam rozdíl 5.-6 týdnů a s tím druhým to nezašlo úplně až do konce..ale stejně mám výčitky denodenně a přemýšlím, jestli se neprásknu. Kdybych neměla strach, že tím rozbiju rodinu, tak už bych to dávno řekla.
Moc by mně zajímalo, jak to u vás dopadlo, spousta z nás dělá chyby, ovšem některé jsou osudné. Doufám, že to vyřešíte..
Já bych zakladatelce radila, aby nechala udělat testy DNA. Nemá přeci zatim 100% jistotu, že to dítě není přítele…
A pokud test z nějakého důvodu nechce, tak by se měla příteli podle mě přiznat. Za blbost se holt platí, a tak by měla přijmout to riziko, že jí přítel opustí. Ale takhle mu lhát mi přijde strašně nefér a sobecké.
Pitulko kazdy nema sedm tisic na to udelat si DNA testy navic kdyz si je tim zakladatelka jista a vi ci dite je.tohle jsou podle me zase rady rady z nudy.ja bych ti evulo poradila za sebe tak a radim tak hlavne z toho duvodu protoze ja bych se tak zachovala.jsem clovek ktery nedokaze jen tak cekat a jednam ihned i kdybych si byla temer jista ze prohraju sveho milacka.ale tizilo by me to a nespala bych a kdybych nevedela jak dopadne ma budoucnost nesnesitelne by me to zralo.ja bych to rekla priteli ihned co jsem provedla holt uz to nemuzzu vratit.pockala bych si na jeho reakci ktera muze byt ruzna ale za tyden uplne jina kdyz si to necha projit hlavou a uzna sam ze je velmi tezke jak pro muze tak take pro zenu kdyz ma toho druheho daleko a na tak dlouho…to ze prislo dite je osud a to malicke rozhodne za to nemuze.myslim ze to by ujel kazdy a ten kdo tvrdi ne tak bud lze sam sobe anebo se do takove situaci jeste nedostal.sice jsou vyjimky mozna ale ja vazne takovou neznam.dala bych svemu partnerovi najevo svou velkou lasku klidne bych udelala skoro i nemozne ale bojovala bych pro nej.ale dite bych si take urcite nechala protoze kdyz to reknu hnusne jen kvuli chlapa se kterym moment.chodim a za mesic mohu chodit z jinym…dite budu mit navzdy ale chlapa navzdy jisteho nemam zadneho…muj nazor je ze pokud te opravdu miluje jak ti dava najevo,odpusti ti a pokud ne(i kdyz to pro nej bude vazne tezke) asi ta laska nebyla tak zhava.....ale alespon u me dite vzdy vitezi nad ruznymi muzi!!!!!
erdita: Já rozhodně neradím z nudy
Poradila jsem zakladatelce to, co si myslím, že je nejlepší. A peníze na testy bych si prostě ušetřila a nebo půjčila. I kdyby to stálo nevim kolik, tak je pro mě cennější vědět na 100%, čí to dítě je, protože bez testu DNA je to pouze a jen domněnka! Nikoli jistota! ![]()