Těhotenství a roztroušená skleróza

Napsat příspěvek
Velikost písma:
6
25.8.14 15:20

Chtěla bych mezi vás...

Ahoj, jmenuji se Gábi, eresku mám již devět let, jsem zatím na Copaxonu, máme syna Járínka, jsou mu 2roky a dva měsíce. Je mi už 38let, pro to mít děťátko jsem se rozhodla až hodně pozdě, ale když se prostě v mém životě neobjevoval dlouho nikdo, s kým bych cítila, že to tak má být…No, a hledám ženy, které mají tu odvahu mít děti i při téhle zlobivé nemoci, a dokážou se navzájem podpořit, když není dobře… :srdce:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1600
25.8.14 16:04

@fafiháj ahoj Gabi, urcite tu muzeme pokecat… jak zvladas prcka a jak jsi na tom zdravotne? planujete jeste dalsi mimi?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
10
25.8.14 21:32

@fafiháj ahojky,,,dneska mám hodně špatný den,,,sedím tu a řvu protože po mě v práci chtějí abych chodila víc do práce,/ plus mínus 180 h,,,měsíčně..nemužu si dovolit být bez práce tak tady sedím a přemýšlím / už zase/ jestli raději přece jenom nemám jít do toho mimina,,,rs mám 4 roky, copaxon,,je mi 38, a dítě už mám ale bohužel muj přítel ne,,proto to tady pročítám, jestli tu je také někdo kdo má odvahu jít do toho,,, :lol: také mě zajímá Gábi jak bylo a je po porodu??

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6
26.8.14 01:35

No, nejsem zrovna příklad, který by vedl k závratnému optimismu :?…porod byl přirozený, ale vyvolaný a podporovaný oxitocinem, rodila jsem 4 hodiny ve stoje…Járínek měl čtyři kila, já jsem typ, co má normálně tak 54 kg, takže žádná legrace, k tomu Járínkovi zlomili klíční kost, což "objevily až třetí den po porodu… :? a já se divila, proč stále tolik pláče-od prvního dne jsem vlastně vůbec nevěděla, co je to vyspat se…kojení proběhlo zpočátku fakt těžce, kojila jsem co hodinu a půl, a to třeba i půl hodiny, takže vlastně skoro pořád…šestinedělí fakt dost těžké…potom se to ustálilo, ale po tři měsíce koliky, takže stálé nošení, ve dne v noci..kdyby mi nepomohl manžel, tak jsem už tenkrát padla…no, a když už to vypadalo, že se to ustálí, a s miminkem začne radost, objevil se atopický ekzém, a díky němu už jsem nespala vůbec, protože ho to chudinku šíleně svědilo, jednou jsem k němu vstávala asi tak 20 krát, a to už jsem ani nevěděla, jestli spím, či bdím…rok a půl jsem uspávala Járínka pouze v náručí, nebo v nosítku na míči, a to i několikrát za noc, od nikoho jiného se nechtěl nechat uspat, v noci jsme mu s manželem drželi ruce a nohy, aby se neškrábal…až když jsme odešli od rodičů manžela z domu…což bylo taky dost hnusné psycho, se nám podařilo, že ho začal uspávat i on, také přebalovat, sprchovat, prostě se starat…no, takže se mi teď, v jeho dvou letech ereska zhoršila, zřejmě budu muset přejít na léky 2.volby, protože mám už druhou ataku za tento rok, a MR prokázala po osmi letech zhoršení…ALE JEDNO VÍM JISTĚ:::ŽE KDYBY J. NEMĚL EKZEM, A BYLA ALESPOŇ POLOVIČNÍ VÝPOMOC NĚKOHO BLÍZKÉHO S LÁSKOU, POCHOPENÍM A RESPEKTEM, POTOM BY K NIČEMU TAKOVÉMU NEDOŠLO…(proto hýčkejte své maminky, muže, kteří vám chtějí pomáhat a jestli máte i tchýni, která vás má ráda a o vnouče stojí, blahořečte nahoře) :)…to velkými písmeny říkám proto, že jsem to měla nějak až extrémně těžké, ALE NEMĚNILA BYCH :srdce:… MILUJU ŽÍT, MILUJU JÁRÍNKA, MILUJU MANŽELA A CHCI TU PRO NĚ BÝT V CO NEJLEPŠÍ KONDICI…nikoho nechci od dítěte odrazovat, protože přivést na svět stvoření je nádherný dar…jenom se nesmíte přecenit, a umět požádat své okolí o pomoc, nesnažit se o to, co zvládají jiné maminky samy…energie se musí šetřit…malé miminko je na péči vlastně tím nejsnazším obdobím, ale jakmile děťátko objeví nožičky, na vše je až neskutečně málo času…hlavně na sebe…takže je naprosto nutné prosadit si jedno odpoledne pro sebe…když už nekojíte…ať milujete mimíska jakkoliv… :srdce:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
205
26.8.14 10:27

@fafiháj Krasne receno. Vubec nezavidim tezke obdobi po porodu. Musi to byt muka, byt na vsecko sama. Byt zdrava zena, tak jasne, jen se clovek nevyspi a mele z poslednich sil, jenze u nas s ereskou je to vrazedny stav. Gratuluju, ze jsi to vsecko zvladla. Leku druhe volby se neboj. Pokud mas dobreho doktora, urcite to uhlida a uz zadne dalsi zhorseni nebude.
My se rozhodli pro dite uz ted na doporuceni lekaru. Ty mi radili ze cim driv otehotnim, tim lepe pro organismus. Ale samozrejme si i protirecili s tim, ze jsem dva a pul roku bez ataky a porodem si jen zhorsim stav. S partnerem jsme vsak miminko chteli, tak jsme do toho sli. A jsou z toho miminka dve, takze zazrak (ktery rozdychavame jeste ted). Kazdopadne u nas je velka vyhoda rodiny, ktera je pripravena na 100% pomahat, takze budu mit babky neustale po ruce a dedove budou chodit na prochazky.

Jinak holky, mate taky strach z dedicnosti nemoci? Melo by to byt 2%u kluka a 4% u holky. Z toho mam nejvetsi obavy.:(

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1600
26.8.14 10:43

@fafiháj no nemela jsi to lehke… mi zase zjistli, v den propusteni z porodnice, ze ma mala v trisle kylu… v porodce si toho nikdo nevsiml, az ja doma… takze taky sileny stres… takze misto aby jsme byly doma u tatky, tak jsme byly v nemocnici a ve trech mesicich operace… chlap mi doma taky moc nepomuze… prvni tri mesice nas trapily koliky… takze mala plakala, pak i ja, pac jsem nevedela co s ni…v noci se budi nekdy i 4× a chlap k ni nevstane… nekdy ani nevi ze byla vzhuru… navic v sestinedeli ne totalne podrazila kamaradka, od ktery jsem cekala spis velkou pomoc nez kudlu do zad… do ted spolu nekomunikujeme…
babicky pomahaji, ale moje mamka bydli 30 km od nas a. emuze prijet kdyz si vzpomenu a chlapova mamka se porad jakoby boji, aby se neco maly nestalo…
vsude je neco… snad to ale bude v pohode… chtela bych urcite i druhe mimi, ale kdyz to nepujde, tak mame jeden pokladek za ktery bych i dychala…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1600
26.8.14 10:46

@Petulinda11 me rikali, ze to neni dedicne… tos me prekvapila… takovou vec si ani nepripoustim… ted mi dr. v ms centru rikala, ze by se melo davat detem vitamin D dele nez do jednoho roku (vigantol)… ze staci par kapek tydne…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6
26.8.14 19:15

Oni všichni chlapi nějak spí…ten můj taky spal…začal mi trochu pomáhat s tím nočním bděním až po roce!!! mého nespaní…
Oni prostě neslyší, že to miminko řve…nechápu to, ale je to tak…já ho potom musela začít budit, když už jsem nemohla…ale byla jsem pitomá, měla jsem ho dát na noc dolů, k jeho rodičům, kteří mi to všechno nevěřili, a ani mi nenabídli, že půjdou s malým v kočárku, abych se vyspala přes den… :( oni kdyby takovou noc zažili, možná by se v nich něco změnilo…ale asi jen možná…
a co s ereskou, to ti manžel pomáhal, třeba když jsi měla ataku…zajímá se o tvůj stav, nebo si to řešíš jen sama s lékaři? Ví o všem, co by vás jako rodinu v budoucnu mohlo potkat? Já totiž teď řeším hlavně to… :,( A ty jsi na Tysabri? Jak to probíhalo ten přechod na tuto léčbu?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6
26.8.14 19:19

No a jinak…někteří lidé…i blízcí…někdy nedokáží unést, že i přes velké překážky a těžký osud máš to, co oni třeba nemají…nedokáží to unést…znám to u kamarádek..o některé jsem přišla, některé zůstaly…DRŽÍM PALCE, AŤ SE DAŘÍ TOBĚ I MALÉ CO NEJLÉPE… :srdce:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1600
27.8.14 08:42

@fafiháj
ale jo, celkem mi pomaha… kdyz jsem zkoncila na pul tela ochnuta v nemocnici, tak to volal nasim vse s nima vyrizoval, coz mi dost pomohlo, protoze i kdyz sve rodice miluju, nebyla jsem schopna jim rict co mi je a vubec komunikovat… a taky me vozi co centra pro leky a kdyz jsem mela po porodu zanet ocniho nervu, tak me vozil na kapacky a cekal tam na me…
jinak jsem na rebifu22… kazde pichani je pro me des… tak tajne doufam, ze jednou najdou neco, co by se nepichalo… to by byla parada…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
10
31.8.14 23:31

Ahoj holky, když to tady čtu tak mi běhá mráz po zádech,,, přesně z toho jak to všechno máme my s rs těžký,,a přesně to jak se najednou kamarádky a kamarádi rozdělí,,tady platí, rčení že v nouzi poznáš přítele na sto pro,,,já když jsem řekla známým že bych chtěla ještě mimčo, tak už dopředu vidím reakce, lidí, aniž by si zjištovali co rs přesně je a není a co se muže stát nebo ne,,vím že bych o pár kamarádek taky přišla ale je to přece muj život a moje rozhodnutí,,,holky obdivuju vás všechny co to zvládáte,,přes zdravotní komplikace a negativní reakce okolí…bohužel se dost bojím zhoršení tak mám o čem přemýšlet,,ale je to jen a jen moje rozhodnutí,,,určitě si nenechám do toho mmluvit… :mavam:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6
1.9.14 07:28

Jojo…v životě jsou důležité zdraví, láska a přátelství…kdo tohle všechno má, ten je bohatý, šťastný a může rozdávat…a také by měl…alespoň úsměvy a podporu těm, kterým něco z toho chybí :-))) Můj život takový byl, rozdávala jsem ale až příliš, a někteří mi záviděli…i když už mi to zdraví skorem chybělo…nejtěžší v životě je zkrátka poznat včas lidi kolem sebe, a podle toho se k nim chovat. To aby člověk nakonec kolem sebe neměl jen ty, co si chodí brát, ale zpátky už to nevracejí…věřím, že pár přátel mám, skvělou mámu, obětavého tátu, manžela, který se snaží udělat někdy víc, než si kdy uměl představit…no, a kluka, který bude alespoň zčásti takový, jakého si ho vychováme…holky, potřebujeme hlavně smích…ten dokáže tak ulevit :-))) chtělo by to nějakou pěknou komedii bez pachuti melancholie… nevíte o nějaké?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6
1.9.14 07:34

Přesně to si říkám…že když nebude další děťátko, že už se mi dostalo dost velké radosti v Járínkovi…teď hlavně musím myslet na sebe…potřebuju si dát tolik péče, kterou jsem dávala jiným…ojojoj…modlím se, ať vše dobře dopadne…chci si s malým užívat života :srdce:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1600
1.9.14 08:46

Holky, musime z vesela… nic spatnyho si nepripoustet, i kdyz ten bubak nad nama strasi… lidi jsou na tom prece i hur… moje kolegyne ma kamaradku, ktere je 28 a pred tehu si zjistila bulky v podpazi… pak otehotnela a po porodu hned nastup na chemo… takze misto aby se venovala miminecku, tak ji bylo zle… padaly vlasy… a vse okolo… vsu je neco a kazdy ma neco… neni to nednoduche, ale je potreba nestracet optimismus… a s tou kamaradkou co mi vrazila kuldu do zad… tak to asi nebyla kamaradka a jsem rada, ze se vybarvila a vim, ze mi bez ni bude lip, ne?
jsem rada ze jsem flegmatik… mam tak o dost zivot jednodussi… :)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
10
4.9.14 22:24

@ajkad přesně tak, už tak máme tu cestu životem zkříženou trnitou cestičkou, proto by jsme se měli obklopovat lidma který nám dávají energii a ne těma který nám ji berou,,, já také mám milujícího manžela a rodinu,,bohužel mě máma umřela v nácti letech,,opravdu jsou lidi na tom hůř,,takže se musíme snažit být v poho a proto si najdu nějakou pěknou komedii, udělám kafíčko a budu relaxovat,,holky mějte se :mavam:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Prázdná náruč, deníčky na eMiminu

Tolik naděje a zůstal jen smutek?

Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.

Poradna gynekologa

Ikona - Jiří Škultéty

MUDr. Jiří Škultéty