Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Totálně mě naštval tchán
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
17.4.23 08:48
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.4.23 08:57
Jinak ten problém u nás trvá až poslední rok, je to spojené se stavbou toho domu.. předchozí roky byly v pohodě, každý jsme měli svůj život, první roky jsme se s tchánem viděli minimálně, on trávil hodně času v práci. K nám začal více jezdit až když se narodily děti, kvůli nim. Ale to bylo v pohodě, do výchovy nikdy nemluvil a nemluví, vzal třeba kočárek a šel na procházku, hrál si s nimi, zajel nakoupit, pomohl s vařením obědu, prostě se tady normálně zapojil a neprudil.. akorát co je tady „pracovně“, tak začal mít nějaké požadavky, člověk si vážil toho, že tady pomáhá, tak chtěl vyhovět a jak se to začalo stupňovat, tak se to vymklo kontrole a stal se z toho extrém..
Když třeba dříve na manžela tlačil a něco chtěl hned, tak ho manžel i někam poslal, ale teď jsme se oba asi podvědomě snažili zatnout zuby a nějak to vydržet, než bude vše hotové a vrátí se vše zase zpátky do normálu..
- Citovat
- Upravit
17.4.23 09:14
@Anonymní píše:
Jinak ten problém u nás trvá až poslední rok, je to spojené se stavbou toho domu.. předchozí roky byly v pohodě, každý jsme měli svůj život, první roky jsme se s tchánem viděli minimálně, on trávil hodně času v práci. K nám začal více jezdit až když se narodily děti, kvůli nim. Ale to bylo v pohodě, do výchovy nikdy nemluvil a nemluví, vzal třeba kočárek a šel na procházku, hrál si s nimi, zajel nakoupit, pomohl s vařením obědu, prostě se tady normálně zapojil a neprudil.. akorát co je tady „pracovně“, tak začal mít nějaké požadavky, člověk si vážil toho, že tady pomáhá, tak chtěl vyhovět a jak se to začalo stupňovat, tak se to vymklo kontrole a stal se z toho extrém..
Když třeba dříve na manžela tlačil a něco chtěl hned, tak ho manžel i někam poslal, ale teď jsme se oba asi podvědomě snažili zatnout zuby a nějak to vydržet, než bude vše hotové a vrátí se vše zase zpátky do normálu..
Já ti tak strašně rozumím. Já spadla do něčeho podobného. Je to přesně jak říkáš. Ono ze začátku o nic nejde, ale postupně nenápadně se to stupňuje až k neúnosnosti a není z toho úniku. Pak cítíš vinu sama u sebe a ještě tě v tom okolí utvrzuje, že jsi opravdu nemožná …. Vždyť chtěli “jen” oběd a ty se “válíš” doma a nejsi schopná ho uvařit…
Já takhle spadla do péče o seniora až jsem skončila na psychiatrii. Požadavky se stupňovaly a stupňovaly a všechno byla samozřejmě moje “povinnost” a jejich “nárok” a já cítila pocit viny, že to nezvládám, lítala jsem s pěnou u huby, žrala antidepresiva a začínala z toho chlastat. Pak stačila poslední kapka v podobě křivého obvinění a udělala jsem podobnÿ cirkus jako ty. Na půl roku jsem se odstřihla a dnes mám klid.
Přeju hodně sil. První kro jsi udělala. Teď to jen dotáhnout do zdárného konce a nespadnout opět do role poslušnè služky. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.4.23 09:27
@Bafonek píše:
Já ti tak strašně rozumím. Já spadla do něčeho podobného. Je to přesně jak říkáš. Ono ze začátku o nic nejde, ale postupně nenápadně se to stupňuje až k neúnosnosti a není z toho úniku. Pak cítíš vinu sama u sebe a ještě tě v tom okolí utvrzuje, že jsi opravdu nemožná …. Vždyť chtěli “jen” oběd a ty se “válíš” doma a nejsi schopná ho uvařit…
Já takhle spadla do péče o seniora až jsem skončila na psychiatrii. Požadavky se stupňovaly a stupňovaly a všechno byla samozřejmě moje “povinnost” a jejich “nárok” a já cítila pocit viny, že to nezvládám, lítala jsem s pěnou u huby, žrala antidepresiva a začínala z toho chlastat. Pak stačila poslední kapka v podobě křivého obvinění a udělala jsem podobnÿ cirkus jako ty. Na půl roku jsem se odstřihla a dnes mám klid.
Přeju hodně sil. První kro jsi udělala. Teď to jen dotáhnout do zdárného konce a nespadnout opět do role poslušnè služky.
Děkuji za podporu. Manželovi řeknu, že by bylo nejlepší to dodělat přes firmu, že tohle nedělá dobrotu. Ale pokud to chce dokončit za každou cenu se svým otcem, tak je to jeho rozhodnutí a jeho boj, já už tady kolem nikoho jiného než dětí skákat nebudu..a bude na něm, jak se rozhodne..
- Citovat
- Upravit
17.4.23 09:45
@Anonymní píše:
Děkuji za podporu. Manželovi řeknu, že by bylo nejlepší to dodělat přes firmu, že tohle nedělá dobrotu. Ale pokud to chce dokončit za každou cenu se svým otcem, tak je to jeho rozhodnutí a jeho boj, já už tady kolem nikoho jiného než dětí skákat nebudu..a bude na něm, jak se rozhodne..
Přesně tak. Tchán má být u vás doma hlavně dědeček a návštěva a ne člověk, který vám řídí život a ustavičně vás buzeruje. Ta jeho role je tam skutečně nešťastná. Jak jsi psala, že to bylo postupné, dovedu si to představit. Hlavně, když se to týká domu. Člověk má pocit, že je to dočasné, ale práce se protahují, prodražují… požadavky stoupají, člověk to bere jako výjimku a najednou je z toho pravidlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.23 11:08
Víš jak mi to připadá? Že toho tchána necháváte řádit u vás doma na stavbě jenom proto, aby se nemohlo říkat, že vám ukradl peníze. On si tím vykoupí čisté svědomí a ještě vás u toho vytrestá za to, že po něm ty peníze vůbec požadujete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
17.4.23 11:22
Je těžké rict: já to nezvládnu, já to neumím, já to nechci dělat. Je třeba s tím někdy začít. Člověk má pocit, že je nemehlo, že nic neumí, že ostatní to zvládnou a jiní ne. Každý máme ty meze jinde.
- Citovat
- Upravit
17.4.23 11:31
@Anonymní píše:
Ahoj, jdu se sem hlavně vypovídat, no a budu i ráda za pohled z druhé (nezaujaté) strany..
Včera mě totálně vytočil tchán, a to tak, že nevím, zda to časem nějak rozdýchám a budeme mít zase pohodový vztah, protože aktuálně mám na něj po tom včerejšku silnou averzi a vůbec nemám náladu s ním jakkoliv komunikovat..
Sebe bych popsala jako velmi klidného člověka, který snese fakt hodně a málokdy mě něco vyvede z míry, ale včera mi už prostě bouchly saze (zhruba po 9 letech) a na tchána jsem křičela, a nepoužívala jsem úplně spisovná slova.. tohle bylo vůbec poprvé v mém životě, co jsem na někoho tak sprostě křičela a nadávala mu, ale nelituji toho a stojím si za tím, ten pohár trpělivosti mi prostě včera totálně přetekl.. Tchán je silný cholerik a rozčiluje se každou chvíli, ale včera jen stál a se sklopenou hlavou poslouchal, takže to nikam neeskalovalo, já ze sebe dostala vše, co jsem chtěla, a pak jsem odešla domů.. On pak volal manželovi a asi si to vybil na něm, ale to nevím přesně, manžel mi k tomu více neříkal…
A teď k tomu, co se stalo - měli jsme tady včera na domě partu řemeslníků, které si manžel pozval. Mým úkolem mělo být připravit pro ně oběd a potom svačinu, celkem se jednalo o 8 porcí. Nikdo mi nebyl schopen říct, na kolik hodin to mám připravit (chápu, neví se, jak bude práce postupovat, kdy bude přestávka na jídlo apod..). Tak jsem se sama rozhodla, že to připravím na 12, a pak je na oběd zavolám (ten čas jsem i večer před akcí manželovi řekla).. Ráno za mnou přišel manžel, že tchán vzkazuje, že mu mám zajet koupit do obchodu něco na pití (tím je myšleno něco sladkého typu Mirinda, Sprite apod..). - já jsem mu přitom pár dní před tím koupila přes 40 litrů těchto limonád a energiťáků - my to moc nekupujeme, tak jsem počítala, že to bude mít aspoň na měsíc či dva, já z toho vzala jen 2 litry pro návštěvu, jinak jsem mu vše nechala, tak mě nenapadlo, že už to všechno vypil.. Tohle už mě trochu naštvalo, protože mám malé děti, kterým se musím a chci věnovat, teď mám dopoledne chystat oběd pro 8 řemeslníků, k tomu oběd pro děti a ještě musím mezitím jet do města (10 km) pro nápoje, přičemž tchán byl den předtím ve městě, a byl si v Lidlu koupit banány, tak nechápu, proč si tam už nekoupil i ty limonády, když na rozdíl ode mě musel vědět, že mu dochází..
Ale ok, vzala jsem děti, zajeli jsme koupit nějaké ty limonády, přišli jsme domů.. Udělala jsem s dcerou těsto na koláč, potom jsem loupala brambory, čistila zeleninu na polévku, pak jsme s dětmi obalovali maso na řízky. Vše jsme do 11 krásně stihli, dala jsem pak vařit polévku, vytáhla jsem pánev, že začnu smažit řízky, a o půl 12 jsem chtěla dát vařit brambory. Bylo 11:01 a volal manžel (byl zrovna ve stavebninách dokupovat materiál), že mu volal otec a rozčiloval se, jak je to s obědem, že už chtějí jíst, tak ať jim ho dám. Řekla jsem mu, že bude ve 12, jak jsme se domluvili a svačina ve 4. Manžel říká - ok, tak mu zavolej a domluv se s ním. Tak mu hned volám a on mi to nevzal. Minutu na to tady bušil na dveře, a přišel i s těmi řemeslníky, že jdou na oběd (prostě já jsem se teď rozhodl, že chci oběd, tak nám ho dej).. Řekla jsem mu, že ho chystám, a že bude ve 12. Tchán řemeslníkům řekl, že oběd bude ve 12, takže buď mohou počkat do 12, nebo si zajít na jídlo do hospody. Řemeslníci řekli, že v pohodě, že si zajdou na jídlo teď do té hospody a ten oběd si pak dají večer. Kdyby to tady skončilo, tak je to ok. Ale tchán to začal hrotit, a řekl jim - no, já fakt nevím, co na to mám říct, já se tak stydím za ten systém tady… a to byla pro mě ta poslední kapka - úplně mě tím shodil, vypadalo to, jako by bylo domluvené, že oběd má být v 11 a já se na to vykašlala a valím si doma šunky.. jako bych byla neschopná dát mu jídlo zrovna teď, když si pro něj přišel (jen podotknu, že doma fakt nemáme konvektomat). Přitom kdyby mi třeba ráno řekl, že by ho chtěli v 11, tak ho udělám na 11, ale žádná domluva na čas nebyla, a ještě si mě poslal do obchodu pro nápoje.. Přišlo mi to hrozně neuctivé vůči mě, která mu tady denně už více než rok vaří jak teplé obědy (jen pro něj, ostatní se stravují jinde), tak teplé večeře… Když mám jiný program a koupím mu občas ten oběd v restauraci a přivezu mu jej domů, tak má pak před manželem blbé řeči, že má kupované jídlo, přitom on sám se stravoval v hospodách celý život a nikdy si doma sám nevařil… najednou chce domácí stravu.. a já to všechno dělala, věnovala tomu svůj čas a energii na úkor dětí a už prostě nechci, zlomilo se to ve mně. Mám za sebou týdny a týdny neustálého vyvařování pro cizí lidi, kdy musí být polévka, hlavní chod, nějaký dezert, pak svačina, samozřejmě teplá..Kdy někdy chtějí jídlo v 11:30, někdy ve 14, někdy přijdou až v 15, chodí ve skupinách, kdy se nají jedna skupina a druhá skupina přijde třeba až hodinu a půl po té první, takže to pořád ohřívám a chystám.. Když se někdy domluví nějaký čas na jídlo, tak to připravím a stejně ho nedodrží a pak to zase ohřívám…Dnes jsem měla dělat svíčkovou omáčku s domácím karlovarským knedlíkem, a jak jsem byla včera naštvaná, tak jsem to hodila všechno na mrazák a dnes věnovala celé dopoledne jen dětem, a na vaření jsem se vykašlala. Dnes neměl přijít žádný řemeslník, včera zbylo 6 řízků, zbyla polévka i brambory, tak jsem si řekla, že to pro manžela a tchána k obědu stačí.. Ještě o půl 1 ráno byly ty řízky v lednici, ale v 10 už tam nebyly, tchán je snědl asi na snídani, tak byl pak zase manžel naštvaný, že nemá oběd, pochopitelně na mě..tchán mi taky volal v 11:07, asi chtěl oběd, ale zrovna jsem vyndávala šátečky z trouby, tak jsem to nestihla vzít, navíc jsem mu včera jasně řekla, že s vařením pro něj končím… Takže dnes nemluvím ani s jedním a dotaz na závěr - bude to časem lepší - myslím tím z mé strany - dokážu si ještě najít k tchánovi někdy cestu zpátky? Protože má averze vůči němu se nijak nezmenšuje a obávám se, že mi na něm už bude vadit pořád něco…a díky všem, co dočetli až sem..
Vůbec se ti nedivím, že jsi naštvaná. Vykašli se na vyvařování, řemeslníci můžou chodit na obědy do hospody, a ty budeš mít klid. Počítám, že zadarmo vám tam nedělají, tak nechápu, proč okolo nich ještě takhle skákat. Max bych jim udělala kafe. Tchán atˇsi trhne, nemá se k tobě chovat jako ke služce, měl by se ti omluvit. Vlastně i manžel, copak ani jeden nevidí, co vše musíš dělat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.23 11:37
Mimochodem - ještě bych dodala, že kafe a něco k tomu uděláš ráda vždy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.23 11:41
Četla jsem jen úvodní text, normálně bych se na ně na všechny z vysoka vys.rala, ještě ok řemeslníci, že jim zajistím jídlo, to jó, ale totálně bych přestala jako husa hloupá vařit tchánovi (musím. říct, že má sestra má podobného exota, který z ní taky v těch nejnevhodnějších chvílích před lidmi-i cizími-dělá absolutního neschopence, tak jsem zvědavá, kdy jí rupnou nervy a zje.be ho na 1000dob),i kdyby se omluvil, ať si vyvařuje sám a neužírá z cizích (ano CIZÍCH) zásob nebo ať chodí do hospody, totéž ohledně nákupů, má chuť na 1000hektolitrů limonády? Ať si zajede sám, nechá dovézt cisternu nebo ať mu to zařídí jeho vlastní děti (syt/tvůj manžel).
Přestaň ze sebe dělat služku a otroka, jsi matka a manželka a podle toho se chovej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.23 11:55
Ono je to hrozně těžké z toho vystoupit, protože se to stupňuje pomalonku polehonku. To si člověk uvědomí až když už v tom je zabředlý až po krk. Ví to fakt sama z vlastní zkušenosti. Vyhovím jednou podruhé, dobře nehodí se mi to, ale vyhovím potřetí a pošesté a najednou je z toho zvyk, že takhle to funguje a co se ti najednou na tom nelíbí? Vždyť ti to doteď nevadilo tak co tak „najednou“ proti tomu máš? Chceš jenom dělat problémy kde nejsou a hádat se viď? To je pro tebe opravdu takový problém udělat to a ono? Vždyť přeci „vůbec“ o nic nejde. My po tobě vlastně „nic“ nechcem a ty takhle…
A než se člověk vzpamatuje a tohle si uvědomí, tak skončí jak troska a okolí se ještě hrozně diví o co ti jde - vždyť po tobě nikdo nic nechtěl… jsi nějaká přecitlivělá viď…
Kdo nezažil, ten tohle nikdy nepochopí.
Zakladatelko MOC ti držím palce a dej vědět jak to dopadne, protož na tohle jsem opravdu zvědavá. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.23 12:04
@Helen001
Ani remeslnikum, rozhodne ne v takovem mnozstvi. Remeslnici at si prinesou svoje jidlo nebo si zajdou do hospody. Normalni domacnost na neco takoveho ani neni vybavena. Kdyz se jich sejde vic, to aby varila knedliky v pradelnim hrnci. Tchan je vycuranej jak dira do snehu a zdatnej manipulator. Taha si se synem a snachou jako s nejamyma loutkama na spagate. Ja jen doufam, ze zakladatelka nevymekne, az na ni manzel uhodi, ze takhle to nejde, ze se oto judlo jako zenska postarat musi a ze otec je z toho rozladeny. Ja bych mu v tom pripade rekla, ze jestli teda jsou prachy na placeni remeslniku, tak at najme jeste kucharku a zasobovacku, ktera se o nebude starat, pokud to povazuje za nezbytne. K dispozici bych dala tu druhou kuchyni a vic bych se tim nezatezovala. Aby ze me nekdo delal takovyho otroka zadarmo a jeste jsem ty nakupy financovala ze svych uspor, no ani nahodou. Otec je zmetek a syn bohuzel blbecek. Ale to uz si musi zakladatelka vyhodnotit sama a hlavne se nebat kategoricky se z toho modelu, do ktereho ji vmanevrovali, vymanit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.23 12:06
@Bafonek píše:
Ono je to hrozně těžké z toho vystoupit, protože se to stupňuje pomalonku polehonku. To si člověk uvědomí až když už v tom je zabředlý až po krk. Ví to fakt sama z vlastní zkušenosti. Vyhovím jednou podruhé, dobře nehodí se mi to, ale vyhovím potřetí a pošesté a najednou je z toho zvyk, že takhle to funguje a co se ti najednou na tom nelíbí? Vždyť ti to doteď nevadilo tak co tak „najednou“ proti tomu máš? Chceš jenom dělat problémy kde nejsou a hádat se viď? To je pro tebe opravdu takový problém udělat to a ono? Vždyť přeci „vůbec“ o nic nejde. My po tobě vlastně „nic“ nechcem a ty takhle…
A než se člověk vzpamatuje a tohle si uvědomí, tak skončí jak troska a okolí se ještě hrozně diví o co ti jde - vždyť po tobě nikdo nic nechtěl… jsi nějaká přecitlivělá viď…Kdo nezažil, ten tohle nikdy nepochopí.
Zakladatelko MOC ti držím palce a dej vědět jak to dopadne, protož na tohle jsem opravdu zvědavá.
Jo, to je presne ono. Doufam, ze to zvladne a nenecha se zmasirovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.23 12:32
@Bafonek jsi skvělá, že jsi tu dokonce neanonymně napsala tuhle svou zkušenost.. je to hodně moc podbné a snad to zakladatelce otevře oči víc, než naše místy až nevěřící komentáře, protože s mou povahou tedy - to by na mne s limoškama zkusil poprvé a naposled a na ukradené peníze bychom měli smlouvu a dohodu a přesný výčet prací (chápu, že jen revize na elektřinu a elektřina jsou od firmy klidně na barák i 200 tisíc..)… je to prostě efekt Vařené žáby…
ono se zprvu jakoby až tak moc neděje.. ale var se zvyšuje a nakonec tě to zabije..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Tam bude spíše vařit její tchýně, je v důchodu, tak čas na to má.. navíc je to její dům, tak se asi bude chtít revanšovat..