Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Ve výsledku je to spíš takový úžasný dialog:
Já chci sandály.
Dneska je zima, musíme si vzít tenisky.
Já chci ale sandály! (brek)
Je tam zima a mokro po dešti. V sandálech by ti promokly ponožky a byla by ti zima.
Já je ale chci! (řev) Já si mezi tím obouvám své boty.
Podívej, co mám na nohách já? Taky tenisky. Protože je zima.
Ale já chci sandály, tenisky jsou hnusné! Vezme botu a mrskne s ní.
Vezmu tenisky, narvu jí je násilím na nohy (na několik pokusů, protože jednu obuju, druhou si vyzuje), popadám vzteklé dítě do náručí a jdeme.
Taková modelová situace z dnešního rána.
naprosto ti rozumim. Ale budes muset zmenit pristup, protoze dosavadni nefunguje.
Ja bych dala do kabelky ciste ponozky a tenisky a vyrazily bychom tak, jak ona chce. Aby videla, ze nekecas a ze mokre studene nohy nejsou zadne pohodlicko. Po 15min bych se ji zeptala, zda se ted chce obout poradne.
Jako mala jsem byla taky takova. Sice jsem nerikala takove hrozne veci, ale uminena jsem byla az hruza. Kdyz nebylo po mem, tak rev a vztekani. Urazela jsem se kvuli kazde blbiny. Kdyz mi rodice ustupovali, zvykla jsem si na to a vylozene z nich delala blbce. Kdyz mi bylo asi 5, vzala me mamka k pediatricce a zmnnila se o mem vztekani, ze uz nemuze. Doktorka zacala mluvit o psychiatrovi a to jsem zbystrila. Za zadnou cenu jsem tam nechtela, takze od te doby me nalady ustaly a zacala jsem byt hodna. Takze doporucuju necim pohrozit a hlavne neustupovat. Hodne stesti se vzteklinou. ![]()
@reny14 To jste jako fakt schopné po ránu vést tenhle dialog? Já teda po ránu na blbé debaty nemám náladu a moje děti to věděly, tohle by se ně mě ani nepokusily vyzkoušet, protože by rozpoutaly peklo
. Já jsem teda nasadila výchovu, bude to tak, protože to tak chci já a hotovo, nediskutuju. A už vůbec ne po ránu, když není času nazbyt, o tom, jestli se ráčí obout.
@warita píše:
no, to moje mala je na nejake placnuti rezistentni. Jako ja ji uz par krat placla a nebylo to jen tak pro nic za nic. Obcas se snazi neco stahnout ze stolu, co by mohlo byt i nebezpecne. Dobre vi, ze na nektere veci sahat nema, bylo ji to recenu uz 1000× a furt to dela. Tak jsem ji uz par krat mlaskla jednu pres plinu i pres rucicku, ale nikdy tak silne, abych ji udelala modrinu. Snad jednou jsem to krapet prehnala mela ji pak trochu cervenou, jsem se stydela jako pes. V kazdem pripade, jako bych ji neplacla, jede si stale dal svoji lajnu a leze kam nema, otvira skrinky a saha na veci, na ktere sahat nesmi. A dela mi to klidne primo pod nosem, reknu ji durazne „nesahej na to! RIKAM NESAHEJ NA TO!!“ a ona si jeste pospisi, aby to stihla, nez zasahnu. A to jsou pak ty momenty, kdy mi ujizdi nervy, protoze me cilene ignoruje a hlavne, techto situaci mame za den asi milion. Obcas si pripadam, jako zasekla gramofonova deska: Leonko NE, rikam ti NE, nechod tam, nedelej to, nedelej to, nedelej to. Slysis co ti rikam? Leonko! No a pak mi ujedou nervy no a muze se stat, ze dostane jednu pres plinu, protoze nervy mam fakt jenom jedny.Co se tyka amoku, zatim me poskrabala 1× a kousla asi 3× a za to ji bit nechci. Nevim no, stejne me v ten moment moc nevnima.
tak to je jak u nás doma
Na něj sice plácnutí na nějak dobu platí, ale pak začne zkoušet jiné „fígle“ a to je pak u nás doma tak "Peťulo! Nesmíš! NESMÍŠ a on se na mě dívá a pomalu zkouší, aby věděl co se stane, až to udělá
Jak říkám, jsou chytré a mazané ty naše děti! ![]()
@Petistaaa píše:
no ale bít by ses od ní neměla to už je moc ..a dokonce aj bije babičky a dědy to teda né… je to těžko no.. scéna se sandálama- dej jí ty sandály ať ty nohy má mokré- schválně ať pozná, že bude mít mokré nohy a bude ji ozýbat… no proč ne… a když ti poví mami já mám mokré nohy a je mi zima.. tak teď přijde reakce- áá aha- a já sem ti říkala vem si tenisky, že budeš mít mokré nožky a ty si neposlechla atd…
A když pak dítě onemocní, tak to vyžere zakladatelka.
Ještě mě napadá. Zkusilas to jinak? Když bude oponovat, že nechce botasky, tak jí říct - a ty je stejně nechceš, protože si je neumíš obout.
Případně při oblékání hrát, kdo bude rychlejší.
Dá se to aplkovat na většinu situací.
AX2
Já malému na tu jeho „hru“ nepřistupuji.. Taky teďka začalo takové odbodí vzdoru.. Třeba od rána říká, že chce jet na zahradu, tak se obleču, on si hraje, pak dojdu, at se jde teda obléct a on, ne, jak se nechci obléct a jet na zahradu.. Tak říkám, ok, jet tam nemusím.. začnu se vyslíkat a on začně natahovat, ja chci jet na zahradu, dobře, tak se obleč, nechci jet na zahradu, já " srandu si ze mě dělat nebudeš, nechceš jet, nejedem.. Vyslíkám se.. za chvíli dojde a mami, mimi.. Dojde se pomazlit, vždy ho přijmu, nikdy mu neřeknu třeba, byl jsi škaredý, nechci Tě.. A v tu chvíli se hodí do pohody a celý den zlatíčko.. Ale neříkám, že to platí na všechny děti. .On mi nikdy neudělal scénu v obchodě, nebo ani doma, že by sebou hodil o zem, nebo tak..
@Petistaaa píše:
@warita přesně dle mě ji ignorují a ona se snaží najíc uníkovou cestu… zatloukla si kladívko hřebíčkem
Tak u nás úplně důslední nejsme s stejně dělá scény. Podle mě je to povaha. Starší syn - introvert tohle v takové míře nedelal. Mladší se snaží daleko víc prosadit a kde mu to půjde nejlépe? No přece doma…Někdy vysvětlování zabere, ale pokud je hodně umíněný, tak to končí i naplacanim na zadel.
@Zwetta píše:
@svycarka
Aha, takže výchovná metoda ve stylu zlobíš, tak tě nechceme a nemáme tě rádi?![]()
A proč jste s manželem děti chtěli, to jste nevěděli, že děti zlobí a každé má právo na to, si tím obdobím projít..?
To je to samé, jak kdybych měla jiný názor a za to mě mamka neměla ráda…
Tak sorry ale rikat tatinkovi, ze ho zbiju aby ho to bolelo co nejvice je hodne mimo..to neni klasicke zlobeni..dite nesmi za zadnych okolnosti ublizovat rodicum jinak je to patologie..a pevna pravidla, pak se vseobjimaci a vseodpousteci rodice divi ze maji spratka s poruchou chovani, ktere adpiruje na pastak v buberte..
Me jako dite za cele detstvi ani jednou neprastili, ja s nima cvicila poradne, hlavne v puberte, byla jsem schopna rodicum nadavat a byt na ne dost zla. Zpetne bych se serezala jak zito. S rodici mam dobry vztah, ted se o ne jako o duchodce staram, beru je stale jako autoritu v mem zivote a dulezitou soucast me rodiny, jak starnou, prejimam za ne odpovednost. Kazdopadne jejich pasivni vychovu nevnimam jako uplne dobrou (mama s babickou se mnou byli kamaradky, pro me v detstvi bez spetky autority) a tata byl jiz ve vyssim veku a nic moc neresil, nejradeji byl v praci nebo na pivu… ted mam osmimesicni dite, bude vztekloun po me, tak take premyslim, jak spravne zacit s vychovou. Ono je to tezke. Kazdopadne u zakladatelky bych zkusila vybudovat si vic autority, prestat byt jen kamaradkou. Pokud pes zemrel, nemuze byt zmena jejiho chovani spojena s tim? nepotlacuje v sobe smutek nad jeho ztratou? co stene? kocky nebyvaji uplne nadsene z deti a nikdy pro ni nebude kocka takovy partak jako pes
@Anonymní píše:
@ASAndrea Další štěně chceme, ale budeme se na podzim stěhovat a pesana chceme až do domku - je v plánu něco většího na zahraduKdyž si vezmu průběh posledního roku - v červenci definitivně ukonečno kojení (v té době jí byly 3 roky a měsíc), v září nastoupila do školky a já do práce, v lednu umřel pes. Bití a záchvaty vzteku už jsou ale delší záležitost, fakt je taková v podstatě dá se říct od narození s tím, že gradovat to začalo už brzy po druhých narozeninách. Už někdy v roce a půl se mě při přebalování pokoušela kousat a škrábat.
Magda
a jak jsi reagovala na to, ze se te snazila v roce a pul kousat a skrabat? presla jsi to nebo jsi to nejak resila? podle me je v poslednim roce hodne zmen (kojena byla dost dlouho, mozna na skodu…), skolka, prace maminky, zemrel pes… podle me je proste osamela a najednou ma jiny zivot a neumi se s tim vyrovnat
@Martha03 píše:
Nechápu proč. Facka ještě nikdy nikomu neublížila. Mě teda určitě ne a přesto vím že mě mají rodiče rádi a nijak mě to nepoznamelo. Naopak mít fracka co mě mlátí a nadává mi do čarodějnic a ať chcipnu to je spatnej vtip.
Já bych řekla že ano/jak se do lesa volá,tak…
Děti se zkratka nikdy nebijou.
Dneska vis,že Te rodiče mají rádi. Pochybuji,když jsi byla mrnavec,tak ze po uštědřene facce jsi si říkala,že Te mají rádi. Co to tady s vámi je???? Spousta příspěvků,prastit-modra ruka,spratek-zmalovat zadek,rychlá facka přes oblicej-moment překvapení atd.
Proč si vybijite vlastni frustraci na vlastních dětech? Co když ta holcina za své chování nemůže? Když bije celou rodinu,ale nikoho ve školce a nikoho ciziho,bylo by vhodný se zamyslet nad tím, proc a ne ji,dle vašich rad,malovat namodro. Nevidím problém v tom,ze chce sandály. Fajn,je mokro,holínky na nohy,sandály do tašky,vysvitlo slunce,holínky do tašky,sandály na nohy. Prece člověk nemůže neustále „převálcovavat“dite. Jenom proto,že jsem silnější,ze mam vždycky pravdu,že já byla taky bita??? Nemluvím o krizových situacích/jde o život. Pokud k nim dojde rozhodují 100% já. Ale všechno se dá vyřešit bez fyzických a psychických trestu. Za tím si stojim. Bylo to praktikovano na mne,mých dětech a potazmo vnoucatech. Takže ev.připomínky o moderní výchově jsou nesmysl!
@stock No tak začne to sandálama do tašky a za chvíli jí budou nosit celej pokojík, ne? Nedostane je právě proto, že je venku mokro a já jsem rodič od toho, abych jí adekvátně oblíkla a obula. A je mi fakt jedno, jestli něco chce. Není to proto, že jsem silnější, ale proto, že jsem rodič, zodpovědný za dítě a je jedno, že to není krizová situace, protože to dítě to nerozliší a nepochopí, proč jednou může a jindy ne. A když máš ty děti třeba 3, tak si vezmeš krosnu a budeš jim přenášet co si navymýšlejí? A stojím si za tím, že jsou děti, na které nemusíš zvýšit ani hlas a pak jsou děti, které prostě na zadek dostat musí.
@Anonymní píše:
Ve výsledku je to spíš takový úžasný dialog:
Já chci sandály.
Dneska je zima, musíme si vzít tenisky.
Já chci ale sandály! (brek)
Je tam zima a mokro po dešti. V sandálech by ti promokly ponožky a byla by ti zima.
Já je ale chci! (řev) Já si mezi tím obouvám své boty.
Podívej, co mám na nohách já? Taky tenisky. Protože je zima.
Ale já chci sandály, tenisky jsou hnusné! Vezme botu a mrskne s ní.
Vezmu tenisky, narvu jí je násilím na nohy (na několik pokusů, protože jednu obuju, druhou si vyzuje), popadám vzteklé dítě do náručí a jdeme.
Taková modelová situace z dnešního rána.
Ty s ní moc diskutuješ a ona se za každou cenu snaží prosadit svoje
já bych na takovou debatu po ránu neměla ani náladu. Jako kdyby to byl normální rozhovor tak v klidu ale když bych už dopředu věděla že z toho bude jen problém tak bych se s ní vůbec nedohadovala. Prostě si obuješ tenisky a jdeme. Neobuješ se? Fajn, tenisky bych vzala do tašky, jí čapla za ruku a prostě by šla v tom co má zrovna na nohou. Jí evidentně baví se s tebou dohadovat a vždy chtít to co zrovna není možné, jinak si to neumím vysvětlit ![]()
@stock píše:
Já bych řekla že ano/jak se do lesa volá,tak…
Děti se zkratka nikdy nebijou.
Dneska vis,že Te rodiče mají rádi. Pochybuji,když jsi byla mrnavec,tak ze po uštědřene facce jsi si říkala,že Te mají rádi. Co to tady s vámi je???? Spousta příspěvků,prastit-modra ruka,spratek-zmalovat zadek,rychlá facka přes oblicej-moment překvapení atd.
Proč si vybijite vlastni frustraci na vlastních dětech? Co když ta holcina za své chování nemůže? Když bije celou rodinu,ale nikoho ve školce a nikoho ciziho,bylo by vhodný se zamyslet nad tím, proc a ne ji,dle vašich rad,malovat namodro. Nevidím problém v tom,ze chce sandály. Fajn,je mokro,holínky na nohy,sandály do tašky,vysvitlo slunce,holínky do tašky,sandály na nohy. Prece člověk nemůže neustále „převálcovavat“dite. Jenom proto,že jsem silnější,ze mam vždycky pravdu,že já byla taky bita??? Nemluvím o krizových situacích/jde o život. Pokud k nim dojde rozhodují 100% já. Ale všechno se dá vyřešit bez fyzických a psychických trestu. Za tím si stojim. Bylo to praktikovano na mne,mých dětech a potazmo vnoucatech. Takže ev.připomínky o moderní výchově jsou nesmysl!
Ano i tehdy jsem to dokázala pochopit a moc dobre jsem věděla proč se tak stalo a nikdy jsem to rodičům nekladla za vinu. Rozhodně mě nerubali jako v dole. Ale když jsem se dopustila opravdu něčeho zásadního tak jsem dostala. Ano na některé děti to funguje i bez plácnutí, ale na některé ne. Nemůžeš sebe a svou rodinu davat jako příklad všem každý je jiný. Nikdy bych si nevybijela frustraci na svých dětech jsem dospělá, nedělej tady z nás psychopatky co přijdou domu a začnou kolem sebe všechny mlátit. Místo toho odsuzovani přidej tedy zakladatelce radu ty…
Pokud vím tak ji tady téměř všichni radíme, aby si s ní někam zašla a začala to řešit, protože aby se dite samo mlátil dvě hodiny do hlavy do krve není normální období vzdoru.
Já nevím no,ale jestli byla agresivní už jako malinká a takhle se to stupňuje,tak si myslím,že navštěva psychologa fakt není od věci..
Tohle z ní nevymlatíš a takhle metoda ti u takového dítěte bude k neprospěchu…
Jaký má malá režim?Co spolu před den děláte?