Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zakladatelko - myslím že by sis mohla klidně s nějakým psychologem pokecat, on tiu nedá radu, ale nechá tě rozebrat všechno tak, že nakonec s jewho malou pomocí přijdeš na to, co ti chybí a vadí
Mě napadá jen strach ze samoty… děti pryč, manžel někde běhá… jakoby nějaké vyhoření. A opravdu si taky musíte od sebe odpočinout
Na to že jste spolu celý den, máte myslím krásný vztah.
Já jsem teď doma na mateřské s druhým dítětem. Od října chodím na brichádu, ale navečer. Takže si o půl 4 odpoledne předáme dítě, prohodíme pár slov a já jdu do práce
Přijdu kolem 8 večer
. Z legrace říkám, že si chodím odpočinout od dětí a manžela
I když teď je už 4 týden doma (marodí, chjo) takže to opravdu do té práce zdrhám
Jinak máme spokojené manželství ![]()
@Regina Hero píše:
no, něco jako žárlivost, že je někde, kde si to užije bez tebe, nebo nejistota, že tě už nemá tak moc rád, když si každý den vyrazí sám… žárlivost na jeho koníček, protože víš, že s koníčkem se nedá soupeřit… možná necítíš doma nějaké to jiskření, chybí ti nějaké projevy přízně, maličkosti, projevy jeho zájmu o tebe jako ženu… kdy to přišlo? Odkdy to tak vnímáš? Nestalo se předtím něco, co tě znejistilo? Není to od nějaké hádky nebo od nějaké konkrétní situace?
Zakladatelka
No já si taky myslím, že to je nějaká forma žárlivosti. Ale nemůžu si stěžovat, že by mi z jeho strany chyběla pozornost, projevy náklonnosti, to vůbec ne. Já to takhle měla podle mě odvždycky, nic zásadního se nestalo…podle mě to má kořeny někde v původní rodině, v dětství…ale to už je asi vážně na psychologa.
@Tunrida píše:
Podle mě teda máš ideálního chlapa. S dětmi svoje aktivity omezil, což je úplně super, za to má jedničku s hvězdičkou, takových zas tak moc není, a teď se jim začal věnovat, když se nemusí starat o děti a má na to konečně čas. Asi by sis měla najít něco pro sebe, čím se zabavíš. Ale sama píšeš, že ti to pak nakonec vyhovuje, takže spíš si to nějak srovnat v hlavě. Myslím, že tak, jak to máte, je to správně.
Zakladatelka
Přesně tohle říká manžel…děti jsou velké, teď se může naplno věnovat tomu, co ho baví…a já to kazím…Ano, srovnám si to v hlavě, musím. Děkuju moc ![]()
@Honza 12 píše:
Ještě mě napadlo, že možná.. Když ho budeš hodně serynkati, tak se sbalí a zmizne. A už napořád. Sport, jako koníček zůstává napořád, dokuď se člověk může hejbat. Zatímco ženskejch na světě je. Haba kuk.
Zakladatelka…toho se i docela bojím…že ho to může přestat bavit, vím to…proto to řeším…a snad si to nějak v sobě srovnám…děkuju!
Zkus to brát kladně, uvidíš co to s ním udělá, když pro něj budeš mít připravenou sklenici, až se zplavenej vrátí domů. Zeptej se ho jakej měl čas třeba.
A najdi si něco co budeš dělat sama abys neseděla jak na trní a nečekala kdy se konečně vrátí.
@KalamityJohn píše:
Zkus to brát kladně, uvidíš co to s ním udělá, když pro něj budeš mít připravenou sklenici, až se zplavenej vrátí domů. Zeptej se ho jakej měl čas třeba.A najdi si něco co budeš dělat sama abys neseděla jak na trní a nečekala kdy se konečně vrátí.
Zakladatelka
Perfektní rada, děkuju. Vím, že kdybych tohle dokázala, on se vrátil a já bych se s úsměvem a mile zeptala, jaký měl čas, to by omdlel
Asi to vážně zkusím, to bude koukat…ale jestli to dokážu ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj všichni, předem se moc omlouvám za anonym, chodí sem moje rodina a já bych nerada, aby všichni řešili, co mě trápí.
Popíšu, co mě trápí. Mám manžela, oba 45let. Dvě dospělé děti, obě studují mimo město, přes týden jsou pryč. Manžel jse velice hodný, pozorný, doma mi pomáhá a vždy pomáhal. O děti se vždy staral výborně, hodně se jim věnoval. Je veliký sportovec a tady je problém. Skoro každý den je někde za sportem…kolo, běh, běžky, plavání, fotbal…přes léto občas o víkendu závody. Vždy je pryč tak hodinu, max. hodinu a půl. Do hospody nechodí. Pouze sport. A mně to vadí. Chtěla bych, aby byl doma.Ale…pracujeme spolu, jsme spolu od rána v práci, přijdeme společně domů…a on tímto argumentuje. Že přeci když odejde na hodinu, že se nic neděje. Já taky chodím cvičit, běhat…ale tak 3× až 4× týdně, ne každý den. Když byli děti malé, tak se omezoval, nechodil často. Ale teď si to vynahrazuje. Dohadujeme se kvůli tomu, on nechápe, proč mi to vadí…a já to vlastně ani neumím pořádně definovat. Vadí…přitom když odejde, tak mám pocit, že si i odpočinu. Ale nemůžu si pomoct.Moc prosím o nezaujatý názor, zda jsem normální. Byla bych moc ráda i za názory mužů. Moc děkuju!
neni to normalni, abych ti odpovedela. Chodvas se divne, zavidis mu neco? treba podvedome? mela bys jit asi za psychologem, abys treba v 50 nebyla po rozvodu.
Skoro mi to přijde, jako by ti vadilo (třeba i nevědomky), že narozdíl od tebe, on má něco, čemu se může věnovat každý den, zatímco ty, když děti dospěly, sedíš doma „na zadku“.
Já mít odrostrlé děti, tak taky využívám čas k jiným aktivitám, tím spíš, když bych se s partnerem viděla denně od rána do odpoledne v práci…
Navíc on odchází na hodinu, né na celé odpoledne a večer.
Najdi si něco, co by tě také bavilo a pak si můžete večer pokecat, co jste kdo kde dělal ![]()
@Anonymní píše:
Zakladatelka
Moc děkuji za tuto reakci.Taky jsem přemýšlela o tom, že je problém ve mně a že by nebylo od věci ho řešit. Zkusím to tak, jak mi radíš. Ale bojím se, že na tohle sama stačit nebudu.Asi by vážně nebylo od věci vyhledat odborníka. Ale zkusím to, děkuju moc!
Pokud můžu radit, tak pokud o tom psychologovi jen uvažuješ, tak si rovnou nějakého najdi a zkuse se objednat. Čekací doby jsou většinou docela dlouhé. Mezi tím můžeš na své situaci pracovat sama. Když to zvládneš, tak tu schůzku můžeš odvolat. A když ti to samotné nepůjde, tak to můžeš zkusit s odborníkem. Píšu z vlastní zkušenosti, měla jsem taky problém, se kterým jsem si nevěděla rady a dříve nebo později by mě možná stál vztah. Taky jsem dostala spoustu rad ve stylu, tak to prostě nedělej, tak na to nemysli, buď ráda, že je to tak a ne hůř apod. Jenže sama jsem to nezvládla, motala jsem se v kruhu. Byla jsem na pěti sezeních s psycholožkou a zvládla jsem to v sobě vyřešit.
@SlecnaSally píše:
Vadí ti, že není po tvém
Zakladatelka
Tohle mě přesně taky napadlo…ale proč???
@Elenloth píše:
Pokud můžu radit, tak pokud o tom psychologovi jen uvažuješ, tak si rovnou nějakého najdi a zkuse se objednat. Čekací doby jsou většinou docela dlouhé. Mezi tím můžeš na své situaci pracovat sama. Když to zvládneš, tak tu schůzku můžeš odvolat. A když ti to samotné nepůjde, tak to můžeš zkusit s odborníkem. Píšu z vlastní zkušenosti, měla jsem taky problém, se kterým jsem si nevěděla rady a dříve nebo později by mě možná stál vztah. Taky jsem dostala spoustu rad ve stylu, tak to prostě nedělej, tak na to nemysli, buď ráda, že je to tak a ne hůř apod. Jenže sama jsem to nezvládla, motala jsem se v kruhu. Byla jsem na pěti sezeních s psycholožkou a zvládla jsem to v sobě vyřešit.
Zakladatelka
Moc děkuji za radu. Asi to tak udělám…objednám se a mezitím budu zkoušet situaci rozplést sama a uvidím.
Jsem moc ráda, že ti sezení pomohlo!!!
@Anonymní píše:
Zakladatelka
Tohle mě přesně taky napadlo…ale proč???
protože ho potřebuješ mít pod kontrolou?
@Anonymní píše:
Zakladatelka
Tohle mě přesně taky napadlo…ale proč???
Že by ti vadilo, že nejsi pro chlapa v životě to nejdůležitější? On má sport a přes to nejede vlak.
Nebojíš se třeba, že v rámci toho sportu objeví jinou (mladší) a že odejde (když už ho doma „nedrží“ děti)? Že by v tom byla „jen“ klasická žárlivost?
A pokud by šlo o to, že nemáš do čeho píchnout a o koho pečovat, co třeba pes? Budeš se mít o koho starat, budeš s ním chodit ven, třeba na závody/agility a pod. Budeš mít zážitky, nové přátele třeba, atd.