Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@brko píše:
To je zajimave.Mohu se zeptat, hak stary je manzel, jak jeho rodice a v jakem duchu byl vychovavan? Snad te me otazky neurazi, nic za nimi nehledej, jsem pouze zvedava a fascinovana.
můžu se vetřít? a čím jsi fascinovaná?
@Muzz Křestní jméno a vykání mi přijde fajn, z paní a příjmení bych byla v těch dvaceti, pětadvaceti v rozpacích, resp. neměla jsem to ráda. Málo se mi líbilo taky „paní kolegyně“.
Já si myslím, že to má být hlavně vyvážené. Tykání mají nabízet oni, to je jasný, jsou výrazně starší. Je ok si vzájemně vykat a nebo tykat, ale vadí mi, když ti partnerovi rodiče tykají, protože jsi prostě holka jejich chlapečka, tudíž jste prostě vlastně děti, ale ty jim vykáš. A když už vykání, tak aspoň křestní jméno+vy, ale říkat tchýni - paní inženýrko nebo paní Nováková, pohlídala byste Šimonka, to mi přijde idiotský. P. S. Pokud ti to vadí, ať s nima manžel promluví. Já si takhle vydobyla nabídku tykání od tchána, kterej mi, buran, tykal, ale nechal mě mu vykat…a když jsme měli dvě děti a ty mu taky tykaly, a potykal si s mejma rodičema, už to na mě bylo moc.
@Muzz píše:
Já jsem ty slečny vždy první zdravil, ovšem oslovoval jsem je křestním jménem s vykáním. Ony mi na pozdrav odpovídaly, oslovovaly pane plus příjmení. Přišlo mi, že v takovéto asymetrii já respektuji je, jako ženy (první zdravím), ony zas mě (oslovování pane plus příjmení). Nevím sám, jaké je pro dívku nejpříjemnějí oslovování. Dnes jsme od té doby cca 15 let. Dřív se říkalo ještě slečno, což dnes firemní kultury mnohdy zakazují! Takže říkat jí paní plus příjmení? A nebo je jí milejší, když kolega, s kterým se zná, jí říká křestním jménem a vykáním?
Ja osobne jsem v souladu s obema variantami, nevadilo by mi ani jedno osloveni
pani a prijmeni, nebo pani a jmeno, oboje povazuju mezi dvema rovnocennymi kolegy za slusne. Co vim z okoli od kamaradek vrstevnic, preferuji spis osloveni jmenem, nez prijmenim.
S tchánovci si tykám, můj manžel také mým rodičům tyká.
Jednostranné vykání či tykání mi dost vadí a nechápu, že tolik lidí to tak má a navíc jim to ještě vyhovuje.
A oslovovat maminko, tatínku tchánovce, tak z toho se mi úplně ježí chlupy
.
@Meha píše:
S tchánovci si tykám, můj manžel také mým rodičům tyká.
Jednostranné vykání či tykání mi dost vadí a nechápu, že tolik lidí to tak má a navíc jim to ještě vyhovuje.
A oslovovat maminko, tatínku tchánovce, tak z toho se mi úplně ježí chlupy.
Jak uz jsem psala, jednostranne tykani mi nevadi treba v rodine manzela, nebo od starych lidi, co me znaji odmala, chapu, ze uderem me dospelosti se z Ahoj Janicko nestane Dobry den slecno Novotna, ti lidi to nemysli zle, jen je to zvyk. Neni to tak, ze by mi ti vylozene vyhovovalo, spis to jen tak beru a nevadu mi to. S tim oslovovanim maminko a tatinku souhlasim, to bych nemohla, ja mam jen tu svou jednu maminku a sveho jednoho tatinka
Nevim jak to popsat, ale prislo by mi to asi jako zrada
kdyby moje deti rikaly maminko a tatinku jinym lidem, nelibilo by se mi to.
@Želmíra píše:
Jak uz jsem psala, jednostranne tykani mi nevadi treba v rodine manzela, nebo od starych lidi, co me znaji odmala, chapu, ze uderem me dospelosti se z Ahoj Janicko nestane Dobry den slecno Novotna, ti lidi to nemysli zle, jen je to zvyk. Neni to tak, ze by mi ti vylozene vyhovovalo, spis to jen tak beru a nevadu mi to. S tim oslovovanim maminko a tatinku souhlasim, to bych nemohla, ja mam jen tu svou jednu maminku a sveho jednoho tatinkaNevim jak to popsat, ale prislo by mi to asi jako zrada
kdyby moje deti rikaly maminko a tatinku jinym lidem, nelibilo by se mi to.
U těch starších lidí, kteří Tě znají od mala to naprosto chápu a mám to stejně.
Ale to přece nejsou tchánovci, kteří Tě poznali již dospělou.
Každý to má samozřejmě jinak, hodně lidí si spojuje vykání s vyjádřením jakési úcty, já to tak nevidím.
Je spoustu lidí, se kterými si tykám a vážím si jich a naopak, je dost lidí, se kterými si vykám a z mé strany je tam nulový respekt.
A co už vůbec nechápu - u manžela v práci šéf všem tyká a oni mu vykají
.
Tak já tchánovcům vykám oni mě tykají, ale znají mě od 16 let, tak mi těžko budou v pětatřiceti tykat, že?? 'Sranda je, že tchýně je z pěti dětí a já všem těm strejdům a tetám mého muže tykám
jen jí vykám. Manželův děda mi při prvním setkání nabídl tykání, byl to studovaný pán hodně přes 80 a já mu říkala dědo až do smrti, jeho synovi svému tchánovi samo vykám. Taky je oslovuji neurčitě, nedokážu jim říkat svým dnešním příjmením. Takže používám : můžu vás poprosit o čaj?? když chci něco pro děti, tak řeknu dcerce: běž za babičkou a ona ti to dá
Moji rodiče svých tchánovcům vykali a používali oslovení Maminko, tatínku. Když jsme byly jako děti větší, říkali jim dědo a babi.
Můj muž zná mé rodiče stejně dlouho, tedy 20 lel a též jim vyká a oni jemu tykají.
manžel je má často radši než svoje rodiče, ale i přes vykání si pamatuju, jak můj slušný a vychovaný manžel, před lety mojí mamce řekl: A vy už jděte taky do prd****
bylo to dost hustý a můj táta jí řekl: tady to máš, dobře ti tak, dobře ti to řekl, kdyby ses jim do všeho nepletla…Mamka z toho byla na infarkt. Ale i přes tento malý přestupek, pěje na mého muže ódy, že lepší zeťák neexistuje…má svatou trpělivost a fakt je na ně hodnej. ![]()
@Meha píše:
U těch starších lidí, kteří Tě znají od mala to naprosto chápu a mám to stejně.
Ale to přece nejsou tchánovci, kteří Tě poznali již dospělou.
Každý to má samozřejmě jinak, hodně lidí si spojuje vykání s vyjádřením jakési úcty, já to tak nevidím.
Je spoustu lidí, se kterými si tykám a vážím si jich a naopak, je dost lidí, se kterými si vykám a z mé strany je tam nulový respekt.A co už vůbec nechápu - u manžela v práci šéf všem tyká a oni mu vykají.
S tim respektem jsem psala to stejne par prispevku zpet
No a moji tchanovci me poznali jako temer 18letou, v te dobe jsem vubec neresila, kdo mi tyka a kdo vyka, to uvedomeni si rovnocennosti s jinymi dospelymi prislo az pozdeji, hlavne s prichodem deti. Jak rikam, u rodiny a letitych znamych mi to nevadi a neresim to, ale pri seznamovani s novymi lidmi v zivote uz to beru jinak.
@Želmíra píše:
S tim respektem jsem psala to stejne par prispevku zpetNo a moji tchanovci me poznali jako temer 18letou, v te dobe jsem vubec neresila, kdo mi tyka a kdo vyka, to uvedomeni si rovnocennosti s jinymi dospelymi prislo az pozdeji, hlavne s prichodem deti. Jak rikam, u rodiny a letitych znamych mi to nevadi a neresim to, ale pri seznamovani s novymi lidmi v zivote uz to beru jinak.
Aha, jdu si pročíst Tvoje příspěvky
.
Je asi něco jiného, když tě poznají v 18, tam to také jednostranné tykání chápu. Mě tchánovci poznali až po 30ce ![]()
@mojmira tim,ze dnes jeste nekdo vyka rodicum.je otazka, zda je to projev ucty, ci autoritativni vychovy. mozna to neni ani jednim a ani druhym. Mozna i vliv krestanstvi, pokud se tam toto nekdy zachovava?
Moje fascinace je myslena spise v pozitivnim slova smyslu.
Můj dnešní tchán byl kdysi dávno můj šéf (v té práci jsem poznala i svého současného manžela), takže když jsem byla coby partnerka představena, vykání z jeho (a také tchýniny) strany bylo samozřejmé. Vykali mi docela dlouho, po seznámení určitě rok, a já jsem jim tehdy neuměla říct, ať mi tykají. Nevím proč…
Dnes je to tak, že já jim vykám a říkám dědo (on to tak chtěl), ale u tchýně babičkovský ekvivalent nepoužívám. Neříkám jí nijak, vždycky jsem se konkrétnímu oslovení úspěšně vyhnula. ![]()
Manžel mým rodičům vyká, oni mu tykají (i když máti mu zpočátku vykala). Taky je nijak neoslovuje, ale kdyby měl, řekl by „paní/pane XY“.
Oba jsme v oslovování těch druhých rodičů v rozpacích… ![]()
@Meha píše:A co už vůbec nechápu - u manžela v práci šéf všem tyká a oni mu vykají.
Na mém bývalém pracovišti to fungovalo stejně. ![]()
@brko píše:
@mojmira tim,ze dnes jeste nekdo vyka rodicum.je otazka, zda je to projev ucty, ci autoritativni vychovy. mozna to neni ani jednim a ani druhym. Mozna i vliv krestanstvi, pokud se tam toto nekdy zachovava?
Moje fascinace je myslena spise v pozitivnim slova smyslu.
myslím si, že je to spíš zvyk.Moji rodiče svým také vykali, vykala jsem svým prarodičům i tetám a strýcům. Rodičům tedy ne.Moje děti také ne.
@Gilbert píše:
Na mém bývalém pracovišti to fungovalo stejně.
Na mém taky
Pikantnější o to, že šéfovi bylo 40 a podřízené byly většinou ženy. Byla jsem jedna z mála tlam, co mu tykaly zpátky.