Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jo a ještě poznatek. Míru vašeho seběvědomí dokáže srazit ještě níž mladší dítě, které se vyžívá v schovávání a přesouvání věcí. Takže už jsme museli nespočet procházek odložit, protože jsme nenašli boty nebo klíče, které jsem později našla mezi hrnci, zastrčené v kočičím škrabadle, schované v husté kytce, pod ledničkou (to bylo velmi zákeřné), v její posteli (obvykle naopak z postele všechno vyhazuje..včetně prostěradla
) a v koši se špinavým prádlem (tam byli boty naposled a prala jsem až za dva dny…už jsem si připadala jak blázen, že jsme v 1+1 ztratili její boty
)
Jojo vykojená jsem byla taky, a asi mi to i zůstalo. Štědrý den, dělám knedlíčkovou polévku, místo připravených knedlíčků, jsem tam házela ledovou čokoládu(kterou si děti postavily hned vedle talíře).. tak že naše čokoládovo-knedlíčková polévka vítězí každý rok.
Hledám brýle - mam je na očích, hledám sluneční brýle - mám je na hlavě.
Jdu s dcerou ven, dcera i já u vchodových dveří zjistíme, že nemá boty ![]()
Jdu mýt nádobí, místo jaru liji šťávu ![]()
Chodím pravidelně nakupovat bez peněženky - to už je ale spíš demence ![]()
díky všem za zlepšení nálady, se tu fakt řehtám:-))
Já nedávno jela s oběma dcerami k doktorce, při návratu jsem obě strčila do autosedaček, obešla auto, sedla si na místo spolujezdce a čekala. Uvědomila jsem si to, až když se mě starší zeptala, jestli má „žídit“ ![]()
Pekne jsem se nasmala.. ![]()
Mne se povedlo hodit pouzitou plenu do zachodu misto do kose.. a pak jsem si jednou umyla ruky zubnou pastou.. Taky se casto v nedeli vyberu na postu, vyplatit slozenky.. ![]()
Ještě pravidelně klukovi dávám obráceně boty, vždycky ne mě chudák kouká, co mu to provádím. Teď už si je radši začíná chystat sám ![]()
Bez klíčů, tak to už je naprostá klasika. Já zapomínám vypínat zabezpečovačku, když přijdu z procházky domů, takže manžel je v práci pravidelně (pomocí poplašné sms) informován o mém pohybu ![]()
@takymimo píše:díky všem za zlepšení nálady, se tu fakt řehtám:-))
Já nedávno jela s oběma dcerami k doktorce, při návratu jsem obě strčila do autosedaček, obešla auto, sedla si na místo spolujezdce a čekala. Uvědomila jsem si to, až když se mě starší zeptala, jestli má „žídit“
To já dost často zapomínám staršího připoutat
Zpravidla se nejpozději po rozjetí ozve, že jsem mu zapomněla zapnout pásy, tak dostane velkou pochvalu, že si dává pozor na svoji bezpečnost, ale zrovna v tomhle se mi ta demence projevovat nemusí
Na druhou stranu…musí se naučit být hodně brzy samostatný ![]()
Já jsem se včera na Florenci dole v metru rozčilovala, že je rozbitý výtah. Zmáčknu čudlík, dveře se zavřou, dveře se otevřou, nikam nejedem. Takhle ještě asi 5×, měla jsem s sebou všechny děti, batole v kočárku začíná být nervozní, čtyřleťák má protivnou (jeli jsme večer z herny, kde děti lítali jak šílenci), tak se chystám, že teda budu muset batole vyhodit z kočárku a vyvléct ho po schodech nahoru, blahořečím si, že aspoň to mimino mám v šátku - a v tu chvíli blik, cvak, příjem, já celou dobu mačkala číslo patra, ve kterém jsme byli
Tudíž jsem zmáčkla o patro výš a jelo se. Ještě že tak, těch pitomých asi 30 schodů by byl výstup na Himaláj ![]()
Super diskuze.
Souhlasím, s tím, že to postihuje i chlapy. Jednou o víkendu jsme si naplánovali výlet. Ráno teda sbalím věci, naložím do auta kočárek, tašku a jdu pro děti. Malou dám ve vajíčku před dveře a starší mi před barákem hlásí, že má kozí nohy ( obouval tatínek ). Tak mu pomáhám s botama, manžel se mihnul kolem nás, nasedl do auta a… odjel do práce
. Tak jsem s dětma čekala před zamčeným barákem, bez mobilu ( už byl v autě ). No, manžel dojel až do práce, než mu tam řekli, že ho nechtějí.
Jako mit tri deti neni jeste tolik, ale protoze jsem schopna nechat kdekoliv cokoliv, tak kdyz jsem s nima veku, tak je porad pocitam. Pro jistotu. Raz, dva, tri. Raz, dva, tri. Raz, dva, tri…
Pak treba nekoho nevidim (protoze ho mam v naruci
) a zacinam panikarit
![]()
Hahaaaa, byla jsem asi měsíc a půl po porodu a píšu na lísteček vzkaz chlapovi: „Ruby(náš pes)je přebalená.“
Myšleno vyvenčená ![]()
Taky dobrý zásek se mi povedl minulý měsíc. Sedíme na zahradě u našich, mamka šla do baráku pro prádlo na pověšení a mě dojde, že jsem už nějakou chvilku nezaslechla děti (většinou jsou zalezlé u plotu u slepic a výhled na ně mi kazí vrba). Tak se jdu podívat a oni tam nejsou. Začnu panikařit, mrknu do zahradního domečku, prázdno, oběhnu bazén (ač zadělaný, co když se tam dostali) a už úplně vyděšená běžím k baráku, jestli neproběhli nahoru do patra k dědovi. Když v tom mi to dojde…mají neštovice a doma je hlídá tatínek, abych si mohla na chvíli oddechnout a já místo oddechu prodělávám mnohonásobný infarkt
(doma jsem to nepřiznala, to už by se mi smáli hodně
)
@teredes píše:
Jsem manzelovi k veceri dala chleba na plastovem talirku, nakrajeny na kosticky, k tomu plastovou vidlicku…
Vubec automaticky krajim vse, co nandam na talirA jeste ze uz mi mimino samo stoji, uz od narozeni ji oblekam teplacky tak, ze ji je dole navliknu a pak se ji se slovy „postav se“ snazim postavit, abych ji natahla zbytek pres prdelku.
Nejlepší!
![]()
Já teda nekojím, ale hlásím se do klubu, jsem taky jaksi natvrdlá.. Špinavé plenky dávám do lednice (muž se nestačil divit, jak nám lednička krásně „voní“ když přišel z práce), jdu na poštu pro dopis, samozřejmě si udělám hodinovou vycházku, přijdu domu a zjistím, že jsem na tu poštu jaksi zapomněla ačkoliv jsem šla okolo, tuhle jsem si šla udělat pití - no do skleničky jsem si nandala sušenky a spokojeně se vrátila k televizi…
), jde kouřit, jdu okolo, zavřu a zjistím to až když na mě klepe, že bych ho jako mohla pustit domů… 
Jo a taky dost často zavírám muže na balkoně ( opravdu to nedělám schválně