Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vyplatilo se vám odpustit partnerovi?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
7.8.12 10:17
@ceadynka04 píše:
Vyplatilo se vám odpustit partnerovi? (chybu, lež, nevěru)
U mě je to ještě čerstvé, provalilo se na manžela, že lhal a dělal věci mě za zády. Trvalo to asi třičtvrtě roku, nešlo o nevěru.
Rozhodnla jsem se mu dát druhou šanci a zkusit odpustit.
Máte osobní zkušenost nebo někdo ve vašem okolí? Dali jste druhou šanci? Jak to dopadlo? Jak jste na tom teď?Moc děkuji za odpovědi
Ja dala sanci uz nekolikatou, ale necitim se zrovna fajn.
Hlavne ta posledni vec, kterou udelal na me zanechala stopy hodne velke. 
jestli se to vyplati nebo ne, musis posoudit ty sama. Jak se budes citit a jestli mu dokazes i dal duverovat…
A pamatuj, ze nejvetsi problem je to, ze odustit muzes, ale zapomenout ne.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.8.12 10:19
Děkuju všem. Je to typ chlapa, který nezahýbá, tohle bylo jeho první uklouznutí. Je to jinak vzorný táta a manžel, v ničem jiném si nemůžu jinak stěžovat, ale přes tohle se nějak nedokážu přenést. Prostě kdo ho zná by to do něj neřekl. Je to teď bohužel jen můj boj jak se s tím vypořádat. Manžel už se omluvil nesčetněkrát, snaží se, asi víc udělat nemůže. Jde o to, aby se zase někdy neobjevila nějaká navenek „dobrá“ ženská duše, která ho zblbne, když vidím, že se to děje dnes a denně a není to nic neobvyklého.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.8.12 10:20
Jinak nejsem zakladatelka, jen jedna z anonymních přispěvatelek.
- Citovat
- Upravit
7.8.12 10:30
@Anonymní píše:
Ahoj holky, psala jsem sem před časem. Je to už rok co mě manžel podvedl a já se v tom plácám dodnes. Snažila jsem se udělat tlustou čáru, jenže to prostě nejde. Ani tak nemyslím na to, co bylo, spíš mu nedokážu věřit a tím pádem z něj dělám chronického nevěrníka, což on není, ale já jsem bohužel alergická na všechny ženské co se kolem něj mihnou. Je to pro mě začarovaný kruh, z kterého nevím jak ven. V práci pracuje jak s chlapama, tak i se ženskýma. Vím že i kdyby byl obklopený jen chlapama, tak pokud mě bude chtít podvést, tak to udělá.Trápím se a strašně žárlím na všechny ženské, co s nim přijdou do styku. Přitom se manželovi líbím, celých 10 let co jsme spolu mi říká, že jsem krásná, po dvou dětech vypadám pořád stejně. Jenže bohužel je to všechno ve mě, nedokážu mu důvěřovat. Trápím sebe, jeho. Kdybychom neměli děti odešla bych, ale nechci ničit rodinu. Mám rozbít rodinu kvůli jednomu „oblbnutí“ když se s tím stále nemůžu nějak srovnat? Vím že psycholog by mohl pomoct, ale dle mě jen na krátkou dobu. Mám pocit, že už to ve mě prostě zůstane. Jak z toho ven?
popisujes to naprosto presne… je to ve me, nedokazu mu duverovat…
A to si myslim, ze je ten zasadni problem. Ze ikdyz mu odpustis, v sobe si to poneses dal. nebudu ti lhat, uz se toho nezbavis! Psycholog je spravna cesta, mozna i nejaka manzelska poradna, ale (podle svych zkusenosti, taky chodim k psycholozce), moc s tim nepomuze. Bude hledat jine cesty, pomuze ti podivat se na to z jine strany, ale tohle v tobe, ta neduvera a to jak se s tim vyrovnat, to si budes bohuzel muset usporadat sama…
Je velka chyba, ze se v tom placas uz rok, chtelo to resit driv, ted uz je to v tobe hodne „zahnite“, ale nevzdavej to!
co se tyce rodiny, to je taky jen a jen na tobe! Podle me je hloupost udrzovat vztah kvuli detem. Zadne dite neni hloupe a napeti mezi rodici drive co pozdeji pozna a trpi tim, nekdy ho to poznamena na cely zivot. Dulezite je jak se citis ty! pokud neduvera, pochybnosti a podezirani bude pokracovat i po konzultacich s psychologem a manzelove „hodnem chovani“ a ty to nebudes moct vydrzet, odejdi. protoze ti muzu rict, ze delat z muze nevernika a ukazovat mu, ze mu neduverujes… Maloktery chlap tohle dlouho vydrzi. A nakonec to dopadne tak, ze bude v nevere pokracovat nebo dokonce odejde od tebe!
Hodne sily ti preju 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.12 10:34
Ano, odpustila. Za půl roku se to opakovalo znovu. Ale u něj šlo o něvěru. Díky bohu už jsme 2,5 roku od sebe a já začínám žít konečně lepší život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.12 10:35
@Anonymní píše:
Děkuju všem. Je to typ chlapa, který nezahýbá, tohle bylo jeho první uklouznutí. Je to jinak vzorný táta a manžel, v ničem jiném si nemůžu jinak stěžovat, ale přes tohle se nějak nedokážu přenést. Prostě kdo ho zná by to do něj neřekl. Je to teď bohužel jen můj boj jak se s tím vypořádat. Manžel už se omluvil nesčetněkrát, snaží se, asi víc udělat nemůže. Jde o to, aby se zase někdy neobjevila nějaká navenek „dobrá“ ženská duše, která ho zblbne, když vidím, že se to děje dnes a denně a není to nic neobvyklého.
uprimne, manzel ti uz v tomhle stavu a ve fazi, ve ktere po psychicke strance jsi, nepomuze!!! Je hezke, ze se omlouva, ale tim to mozna jeste zhorsuje. Ja vzdycky rikam, ze slovo PROMIN je to nejlacinejsi slovo na svete. Promin dokaze rict kazdy blboun, neni to tezky. ale vysvetlit a pochopit to jak se ted ty citis… To uz jen tak nepujde! Chlap to nepochopi. Nepochopi tvoji neduveru, zklamani, pocit zrady, strach a ponizeni! On vi, ze udelal neco spatne, ze se za to omluvil, ale za chvili uz bude cekat, ze jak to smazl on, tak to udelas i ty! Ale to bohuzel neni tak jednoduche!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.8.12 10:37
@tanik1912 píše:
popisujes to naprosto presne… je to ve me, nedokazu mu duverovat…
A to si myslim, ze je ten zasadni problem. Ze ikdyz mu odpustis, v sobe si to poneses dal. nebudu ti lhat, uz se toho nezbavis! Psycholog je spravna cesta, mozna i nejaka manzelska poradna, ale (podle svych zkusenosti, taky chodim k psycholozce), moc s tim nepomuze. Bude hledat jine cesty, pomuze ti podivat se na to z jine strany, ale tohle v tobe, ta neduvera a to jak se s tim vyrovnat, to si budes bohuzel muset usporadat sama…
Je velka chyba, ze se v tom placas uz rok, chtelo to resit driv, ted uz je to v tobe hodne „zahnite“, ale nevzdavej to!
co se tyce rodiny, to je taky jen a jen na tobe! Podle me je hloupost udrzovat vztah kvuli detem. Zadne dite neni hloupe a napeti mezi rodici drive co pozdeji pozna a trpi tim, nekdy ho to poznamena na cely zivot. Dulezite je jak se citis ty! pokud neduvera, pochybnosti a podezirani bude pokracovat i po konzultacich s psychologem a manzelove „hodnem chovani“ a ty to nebudes moct vydrzet, odejdi. protoze ti muzu rict, ze delat z muze nevernika a ukazovat mu, ze mu neduverujes… Maloktery chlap tohle dlouho vydrzi. A nakonec to dopadne tak, ze bude v nevere pokracovat nebo dokonce odejde od tebe!
Hodne sily ti preju
Zkusím toho psychologa, už se k tomu odhodlávám dlouho, jenže právě protože vím že to pomůže jen na chvíli se tak se do toho nehrnu. Vím, že je ode mě špatné, že z něj pomalu dělám chronického nevěrníka, ale je to tou nedůvěrou. Když někomu nedůvěřuji, tak v něm vidím hlavně to špatné. Holt je to běh na dlouhou trať, třeba potřebuju jen víc času a rok je pořád krátká doba pro mě.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.8.12 10:39
@tanik1912 píše:
uprimne, manzel ti uz v tomhle stavu a ve fazi, ve ktere po psychicke strance jsi, nepomuze!!! Je hezke, ze se omlouva, ale tim to mozna jeste zhorsuje. Ja vzdycky rikam, ze slovo PROMIN je to nejlacinejsi slovo na svete. Promin dokaze rict kazdy blboun, neni to tezky. ale vysvetlit a pochopit to jak se ted ty citis… To uz jen tak nepujde! Chlap to nepochopi. Nepochopi tvoji neduveru, zklamani, pocit zrady, strach a ponizeni! On vi, ze udelal neco spatne, ze se za to omluvil, ale za chvili uz bude cekat, ze jak to smazl on, tak to udelas i ty! Ale to bohuzel neni tak jednoduche!On to právě chápe, jak se cítím, vedli jsme několikahodinové dabety během toho roka několikrát, ve všem mě chápe, jen už vidím, že jaksi už neví co má už říct a udělat, protože vše už bylo řečeno a uděláno, nemluví jen o tom ale i jeho činy mluví za vše.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.8.12 10:40
On to právě chápe, jak se cítím, vedli jsme několikahodinové dabety během toho roka několikrát, ve všem mě chápe, jen už vidím, že jaksi už neví co má už říct a udělat, protože vše už bylo řečeno a uděláno, nemluví jen o tom ale i jeho činy mluví za vše.
- Citovat
- Upravit
7.8.12 10:43
@Anonymní píše:
Zkusím toho psychologa, už se k tomu odhodlávám dlouho, jenže právě protože vím že to pomůže jen na chvíli se tak se do toho nehrnu. Vím, že je ode mě špatné, že z něj pomalu dělám chronického nevěrníka, ale je to tou nedůvěrou. Když někomu nedůvěřuji, tak v něm vidím hlavně to špatné. Holt je to běh na dlouhou trať, třeba potřebuju jen víc času a rok je pořád krátká doba pro mě.
jsou zeny ruzne. nektere zapomenou i odpusti, jine odpusti, ale nezapomneou a jine se tim trapi natolik, ze je to az k zblazneni!!! Treba ja z toho posledni dobou uplne vysiluju (mozna je to i tim tehotenstvi), ale mam pocit, ze se mi tim ten vztah rozpada pod rukama.
Ta neduvera je silena. Ja mu odpustila, uz se snazim se v tom nejak nerypat, nechci aby se k tomu nejak vyjadroval. vedu svuj vnitrni boj, uz vlastne jen sama se sebou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.8.12 10:46
To je mi líto, že se tím trápíš v těhotesntví. Přála bych ti, aby jsi to překonala časem a snad i já se s tím nějak poperu, jen je to fakt těžké.
- Citovat
- Upravit
7.8.12 10:46
@Anonymní píše:
On to právě chápe, jak se cítím, vedli jsme několikahodinové dabety během toho roka několikrát, ve všem mě chápe, jen už vidím, že jaksi už neví co má už říct a udělat, protože vše už bylo řečeno a uděláno, nemluví jen o tom ale i jeho činy mluví za vše.
Tak alespoň že má takový přístup. Pozitivní střípek následků, který bych v tomhle případě také ocenila. Držím pěsti zakladatelko Toho psychologa zkus, teda já osobně bych tady volila psycholožku, určitě ti pomůže alespoň vykročit správným směrem do nového začátku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.12 10:49
@Anonymní píše:
On to právě chápe, jak se cítím, vedli jsme několikahodinové dabety během toho roka několikrát, ve všem mě chápe, jen už vidím, že jaksi už neví co má už říct a udělat, protože vše už bylo řečeno a uděláno, nemluví jen o tom ale i jeho činy mluví za vše.
no prave… uz nevi. neznam tveho muze, samozrejme, ale vetsina chlapu po case prestane chapat! Doufam, ze ten tvuj mezi ne nepatri.
Trd opravdu zalezi jen a jen na tobe jak to vsechno dokazes v sobe zpracovat nebo alespon potlacit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Milenec
7.8.12 12:25
@Kallistó píše:
Zamýšlet se nepotřebuji, rozčilovat se nerozčiluji, tohle "
Ano samečkové mají potřebu rozsévat geny, tudíž by si samičky měly vybírat nejlepšího a nestatnějšího samce a okamžitě vás, milí rozsévači, vyměnit za lepšího, který se mihne kolem, že? A vlastně bychom si mohly takhle vysvětlit ženskou nevěru/nadsázka/
Myslím, že jako „lidi“ jsme trošičku výš, než tohle primitivní chování. Každý má nést odpovědnost za svoje chyby, a to i chlap.
Nechat se oblbnout, pošlapat důvěru někoho, koho milujeme /resp. kdo miluje nás/…tohle je v mých očí hloupost, nebo výpadek. Samozřejmě tím netvrdím, že se to nikomu nemůže stát. Stát se to může s největší pravděpodobností každému.
Jinak se o tom dál nepotřebuji dohadovat, je jasné, že někomu tahle „rozsévačská teorie“ jako vysvětlení stačí /povětšinou to budou muži/. Mě tedy ne. Cítila bych se stejně jako zakladatelka, těžko bych pak už hledala v tom vztahu důvěru…
Netvrdím, že to nenaruší důvěru. Říkám, že v takových chvílích je potřeba k tomu přistoupit racionálně nebo ten vztah hned ukončit. Cokoliv jiného je jen trápení zvířat.
- Citovat
- Upravit
7.8.12 16:36
@Milenec píše:
Netvrdím, že to nenaruší důvěru. Říkám, že v takových chvílích je potřeba k tomu přistoupit racionálně nebo ten vztah hned ukončit. Cokoliv jiného je jen trápení zvířat.
Tak to se snadno říká, ale hůře realizuje. Ženy se s tím v takové situaci těžko smiřují, trvá to dlouho, snaží se bojovat se sklamáním, s ponížením, s nedůvěrou…přesto bojují dál, doufají a smiřují se postupně. Často se rozhodnou tohle všechno podstoupit, ptz i přes všechny ty překážky chtějí mít úplnou a milující rodinu pro svoje děti.
Ano, někdo to vyřeší okamžitě rozchodem, někdo to nedokáže a zkouší, kolik toho vydrží.
Já osobně si myslím, že v tomhle řešení máš pravdu a udělala bych to taky tak…nejspíš bych se okamžitě rozešla, ptz vím, že bych se měsíce/roky trápila. Ale kdyby se to skutečně stalo, bůh ví, jak by to nakonec dopadlo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
