Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já to mám naopak, babička by hlídala jak vzteklá, a já nepotřebuji a tak ji musím odmítat…chtěla by třeba jen na hodinku, dvě, pomazlit a vrátit.
ale zase nechce hlídat na noc, ještě se na to necítí, což bych třeba naopak uvítala… ![]()
Prostě všude je něco, no…
@Anonymní píše:
@Haninac Já vím, že to určitě není povinnost. Já sama si nedovedu představit, že bych nepomohla svýmu dítěti jednou s hlídáním, když vím, jak je to náročné, navíc když se pracuje. Já jsem člověk, který to bere asi jako samozřejmost, že si v rodině mají lidi pomáhat. Jen mě napadají myšlenky, že si takhle ke mě uzavře cestu asi už navždy, protože ji nikdy víc asi nebudu na občasnou pomoc potřebovat jako když jsou malé děti.
Jak to myslíš, že si k tobě uzavře cestu? Jenom proto, že ti nehlídá malý dítě se na ni vykašleš?
![]()
Když jsme byly se sestrou malé, tak jsme jednu babičku měly úžasnou, hlídací, jezdily jsme s ní na výlety, trávily u ní víkendy a prázdniny, v týdnu nás vyzvedávala ze školky, a u druhé si pamatuju, že jsem já spala jen jednou a mladší sestra asi nikdy, tahle babička prostě hlídací nebyla. A to jsme podle maminy byly zlaté děti, kam nás posadila, tam nás našla.
Mojí mamču to dodnes taky mrzí, že druhá babča na nás moc zvědavá nebyla, a přitom je to už pár desítek let, ale trpký pocit v ní zůstal.
Takže naprosto chápu, jak se cítíš. Já bych třeba slovo povinnost ve vztahu k hlídání vnoučátek nepoužila. Člověk si tak nějak říká, že tohle přece nelze ani z jedné strany za povinnost považovat, babička by měla být s vnoučátkem ráda a je to tak nějak automatické, že babičky jsou na hlídání a mazlení. Bohužel ne všechny babičky na to jsou a evidentně Tvoje matka patří mezi ně.
Na druhou stranu je tu spousta diskusních příspěvků, že některé babičky by vnouče odtrhly mámě od prsu, jen aby se k němu dostaly, to je druhý extrém.
Ale mrzelo by mě to stejně jako Tebe.
Mě taky máti nehlídá, nechce se jí, čas má ale nechce ho trávit se svým vnoučetem, nezbývá ti nic jiného než se s tím smířit. Lepší to už nebude, bohužel.
Nebo si najít na inzerát jinou babičku, která pomůže a bude obohacením i pro tvé dítě.
Moji rodicia su asi 700 km, nehlidaju teda vobec, tchyne by hlidala, ale jednak neverim, druhak maju zahuleny byt, tretie moje pravidla nedodrzuju v zasadnych veciach takze za tri roky nam hlidala pol dna pri stahovani ked to fakt inak neslo a myslim ze to bolo naposled..
babicky nie su povinne hlidat, my nie sme povinne davat na hlidani.. vsade mas neco, ale rozhudujuce slovo ma ten od ktoreho sa nieco caka..
a hlavne podnikanie je viac prace a vacsi zrut casu ako zamestnanie ![]()
Zakladateľka: píšeš, že mamka je rozvedená a sama má 3 deti. Nemyslíš, že čaká od života ešte niečo iné ako starosť o deti (svoje, tvoje). To že nie je teraz „hlídací“ neznamená, že nebudú mať s vnúčatami pekný vzťah.
Moji rodičia aj manželova mama sů 400 a 600 km. K mojim rodičom chodí na 2 týždne počas prázdnin. Svokra ju má, len keď sme tam na prázdninách všetci a chceme ísť niekam len dvaja…
Tak můžu napsat stanovisko jako maminka i babička. Já sama jsem měla babičku suprovou, hlídala mě nadstandartně, ale já taková babička nejsem. Mám sama menší dítě, které bylo hyperaktivní(nyní je to lepší)a můžu napsat, že jsem ráda, pokud mám trochu klidu. Dcera s dítětem je ode mě asi 150 km, takže tam je situace jiná. Ale stejně, mám práci se svým dítětem a i pokud by bydlela za rohem, častěji bych ani nehlídala.
Je to na prd.. :-/ Ale jaksi zadnou hlidaci povinnost nema. Ja mam tetu, babicku, mamku a jediny, kdo mi maleho pohlidal, kdyz jsem sla na tridni sraz, byla moje segra, ktera studuje dve skoly, dela stanicni sestru, ma maleho prcka a domacnost…
Takze tak… Mi taky kolikrat pripada, ze cim min toho maji, tim vic si stezuji, ze nestihaji… ![]()
@chatwenna pěkně napsané
a něco na tom bude. Dovi jak to jednou bude vypadat u nás
. Zatím brácha bydlí 60 km od nás tak nám malýho moc nedávají. ja zas říkala, kdyby malý chtěl tak ho tu nechám… ale svagrova ma doma maminku a maminka je maminka, tak ho dává na hlídání hlavně jí, i kdyz tu malej chtel zustat. A mamka pak hlídá cizí děti.
![]()
Naše babička si nás brala - a pomáhala i když jsme byli malý a třeba nemocný a mamka už musela do práce. Jinak s náma byla vždycky doma mamka. Nakonec jsme se kuli našemu - dětem zdraví přestěhovali. A pak jsme tam jezdili normoš na prázdniny a svátky… Od mala mám jednu babičku. A jsem ráda, že ji znám a mám. I dědu
. Myslím, že ten vztah je důležitej, ale musí to fungovat…
Zakladatelko Vaše maminka na hlídání asi nemá náladu, nebo si to neuvědomuje… ale určitě bych se kuli tomu s vlastní mamkou nepřestala bavit. ![]()
@Lisa_Qr píše:
@chatwenna pěkně napsané![]()
a něco na tom bude. Dovi jak to jednou bude vypadat u nás
. Zatím brácha bydlí 60 km od nás tak nám malýho moc nedávají. ja zas říkala, kdyby malý chtěl tak ho tu nechám… ale svagrova ma doma maminku a maminka je maminka, tak ho dává na hlídání hlavně jí, i kdyz tu malej chtel zustat. A mamka pak hlídá cizí děti.
![]()
![]()
Naše babička si nás brala - a pomáhala i když jsme byli malý a třeba nemocný a mamka už musela do práce. Jinak s náma byla vždycky doma mamka. Nakonec jsme se kuli našemu - dětem zdraví přestěhovali. A pak jsme tam jezdili normoš na prázdniny a svátky… Od mala mám jednu babičku. A jsem ráda, že ji znám a mám. I dědu
Zakladatelko Vaše maminka na hlídání asi nemá náladu, nebo si to neuvědomuje… ale určitě bych se kuli tomu s vlastní mamkou nepřestala bavit.. Myslím, že ten vztah je důležitej, ale musí to fungovat…
Nas babicka hlidala jen kdyz „musela“, mama byla nemocna a tak… A moje mamka rika, ze je to moje dite, tak at se staram… Ze ona uz svoje odchovala. Pres tyden ma praci, vlasy, nehty, kosmetiku a o vikendu jezdi za pritelem… Ty moderni babicky stoji za vylizpr*el ![]()
Zakladatelku chápu… Povinnost hlídat babička nemá, ale na druhou stranu spousta věcí v životě není povinnost a děláme je. Od blízkých čekáme, že nám pomůžou. Je to o pomoci v rodině, někomu blízkému. A o tom taky rodina přece je, že si vzájemně pomůže i když se to někomu třeba zrovna nehodí.
Zakladatelko, bohužel, maminka asi hlídat nechce. Je to smůla a věřím, že pro Tebe i velká komplikace. Pro vztah mezi babičkou a vnučkou pak velká škoda.
Víš co já ti na to řeknu. Mám tři děti, miluju je a jsem taková hodně pro rodinu. Miímo to se také věnuju sobě, kamarádkám atd. Hlídací bybhičky nemám, zvládáme to s mužem tak nějak ze dne na den. Sem tam jsou děti u sousedky, ale nic pravidelného. Nestěžuju si na to. A já až jednou budu babička, tak ačkoliv to každého překvapí, já hlídací rozhodně nebudu a proč taky jo, svoje s dětma si užívám teď a pak už budu zase někde jinde. Na vnoučátka se budu těšit, ale nikdo mě k nim nepřiková.
Ber to tak má svuj život, svoje už si odhlídala.
Děkuju za příspěvky. Zvládáme to s manželem, nestěžuju si, to jsem už podotkla. Já osobně nepotřebuju pravidelně hlídací babičku, to nemám a ani po tom neprahnu. Šlo mi asi jen o to, že nevidím nic špatného na tom, aby si třeba jednou týdně vyzvedla dceru ze školky a strávili spolu odpoledne. Možná jsem to chtěla víc kvůli dceři než kvůli sobě. Já právě jsem taková a budu taková, že děti si pořizuju, protože je chci, a když si je pořídím, tak je prostě samozřejmé, že se o ně starám. A já vnímám pomoc babiček jako prostě solidaritu v rodině. Jen prostě se musím naučit s tím, že v každé rodině to funguje jinak.
Jsem hlídací babička, všechna vnoučata u nás začaly spávat kolem jejich jednoho roku(chtěla jsem to).Dnes si říkám, že jsem do hlídání neměla být tak hr. Nejdříve k nám vnoučata jezdily na mou žádost, později, když rodiče si chtěli dáchnout, tak požádali o hlídání. Nakonec jsme hlídali pravidelně, bo dcera začala pracovat na částečný úvazek. Dnes jsem ve stadiu, kdy jsem ráda, že děti jedou domů. Vnoučata miluju, ale péče o ně je čím dál víc náročná. Kupodivu čím jsou starší, tím je to horší. Není dobré to nechat dojít tak daleko, že si naše děti budou myslet, že jsme tady jen proto, abysme hlídali jejich děti. Pro nás život neskončil narozením vnoučat a máme právo svůj čas využít i na své zájmy, ne ho podřídit potřebám dětí. Mám hodně časově náročného koníčka a musel jít k ledu.
Tak manžel už rodiče nemá, takže z jeho strany hlídání nehrozí a moji rodiče chodí do práce a ještě dlouho budou (mamka má 47, taťka 52). Hlídali zatím jen starší dcerku, cca jednou za 2 měsíce si ji berou na víkend od jejich 2,5let, buď k nim domů a nebo na chatu. Kluka ještě nehlídali nikdy, ale prý letos už si ho taky vezmou, ať si zvyká. Každopádně oba najenou hlídat odmítají, vždycky jen jednoho. Myslím to víkendové hlídání. Pokud jsem potřebovala pohlídat během týdne (měla jsem nějaké vyřizování), tak mamka, pokud mohla, tak pohlídala u nás doma. Ale většinou byla v práci, takže jsem si musela zařizovat hlídání jinak. Naštěstí teď už jsou oba ve školce, takže hlídání vyřešené ![]()
Mě jako dítě taky babičky nehlídaly, výjimka byly letní prázdniny, to jsem byla s babičkou na chatě 14 dní, byla už v důchodu, měla jsem jen 1 babičku a 1 dědu a ten byl super, hodně jsme si rozumněli, chodil k nám každý čtrvetk na návštěvu a o prádninách byl taky se mnou často. Na to ráda vzpomínám.