Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@j.a.n.i1 píše:
Taky psal/a, že nechtěli ani v komornějším počtu
Fofrník je on. V aktuálním vztahu má 7 dětí, z toho troje dvojčata
![]()
Sorry, že jsem tě práskla, Fofrníku, znám tě odsud sice jen asi týden, ale vyprávím o tobě na potkání, jsi raritka, no ![]()
@kattie píše:
@Fofrník To bydlíš na zámku někde, ne?Si jen představ, děti, jejich partneři/manželé, jejich dětičky
Nás zdaleka tolik není, ale když se sejdeme - rodiče, a my děti s rodinama, stejně nás je 15
Na zámku ne ale dalo by se to zvládnot.
No pokud by každému z nich zamlouvala početně naše rodina… Tak by byla zahradní párty.
![]()
@Stánina píše:
Fofrník je on. V aktuálním vztahu má 7 dětí, z toho troje dvojčata![]()
![]()
Sorry, že jsem tě práskla, Fofrníku, znám tě odsud sice jen asi týden, ale vyprávím o tobě na potkání, jsi raritka, no
Jsem již pochopil, že budu trošku přečuhovat průměr.
![]()
Jak jsem psala, divadlo si chceme užít. Z představy chůvy nejsem nadšená, nevím úplně, jestli si užiju to, když moje děti bude mít na starost „cizí“ člověk, i když ověřený jinými. Ale my s mužem, jak mi to hlídání máma odmítla naschvál, si to představení prostě just chceme užít. V mé ideální představě by samozřejmě babička řekla: „Jen si to děti hezky užijte, jste tu na děti věčně sami, tak si třeba po divadle zajděte v klidu na večeři.“ Ale reálný scénář bude asi ten, že děti necháme chůvě, pomažeme do divadla a s potleskem se budeme oblékat a hajdy domů.
Já mám s mámou divný vztah - tedy spíš máma ke mně. Velmi chladný, velmi kritický. Jsem nechtěné dítě. Navíc dítě, které se podle mé matky nevyvedlo. Já se snažím veškeré jedy a kopance přehlížet, ačkoli je to velmi psychicky náročné. Můj muž tohle nechápe. Nerozumí tomu, že se matka může takto chovat ke svému dítěti. Já teda taky ne. Chová se ke mně, jako bych brala drogy, živila se prostitucí a děti měla v děcáku.
Přitom jsem vystudovaná, cestovala jsem po světě, máme hezký byt, hezký vztah, dvě děti, oba pracujeme. Možná, že jednou už se to ucho hrnečku utrhne a já ten vztah utnu. Bylo by mi líp. Můj muž se diví, že jsem to neudělala dávno. Ale kdo by bral dětem babičku? Když přijede, na děti je hodná (hodinu, dvě). Pak nazdar a už to schytávám po telefonu, co bylo zase špatně.
Táňa
@j.a.n.i1 - kdyby aspoň tohle fungovalo u nás pravidelně, bylo by to fajn.
Urcite lepsi, než nic. Např moje máma viděla dceru naposledy v červnu. A to ji nabizime, ze ji privezeme k nám i odvezeme, aby za malou aspoň dojela. Nic. Stále vymluvy, atd. Přitom nevím, co doma sama děla tak veleduleziteho, ze se neurve ani jeden víkend. Nemá smysl to zde řešit. Jen je mi to líto vuci dceři. S námi babička pekla, dělala nám dětský zahonky na zahradě, proste uměla skloubit i praci se zábavou pro prcky. Naše současné babci neudelaji ani polovinu toho, co zvládla ta naše, a přitom porad nemají čas. No jo, hlavně ze stihaji všechny ty Růžový zahrady. ![]()
@Stánina píše:
Nechci se mýlit, ale děti mají povinnost se o staré nemohoucí rodiče postarat, je to podobný, jako že rodiče se maj starat o nezletilý děti. V zákonech se moc nevyznám, ale někde jsem to četla. Jen se to málo ví.
Já bych řekla, že je morální povinnost si v rodině pomáhat. Rodina jako taková by měla držet pohromadě a v rámci možností si navzájem pomoci.
No a další věc je, že ani tchýně ani tchán nejsou moji rodiče, takže vůči nim já žádnou povinnost nemám. A zatím je to tak, že pokud tchýně něco potřebuje, tak to chce ideálně hned, ale pokud my, tak jsou tu jen výmluvy. Prostě tu vidím ten rozdíl už i ve vztahu manžela, co se týče pomoci prarodičům. Prostě naši jeho přijali, mě jeho rodiče ne. Naši v rámci svých možností pomůžou, jeho rodiče řeší jen sebe…
Člověk tu kolikrát našel příběhy, kdy se někteří rodiče vztekali, že jim prarodiče nechtějí hlídat 3× do týdne několik hodin v kuse a chtěli si z nich dělat jakousi školku. Znám i lidi (kolegy v práci), co se opravdu nechají takto zneužívat (právě kvůli té morální povinnosti). Moje kolegyně každý den vozila vnoučka do školky, po školce ho brala každý den domů a byla s ním až do večera, kdy si pro něj přišla její dcera (přitom otec toho dítěte byl dávno doma). Cestou jim kolegyně ještě nakupovala (dcera jí přes den volala a naporoučela si, občas přihodila cestu na poštu). Kolegyně ještě sama chodila ještě do práce (byla před důchodem) a sama mi říkala, že toho hlídání má plný brejle. No a pak tu máme absolutní nehlídače. Nepohlídají ani chvilku, ani poprosit se nedají, důvod odmítnout nemají. Objektivní. Subjektivní ano - nechtějí a basta. ![]()
@Anonymní píše: Člověk tu kolikrát našel příběhy, kdy se někteří rodiče vztekali, že jim prarodiče nechtějí hlídat 3× do týdne několik hodin v kuse a chtěli si z nich dělat jakousi školku. Znám i lidi (kolegy v práci), co se opravdu nechají takto zneužívat (právě kvůli té morální povinnosti). Moje kolegyně každý den vozila vnoučka do školky, po školce ho brala každý den domů a byla s ním až do večera, kdy si pro něj přišla její dcera (přitom otec toho dítěte byl dávno doma). Cestou jim kolegyně ještě nakupovala (dcera jí přes den volala a naporoučela si, občas přihodila cestu na poštu). Kolegyně ještě sama chodila ještě do práce (byla před důchodem) a sama mi říkala, že toho hlídání má plný brejle. No a pak tu máme absolutní nehlídače. Nepohlídají ani chvilku, ani poprosit se nedají, důvod odmítnout nemají. Objektivní. Subjektivní ano - nechtějí a basta.
Každej extrém je naprd.
@Fofrník píše:
No dneska bych to i pochopil (že by tu mou smečku nezvládla) ale ono to nebylo jiné ani dříve (v komornějším počtu).
Kolik mas deti a jakeho veku, jestli se mohu zeptat
@Fofrník píše:
Jsem již pochopil, že budu trošku přečuhovat průměr.![]()
Fofrňo ty přečuhuješ i nadprůměr. ![]()
@Bohulinka no moc v to nedoufám, ale napadlo mě jestli náhodou tady někdo nemá právě zkušenost se změnou názoru ![]()
jako babičkám nebo příbuzným jsem bez problémů ochotná mimi svěřit i tak maličké, ale cizím lidem se právě hrozně bojím
jenže jak to jinak vyřešit když by nám ty peníze hodně pomohli. A navíc, pokud ty brigády budu odmítat tak časem mi je přestanou i nabízet :/
Samozřejmě, že když bude mít přítel volno prcka pohlídá, to je stejně nejlepší. Ale nemůže si kvůli tomu cíleně brát volno ![]()
Ale bohužel jsi mi akorát potvrdila, co jsem si myslela o tom hlídání :/
moc děkuji za odpověď ![]()
@Anonymní píše:
Já bych řekla, že je morální povinnost si v rodině pomáhat. Rodina jako taková by měla držet pohromadě a v rámci možností si navzájem pomoci.
No a další věc je, že ani tchýně ani tchán nejsou moji rodiče, takže vůči nim já žádnou povinnost nemám. A zatím je to tak, že pokud tchýně něco potřebuje, tak to chce ideálně hned, ale pokud my, tak jsou tu jen výmluvy. Prostě tu vidím ten rozdíl už i ve vztahu manžela, co se týče pomoci prarodičům. Prostě naši jeho přijali, mě jeho rodiče ne. Naši v rámci svých možností pomůžou, jeho rodiče řeší jen sebe…
To take znam - mi rodice reknou „volej ve dne v noci, vzdy ti pomuzeme“. jak uz jsem psala, kdyz jsem byla v sestinedeli, tchyne se ani jednou nezeptala, jestli neco nepotrebuju. A ted si vsude mozne stezuje, je jsem k ni chladna a nekdy az drza. Jo, uz ji mam hodne v pazi a obcas mi neco ujede, hlavne jak neustale vzdycha, kolik toho nema. Starat se o ni jednou rozhodne nebudu, muz je jedinacek, tak nevim nevim, snad ma nasetreno na pekny domov duchodcu ![]()
To kdyz uděláme my, tak prijedeme do nevytopenyho baráku, kde není skyva chleba.
Bud si jídlo dovezeme, nebo na místě uvarime. Není totiž čas ani na návštěvy.
No, jak říkám - v tomhle máma po babí nezdedila vůbec nic.
Nemyslím si, že hlídání ratolestí je povinnost prarodičů. Sama sem s doma s dvouletou dcerkou. Muž chodí z práce v době, kdy už malá spí a babičky má 150 km daleko. I když jsme u nich, tak jim nevnucuji, aby si malou vzali. Sami mají odhlídano víc než dost pokud se na to necítí, tak jim nic cpát nebudu. To že budeme mít děti bylo naše rozhodnutí. Jinak dcerku milují, ale prostě se necítí na to, aby s ní byli sami, což plně respektuji. Vlastně by mě ani nenapadlo, že by ji o něco ochuzovali. A to nebudu lhát, že bych hlídání brala všemi deseti.