Porodnice Mělník

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem 14.4.2016.

Ubytování - ležela jsem na nadstandardu a tam se mnou byl celou dobu i manžel. Což bylo super, protože jsem mela problémy s tlakem a nesměla sem po porodu opustit postel bez doprovodu sestřičky, takže se manžel staral o malou a ta mohla byt tím pádem celou dobu s námi.

Strava - no nemocniční klasika, jedla sem i horší. Snídaně a večeře byly na studeno a porce byly jak pro koně. Obědy jak kdy, někdy dobrý, někdy horší. Co mi ale překvapivě moc chutnalo, byl jejich čaj. 

Personál - všechny dámy z oddělení šestinedělí byly moc příjemné a málokdy bez úsměvu, stejně tak personál z neonatologie.

Porod - i když nebyl úplně podle mých představ, byla jsem spokojena, ale podrobněji bych to chtěla popsat samostatně v deníčku. Veškeré zákroky se mnou personál konzultoval a vysvětloval, k čemu jsou potřebné.

Porodní sály - jsou nové a dobře zařízené s vlastni sociálkou, příjemné prostředí. Celkově je porodnice pěkně a podle mě i moderně zařízena.

Celkově jsem byla s Mělnickou porodnicí moc spokojená a vše pozitivní, co jsem o této porodnici slyšela, se potvrdilo. Vím, jaké tam byly čachry s doktory, ale ostatní personál je pořád ten stejný, suprový. Jediné, co bych vytkla, je nemožnost porodu do vody, který by se mi asi líbil nejvíce.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Dobře se seznámit s personálem a zjistit, zda vaše představy o porodu nejsou pro ně běžné. Já ani nesepisovala porodní plán, protože všechno, co jsem chtěla, dělají. 

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Určitě porodnické vložky a síťové kalhotky, dostatek ručníku a oblečení pro budoucí maminku. Základní potřeby pro mimi dostanete a vyjdete s nimi cca první dva dny, pak jsou potřeba vlastní plyny a věci na přebalování. Oblečení dostanou mimča od porodnice. Takže pak stačí jen přivézt to, v čem pojede mimi domů.

Celkové hodnocení porodnice:

Porodnici mohu jen doporučit. Všichni jsou velmi milí, ochotni a rádi pořadí.

Porodnice je rodinného typu, pokoje jsou po dvou plus je možné zařídit nadstandard (jedno lůžko plus postel pro doprovod). Porodní sál je úplně nový, útulný. Oproti Neratovicím (kde jsem byla původně registrována, ale byl stop stav), je na oddělení naprostý klid a pohoda.

Jediné mínus bych dala za stravu, ale ta je dána asi dietou… Za sebe dávám 100 %.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Potřebné doklady, občanský průkaz atd. Vložky, oblečení na sebe, na miminko není potřeba (půjčí vlastní).

Celkové hodnocení porodnice:

V Mělníku jsem sice nerodila, ale převezli nám sem dvojčátka 14 dní po porodu (V UL) na neonatologii, abych mohla konečně být s nimi,protože v ul nebylo pro mě místo. Máme to z ruky cca 60 km, ale jiná šance nebyla. Po 10 dnech jsme doma, pustili nás v 37+1 a nelituji toho.

Je tam perfektní přístup sestřiček a všechno vysvětlí. Holčičky byly hned 2 den bez sondy a 6. den mi je dali na pokoj. Co se týče gynekologie, to bohužel nevím, jen že tam jsou buď Ukrajinky nebo Rusky. Jen byl ze začátku problém, když mi došly prášky na žíly, aby je sehnali… Neustále mi tvrdili, že je mám mít sebou z domova, já měla ale jen na 5 dní. Nevěděla jsem, že dvojčátka budou překládat do horoucích pekel a v UL s tím problém neměli. Nakonec se vše vyřešilo.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Plenky, jídlo. Některý den se to fakt nedalo, chtělo by to výměnu kuchaře.

Celkové hodnocení porodnice:

Je moc hezké číst pozitivní ohlasy na porodinci Mělník. Pokusila jsem se tam podívat a zvažovala jsem porod v této porodnici. Ale bohužel, pokud by tam chtěl někdo rodit teď, nikoho z personálu o kterém je v předchozích zkušenostech a reakcích řeč tam nenajde. Všichni jsou pryč. V současné době naprostý nedostatek lékařů, obrovské procento císařských řezů… Gynekologie a převážná část provozu ambulancí zavřená už od prosince.
Všechno jinak a škoda jedné fungující porodnice.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Hledejte jinde.

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem CS 2.2.2016. Příjem byl velmi rychlý, CS byl akutní kvůli špatným průtokům a monitoru. Během hodiny bylo „odrozeno“, poté jsem byla převezena na JIP a malý do inkubátoru.

Co oceňuji, že mi malého alespoň na malou chvilku přinesli na porodní sál, ale poté jsem prcka viděla až za 2 dny (ani jednou mi ho na JIP nepřivezli). Rodili mě Dragounovi, vše probíhalo dobře, poporodní péče byla na jedničku, co se týče péče o malého na JIP byla také bravurní. Za mě doporučuji..

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Kojicí noční košile, hygienické potřeby, vlastní jídlo - alespoň nějaké ovoce, zelenina.

Celkové hodnocení porodnice:

Ačkoli jsem z Prahy, tuto porodnici jsem si vybrala hlavně proto, že mojí prioritou bylo naprosté soukromí a intimita. Využila jsem možnosti zaplatit si balíček „Komfort“, a i když mě tak (spolu s platbou za nadstandardní pokoj) vyšel mělnický porod skoro na deset tisíc, vůbec nelituji. Prožila jsem tam snad nejšťastnější chvíle svého života.

V rámci balíčku jsem měla předem domluvenou PA z této porodnice, se kterou jsem se měla možnost potkat vždy během poradny a která také měla být u mého porodu. Probraly jsme spolu detailně porodní plán, vyplnili všechny dokumenty, pokaždé mi natočila monitor a popovídali jsme… takže jsem se tam po těch dvou týdnech cítila příjemně a skoro „jako doma“. Předem jsem věděla o tom, že tato PA má přímo v mém termínu dovolenou v zahraničí, takže jsem se seznámila s její zástupkyní (na kterou můj porod nakonec také připadl).

Příjem byl v noci po té, co mi praskla voda. Velmi milá sestřička mi na moje upozornění, že mi stále odtéká voda a tudíž jim asi promáčím lehátko, s úsměvem odpověděla, že od této chvíle se o takové věci nemám starat, protože teď tu jde jen o to, abych se JÁ cítila dobře. Měla jsem pozitivního streptokoka, proto jsme celou noc čekali, zda se porod rozeběhne a když se nic nestalo, ráno začali vyvolávat.

MUDr. Šenkýřová mi dala první tabletu v sedm ráno, druhou zavedla MUDr. Janušová v deset dopoledne. Kontrakce po druhé tabletě zesílely, ale nic co bych v pohodě neprodýchala. Celou dobu jsem byla na pokoji - sama, v klidu, ulevovala jsem si, jak jsem potřebovala. PA doporučila, poradila, ale nic mi nenutila.

Ve 12 hod. jsme šly s PA na sál. Jak jsem si přála, měla jsem své soukromí, jen vždy přišla - tu dát klystýr, tu podat antibiotika, jinak klídek. V jednu hodinu mi řekla, že se podívá jak to vypadá a prý už je vše krásně připraveno a můžu „zkusit“ zatlačit. „Zkusila“ jsem to tedy tak, že mi nadšeně řekla, že už vidí vlásky a honem volala doktorku. Ta přiběhla a ve 13,20 byl můj krásný zdravý chlapeček na světe.

Bohužel se skoro hodinu čekalo na placentu a protože neodešla, dohodli jsme se, že mě na chviličku uspí a placentu rukou odstraní. V ten moment se to všechno pokazilo, protože jsem ze sliznice silně krvácela a přišla jsem při tom zákroku o litr krve. Následovalo tedy nepříjemné probuzení na JIP, kde to měla na povel další dobrá duše - lékařka, jejíž jméno bohužel neznám (poznávací znamení je, že nosí na hlavě šátek „na piráta“.)

Druhý den jsem je uprosila a pustili mě na normální pokoj. Chlapečka mi ale na krmení na JIP pravidelně nosili. Možná kvůli silnému krvácení, nevím, nebyla děloha dobře dočištěná a po placentě tam něco zůstalo. Musela jsem tedy na revizi dělohy.

Operační sál je oproti těm útulným porodním pokojíčkům hotový masokombinát, ale na druhou stranu, personál slušný.

S personálem jak na JIP (úžasné „baby“, i jsme pokecaly , tak v porodnici jsem byla spokojená, ale pokud jde o dětské lékařky a sestry, tam je to trochu o štěstí, na koho zrovna narazíte, když něco potřebujete.. Tady nemocnice své rezervy určitě má.

Celkově jsem byla s touto nemocnicí spokojená. Dokonce ani ta strava nebyla vůbec špatná, srovnám-li s pražskou Bulovkou… Pokud ještě někdy bude nějaké příště, půjdu ráda zase na Mělník. Myslím, že velké uznání patří zejména vrchní sestře Lence Cimlerové, která se porodnici opravdu velmi věnuje.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Nebát se a věřit si, že to zvládnete.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Poporodních vložek není nikdy dost. Protože mi celou noc odtékala plodová voda a porod se nerozeběhl, vyplácala jsem je všechny právě na tu plodovku…

Celkové hodnocení porodnice:

Jsem z Odolene Vody. Když jsem se rozhodovala kam do porodnice mezi Neratovicemi, Prahou a Mělníkem, vybrala jsem si Mělník a byla to pro mě asi ta nejlepší volba. Registrace proběhla v 36. týdnu a vyplnila jsem zde všechny papíry. Při příjmu po prasknutí plodové vody, jsem se žádnými papíry už nemusela zabývat.

Porod přišel skoro po 24 hodinách, kdy musím vyzdvihnout mladou MUDr. Ettlerovou a starší por. as. Kubáčovou. Byly prostě super a porod mi hodně ulehčily. Jediným negativem byla vysoká cena za nadstandart, ale na drouhou stranu jsem měla hodně klidu a návštěvy mohli přijít kdykoli.

Celý personál porodnice byl naprosto skvělý a až se příště budu rozhodovat kam do porodnice, Mělník bude jasná volba.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Vzít si hodně poporodních vložek a síťové kalhotky.

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem v Mělnické porodnici 23.9.2015 - z důvodu polohy dítěte to bylo plánovaně císařským řezem. Jsem sice z Prahy, ale pražská pitomá politika registrací už ve třetím měsíci mi jaksi vzala vítr z plachet, takže jsem si musela vyhlídnout porodnici mimo Prahu. Do Mělníka je to jak autem, tak MHD kolem hodiny cesty, což je pohoda, pokud nejde o akutní porod. V tomhle ohledu jsem měla kliku. A - krátce řečeno - Mělník byl skvělá volba.

Od první chvíle, co jsem začala s porodnicí komunikovat, bylo vše super. Zavolala jsem do registrační kanceláře a tam mi sestra všechno velmi srozumitelně vysvětlila, pak při první prohlídce to bylo zrovna tak, jak doktorka, tak sestra byly milé a ochotné. Doktorka mi sdělila, že moje dítě je špatně otočené (věděla jsem) a že není moc pravděpodobné, že by se otočilo. Vysvětlila mi, že by teoreticky bylo možné rodit i přirozeně, kdybych chtěla, a že se mám do příští kontroly rozhodnout. Vyzvala mě, abych se ptala, jestli čemukoli nerozumím.

Na příští kontrole jsme se tedy dohodly na císaři a pak už to šlo ráz na ráz, týden na to jsem nastupovala. Nástup den předem, během toho dne jsem ležela na pokoji, četla si a spala (doporučuju spát, co to dá) a průběžně za mnou chodili doktoři a sestry, podávali mi informace, ptali se, nosili důležité papíry, odváděli na vyšetření apod. VŽDYCKY, když tam někdo přišel, napřed se představil, podal ruku, vysvětlil, kdo je a co po mě teď chce. To bylo pro mě jako zjevení, to ze špitálů neznám. Všichni mě vyzývali, ať se ptám a ujišťovali se, že opravdu všemu rozumím.

Co se týká „porodu“ samotného, nemůžu si stěžovat, samozřejmě je to docela divný zážitek, ale cítila jsem se v bezpečí, v rukou profesionálů, strach jsem neměla. A zejména sálové sestry byly fakt báječné, milé, živé, nápomocné, veselé. Za půl hodiny bylo hotovo. Skvělé bylo, že mohl být manžel u toho, i když šlo o SC. Čekal připravený ve vedlejší místnosti, když začali tahat dítě ven, přivolali ho a on tak mohl být při tom a nevidět nic nežádoucího. Dítě odnesli, provedli nejnutnější a pak mi ho přinesli na chvíli na sál, přiložili, a chvíli nás nechali všechny tři pohromadě, pak dítě zase odnesli a zatímco ve mě se ještě hrabali a zašívali, ve vedlejší místnosti dostal manžel dítě skin-to-skin. Když jsem byla zašitá, převezli mě taky vedle a ještě nás chvíli takhle nechali. No a potom mě hodili na JIPku a tam mi dítě pravidelně přinášeli.

Absolutně nejhorší zážitek bylo první vstávání po 24 hodinách a při té příležitosti sprcha. Jak byly všechny ostatní sestry milé, na tohle jsem vychytala zřejmě tu jedinou z gyn. oddělení, která byla taková strohá. Ale zase - ne, že by byla přímo nepříjemná, spíš to byl prostě ostrý kontrast s těmi ostatními. Nějak nechtěla chápat, že je normální brečet bolestí a že nemá smysl mi říkat, že pláčem si nepomůžu (tím mě vysloveně popudila, ale což, to je fakt jenom detail).

Šestinedělí - pohoda. Standardní pokoje jsou po dvou, což je absolutně v pohodě, navíc jsem až na první noc byla v tom pokoji sama. Dítě v postýlce hned u postele, přebalovací pult a umyvadlo v pokoji… Záchod se sprchou společný pro dva takové pokoje, takže taky poměrně soukromí a hlavně blízko. Žádné zbytečné chození po chodbách. Sestry - jak dětské, tak ty „moje“, byly všechny zlaté, vždycky poradily, ukázaly, pomohly, když bylo třeba, dalo se jim tam dítě na chvíli odložit a v klidu se osprchovat… Návštěvy standardně probíhaly na pokoji, přičemž se dala využít i návštěvní místnost, abychom se se „spolubydlící“ nerušily. Milý bonus lednička v pokoji, takže si klidně vemte s sebou jogurty. 

Jídlo bylo - prostě nemocniční jídlo. Co k tomu víc říkat, kvůli rozdílným dietám prostě neslané, nemastné, skoro nekořeněné… Ale sníst to šlo, žádný blivajzy to zase nebyly.

Celkově musím říct, že se mi v téhle porodnici líbilo. Přístup všeho personálu mi přišel úžasný, něco, co by mělo být běžné, ale bůhvíproč není. Nemít to tak z ruky, příště bych tam šla klidně zas.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Dostanete seznam věcí, co si máte zabalit, ale když je to poprvé, tak ten seznam moc nedává smysl. Takže je opravdu potřeba: noční košilka - ne tričko a legíny nebo pyžamo. Je potřeba, aby nic netlačilo na břiše a aby se k oblékání člověk nemusel ohýbat. A aby se snadno vyndavala prsa na kojení. Poporodní vložky, velký pytel nebo dva. Zvlášť v prvních dnech budete měnit furt. Elastické poporodní síťové kalhotky - zvlášť v případě císařského řezu naprostá nutnost! (zase to tlačení na břiše). Několik ručníků. Počítejte, že budete po porodu krvácet a ručník tak můžete vyřadit i po prvním použití… Toaletní papír. Notoricky chyběl (a mě se osvědčily místo něj vlhčené ubrousky). Pantofle. Takové, ve kterých nebudete zakopávat, nepadají, mokré nekloužou atd. Lahev vody. Pak je možno dotáčet, na chodbě je nádoba s čistou vodou (a nebo z kohoutku), každopádně se lahev hodí jako nádoba, abyste nemusely furt chodit pro pití. Kratochvíle - třeba knížka, časopisy, samozřejmě mobil a nabíječku jako pojítko se světem. Všechny věci pro dítě vám dají nebo půjčí, jen malý balík plen si vezměte a oblečení, ve kterém pak dítě odvezete domů. Oblečení pro sebe při návratu - nejlépe těhotenské nebo jiné volné. Počítejte s tím, že furt budete mít břicho a v případě SC taky v břiše pořádnou díru, která nesnese tlačení zipu džínů. A samozřejmě ty kojící podprsenky a vložky do nich.

Celkové hodnocení porodnice:

V roce 1987 jsem zde rodila své druhé dítko a chci jen říci, že i když to bylo za totalitního režimu a porodnice nebyla vybavená jako dnes, přesto musím říci, že to není dobou, ale lidmi, kteří tuto práci vykonávají.

Dnes už již má 28letá dcera rodila též na Mělnice své druhé dítko a já jako matka jsem byla krajně nespokojená s péči o svého vnoučka. Jak jsem četla na jejich stránkách, jak je o miminka a matky postaráno, tak to vůbec není pravda. Rozdíly mezi nadstandardem a standardem je dost veliká a nechápu proč. Je to vše o penězích? Může za to to malé, že jeho rodiče nejsou movití? Každé mimčo má nárok, aby se mu sestry věnovaly. Obzvlášť, když maminky nemají mléko. Proč je týrají hladem, od čeho jsou příkrmy? Za mne sice nebyl komfort, ale byly příkrmy a děti byly klidné a maminky též.

Má dcera je trpělivá a nechtěla sestru rozčilovat, neboť ji řekla, že na přikrm nemá ještě nárok, tak kde to jsme? Proto to tu píši, aby se maminy nebály říci si o přikrm, neboť se tam najdou i hodné sestřičky, které pomůžou. Sama mám zkušenost, když jsem tam rodila. S personálem to bylo to samé. Také se tam střídaly hodné i ty nepříjemné.

Jinak co se týče porodu, dcera byla celkem spokojená. Není to špatná porodnice, jen někteří lidé by se měli nad sebou zamyslet a nebo tuto práci nevykonávat.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Klid.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Vložky, pití, žiletky.

Celkové hodnocení porodnice:

Po výběru porodnice Neratovice, která měla, když mě praskla ve 23h voda, plno, jsme jeli z Pha do Mělníka. Chtěla jsem trochu alternativnější a klidnější porodnici. Přijeli jsme s partnerem v 1h ráno s kontrakcemi po 3 min. Sólo pokoj neměli. Šla jsem na pokoj, kde měli přivézt maminku po porodu. Přítel tam se mnou byl asi 1h a pak ho poslali domů. Já silné kontrakce a křížové bolesti, zimnice. Bylo mi sděleno, že jsem málo otevřena a budu rodit asi až někdy v poledne. Nikdo se mnou nic nedělal, jen jsem dostala injekce proti bolesti, které jsem nechtěla ,ale bylo to vzhledem k neblížícímu porodu doporučeno.

Žádné dýchání se mnou moc neřešili. Chodila jsem jen přes noc na monitor a kontroly. Mamince po porodu jsem tam asi udělala velmi příjemnou noc. V 8 h ráno na mě koukla primářka. Měla jsem prý nějaké velké břicho. V 10h jsem šla na sál, měla jsem po celou dobu k dispozici míč a na sále po klystýru i sprchu. Bohužel nic neulevovalo, vysílení a bolesti byly už strašné. Chtělo se mi zvracet.

Navíc z okolních sálu už jsem slyšela maminky a miminka, a to mě asi dodělalo, že já stále nic. Přítel tam byl se mnou asi od 10h na sále. Ale stejně jsme ani vysílením nemohla mluvit a každý jeho dotek byl jak 10 kg cihel. Musela jsem chodit, když jsem si lehla hned se mi chtělo zvracet, byla jsem jak zombie. Stále pouze monitor a kontrola otevření pořád jen na 5 cm. Začala jsem brečet a už jsem to vzdala, byla jsem totálně k.o. Doporučili mi oxytocin, který jsem nechtěla, ale kapačku mi dali.

Kolem 12h se rozhodl císař. Po doporučení jsem dostala jen částečně umrtvení a malá se narodila 1.11.2014 ve 12:47h. Primářka byla příjemná (po celou dobu, co jsem s ní byla v kontaktu), jinak sestry neutrální. Anestezioložka příjemná. Po zašití mi dali malou na chvilku na hruď a já putovala na JIP. Dceru jsem viděla až večer, ale stejně jsem byla k.o. Druhý den mi dali na JIP odsávačku. Tak jsem to chvilku zkoušela. První pokus o kojení asi 2 dny po porodu se sestrami. Příšerná bolest, malá řvala, já šok z toho, že to tak bolí. Několik poloh ale snaha marná.

Nastoupila odsávačka, kloboučky, příkrmy. Malá jedla až 2 dny po porodu, kdy strašně plakala a já dostala vynadáno, že jsem si nebyla pro příkrm. Nějak sem si mylně myslela, že když se mi nerozjelo kojení, že miminka dokrmují. Mléko pár mililitrů z odsávačky poctivě každé 3h. Tlak od sester na kojení enormní. Byla jsem totálně rozhozená. V porodnici jsem byla 6 dní, malá zhubla a nepřibírala. Jen jsem tam brečela. Chodila jsem jsem pořád na vázání před a po krmení a byla jsem z toho rozhozená.

Pak mi vzali dceru, ať si trochu odpočinu, ale stejně jsem neusnula, tak jsem si pro ní přišla a řekla setře, že místo toho, abych se radovala z miminka, byla jsem čím dál tím víc v háji. Sestra mi na to odpověděla, že mi přece dceru nebere. Připadalo mi, že čím víc mi kojení nešlo, tím na mě víc nasazovali některé sestry. Jak se střídaly na službě, tak poprvé byly v pohodě, pak už bylo vidět, že už není tolik čas. Jinak koupání ukázaly.

Oblečky, plenky, Perlan k dispozici. Vložky na pokoji nikoliv. Celkově pokud se na to kouknu zpětně, pokud bych někdy rodila, doporučila bych porodní asistentku, kterou jsem neměla. Pokud má někdo porod rychlý, tak asi ok. Ale 15h kontrakcí stálo za to. Nikdo mi nic neřekl, jen jsem se tam tak plácala sama v bolestech a ztrácela na psychice. A dostávala akorát medikamenty, to jsem našla až ve zprávě o rodičce, tak jsem jen koukala, co do mě napumpovali. Ani o tom nevím. Za mě spíš neutrální. Mám z toho stále takový horší pocit.

Celkově jsem byla zklamaná z císaře, ale nemůžu hodnotit, zda to pro mě nebylo nakonec lepší pro zdraví dítěte. A to co se dělo ohledně kojení, hrůza. Asi u mě zapůsobily i hormony, nevyrovnání se císařským řezem a hororové kojení. Čekala jsem daleko jiný přístup personálu jak při celé době před porodem, tak po (mluvím o sestrách).

Nečekala jsem,že tam okolo mě budou skákat celou dobu, ale domů jsem byla propuštěna jen s příslibem, že budu kojit a přikrmovat. Celé jsem si to představovala celé nějak jinak a na porod se těšila. Možná by to bylo jiné, kdybych měla rychlý porod a zažila bych krásný
zážitek z porodu. Celkově se vzpamatovávám ještě dnes. Ještě bych dodala, že jídlo absolutně nevhodné. Samé pečivo a sladké kakao.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Určitě porodní asistentku, která vám snad pomůže lépe přežít dobu předporodní a
trochu se o vás postará.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Vodu, vložky.

Celkové hodnocení porodnice:

V Mělníku přišel na svět náš chlapeček koncem března 2015 plánovaným císařským řezem. Tuto porodnici bych chtěla vřele doporučit. Hlavně všem, komu záleží na kvalitní komunikaci stran personálu. Konečně nemocnice, kde se starají i o psychickou stránku, nejen o tu tvrdě medicínskou. Vsadím se, že být jinde, tak bych nekojila. Věnovali se mi přes den a každou noc podle potřeby alespoň jedno kojení proběhlo pod dohledem, zapůjčili různé pomůcky, léčili jsme ragády i náběh na mastitidu a když jsem hystericky brečela, tak uklidnili. Opravdu se velmi dobře starají, ochotně radí a ta nejmíň příjemná sestřička by byla v jiné nemocnici nadprůměrně hodná. 

Také si dobře předávají směny, takže noční sestry vědí, co se s vámi dělo přes den a naopak. A nejen sestry jsou fajn, ale i porodní asistentky a lékaři, paní primářka mi jednou při vizitě asi půl hodiny vysvětlovala, jak správně masírovat prsa a další věci, které byly potřeba. Docela jsem se před porodem vykašlala na přípravu, ale během těch pěti dní mě naučili všechno potřebné. Ještě že tak, jinak bych toho kluka dočista zahubila. 

Jinak za zmínku stojí, že u plánovaného cs můžou být přítomny až dvě osoby, přímo na sále nebo v místnosti vedle, kde se miminko váží, popisuje a jinak uvádí do světa (s tímhle pomáhal můj muž a za ruku mě na sále držela máma, pak byli chvíli na sále oba a máma pak odešla). Zákrok jsem měla ve spinální anestezii, k miminku jsem hned po vybavení dostala čuchnout (sestřička mi ho podržela chvíli u hlavy) a po zašití jsem ho dostala na prsa.

První den po operaci je člověk na JIPce, kam miminko nosí na kojení. Sice mi bylo hrozně líto, že jsem od něj odloučená, ale fakticky člověk není ve stavu, kdy by se mohl nějak postarat nebo vůbec cokoli dělat. Ale hned od druhého dne jste na novorozeneckém odd. a tam už je rooming in, takže se s miminkem hojasáte dle libosti (sestry vždy pomůžou nebo pohlídají, když chcete). A léků na bolest dostatek, takže to člověk zvládá.

Tak nevím, jestli jsem na něco důležitého nezapomněla, protože se toho tam tolik dělo. Prostě sice je Mělník trochu z ruky, ale dojet si tam z Prahy se sakra vyplatí.
A ať už budete rodit kdekoli, ať jste zdrávi vy i vaše miminko a mějte se krásně! 

Celkové hodnocení porodnice:

V mělnické porodnici jsem rodila v říjnu 2014. Předtím jsem tam docházela do rizikové poradny a protože jsem byla celkem spokojená, rozhodla jsem se svoje první dítě porodit v Mělníku, také s ohledem na vzdálenost od bydliště. Vlastně jsem plynule z rizikové poradny přešla do registrační poradny. Tam byly příjemné mladé doktorky.

Malému se ven nechtělo, přenášela jsem asi 4 dny. Nevím, proč se tady řídili termínem podle menstruace a ne termínem podle velkého ultrazvuku. Marně jsem vysvětlovala, že nemám pravidelnou menstruaci…

Myslela jsem, že mělnická nemocnice podporuje „přirozené“ porody. Můj porodní plán vůbec nikoho nezajímal, ani ho se mnou nikdo neprošel, i když jsem doktorce v poradně říkala, že jsem si přinesla porodní plán, jen něco zamumlala a psala si dál do počítače. Takový přístup mě velmi zklamal.

Chtěla jsem, aby se mimčo narodilo přirozeně, bála jsem se vyvolávání. Doktorka usoudila, že jsem riziková a nebudou čekat. Poslala mě na ultrazvuk, kde měl službu zrovna doktor Krch. Divil se, že ještě nerodím a po prohlídce usoudil, že se jedná o nepoměr a mimčo neprojde. Mladá doktorka mě ale ujišťovala, že jí to tak nepřipadá, že hlavičku cítí.

Druhý den jsem měla nástup. Prohlédla mě mladá doktorka - MUDr. Šenkýřová, které připadalo, že by mimčo mohlo projít, ale ještě se na mě prý podívá starší lékař a potom rozhodnou, kdy a jestli vyvolávat. Nemocnice měla v té době plno, skončila jsem tedy na pokoji na gynekologickém oddělení. Po prohlídce starším lékařem - MUDr. Krátká s údivem zjistila, že se opravdu jedná o nepoměr a nebudou mě tedy trápit vyvoláváním, ale půjdu druhý den na císaře, kdybych nenatrefila na MUDr. Krcha, pravděpodobně by nasadili vyvolávací tablety a nakonec bych stejně skončila na císaři.

Při samotné operaci byly nejpříjemnější lékařky z anesteziologie. Chtěla jsem pouze částečnou anestezii, ne celkovou. Na císaře mě připravovala PA Minaříková, byla trochu odměřená, ale jinak hodná. Malého hned odnesli, jen mi ho na mžik ukázali, po dobu, co mě šili, tak jej měl u sebe manžel. Potom mi ho mladičká sestřička, možná ještě studentka, přiložila k prsu na chvíli, na druhý prs již nedošlo, protože museli rychle připravit sál na další operaci. To bylo dopoledne.

Pak mě odvezli na JIP, malého mi přivezli až kolem 17h, flákli ho na mě zabaleného v zavinovačce, na obě ruce jsem měla přitom omezený pohyb, na jedné infuzi a na druhé tlakoměr, bála jsem se, že ho neudržím, ale než jsem stihla něco říct, sestra odešla.

Čekala jsem, že když tak propagují kojení, že se budou snažit mimčo co nejdříve přiložit k prsu, abych se rozkojila… Na dotaz, kdy zase mimča uvidíme, nám řekli, že neví, že je nemá kdo přivézt. Teprve druhý den ráno kolem 5h se sestra pokusila mi mimčo přiložit k prsu. Malý měl poškrábaný obličejík, rukavičky mu dali až ráno. Ani nikdo nepřišel, aby mě případně informoval, jak se malému daří.

Druhý den dopoledne měli akutní císaře, tak nás rychle vypakovali, ani mi nenechali dokapat oxytocin, že mi ho dají dokapat na porodnici, ale tam to již nikoho nezajímalo. Přivezli malého a šup, starej se. Malý hodně brečel. S pláčem mi žádná sestřička neporadila a malý probrečel celou noc, nakonec jsem s ním usnula vyčerpáním v posteli.

Při přednášce o kojení, kterou jsem v poradně před porodem absolvovala, nám sestra říkala, že chodí maminky kontrolovat třeba i v noci, ale to se mi nikdy nestalo. Přišla jsem na pokoj a tam nějaká paní malého měřila, ani se nepředstavila, jen řekla, že malý má vysoké hodnoty čehosi a odešla. Netušila jsem, co to má znamenat… Až druhý den, v pátek ráno, jiná doktorka - Chimonidesová řekla, že má malý žloutenku a půjde na „opalování“.

Sestra mi ho pak vozila každé 3h na krmení, pravidelně i v noci, byla velice nepříjemná, když jsem byla třeba na záchodě, jen zakřičela, máte tady malého a odešla. Nic mi neřekla a když jsem malého před kojením přebalila, tak mě strašně seřvala, že ho má zváženého a teď jí to nebude souhlasit. Pak si pokaždé neodpustila mi zopakovat, že ho mám jen nakojit a hned jim ho tam přivézt, maximálně do půlhodiny, běda jak jsem ho u sebe měla déle. Žádný doktor z dětského nepřišel, aby mi řekl, jak na tom malý je. Nevím tedy, jestli za dětské oddělení vůbec nějaká vizita chodila. Pravidelně chodila jen doktorka z gynekologie.

V sobotu po obědě mi malého sestra přivezla a prohlásila, že u mě už zůstane. Naštěstí nás v neděli již pustili domů.

Možná jsem jako prvorodička byla ze všeho vyplašená a přecitlivělá, podle recenzí a prezentace nemocnice jsem ale čekala jiný přístup a chování. Ano, všichni jsme jenom lidi, ale připadala jsem si chvílemi jako nesvéprávná osoba, která nemá skoro žádná práva a nechtěla jsem obtěžovat.

S kojením mi nikdo neradil, ani se nikdo nepřišel podívat, jestli jako prvorodička dělám vše správně. A jak se koupe miminko, mi také nikdo neukázal.

V propouštěcí zprávě jsem měla napsáno, že malý byl dokrmován a že doporučují dokrmovat. Nikdo mi to neřekl, vím jen, že v pátek jsem mu pod dohledem doktorky Chimonidesové dávala injekcí 20 ml Nutrilonu, protože měl nízký glykemický index, o jiném dokrmování, pokud bylo, mě nikdo neinformoval. Byla jsem tak ráda, že jdeme konečně domů, že jsem zprávu jen přelétla očima a tohohle jsem si nevšimla. Když se mě naše dětská doktorka při první návštěvě na to ptala, koukala jsem na ni jak zjara.

Při zpětném pohledu mi pobyt v mělnické porodnici již nepřipadá tak nepříjemný, moje očekávání ale nenaplnil.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Manžela u porodu. Dobrou duši, která by nosila jídlo, nemocniční jídlo potřebám kojící matky moc neodpovídalo. A i když jsem měla v záznamech, že mám nesnášenlivost laktózy, nosili mi normální mléko.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Poporodní vložky, vodu.

Celkové hodnocení porodnice:

Porodnici Mělník můžu jedině doporučit. Rodila jsem zde 25.5. A odcházela se slzou v oku.

K příjmu jsem se s manželem dostavila přibližně o půlnoci, poté co mi odtekla voda. V porodnici si mě nechali a manžela poslali domů, z čehož jsem zprvu byla vyděšená, ale zpětně hodnotím pozitivně vzhledem k tomu, že porod trval 19 hodin. Manžel šel ten den ještě do práce a přijel znovu až na návštěvní hodiny a už zůstal. 

Byla jsem umístěna na standardní pokoj a velkým štěstím bylo, že spolubydlící prožívala také 1. dobu porodní a celkově jsme si sedly. Nedokážu si představit, že bych hekala v pokoji mamince s miminkem.

Na porodní sál jsem šla okolo 18 h. Porod samotný nebyl úplně bez komplikací, ale po celou dobu jsem si byla jista, že jsem v nejlepších rukou.

To samé na šestinedělí - sestřičky chodí pravidelně na pokoj a projevují zájem jak o miminko, tak o rodičku. Neustále se ptají, zda je něco třeba, ale zároveň jsem neměla pocit, že by nějak nadměrně otravovaly. Nechávají prostor k tomu, aby si matka a miminko na sebe zvykli. Ochotně pomůžou s kojením a celkově mi přišlo, že nic nebyl problém. Takže za mě spokojenost a rozhodně bych tu chtěla rodit znovu.

Jediná věc, kterou bych zpětně ocenila, je rada během první doby porodní ohledně toho, jak dýchat a jakou zaujmout pozici. Já jsem až těsně před odchodem na porodním sále zjistila, že obojí dělám špatně. A jídlo mi taky chutnalo. 

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Zaregistrovat se. Pozitivně se naladit.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Vše, co je na seznamu. Určitě minimálně 6 lahví neperlivé vody. Látkovou plenu - po nástřihu nelze kojit v sedě a je dobré dát něco pod miminko. Porodní plán je podle mě zbytečnost - věřte, že všichni dělají vše ve vašem nejlepším zájmu. Např pokud nedojde k bondingu, jako v mém případě, tak k tomu bude asi nějaký důvod. Pravděpodobně miminko nebude v nejlepší kondici.

Celkové hodnocení porodnice:

Do porodnice jsem byla přijata s poslíčky, nechali mě trpět s křížovými bolestmi, dostala jsem pouze čípek Spasmosan po příjmu, říkali, že mám pořád čekat na vizitu, až málem nestihl přijet přítel.

Celou otevírací dobu jsem strávila na pokoji s jedinou možností úlevy - sprchou, na krásný sál jsem šla skutečně jen porodit. Pro urychlení jsem dostala oxytocin a buscopan. Samotný porod vedla doktorka Tutková-Svobodová, která byla velmi příjemná, milá a hodně pomohla. Nenastříhávala.

Na standardním pokoji jsme byly dvě, hodně zvláštní je nerozdělení rodících a šestinedělek (byla jsem v obou pozicích), zázemí je poměrně pěkné, akorát nepraktické (měly jsme mít děti na světle a kvůli tomu jsme neustále stěhovaly stůl, abychom projely postýlkami). Hygiena nic moc (po upozornění sestřičky, že jsem potřísnila záchod očistkami, mi řekla, že neví co s tím, ať to utřu papírem).

Na novorozeneckém jsou velmi znát rozdíly mezi standardem a nadstandardem. Standart dostane převážně starší oblečky, obyčejné zavinovačky a erární dečku, oproti nadstandardu jsou děti jak trhánci. Nic, co by se nedalo přežít, ale nepůsobí to nic moc.

Jídlo naprosto nevhodné pro kojící matky, diety neodpovídají skutečnosti (při diabetické dietě dostanete klidně hromadu knedlíků nebo brambor).

Kojení nikdo moc nekontroloval, pouze až když byl problém a v podstatě si o pomoc musíte opravdu žádat. Jak je psáno, že každý den 2× kontrolují techniku kojení a zanáší do dokumentace, tak to není pravda.

V přístupu personálu a informacích jsou ohromné, ale ohromné rozdíly! Jak na novorozeneckém, tak na gynekologickém. Od 3 sester dostanete 3 informace. Nedostaly jsme 6 plen na den (dle internetových stránek), ale 15 celkem. Za 5denní pobyt jsem téměř spotřebovala celé další moje balení.

Ve výsledku samotný porod fajn, mít ho klasický s pravidelnými kontrakcemi, jedu do porodnice co nejdéle, protože to nebylo úplně příjemné sténat mamince s miminkem a nedostat vůbec žádné možnosti. Šestinedělí jako na houpačce podle směn na novorozeneckém.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Nastudovat vše o kojení (jak nebudete kojit, nepustí vás domů), připravit partnery a příbuzné, aby vám nosili normální jídlo (ovoce, zelenina, jogurty,…), doufat, že narazíte na dobrou kolegyni na pokoj, nebo si ušetřit nervy a starosti a zaplatit nadstandard.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Vodu, porodnické vložky (víc jak dvě balení), kojící podprsenku, omyvatelné přezůvky, kapesníčky (díky hormonům jsem brečela snad dva dny v kuse), plenky navíc. Zbytečné pro mne byly vložky do podprsenky, hroznový cukr a vše, co jsem měla nachystáno k porodu (kromě flašky vody).

Celkové hodnocení porodnice:

V lednu 2015 jsem byla přijata do porodnice Mělník na plánovaný císař. Primářka odd MUDr. Maria Procházková, PhD. MPH., která mě vyšetřovala, slibovala bonding, že dítě uvidím vždy, když se probudí. Skutečnost byla opačná.

Bonding neproběhl se mnou ani s otcem dítěte, ač jsme o to žádali. Během 24 hod. na JIPce, kdy jsem nesměla po svodové anestezii zvedat hlavu, mi malou přinesli 3×. Když jsem ji chtěla vidět znovu a žádala sestru, aby zavolala na dětské odd., odbyla mě, že nemá čas. Opakovaně jsem ji prosila, ale telefonát, který by jí trval max. 1 min., neuskutečnila. Nakonec jsem jí našla telefon na webu a zavolal tam sama. Sestra na telefonu mě ošklivě odbyla, že nemá čas. Nakonec mi dítě přinesli a nechali mi ji 3 hod. Když jsem tam volala po čase znovu, řekli mi, že jsem měla své dítě příliš dlouho a že ho nepřinesou!

Jediné pozitivum na této porodnici je to, že nenutí kojit každé 3 hodiny. Personál jak na dětském, tak na porodním odd. byl příšerný. Chovají se k vám jak ke kusu hadru. S dětskou setrou jsem se přetahovala o své dítě, rvala mi jej z rukou.

Co mají napsáno na stránkách neplatí, realita je naprosto opačná. A k tomu se k vám chovají jak za totáče. Rozhodně před touto porodnicí VARUJI!

Chtěla bych dodat, že na svět v Mělníku přišla má druhá dcera.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Vyhnout se porodnici Mělník!

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem zde císařem, vzhledem k tomu, že šlo o třetí sekci, mě neustále nutili do sterilizace, dokonce ještě na sále těsně před doděláním operace. I když další dítě nechci, tak nechápu proč to dělat.

Druhý den po sekci mě z JIPu dali na norm. pokoj a rovnou i malou. Byla jsem dost zrasovaná a malá furt plakala, tak jsem sestru poprosila, zda bych nemohla mít malou ještě chvíli u nich. No a to sem narazila, prostě jsem na normálu, tak se mám starat. Malá měla vyšetření krve, a zjistili že má krev B-, což mě zarazilo, ale nejsem odborník nehádám se, obzvlášť když obtěžuji.

Po týdnu jsme šly domů, aby dětská dr. zjistla, že má malá skafocefalii a okamžitě to začala řešit - nutná operace hlavy, remodelace lebky. Jsme týden po operaci, kde malá potřebovala transfuze a zjistilo se, že má sice skupinu B, ale Rh faktor + ne -, jak máme ve zprávě z Mělníka. Takže nám tam zanedbali hned dvě celkem zásadní věci.

Chtěla jsem rodit v Neratovicích, ale bohužel po Vánocích opravovali, tak jsem jako náhradu nezvolila to nejlepší. A péče? Máš tři děti, tak už víš ne! Vím, tak nekojím, ale odstříkávám, jizvu mám nehezkou a v návaznosti na zdravotní trable doufám, že Mělníku se už vyhnu.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Velkou chuť na bramboračku, 4 dny za sebou… To už nebylo ani vtipný.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Netušila jsem, že vložky nedostanu. Potřetí v porodnici a předtím jsem se nesetkala s jejich absencí. Jo plínky a ubrousky, to je klasika, ale tohle…

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem v 34. týdnu. Tři dny mi odtékala plodovka. Byla jsem jednou v nemocnici, kde mi testy neprokázaly, že je to plodovka, i když mi dělali dva. Jeden negativní, jelikož jsem neměla plodovku na blízce, a druhy přímo odběrem vzorku, který vyšel pozitivně, ale paní doktorka to špatně vyhodnotila. Plodovka mi tekla jen večer, když jsem ležela. Tak jsem jela domů. Naštěstí třetí den jsem jela na běžnou kontrolu k mojí doktorce, která mě hned poslala do nemocnice. Opět do Mělníka. Tam už byla jiná lékařka - MUDr. Janušová, která mi potvrdila plodovou vodu. Druhý den ráno jsem porodila. Porod byl díky personálu a doktorce super (když opomenu samotnou bolest). Perfektní přístup personálu.

Oddělení šestinedělí bylo vsak horší. Sestřičky čili laktační poradkyně byly bezva. Bez nich bych se už asi houpala na provaze. Maličký špatně přibýval a paní primářka mi ne a ne dát Nutrilon, aby malý nabral sílu. Měla jsem dost slušné šestinedělí: nervy totálně v tahu a hormony jak rozjetý vlak, takže jsem nebyla schopná moc primářce oponovat. Teď chápu, že chtěla jen to nejlepší, ale za každou cenu. Já jsem během třech týdnů v porodnici dvakrát přišla o mléko. Nutrilon jsem dostala pro malého až po dvou týdnech, kdy paní primářce asi už došly experimentátorské nápady. Nemyslím to ve zlém, je to báječná lékařka, ale kojení bere jako dogma.

Bohužel u mě to dopadlo tak, že jsem malého kojila do konce šestinedělí a skončila jsem s tím. Pokaždé, když jsem ho přiložila k prsu, měla jsem děsnou úzkost. Škoda. Ale kdo mohl vědět, že porodím dřív… 

Celkové hodnocení porodnice:

Po dlouhém přemýšlení sem se rozhodla porodit své druhé dítě v porodnici Mělník. Od 37. týdne jsem docházela na ultrazvuk a monitor do porodnice Mělník. Vše bylo v pořádku, personál celkem milý, říkala jsem si že všechno bude v pořádku a mužů se těšit na porod, ale to jsem se dost spletla.

Termín porodu jsem měla 3. 1. 2015, ale malé se nechtělo na svět, tak se narodila až 7. 1. 2015. Při dalším monitoru jsme se domluvily s doktorkou, že 6. 1. přijdu na indukci porodu (vyvolání porodu). Vzhledem k tomu, že jsem měla pozitivní GBS streptokoka, bylo nutné podat antibiotika, aby se miminko nenakazilo. Na to jsem upozorňovala několikrát, ale asi málo.

Ráno jsem v 10h nastoupila do porodnice, byla mi dána antibiotika do žíly a zároveň i tabletka na vyvolání kontrakcí. Antibiotika se musí podat 3× během 4 hodin aby byla léčba dostačující. Bohužel tableta zabrala během hodiny ani ne a já byla otevřena už na 10 prstů, což znamenalo přerušení antibiotik a šlo se rodit. Porodní asistentka Svobodová byla strašně nepříjemná a arogantní a doktorka mladá pořád pobíhala sem a tam. Nechaly nás s manželem na sále samotné i přesto, že jsem už rodila. Měla jsem hrozný tlak,
manžel mě skoro musel odrodit. Nakonec vše dopadlo dobře a 2 hodiny na sále malou jsem dostala ještě na sále.

Co se týče šestinedělí, vážně jsem měla pocit, že obtěžuji. Vzhledem k tomu, že mám už doma jedno dítě, nemusela jsem se moc vyptávat. Po 3 dnech domů. A teď ten hlavní problém. Jak jsem psala, protože jsem neměla dostatečnou léčbu antibiotik, malá se nakazila strptokokem, a když jí bylo 14 dní, dostala zápal plic, takže jsme v skončily na antibiotikách a nemocnici a doktoři nevěděli, jak to s ní bude bylo to 50/50. Takže úžasné, jen si říkám, proč s tou tabletou nepočkali, když měli pořádně zaléčit streptokoka.

V současné době porodnici Mělník žalujeme, takže určitě tuto porodnici nedoporučuji. A že by byla porodnice přátelská, si nemyslím. Není to sice jak na běžícím pásu, ale v Praze by asi takovou zásadní chybu neudělali.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Poporodní vložky, jídlo a manžela k porodu.

Celkové hodnocení porodnice:

Porodnici Mělník jsem si vybrala na základě recenzí od známých i recenzí na internetu - na základě zkušeností jiných maminek. Především mě zaujal přístup baby friendly, který nemocnice udává mezi její priority. Jednalo se o můj první porod a bylo pro mě důležité rodit v příjemném, rodinném prostředí, kde je se člověk necítí jako na výrobní lince… Přála jsem si pokoj s nadstandardním vybavením, abych si mohla po porodu dítě užívat plnými doušky a nechtěla jsem, aby nás rušily ostatní maminky s dětmi a naopak (původně jsem chtěla rodit doma, ale to mi manžel nedovolil).

Přichystala jsem si pečlivě porodní plán, dle kterého jsem si nepřála jakoukoli chemii do těla (včetně jakékoli anestezie). Dále jsem lpěla na tom, aby u porodu nebyli přítomni medici (chápu, že někde se mladí lékaři musejí naučit novým zkušenostem, ale jednalo se o můj první porod a chtěla jsem si jej užít co nejvíce na pohodu, takže čím méně lidí, tím lépe).

Bohužel, nevyšlo nic z toho co jsem si přála a dopředu dlouho plánovala.

Na příjem jsem přišla v požadovaný den a hodinu. Po klasickém vyšetření (mladým lékařem) jsem byla odkázána do vedlejší ordinace k jiné mladé lékařce, která mi bez předchozího upozornění provedla Hamiltonův hmat. Až na základě mého dotazu, co lékařka provádí (hodně to bolelo), mi slečna sdělila, že jde o Hamiltonův hmat, který porod urychlí. Následně mě lékařka odkázala na příjem na porodní, kde mi sdělili, že nadstandardní pokoj není k dispozici.

Po uskutečněném vyšetření, které mě lehce šokovalo, jsem začala být dosti ve stresu. Naštěstí jsem dostala pokoj, kde byla pouze jedna maminka s malým novorozencem. Čekala jsem, co se bude dít dále. Upozorňuji, že můj porodní plán byl k dispozici v mé složce již několik dní a já se o něm několikrát nemocničnímu personálu zmiňovala.

Protože jsem přenášela „již“ týden, rozhodli se mi lékaři aplikovat čípek, který měl za úkol zvýšit intenzitu porodních stahů a pravděpodobně mě více otevřít, což se nevím proč nestalo. Takže noc jsem probděla v šílených stazích a ráno v 8 jsem šla znovu na prohlídku, kde zjistili, že jsem stále málo otevřená. Došlo k aplikaci dalšího čípku a následně injekce. Kolem 10h. jsem šla na porodní sál, přičemž mě v mezičase několikrát vyšetřoval pokaždé jiný lékař. Připadala jsem si jako na výrobní lince. Potěšení z nově se rodícího života šlo úplně stranou. 

Na porodním sále jsme bojovali několik vyčerpávajících hodin, než se malá narodila. DÍKY BOHU ZA BEZVADNÉ PORODNÍ ASISTENTKY, KTERÉ MĚ NEUSTÁLE POVZBUZOVALY. DALA BYCH JIM COKOLI ZA JEJICH NEUVĚŘITELNOU PODPORU. Mladá doktorka si v průběhu nevěděla příliš rady a nechávala většinu práce na porodních asistentkách. Zároveň v průběhu porodu neustále chodili další a další mladí lékaři a strkali do mě ruce v rámci vyšetření, „aby zjistili jak to vypadá“

Od 10h. do odpoledních hodin jsem se podle názoru mladé lékařky otevřela i po aplikaci všech moderních prostředků pouze na „5 prstů“. Když jsem tohle slyšela, okamžitě jsem požadovala císaře, protože jsem věděla, že další, takhle vyčerpávající hodiny na porodním sále už nejsem schopna zvládnout. V průběhu porodu jsem několikrát vyčerpáním usnula a nevzbudily mě ani porodní stahy. Lékařka konstatovala, že na císaře je pozdě, protože dítě už sestoupilo do porodních cest. Zavolala tedy nějakého dalšího lékaře (pán v letech), který mě vyšetřil a zjistil, že jsem otevřena na 10 prstů, takže to musíme dokončit, ať se děje co se děje (kleště na vyndání dítěte byly již připraveny - naštěstí nakonec nedošlo k jejich použití).

S pomocí porodních asistentek jsme nakonec porod zvládli, ale malá musela zůstat několik dní v inkubátoru kvůli špatnému apgar score a porodní asfixii. Dítě mi hned po porodu (vzhledem k jeho stavu) vzali a následujících 24h nebylo jisté, zda přežije, což mi sdělila opět jiná lékařka, kterou jsem předtím neviděla (dodnes „závidím“ matkám, které měly možnost si vychutnat ten pocit po porodu, kdy jim bylo novorozeně přiloženo na prsa).

Když shrnu celou moji zkušenost, velký dík porodním asistentkám - jsou to ženy, které vědí co dělají a také velký dík sestřičkám, které mě učily kojit. Také je fajn mít u sebe manžela, který v případě potřeby zasáhne do průběhu porodu, pokud se mu něco nezdá a nenechá porod na nezkušených, mladých lékařích. Je možné, že moje „špatná“ zkušenost by mohla být lepší, pokud by paní primářka nebyla zrovna na dovolené. Byla to souhra náhod, ze které vznikly pak konečné důsledky.

Pokud bych ještě někdy rodila, určitě ne v nemocnici. A pokud by se stalo, že v nemocnici ano, tak určitě ne Mělník. 

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Pevné nervy s mladým personálem a zjištění, zda bude v době porodu přítomna primářka.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Hroznový cukr k porodu - lepší než voda (při porodu je strašné sucho v ústech).

Celkové hodnocení porodnice:

V porodnici jsem rodila neplánovaně, protože porodnice v Neratovicích, kde jsem byla registrovaná, měla stop stav.

Zpětně nelituji. Za největší plus považuji velmi příjemný a laskavý personál nemocnice (je pravda, že srovnávám s Bulovkou:) ). Během příjmu a porodu jsem prošla pod rukama třem lékařkám a několika sestřičkám - všechny byly velmi laskavé, vyšetřovaly citlivě, snažily se mi vysvětlit, co se bude dít, nabídnout mi různé varianty a do ničeho mě nenutily.

Porod byl poměrně dlouhý a s komplikacemi, ale tento přístup alespoň trochu zmírnil jeho dlouhý a bolestivý průběh. Zpětně také oceňuji možnost si „svobodně zařvat“, což jsem slyšela, že je v některých porodnicích problém a mně to značně pomohlo - hlavně v 2. době porodní. Zaznamenala jsem i snahu respektovat porodní plán - až na jednu věc, a tou byl výběr porodní polohy. V osudnou hodinku mi bylo řečeno (navzdory na webových stránkách proklamovanému „možnost výběru porodní polohy“), že musím rodit na zádech s nohama přitaženýma k tělu (což byla asi ta poslední poloha, kterou bych si k porodu sama vybrala). Přesto bych porodnici - z hlediska oddělení gynekologie a porodnice - doporučila.

Poněkud rozporuplné pocity jsem měla z oddělení šestinedělí. Ihned po porodu za mnou přišla sestřička, aby mi vysvětlila vše k péči o miminko. Bohužel po osmadvacetihodinovém porodu jsem byla tak vyčerpaná, že jsem ji stěží vnímala. Také se tu vyskytl zvláštní paradox, kdy za mnou přišla sestra z porodnice s tím, že - vzhledem k mému stavu - ji mám přivolat kdykoliv si budu chtít dojít na WC, aby mi pomohla a abych nezkolabovala. Zároveň mi bylo z novorozeneckého oddělení svěřeno miminko, které potřebovalo co dvě a půl hodiny kojit a přebalovat. Překvapilo mě, že oddělení šestinedělí nenabízí možnost postarat se o miminko po porodu (možnost, kterou bych původně odmítla, ale když jsem roztřesenýma a nezkušenýma rukama vyčerpané prvorodičky nosila a přebalovala miminko, zvažovala jsem, zda by pro nás obě nebylo lepší, abych se vyspala a sebrala síly k následné péči o malou).

Jinak hodně záleží na jakou sestru na oddělení zrovna padnete - je tam spousta milých a vstřícných sestřiček. Já měla v tomto ohledu smůlu na jednu konkrétní sestru, kterou zjevně obtěžoval každý můj dotaz, takže jsem se snažila většinu věcí ohledně péče o miminko pořešit se „spolubydlící“, jež byla druhorodičkou. Vrcholem bylo, když tato konkrétní sestra testovala sluch malé a suše mi sdělila, že přístroj nic neukázal. Na můj dotaz, zda to znamená, že malá neslyší, pouze odpověděla, že to ještě nemusí nic znamenat. Půl dne jsem vyšilovala, než mi noční sestra laskavě vysvětlila, že to je běžná praxe a že v 99% to nic neznamená a vše je v pořádku (což opravdu bylo).

Z důvodů výše popsaných bych porodnici asi doporučila spíše druhorodičkám, které už mají s péčí o miminko zkušenost.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Zaregistrovat se předem - v den porodu bych opravdu oželela odpovídání na dotazy typu „Jaké nemoci měla Vaše babička“.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Plenky pro miminko navíc. Poporodní vložky - nemocnice je neposkytuje.

Celkové hodnocení porodnice:

Ahoj holky, přidávám svojí zkušenost. Rodila jsem zde podruhé.

První porod v září 2012 a pod vedením MUDr. Šenkýřové a PA Vášové naprostá katastrofa. Doktorka mi např. řekla, když dcera nechtěla ani po několika zatlačení ven: „Hmm, ona je na vás asi moc velká.“ Porodní asistentka hrubá, vyloženě mi skákala po břiše. Nakonec jsem o vlásek unikla kleštím a to proto, že přišla jiná dr., řekla mi zatlačte (malá byla zaháklá nějak o rameno), nějak mi tam pomohla a dítě bylo venku. Pak mě ještě hodinu šili a nakonec se neodloučila placenta, a tak celková narkóza. No prostě hrůza.

Už jsem nikdy rodit nechtěla, ale znáte to. Takže nyní 6. 2. 2015 opět na Mělníku (máme to nejblíž a modlila jsem se, aby tam tyhle dámy nebyly) a paráda. Úžasná porodní asistentka, skvělá dr. Na sále byla pohoda a dcera na první kontrakci a dvě zatlačení byla venku. Úplně jiný, krásný zážitek. Nutno tedy říct, že jsem trénovala s aniballem, jehož zásluhou nemám nástřih a hned po porodu jsem si seděla jako královna. 

Sestry na šestinedělí - no jak která, ale většina z nich je moc milá a ochotná. Co mě ale překvapilo, že vůbec nekontrolovaly, jak se dítě přisává a řešily to, až když byl problém (ale když se člověk zeptal, tak pomohly).

Pokoje jsou po dvou, což je fajn, ale stejně se tam člověk nevyspí, každé dítě se budí jinak, šrumec na chodbě, ale s tím člověk také počítá.

Jídlo docela šlo.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Poporodní kalhotky, vložky, určitě tři košile, ručníky, toaletní papír.

Celkové hodnocení porodnice:

V mělnické porodnici jsem rodila podruhé. Poprvé před šesti lety a byla jsem tu spokojena se vším všudy. Má druhá zkušenost je aktuální. V porodnici jsem právě teď. 

Porod dlouhý a naproti prvnímu velmi bolestivý. Ale díky PA Festové a jejímu přístupu to bylo snesitelné. Řekla jsem si o paracervikalni blok, který mi byl poskytnut. Bolesti, ze kterých jsem lezla po zdi, se změnily na tupé bolesti. Během deseti minut jsem se otevřela ze šesti prstů na deset cm a šlo se rodit.

Veškerý personál na porodnici musím pochválit, ale sestry a ukrajinská dětská
MUDr. jsou odměřeně s chladným přístupem. Naštěstí jejich chování vyrovná fajn personál z porodnického oddělení. 

Jinak mohu Mělník jen doporučit. Na pokoji jsem měla TV, v pokoji jsou zabudované lednice a krásné koupelny.