Celkové hodnocení porodnice:
Rodila jsem 1.5. 2014, dle UZ 40+3. tt.
Těhotenská poradna - všichni milí, jen se tam vždycky neuvěřitelně dlouho čeká, asi i proto, že tam dle mých zkušeností trochu vázne organizace práce a rozdělení úkolů mezi poradnu a lůžkové oddělení. Jinak s přístupem veskrze spokojenost.
Příjem - šlo by to zvládnout s lidštějším přístupem. Sestra, která mě přijímala, byla velmi neosobní a nepříjemná, a to jsem byla ještě naprosto v pohodě, jen jsem během kontrakce potřebovala zaujmout nějakou lepší polohu a představa 20 minut na monitoru vleže mě trochu děsila. A potom mě trochu zarazilo, že paní doktorka se mě při sepisování příjmového protokolu neustále vyptávala na věci, které byly naspány v TP, ačkoli to bylo naprosto zřejmé a několikrát jsme ji na to s manželem upozorňovali (např. moje míry, jméno ošetřujícího gynekologa atd.). Moc jsem to nepochopila a přišlo mi to zbytečné - umím si představit, že být víc ve stresu, na polovinu z toho bych si ani nevzpomněla.
Porod - přijela jsem otevřená asi na 4 cm, takže jsme po prohlídce a monitoru šli rovnou na sál. Sál krásný, strávila jsem další 2 hodiny ve sprše. Každých cca 20 minut se tam chodila dívat PA, občas poradila s dýcháním, několikrát se ptala, jestli nechci klystýr. Nebyla jsem předem rozhodnutá, spíš jsem se klonila k tomu, že ne, na druhou stranu jsem se trochu bála poporodní zácpy, takže jsem se nakonec rozhodla pro přípravu - nic nepříjemného a vzhledem k následnému nástřihu jsem byla asi docela ráda.
Po cca 2 hodiny se prý standardně dělá kontrolní monitor. Myslela jsem, že ho udělají a pak budu moct zase změnit polohu, ale během natáčení se miminku zhoršily ozvy a mě přestaly pravidelné kontrakce, takže jsem nakonec byla na monitoru až do narození holčičky. Prosila jsem o změnu polohy, protože jsem věděla, že se mi v klasické špatně tlačí (trénovala jsem s EpiNo balonkem), ale prý kvůli monitoru mi nebylo vyhověno.
Zbytek mám trochu v mlze. Byla jsem neuvěřitelně vyčerpaná (bolesti jsem měla 16 hodin a moc jsem ten den nejedla), nedokázala jsem dobře prodýchávat, protože mimčo se dralo na svět, když jsem byla otevřena asi na 7 cm. Rodily jsme ve stejnou dobu tři, takže paní doktorka a asistentky pobíhaly od jednoho boxu k druhému, a když jsme některá hodně zakřičela bolestí, tak přiběhly zkontrolovat. Nakonec mi oteklo děložní hrdlo, takže jsem dostala něco na uvolnění. Následně mi přestaly kontrakce (nevím, jestli to mělo příčinnou souvislost), proto mi dali ještě oxytocin, ale bolesti se neobnovily, takže jsem tlačila „naslepo“ a byla jsem z toho příšerně vyčerpaná.
Nakonec to skončilo nástřihem, protože malá šla napřed ručičkou, měla omotaný pupečník a já jsem bez kontrakcí nedokázala dost rychle dostat miminko ven. Nástřih jsem původně nechtěla (kdo by chtěl), ale v tu chvíli jsem se hrozně bála o mimi a byla jsem příšerně vyčerpaná, takže jsem kývla - podle doktorky mám navíc extrémně pevnou a vysokou hráz, takže by to trvalo dlouho.
Malou hned po porodu ošetřovali a pak ji asi na hodinu odnesli na novorozenecké oddělení, protože měla chvilku problémy s dýcháním. Mezitím mě zašili a uklidňovali - po porodu jsem byla mírně hysterická, protože jsem neslyšela malou plakat, bylo tam najednou spousta dalších sester a v tu chvíli mi nikdo nic nevysvětloval, protože se starali o holčičku.
Celkově asi pokud by nebyly žádné komplikace, tak by to možná šlo i bez nástřihu (určitě by se na tom dalo domluvit, MUDr. i PA byly vstřícné), víc v klidu a víc podle mého přání. Během porodu mi oznamovali, co budou dělat a proč, že by bylo dobré udělat tohle, protože… Všichni, až na sestru z příjmu, která byla i u porodu a dávala mi kyslík, byli moc milí a nápomocní, nejvíc PA, která mi říkala, jak dýchat, kdy tlačit, že ještě tlačit, namáčela mi kapesník atd.
Po porodu na sále - chodila mě kontrolovat PA, nosila mi led na jizvu a otok. Sestra z neo mi asi hodinu po porodu přinesla malou - to nebylo úplně příjemné, protože jsem se nemohla vůbec hýbat a ona mi ji flákla (omlouvám se, ale opravdu se v tomhle případě nedá použít slovo položila nebo přiložila) na břicho se slovy: „Ta je Vaše, že jo!“, a cpala mi podepsat formulář, že jsem převzala svoje dítě - no viděla jsem ho prvně, tak těžko říct, že jo.
Pak hned odešla, manžel byl zrovna na záchodě a já jsem vůbec nevěděla, co mám s malou dělat, protože v té poloze jsem ji nedokázala ani posunout k prsu. Manžel došel pro jinou sestru, která nám poradila s prvním přiložením, potom mi pomohli do sprchy a s umytím, manžel měl mezitím malou v náručí a pak už s námi bylo miminko pořád.
Poporodní péče na pokoji - byla jsem na nadstandardu, především proto, že normální dvoulůžkový pokoj nebyl volný a musela bych být první noc na gynekologii bez mimi. První noc nás obě kontrolovali velmi často, další dny vždycky ráno a večer. Když jsem si nebyla jistá s technikou kojení, zazvonila jsem na sestru a vždycky mi ochotně pomohly. Malá měla novorozeneckou žloutenku, tak mi PA ukazovaly, jak ji budit na krmení, aby přibírala a neměly jsme problém s propuštěním.
Obrovská výhoda nadstandardního pokoje je naprosté soukromí, možnost návštěv kdykoli a sociální zařízení jen pro vás - což ve chvíli, kdy z vás teče krev a kdovíco, není vůbec k zahození. Nicméně cena za tohle pohodí je astronomická! Nevím, jak moc je tohle v režii nemocnice, nebo jestli to udává nějaká vyhláška, ale 1000 Kč na noc je podle mě až moc. Je tam přistýlka pro druhou osobu, ale přespání na ní se platí zvlášť, dalších 700 Kč na noc.
Celkově:
Prostředí - bez chyby, nemůžu si stěžovat, byla jsem na nadstandardním pokoji.
Personál - lidé jsou lidé a všude se najde někdo, kdo by zasloužil vyměnit, ale drtivá většina lidí byla velice milá a nápomocná, takže já si nemohu stěžovat!
Jídlo - chuťově to nebyla až taková tragédie, ale výběr jídla pro kojící matky byl skoro trestuhodný.
Čerstvé rohlíky z bílé mouky vám nadýmání moc neomezí, spíš naopak, zeleninu nebo ovoce nečekejte.
Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:
Psychickou pohodu a někoho, kdo vás po porodu podpoří. Já jsem byla na dně - fyzicky, ale i psychicky, a na to jsem nebyla moc připravená. Když budete mít pocit, že už nemůžete, dejte miminko na chvíli sestřičkám - jsou na to připravené a není (!) to ostuda. Vy musíte hlavně udržet sebe v pohodě, abyste se potom mohly o miminko starat a opravdu důležité je se pořádně vyspat! Já jsem to neudělala a zpětně vím, že by mi to hodně pomohlo.
Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:
Dostatek porodnických vložek, nočních košil a ručníků.