O střídavé péči koluje řada mýtů a polopravd. Někteří ji odsuzují, jiní kvitují, že je spravedlivé, aby dítě vychovávali oba rodiče. Pravdou však zůstává, že takzvaná střídavka není pro každého. Může se totiž stát, že později ji jeden z rodičů nebo i oba nebudou chtít dodržovat a stanovená pravidla začnou porušovat.
Každý týden sbalit kufry
Střídavá péče se stává stále častějším modelem. Pryč jsou doby, kdy tatínci směli vídat děti jen každý druhý víkend. Pokud se rodiče sami nedomluví, mohou u soudu požádat o střídavou péči, a získat tím možnost vychovávat své potomky „rovným dílem“. Z vlastní zkušenosti vím, že soudy jsou této péči nakloněny v případě, že oba rodiče k tomu mají vhodné podmínky.
V praxi to znamená, že dítě má dva domovy a obvykle se po týdnu stěhuje od jednoho rodiče k druhému. I když se to může zdát kruté, mně osobně se tento model velmi osvědčil. Syn je se mnou osm dní a s tátou šest. Podmínkou ale je, že spolu bývalí partneři vychází, dokážou se domluvit a nebydlí od sebe přes celou republiku. Jenže ne vždy to funguje takto „harmonicky“.
Může se stát, že jeden z partnerů se nebude chtít o dítě dělit nebo naopak ten druhý zjistí, že to časově nezvládá. Co potom? Na to jsme se zeptali rozvodové mediátorky Mgr. Evy Vaňkové.
Střídavá péče musí vyhovovat všem, jinak nefunguje
Pracujete jako rozvodová mediátorka, s čímž souvisí nejen snaha o co nejklidnější rozvod, ale také zajištění péče o děti tak, aby to vyhovovalo rodičům a dětem. Střídavá péče ale není vhodná pro každého, je to tak?
Každé dítě je jiné. Některé to zvládá dobře, některé to vyčerpává. Nejčastěji se setkávám se střídavou péčí u dětí na základní a střední škole. Výjimkou ale není ani střídavá péče u předškoláků, a to většinou v kratších blocích, aby se jim tolik nestýskalo. Střídavá péče u hodně malých dětí tak častá není, rodiče se většinou domlouvají na větším poměru péče maminky. Ale setkala jsem se i s případy, kdy byla soudem nařízena střídavá péče u dvouletého dítěte.
Když rodiče žijí každý v jiném městě, je možná i v takovém případě střídavá péče?
Když se chce, jde všechno. Existují i přeshraniční střídavé péče. Ale je to samozřejmě pro děti i pro rodiče náročnější – doprava, delší bloky, řešení školní výuky apod. A naopak je možná i střídavá péče v rámci dvou bytů v jednom domě – děti jen přebíhají do jiného patra. Rodičům ale v takovém případě může chybět pocit soukromí. Z mého pohledu je ideální, aby doba od bytu táty do bytu mámy netrvala déle než 30 minut autem.
Když mají rodiče soudem určenou střídavou péči, ale nefunguje to jak má, co mají dělat?
Být k sobě upřímní v tom, co dítě prožívá. Představit si, jak by takové střídání zvládal sám dospělý. Ptát se, čím můžeme dítěti tu situaci ulehčit. Umožnit dítěti, aby mohlo otevřeně mluvit s někým neutrálním, svěřit se, co ho trápí. Dát dítěti najevo zájem, ale zároveň mu dát i svobodu. Nebát se probrat s odborníky, jestli pro naše dítě je střídavé péče opravdu to nejlepší.
Méně je někdy více. Kvalita vztahu je víc než kvantita. Dobrý rodič není ten, kdo něco vybojuje za každou cenu. Dobrý rodič umí dítěti dopřát klid a v jeho zájmu i v něčem ustoupit. To platí pro táty i pro mámy.
Setkáváte se často s tím, že střídavá péče nefunguje nebo je to spíše rarita?
Pokud někde střídavá péče nefunguje, pak nejčastěji tam, kde se rodiče na sebe navzájem zlobí, mají naprosto rozdílné názory anebo se snaží za každou cenu prosadit svou. Dítě se pak cítí jako mezi mlýnskými kameny.
Problémová může být i střídavá péče, při které táta s mámou soupeří, kdo je lepší rodič, a nevědomky pak dítě přetěžují přílišným zájmem, zážitky, kroužky, nároky na školu apod. A občas se setkávám i s tím, že některé děti si střídavou péči vyloženě nepřejí. Často i proto, že mají kamarády, kteří mají se „střídavkou“ nějakou negativní zkušenost.
Dětem i rodičům usnadní střídavou péči tyto věci:
- Rozumná vzdálenost mezi bydlištěm rodičů.
- Dobrý (nebo alespoň neutrální) vztah mezi rodiči.
- Fungující komunikace mezi rodiči.
- Podobný denní režim v obou domácnostech.
- Co největší shoda na pravidlech výchovy.
Když to funguje, jak má
Když jsem se rozváděla, bylo synovi 8 let. Musel změnit školu, přišel o kamarády a já se tehdy hodně bála, jak to bude fungovat. Střídavá péče se nám ale velmi osvědčila.
Po čase jsme si s tatínkem Kuby sami upravili dny, kdy bude Kuba se mnou a kdy s tátou (trochu to ovlivnila i doba covidová). Jsem moc ráda, že jsme dokázali zachovat relativně přátelský vztah, a díky tomu jsem na Kubovi nepozorovala žádné trauma z rozvodu. V nové škole si našel kamarády a tatínka vídá kdykoliv chce. Naštěstí se vejdeme i do těch třiceti minut vzdálenosti (na chlup). Jen ta stejná pravidla výchovy trochu haprují. Ale to snad vychytáme.
Mám ale kamarádku, kde to takhle růžové nebylo. Tatínek začal poštvávat děti proti mamince, vracet je o den, dva později… a vůbec nekomunikoval, když měl děti u sebe. Pokud nepomůže domluva, je v takovém případě vždy lepší obrátit se na soud, případně na rozvodovou mediátorku. Ze střídavé péče by se neměl stát horor, protože nejvíce to odnesou vždycky děti.
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
. Ale jen proto, že si ona pořídí další, tak dítě nemá narok na lepší vzdělání a budou tady tomu říkat „otec komplikuje život matce, protože chce lepší vzdělání pro dítě“ je taky pěkný 
.
. Kdyz chci, aby moje dite hralo na klavir, musim mu ho koupit a pocitat s tim, ze s nim budu cvicit a ne cekat, ze ja chci a prace bude na jinych…