Každý stý člověk na světě zemře vlastní rukou. Sebevražda není „výkřikem do tmy“ ani něco, co se děje jen „někomu jinému“. Často se odehrává tiše, schovaná za úsměvem a za větou „jsem v pohodě“. 10. září, kdy si připomínáme Světový den prevence sebevražd, je výzvou ke změně.
Sebevraždy nejsou jen čísla
Podle nejnovějších dat Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) v roce 2022 v Česku spáchalo sebevraždu 1302 lidí. Z toho 79 % tvoří muži, kteří čelí duševní bolesti častěji v tichosti a bez pomoci. Na jednu ženu, která spáchá sebevraždu, tedy připadají skoro čtyři muži.
Psycholožka Roksana Táborská z NUDZ k tomu dodává: „Předběžná data za rok 2023 nenaznačují výrazný nárůst. Ale problémem zůstává vysoká míra stigmatizace a špatná návaznost péče. Přitom právě dostupná pomoc může být tím, co rozhodne o životě či smrti.“
Ti, kdo uvažují o smrti, většinou nemluví nahlas
Renata Anastazie Hanušová, psychoterapeutka s dlouholetou praxí, upozorňuje na důležitou věc: „Možná si představujeme, že člověk, který chce skončit se životem, bude plakat, mluvit o trápení. Jenže skutečnost bývá mnohem tišší. Sebevražedné myšlenky často přicházejí jako hluboká osamělost, únava, ztráta smyslu.“
Dotyčný se může začít vyhýbat kontaktu, působí unaveně, podrážděně nebo najednou „podezřele klidně“. Může říkat věty jako: „Beze mě by vám bylo líp.“ Nebo začne rozdávat osobní věci, loučí se – někdy doslova, někdy jen symbolicky.
Největší dar? Být u toho. A naslouchat
Co dělat, když máme podezření, že někdo z našich blízkých balancuje na hraně? „Nečekejte, že to přejde,“ radí Hanušová. „Zeptejte se klidně napřímo a s respektem: Napadlo tě někdy, že už nechceš žít? Tím člověku neublížíte. Naopak mu nabídnete prostor. Úlevu. Naději.“
„Lidé, kteří uvažují o sebevraždě, často navenek vypadají klidní. Výkonní. Ale uvnitř se dusí. Naučili se, že ‚citlivost je slabost‘ a že ‚musí být silní‘,“ popisuje terapeutka. Tichý smutek se schovává za úsměv. Za každodenní funkčnost. A to je nebezpečné.
Hanušová varuje před větami, které si mnohdy v dobré víře říkáme, ale přitom zraňují. Tahle slova často vedou k dalšímu mlčení. K tomu, že si člověk připadá jako někdo, kdo nemá právo na bolest.
- „Hlavně se z toho nezblázni.“
- „To přejde.“
- „Máš všechno, proč se trápíš?“
Myšlenky na sebevraždu může mít kdokoliv z nás. Kdy se obrátit na odborníka?
Mýty, které zabíjejí
Kolem sebevražd stále přetrvávají zakořeněné mýty a polopravdy, které brání otevřenému dialogu a účinné prevenci. Často vytvářejí falešný dojem o tom, kdo je „v ohrožení“ a kdo ne, a místo pomoci šíří strach nebo pocit viny.
- Když se zeptám na sebevraždu, mohu někoho navést. Naopak, otevřená otázka může být tím, co druhému poprvé přinese úlevu. Dává mu prostor mluvit o tom, co se děje, bez odsudků a přetvářky.
- Silní lidé si poradí sami. Opravdová síla není v tom, že nikdy neupadneme, ale že si v pádu dokážeme říct o pomoc. Sdílení bolesti není slabost, ale odvaha.
- Sebevraždu spáchají jen psychicky nemocní. Pravda je, že o ukončení života někdy uvažují i lidé bez diagnózy, například po rozchodu, v těžké životní situaci, pod tlakem nebo v dlouhodobém stresu.
Podívejte se na díl našeho podcastu Netabuj na Youtube
Když je nejhůř: První krok ven z ticha
Psychoterapeutka Renata Anastazie Hanušová radí: nezůstávejte v tom sami. I jeden jediný krok – drobný, nenápadný, ale upřímný může začít měnit směr. Napište zprávu blízkému člověku. Zavolejte na krizovou linku. Otevřete se terapeutovi, který naslouchá bez hodnocení.
Možná to nebude hned lepší, ale jak říká Hanušová „někdo vás uslyší. A to stačí. To je začátek.“ Pomoc není slabost. Je to způsob, jak zůstat a jak jednou znovu zažít něco dobrého, krásného, živého.
Zůstaňte. Váš příběh ještě nekončí
Na závěr posílá terapeutka vzkaz těm, kdo si už sáhli na dno: „Zůstaňte… I když nevíte proč. Možná právě tahle temná část vás naučí něčemu zásadnímu o sobě. Možná v ní tiše dřímá nová možnost – žít jinak. Pomalu. Po svém. Znovu. Protože i ráno s čajem a umytým obličejem může být začátek.“
Kam se obrátit o pomoc?
- Linka bezpečí: 116 111 (nonstop, zdarma, anonymně, pro děti a mladistvé)
- Linka důvěry: 116 123 (nonstop, zdarma, anonymně, pro dospělé)
- Modrá linka: 608 902 410 (všední dny, psychologická pomoc)
- Psychoterapeut ve vašem okolí – hledejte na www.psychoterapie.cz nebo v databázi Ministerstva zdravotnictví
Renáta Anastázie Hanušová (Integrativní terapeutka, mediátorka a celostní terapeutka), Renáta Hanušová
Renáta Hanušová dokončila výcvik pro Integrativní psychoterapii pod vedením Mudr. Jana Kubánka v rozsahu 520 hodin. Je členkou společnosti pro návykové nemoci České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Je také členem České asociace adiktologů.
Absolvovala kurz krizové intervence a vzdělávací výcvik v mediaci Škola mediace v rozsahu 112 hodin pod vedením Ing. Kateřiny Bělkové.
Je také akreditovanou výživovou poradkyní s certifikací a s odbornou mezinárodní platností od Nutris a je součástí týmu odborníků Institutu psychosociální péče. Renáta je také zakladatelkou Institutu Althaea.
Renátu Hanušovou najdete také na stránkách:
Přečtěte si související diskuze
| Téma | Poslední příspěvek | Reakcí | ||
|---|---|---|---|---|
Můj partner spáchal sebevraždu | Anonymní 21.9.24 03:09 | 53 | ||
Sebevražda v rodině - jak komunikovat s okolím | 24.6.23 19:03 | 12 | ||
Pokusila jsem se o sebevraždu :o( | 4.1.23 13:42 | 139 | ||
Jak to chodí po pokusu o sebevraždu? | 18.5.13 14:41 | 83 | ||
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
