Dě*ka

O životě
Štofik
07.12.19

...pokračování Mrchy

Přečtěte si také předešlé díly deníčku

Sraky, celej můj život je tvořenej jednou velkou kupou sraek. Jooo kéž by existovalo šťastně až navěky. Co jsem udělala po tom vyhazovu ex, ptáte se? Po tom, co jsem asi 3 hodiny hystericky brečela a svíjela se na zemi za dveřma, jsem se totálně zliskala z vodky. A chtěla si to trochu přikořenit do sladkýho nevědomí práškama. Tak jsem jich pár vzala, od každýho druhu jeden prášek. A byl to parádní rauš.

Chápejte, asi jsem se nechtěla zabít… asi. Spíš jsem se chtěla dostat do komatu, odpojit se od hlavy a pocitů. A to se mi povedlo, strávila jsem zbytek dne v mlze a blití na wc. Zvracela jsem černou vodu. To mě trochu děsilo a párkrát jsem už vytáčela sanitku, vždycky jsem to típla. Druhej den jsem se sbalila, poklidila, zavřela okenice a zamkla chatu. Vrátila jsem se domů. Zapla mobil, vrátila jsem se zpátky do reality. Ex mi volal asi 20×, psal mi ještě po tom vyhazovu. Prej to tak nenechá a bude bojovat… no nevím, s kým chce bojovat… se mnou snad ne. No nic, mažu. Nevím, proč mi i přes blokaci stejně přijde zpráva. Asi to nemá vliv na zprávy z whatsupu. Smůla.

Doma se vysprchuju, namaluju a jsem odhodlaná jít si počkat na zajdu. Když jsem podle ex dě*ka, no tak ať teda jsem. A se vším všudy. Teď jen záleží na: za A) jestli ho najdu a za B) jestli se mnou bude chtít sex… no možná i za C) jestli na to budu mít odvahu.

Vlasy nechávám rozpuštěný, beru si uplný džíny, bílý triko s dlouhým rukávem a semišovou světlou vestičku. Kotníčkový boty. Do kapsy zastrkávám kondom. Připadám si jak Arnie v Komandu, akorát vybavená šprckama místo granátů. Směju se sama sobě. Zamykám byt a vyrážím. Spěchám do mýho oblíbenýho parku, prostě si tam sednu a budu čekat, jestli půjde kolem. Lepší plán nemám.

V parku si sedám na lavičku a zapaluju si poslední cigáro ze šlohnutý krabičky od ex. A hele mám, kliku, chlapeček je tady. Ale není sám, je s ní a samozřejmě se psem. Kašlu na to, po těch pár minulých nocích nemám fakt co ztratit, zvedám se a jdu rozhodně k nim. Na jeho tváři registruju údiv, úlevu a ještě něco. Nejsem to schopná rozluštit. Dívám se jenom na něho, jí si nevšímám a zdravím ho. „Ahoj, dlouho jsem tě neviděla, byl bys tak hodnej a dal mi na sebe číslo?“ Nevěřícně na mě zírá, ale hned reaguje. „Ehm, ahoj. Jasně.“

Já vytahuju mobil a ťukám si do něj jeho číslo. Vrhám úsměv na něj, na ni (ona se tváři tak nějak nazelenale, to jinak nejde popsat. Kdybych jí provrtala a odklopila lebku a naskytl se mi pohled na její obnaženej mozek, viděla bych tam jen kupu otazníků). A obracím se se strohým „Díky, měj se“ k odchodu. Dávám si záležet na stylu chůze. Taková ta dě*kovská chůze. Levej boček, pravej boček. Vlnivě. Asi se mi něco stalo s mozkem, přešla jsem zas na mód: jsem laciná coura a vem si mě, kdo máš odvahu.

Terapeutka nadšená nebude. Nevím, co ji bude znepokojovat víc, jestli to, že chci nevinnýho, zadanýho kluka… 16letýho, nebo to, že jsem se vychrápala s ex… několikrát… anebo to, že je mi to všechno jedno. Nemůže mi to být víc fuk, než mi to je. Asi přecházím do mánie. Jsem bohyně a můžu cokoliv, všichni mi padejte k nohám. Doktorka šiškounová mi bude chtít zvýšit dávky léků. Tak jo, ať to udělá, ale do té doby budu čistá a neodříznutá od téhleté svojí stránky osobnosti. Už tady dlouho nebyla…

A mně se to ku*va líbí.

načítám...

Přečtěte si také

Kamarádím se s bývalkou svého přítele. Začínám si myslet, že to není náhoda

Anonymní
16.04.26
1705

Život umí zamotat věci zvláštním způsobem. Před dvěma lety jsem začala chodit s Martinem. Asi po půl roce jsem se seznámila s Adélou. Působilo to úplně přirozeně, jako náhoda. Sedly jsme si hned,...

Žijeme spolu, ale jsme spíš spolubydlící než milenci. Příteli to tak vyhovuje

Anonymní
16.04.26
2159

S Lukášem jsme spolu asi pět let. Náš vztah se ale dostal do bodu, kdy už se nikam neposouvá. Spíš mám pocit, že se pomalu vzdalujeme. Žijeme spolu, ale vedle sebe, ne spolu. Někdy se skoro ani...

Přítel nevydrží v práci déle než 2 měsíce. Má smysl s takovým plánovat život?

Anonymní
16.04.26
1425

S Mirkem chodím už dva roky. V poslední době spolu i bydlíme. Je to fajn kluk, splňuje vlastně skoro všechna má očekávání. Až na jedno, ale velmi důležité. Není schopný si udržet práci. Většinou je...

Osamělá cesta matky: Čtrnáct let ticha a boj o vyšší alimenty

Anonymní
16.04.26
938

Sedím u kuchyňského stolu a prohlížím fotky od miminka mé 14leté dcery . Na fotce se usmívám s malou holčičkou v náručí. Bylo jí tehdy dva a půl roku.

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

Miniwomen
16.04.26
3443

Někdy mám pocit, že žiju ve dvou paralelních rodinných vesmírech. V tom mém, původním, je to pořád takové hlasité, objímající, někdy až těsné, ale vždy upřímné teplo. Vyrostla jsem se třemi...

Dcera se z přijímaček úplně složila. Teď navíc budeme čekat měsíc na výsledky

Anonymní
15.04.26
5128

Přijímačky na střední školu má moje patnáctiletá dcera Lucie a desetitisíce dalších deváťáků za sebou. Přiznám se, že jsem to nikdy tolik neprožívala, dokud se to netýkalo mého vlastního dítěte. A...

Syn chtěl hrát fotbal. Děti se mu smály, že je tlustý, a už tam chodit nechce

Anonymní
15.04.26
4898

Když jsme se přestěhovali do menšího města, můj osmiletý syn David si moc přál hrát fotbal. Říkala jsem si, že to bude dobrý nápad. Seznámí se s místními dětmi, zapadne do kolektivu a konečně si tu...

Chtěla jsem dítě bez chlapa. Teď lituju, že jsem na dceru sama a nic nestíhám

Anonymní
15.04.26
2411

Mám za sebou pár nevydařených vztahů, které mě ujistily, že je mi nejlépe samotné. Jenže když jsem chtěla dítě, chlapa jsem k tomu zkrátka potřebovala. Vím, že to teď bude znít cynicky. Našla jsem...

Děti se odstěhovaly do zahraničí a my si s manželem připadáme hrozně opuštění

Anonymní
15.04.26
1128

Pociťujete někdy taky tu zvláštní nostalgii? Kolikrát jsem si říkala, když byly děti malé, ať už vyrostou, a máme s manželem konečně čas pro sebe. A ony vyrostly tak strašně rychle. Dcera i syn se...

Vzala jsem si o dost mladšího muže. Před lety mě miloval, teď se za mě stydí

Anonymní
15.04.26
4086

Bylo mi čtyřicet let, když jsem potkala Petra, který byl v té době jen o něco málo starší než moje dcera. Potkali jsme se na jedné oslavě narozenin a skvěle si rozuměli. Brala jsem to jako...

Přidat deníček