Dě*ka

...pokračování Mrchy

Přečtěte si také předešlé díly deníčku

Sraky, celej můj život je tvořenej jednou velkou kupou sraek. Jooo kéž by existovalo šťastně až navěky. Co jsem udělala po tom vyhazovu ex, ptáte se? Po tom, co jsem asi 3 hodiny hystericky brečela a svíjela se na zemi za dveřma, jsem se totálně zliskala z vodky. A chtěla si to trochu přikořenit do sladkýho nevědomí práškama. Tak jsem jich pár vzala, od každýho druhu jeden prášek. A byl to parádní rauš.

Chápejte, asi jsem se nechtěla zabít… asi. Spíš jsem se chtěla dostat do komatu, odpojit se od hlavy a pocitů. A to se mi povedlo, strávila jsem zbytek dne v mlze a blití na wc. Zvracela jsem černou vodu. To mě trochu děsilo a párkrát jsem už vytáčela sanitku, vždycky jsem to típla. Druhej den jsem se sbalila, poklidila, zavřela okenice a zamkla chatu. Vrátila jsem se domů. Zapla mobil, vrátila jsem se zpátky do reality. Ex mi volal asi 20×, psal mi ještě po tom vyhazovu. Prej to tak nenechá a bude bojovat… no nevím, s kým chce bojovat… se mnou snad ne. No nic, mažu. Nevím, proč mi i přes blokaci stejně přijde zpráva. Asi to nemá vliv na zprávy z whatsupu. Smůla.

Doma se vysprchuju, namaluju a jsem odhodlaná jít si počkat na zajdu. Když jsem podle ex dě*ka, no tak ať teda jsem. A se vším všudy. Teď jen záleží na: za A) jestli ho najdu a za B) jestli se mnou bude chtít sex… no možná i za C) jestli na to budu mít odvahu.

Vlasy nechávám rozpuštěný, beru si uplný džíny, bílý triko s dlouhým rukávem a semišovou světlou vestičku. Kotníčkový boty. Do kapsy zastrkávám kondom. Připadám si jak Arnie v Komandu, akorát vybavená šprckama místo granátů. Směju se sama sobě. Zamykám byt a vyrážím. Spěchám do mýho oblíbenýho parku, prostě si tam sednu a budu čekat, jestli půjde kolem. Lepší plán nemám.

V parku si sedám na lavičku a zapaluju si poslední cigáro ze šlohnutý krabičky od ex. A hele mám, kliku, chlapeček je tady. Ale není sám, je s ní a samozřejmě se psem. Kašlu na to, po těch pár minulých nocích nemám fakt co ztratit, zvedám se a jdu rozhodně k nim. Na jeho tváři registruju údiv, úlevu a ještě něco. Nejsem to schopná rozluštit. Dívám se jenom na něho, jí si nevšímám a zdravím ho. „Ahoj, dlouho jsem tě neviděla, byl bys tak hodnej a dal mi na sebe číslo?“ Nevěřícně na mě zírá, ale hned reaguje. „Ehm, ahoj. Jasně.“

Já vytahuju mobil a ťukám si do něj jeho číslo. Vrhám úsměv na něj, na ni (ona se tváři tak nějak nazelenale, to jinak nejde popsat. Kdybych jí provrtala a odklopila lebku a naskytl se mi pohled na její obnaženej mozek, viděla bych tam jen kupu otazníků). A obracím se se strohým „Díky, měj se“ k odchodu. Dávám si záležet na stylu chůze. Taková ta dě*kovská chůze. Levej boček, pravej boček. Vlnivě. Asi se mi něco stalo s mozkem, přešla jsem zas na mód: jsem laciná coura a vem si mě, kdo máš odvahu.

Terapeutka nadšená nebude. Nevím, co ji bude znepokojovat víc, jestli to, že chci nevinnýho, zadanýho kluka… 16letýho, nebo to, že jsem se vychrápala s ex… několikrát… anebo to, že je mi to všechno jedno. Nemůže mi to být víc fuk, než mi to je. Asi přecházím do mánie. Jsem bohyně a můžu cokoliv, všichni mi padejte k nohám. Doktorka šiškounová mi bude chtít zvýšit dávky léků. Tak jo, ať to udělá, ale do té doby budu čistá a neodříznutá od téhleté svojí stránky osobnosti. Už tady dlouho nebyla…

A mně se to ku*va líbí.

Sledovat eMimino.cz

načítám...

Přečtěte si také

Kolegové mě pozvali na rozlučku. Až tam jsem zjistila, že dostávám výpověď

Anonymní
06.11.26
4561

Ještě v pátek ráno jsem si myslela, že mám v práci skvělé vztahy a že si mě kolegové váží. Večer mě pozvali na společnou rozlučku, koupili mi dárek a objednali stůl v restauraci. Jenže já netušila,...

Manžel si pustil to odporné video přímo před naší dcerou. Chci utéct

Anonymní
06.11.26
2035

Život vás občas srazí na kolena způsobem, o kterém se vám nesnilo ani v těch nejtemnějších nočních můrách. Jsou situace, kdy se díváte na člověka, s nímž sdílíte domácnost, a v šoku si uvědomujete,...

Dcera dostala v Lidlu hysterák. Lidé na mě koukali, jako bych za to mohla

Anonymní
06.11.26
936

„Jsi ta nejhorší maminka na světě!“ zařvala na mě moje pětiletá dcera uprostřed Lidlu a vzápětí sebou praštila o zem. V tu chvíli se otočila snad polovina obchodu. Já stála s košíkem v ruce, v němž...

Muž odmítá kroužky, já tlačím své ambice. Kdo zachrání mého staršího syna?

Anonymní
06.11.26
959

Mateřství je neustálý boj mezi tím, kým bychom chtěli, aby naše děti byly, a kým ony ve skutečnosti jsou. Nejvíc bolí, když si uvědomíte, že svým vlastním tlakem možná křivíte osudy těch, které...

Chůvě jsem dával 300 korun za hodinu. Syn mi ukázal, co si má k večeři zalít

Anonymní
06.11.26
1344

Syn přede mě položil kelímek instantních nudlí a zeptal se, jestli mu ho zaleju stejně jako Klára. Bylo půl osmé večer, zrovna jsem přišel z odpolední a žena měla službu ještě do rána. V lednici...

Celý život předstíral, že ho přitahuji. Manžel se mi přiznal až teď

Anonymní
05.11.26
3707

Když mi manžel po dvanácti letech společného života oznámil, že ho vlastně nikdy nepřitahovalo moje tělo, nejdřív jsem si myslela, že jde o nějaký nepovedený vtip. Máme dvě děti, společný dům,...

Vím o manželově nevěře. Přesto s ním chystám dětem Vánoce

Anonymní
05.11.26
1782

Na manželovu nevěru jsem přišla v říjnu. Od té doby s ním vybírám dárky, domlouvám návštěvy a před dětmi se snažím fungovat jako dřív. Řekla jsem si, že rozhodnutí nechám až po Vánocích. Jenže teď...

Můj maká do úmoru, její se válí. Přesto mi kamarádka tvrdí, že jsem hloupá

Anonymní
05.11.26
1995

Znáte ten typ kamarádek, které vám sice celá léta radí, ale vy máte pokaždé pocit, že se vám spíš snaží zbořit dům? Nejvíc veselo bývá tehdy, když nejhlasitěji křičí ti, kteří mají doma největší...

Po rande mi poslal QR kód na 640 korun. Zaplatila jsem, pak přišla další zpráva

Anonymní
05.11.26
9159

QR kód na 640 korun mi přistál v telefonu v sedm šestnáct ráno, ještě než jsem si stihla vyčistit zuby. Pod ním stálo „Tvoje půlka za včerejšek.“ Chvíli jsem na to koukala. Večer předtím mi ten...

Syn je v devítce a netuší, kam dál. Já už mu v hlavě vybrala tři školy

Anonymní
05.11.26
728

Můj syn na otázku, kam chce jít po základce, odpovídá „nevím“. Nejdřív jsem to brala v klidu. Teď po večerech procházím stránky středních škol a každou další zmínkou o přijímačkách ho spolehlivě...

Přidat deníček