Dě*ka

O životě
Štofik
07.12.19

...pokračování Mrchy

Přečtěte si také předešlé díly deníčku

Sraky, celej můj život je tvořenej jednou velkou kupou sraek. Jooo kéž by existovalo šťastně až navěky. Co jsem udělala po tom vyhazovu ex, ptáte se? Po tom, co jsem asi 3 hodiny hystericky brečela a svíjela se na zemi za dveřma, jsem se totálně zliskala z vodky. A chtěla si to trochu přikořenit do sladkýho nevědomí práškama. Tak jsem jich pár vzala, od každýho druhu jeden prášek. A byl to parádní rauš.

Chápejte, asi jsem se nechtěla zabít… asi. Spíš jsem se chtěla dostat do komatu, odpojit se od hlavy a pocitů. A to se mi povedlo, strávila jsem zbytek dne v mlze a blití na wc. Zvracela jsem černou vodu. To mě trochu děsilo a párkrát jsem už vytáčela sanitku, vždycky jsem to típla. Druhej den jsem se sbalila, poklidila, zavřela okenice a zamkla chatu. Vrátila jsem se domů. Zapla mobil, vrátila jsem se zpátky do reality. Ex mi volal asi 20×, psal mi ještě po tom vyhazovu. Prej to tak nenechá a bude bojovat… no nevím, s kým chce bojovat… se mnou snad ne. No nic, mažu. Nevím, proč mi i přes blokaci stejně přijde zpráva. Asi to nemá vliv na zprávy z whatsupu. Smůla.

Doma se vysprchuju, namaluju a jsem odhodlaná jít si počkat na zajdu. Když jsem podle ex dě*ka, no tak ať teda jsem. A se vším všudy. Teď jen záleží na: za A) jestli ho najdu a za B) jestli se mnou bude chtít sex… no možná i za C) jestli na to budu mít odvahu.

Vlasy nechávám rozpuštěný, beru si uplný džíny, bílý triko s dlouhým rukávem a semišovou světlou vestičku. Kotníčkový boty. Do kapsy zastrkávám kondom. Připadám si jak Arnie v Komandu, akorát vybavená šprckama místo granátů. Směju se sama sobě. Zamykám byt a vyrážím. Spěchám do mýho oblíbenýho parku, prostě si tam sednu a budu čekat, jestli půjde kolem. Lepší plán nemám.

V parku si sedám na lavičku a zapaluju si poslední cigáro ze šlohnutý krabičky od ex. A hele mám, kliku, chlapeček je tady. Ale není sám, je s ní a samozřejmě se psem. Kašlu na to, po těch pár minulých nocích nemám fakt co ztratit, zvedám se a jdu rozhodně k nim. Na jeho tváři registruju údiv, úlevu a ještě něco. Nejsem to schopná rozluštit. Dívám se jenom na něho, jí si nevšímám a zdravím ho. „Ahoj, dlouho jsem tě neviděla, byl bys tak hodnej a dal mi na sebe číslo?“ Nevěřícně na mě zírá, ale hned reaguje. „Ehm, ahoj. Jasně.“

Já vytahuju mobil a ťukám si do něj jeho číslo. Vrhám úsměv na něj, na ni (ona se tváři tak nějak nazelenale, to jinak nejde popsat. Kdybych jí provrtala a odklopila lebku a naskytl se mi pohled na její obnaženej mozek, viděla bych tam jen kupu otazníků). A obracím se se strohým „Díky, měj se“ k odchodu. Dávám si záležet na stylu chůze. Taková ta dě*kovská chůze. Levej boček, pravej boček. Vlnivě. Asi se mi něco stalo s mozkem, přešla jsem zas na mód: jsem laciná coura a vem si mě, kdo máš odvahu.

Terapeutka nadšená nebude. Nevím, co ji bude znepokojovat víc, jestli to, že chci nevinnýho, zadanýho kluka… 16letýho, nebo to, že jsem se vychrápala s ex… několikrát… anebo to, že je mi to všechno jedno. Nemůže mi to být víc fuk, než mi to je. Asi přecházím do mánie. Jsem bohyně a můžu cokoliv, všichni mi padejte k nohám. Doktorka šiškounová mi bude chtít zvýšit dávky léků. Tak jo, ať to udělá, ale do té doby budu čistá a neodříznutá od téhleté svojí stránky osobnosti. Už tady dlouho nebyla…

A mně se to ku*va líbí.

načítám...

Přečtěte si také

Dcera se z přijímaček úplně složila. Teď navíc budeme čekat měsíc na výsledky

Anonymní
15.04.26
3619

Přijímačky na střední školu má moje patnáctiletá dcera Lucie a desetitisíce dalších deváťáků za sebou. Přiznám se, že jsem to nikdy tolik neprožívala, dokud se to netýkalo mého vlastního dítěte. A...

Syn chtěl hrát fotbal. Děti se mu smály, že je tlustý, a už tam chodit nechce

Anonymní
15.04.26
2921

Když jsme se přestěhovali do menšího města, můj osmiletý syn David si moc přál hrát fotbal. Říkala jsem si, že to bude dobrý nápad. Seznámí se s místními dětmi, zapadne do kolektivu a konečně si tu...

Chtěla jsem dítě bez chlapa. Teď lituju, že jsem na dceru sama a nic nestíhám

Anonymní
15.04.26
1606

Mám za sebou pár nevydařených vztahů, které mě ujistily, že je mi nejlépe samotné. Jenže když jsem chtěla dítě, chlapa jsem k tomu zkrátka potřebovala. Vím, že to teď bude znít cynicky. Našla jsem...

Děti se odstěhovaly do zahraničí a my si s manželem připadáme hrozně opuštění

Anonymní
15.04.26
769

Pociťujete někdy taky tu zvláštní nostalgii? Kolikrát jsem si říkala, když byly děti malé, ať už vyrostou, a máme s manželem konečně čas pro sebe. A ony vyrostly tak strašně rychle. Dcera i syn se...

Vzala jsem si o dost mladšího muže. Před lety mě miloval, teď se za mě stydí

Anonymní
15.04.26
2351

Bylo mi čtyřicet let, když jsem potkala Petra, který byl v té době jen o něco málo starší než moje dcera. Potkali jsme se na jedné oslavě narozenin a skvěle si rozuměli. Brala jsem to jako...

Doufala jsem, že najdu lásku na seznamce. Nevěřili byste, co je tam za individua

Anonymní
14.04.26
5935

Na muže mám prostě smůlu. Ve dvaceti jsem se vdávala, mám dvě děti, které už si žijí vlastní život. S jejich otcem jsme se po čase rozvedli. Mám za sebou ještě jedno manželství, které také...

„Nemáme ani korunu,“ brečí kamarádka, ale hračky kupuje po kvantech

Anonymní
14.04.26
2711

Tenhle fenomén mě fascinuje a zároveň neskutečně vytáčí. Znáte to taky? Otevřete Messenger a tam na vás svítí pět odkazů na „totální výprodej“ v hračkářství, doprovázených textem: „Hele, to musíš...

Manžel si přál syna, porodila jsem tři dcery. On chce další, já už nemám sílu

Anonymní
14.04.26
4149

Potřebuji se svěřit s něčím, co mě opravdu hodně trápí. A vlastně o tom ani nemůžu s nikým mluvit, protože se za svého muže i za sebe stydím. Můj manžel Pepa si vždycky přál syna. Řekla bych, až...

Najít práci jako samoživitelka na zkrácený úvazek je dnes prakticky nemožné

Anonymní
14.04.26
2190

Mám sedmiletou dceru, která chodí do první třídy. Jsem s ní sama, tatínek není ani v rodném listě. Mám tedy ještě obrovské štěstí, že žijeme s rodiči v rodinném domě. Sama bych to nezvládla vůbec....

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

PenelopaW
14.04.26
1149

Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...

Přidat deníček