Cizinec
- O životě
- Štofik
- 12.11.19 načítám...
...pokračování Mrchy
Přečtěte si také předešlé díly deníčku
Budím ho polibkama a s rukou na jeho penisu si říkám o pokračování. Je něco kolem 3. hodiny ráno. Všude je ticho a klid a tma. Nevidím na něj, možná je to tak dobře.
Po tom divokým a hladovým sexu jsme se přesunuli nahoru, já v jeho náručí. Následovalo pár dalších čísel. Zjišťuju, že tohle je ta pravá terapie pro mě, vy**kat si mozek z hlavy. Odpojit se od těla, vypustit z hlavy všechny ty sra*ky a soustředit se jen na sex, na jeho tělo, moje tělo. Být zvíře a jednat pudově, jít si sebevědomě za svým a neohlížet se nalevo ani napravo.
Znovu spolu souložíme a já vím, že to je naposledy. Vychutnávám si každej kousek jeho těla. Jsem slepec a on moje hůl. Dokazujem jeden druhýmu, že sex byl to jediný, co nám doopravdy šlo, než se vytratilo i to.
Když jsem ho včera uviděla stát v kuchyni, málem jsem zkolabovala. Zasáhlo mě to jako prudká rána do prsou. Najednou nebylo nic, co by mě udržovalo příčetnou. Nebyl Rivotril, ani Xanax, ani Neurol a Oxazepam. Nebylo nic. Byla jen surová bolest a já. My dvě spolu v nekonečné tmě. A ten parchant. Když jsem pochopila, že je to stejně fuk a že ho chci, jeho a nikoho jinýho, přestala jsem se tý bolesti bránit. Nechala jsem, ať mě pohltí a stáhne pod hladinu. Každej náš dotek byl jako bodnutí nožem, zas a znovu. A já chtěla víc. Chtěla jsem tu nakonec ležet zakrvácená a zlomená a nenávidět ho víc než kdykoliv předtím. Ale zároveň být i silnější. On už nebyl tím, za koho jsem ho měla, koho jsem milovala. Byl pryč. Zůstal tu jen tenhle cizinec s jeho tělem.
A já si z něj chtěla vzít co nejvíc na památku.
Tentokrát byl sex klidnější a pomalejší, hněv byl pryč. Ta fyzická potřeba byla pryč a zbyla jen otupělost. Jako dojezd po Neurolu. Nešlo mi být odpojená od hlavy, v půlce jsem se z něj zvedla a odešla do sprchy. Necítila jsem se špinavá, nebo ubohá. Cítila jsem, že už ho nepotřebuju, že ty dny jsou pryč. Ano, bude mi chybět, ale… Umřel spolu se mnou. My 2 už nikdy nebudeme a ani nemůžem být. Obětovala jsem mu tolik let a proč? Abych teď stála ve sprše a nepřála si nic jinýho, než aby vypadl a už se nikdy neukázal. Musím se začít zamykat. Koupit si pepřák, nakopat ho do koulí, když bude třeba. Už nikdy víc. Nedám se nikomu, kdo po mě šlapal a dělalo mu to radost a dokonce si myslel, že to může udělat znovu.
Vypínám sprchu, balím se do ručníku a stoupám nahoru, usnul. Leží tam ve velké posteli, na zmuchlaných přikrývkách a spí. Vypadá pořad stejně a zároveň jinak. Dloubu do něj rukou, otevírá oči a vypadá jak malej kluk.
Bodnutí u srdce. „Měl bys jít, hned.“ „Pojď do postele pusko, no tak.“ Rozevírá náruč a já vidím jeho nahý tělo. Ježíši, jak podělaně snadný by bylo se k němu vrhnout a dělat, že toho posledního půlroku nebylo. Proč mi tohle ten nahoře děla? Proč?! „Říkám ti aby ses sebral a odešel, co na tom nechápeš?“ „Ok, poslyš udělal jsem chybu a mrzí mě…“ Nenechávám ho domluvit a skáču mu do řeči. „Nechci s tebou mít nic společnýho, prostě se seber a vypadni. Dělej jakože neexistuju. Na tohle je moc pozdě, už nechci.“ Kouká na mě, jako by mi hráblo, už zase. „Je v tom ten chlapeček? Kolik mu je? 15? Píš s ním a já už ti nejsem dost dobrej? Tomuhle ty říkáš deprese?“
Další bodnutí u srdce. „Seber se a běž, nechci tě tu. A mimochodem, můžu si píat, s kým chci. Rozešel ses se mnou, pamatuješ? Ooo vlastně nerozešel, vykopls mě jak čokla na ulici! Takhle to bylo. Do 5 minut, ať seš pryč.“
Něco říká, ale já si zakrývám uši. Odcházím dolů, oblíkám se a jdu ven. Zajdu za kůlnu s pohledem upřeným na branku. Z balíčku, kterej jsem mu sebrala tahám cigaretu a zapaluju si, třesou se mi ruce a začíná se mi dělat zle. Mžitky před očima, bušení srdce, studenej pot, jeden nával za druhým.
No tak už sakra vypadni!
Vychází z chaty, rozhlíží se, schovávám se za stěnu kůlny. Když se dívám podruhé, je pryč.
Vracím se do chaty, začíná ve mně bublat pláč.
Sotva zavírám a zamykám dveře, cítím, že je to tady. Sunu se na podlahu, obličej skrývám do dlaní a hystericky se rozbrečím.
Co jsem to udělala?
Přečtěte si také
Syn (4) v dětské skupince má stále nějaké úrazy. Podle učitelek je moc divoký
- Anonymní
- 19.04.26
- 229
Adámek chodí od září do dětské skupiny. Přes zimu tam moc nepobyl, ale teď dochází celkem pravidelně. Jenže od února jsme řešili už jedno šití pod okem, jedno rozseknuté čelo, sedřené koleno a o...
Manželka touží po dokonalosti. Ve skutečnosti ale dělá ve všem naprostý chaos
- Anonymní
- 19.04.26
- 245
Adriana byla vždycky strašně fajn ženská do nepohody. Hodně se ale změnila poté, co se nám narodila dvojčata Šimon a Štěpán. Kluci jsou raubíři, náročnější na výchovu, a ona jako by se úplně...
Máma je hlídací babička, ale pohlídá jen jedno vnouče. To druhé je moc náročné
- Anonymní
- 19.04.26
- 221
„Ty máš ale štěstí, že máš hlídací babičku,“ řekla mi nedávno kamarádka. A dodala, že co ona by za to dala. Pousmála jsem se, ale pravdu si nechala raději pro sebe. Není moc čím se chlubit. Máma je...
Má na víc než na bagr: Chytrý syn odmítá gympl, táhne ho to do hlíny a k rybám
- Anonymní
- 19.04.26
- 182
Z výběru střední školy se mi už regulérně točí hlava. Máme sice ještě rok čas, syn je v osmičce, ale já na to musím myslet kudy chodím. Možná to znáte – máte doma kluka, který je šikovný, chytrý,...
Hazard se životem! Exmanžel nechal malého syna s neštovicemi samotného doma!
- Anonymní
- 18.04.26
- 3382
Ještě teď se mi klepou ruce vzteky. Už delší dobu bojuju s tím, jak u nás funguje střídavá péče. Máme nastavený režim 14 dnů a 14 dnů, což je samo o sobě náročné, ale snažila jsem se to kvůli dětem...
Věřící tchyně tahá moje děti do kostela. Já s tím nesouhlasím
- Anonymní
- 18.04.26
- 3697
V naší rodině se právě rozhořela „svatá válka“. Doslova. Moje tchyně je totiž hluboce věřící žena. Manžel v tom sice vyrostl, ale naštěstí má zdravý rozum a na ničem netrvá. Do kostela nechodíme,...
Učitelka mě šokovala: Syn má samé jedničky, přesto ho posílá na učňák!
- Anonymní
- 18.04.26
- 5458
Možná to znáte – máte pocit, že je všechno zalité sluncem, dítě nosí domů samé jedničky, v Edookitu svítí u matematiky průměr 1,0 a u pořadí ve třídě je stabilně ta jednička. Byli jsme na něj s...
Brácha mi volal, že mu není dobře. Neměla jsem čas a druhý den už bylo pozdě
- Anonymní
- 18.04.26
- 18162
Nikdy si to neodpustím. S mým bráchou jsme neměli zrovna blízký vztah. Spíš takový ten opatrný odstup. Věděli jsme o sobě, ale nežili jsme si navzájem v životech. Každý jsme šli svou cestou. Jenže...
Synovi se nepovedly přijímačky. Otec mu nemístně vynadal a Maty se sesypal
- Anonymní
- 18.04.26
- 2292
Matyáš má za sebou přijímačky na střední školu. Připravoval se na ně, i když je pravda, že to nebylo úplně podle našich představ. Výsledek tomu odpovídá. Na gymnázium to stačit nebude, ale na...
Vždycky jsem pro ně jen ta holka do postele. Nikdy ne ta, ke které se vrací
- Anonymní
- 17.04.26
- 8577
Možná si za to můžu sama, ale připadám si hrozně. Každý muž, do kterého se zamiluju, mě má jen jako milenku. Vyspí se se mnou, naslibují hory doly, mluví o tom, jak je to doma nefungující, jak jsou...
Kam se hrabe 50 odstínů, to je proti tomuhle červená kniHovna 
. Teď jsem ovšem zvědavá na vývoj u dalších postav! 
