Cizinec

...pokračování Mrchy

*

Přečtěte si také předešlé díly deníčku

Budím ho polibkama a s rukou na jeho penisu si říkám o pokračování. Je něco kolem 3. hodiny ráno. Všude je ticho a klid a tma. Nevidím na něj, možná je to tak dobře.
Po tom divokým a hladovým sexu jsme se přesunuli nahoru, já v jeho náručí. Následovalo pár dalších čísel. Zjišťuju, že tohle je ta pravá terapie pro mě, vy**kat si mozek z hlavy. Odpojit se od těla, vypustit z hlavy všechny ty sra*ky a soustředit se jen na sex, na jeho tělo, moje tělo. Být zvíře a jednat pudově, jít si sebevědomě za svým a neohlížet se nalevo ani napravo.

Znovu spolu souložíme a já vím, že to je naposledy. Vychutnávám si každej kousek jeho těla. Jsem slepec a on moje hůl. Dokazujem jeden druhýmu, že sex byl to jediný, co nám doopravdy šlo, než se vytratilo i to.

Když jsem ho včera uviděla stát v kuchyni, málem jsem zkolabovala. Zasáhlo mě to jako prudká rána do prsou. Najednou nebylo nic, co by mě udržovalo příčetnou. Nebyl Rivotril, ani Xanax, ani Neurol a Oxazepam. Nebylo nic. Byla jen surová bolest a já. My dvě spolu v nekonečné tmě. A ten parchant. Když jsem pochopila, že je to stejně fuk a že ho chci, jeho a nikoho jinýho, přestala jsem se tý bolesti bránit. Nechala jsem, ať mě pohltí a stáhne pod hladinu. Každej náš dotek byl jako bodnutí nožem, zas a znovu. A já chtěla víc. Chtěla jsem tu nakonec ležet zakrvácená a zlomená a nenávidět ho víc než kdykoliv předtím. Ale zároveň být i silnější. On už nebyl tím, za koho jsem ho měla, koho jsem milovala. Byl pryč. Zůstal tu jen tenhle cizinec s jeho tělem.

A já si z něj chtěla vzít co nejvíc na památku.

Tentokrát byl sex klidnější a pomalejší, hněv byl pryč. Ta fyzická potřeba byla pryč a zbyla jen otupělost. Jako dojezd po Neurolu. Nešlo mi být odpojená od hlavy, v půlce jsem se z něj zvedla a odešla do sprchy. Necítila jsem se špinavá, nebo ubohá. Cítila jsem, že už ho nepotřebuju, že ty dny jsou pryč. Ano, bude mi chybět, ale… Umřel spolu se mnou. My 2 už nikdy nebudeme a ani nemůžem být. Obětovala jsem mu tolik let a proč? Abych teď stála ve sprše a nepřála si nic jinýho, než aby vypadl a už se nikdy neukázal. Musím se začít zamykat. Koupit si pepřák, nakopat ho do koulí, když bude třeba. Už nikdy víc. Nedám se nikomu, kdo po mě šlapal a dělalo mu to radost a dokonce si myslel, že to může udělat znovu.

Vypínám sprchu, balím se do ručníku a stoupám nahoru, usnul. Leží tam ve velké posteli, na zmuchlaných přikrývkách a spí. Vypadá pořad stejně a zároveň jinak. Dloubu do něj rukou, otevírá oči a vypadá jak malej kluk.

Bodnutí u srdce. „Měl bys jít, hned.“ „Pojď do postele pusko, no tak.“ Rozevírá náruč a já vidím jeho nahý tělo. Ježíši, jak podělaně snadný by bylo se k němu vrhnout a dělat, že toho posledního půlroku nebylo. Proč mi tohle ten nahoře děla? Proč?! „Říkám ti aby ses sebral a odešel, co na tom nechápeš?“ „Ok, poslyš udělal jsem chybu a mrzí mě…“ Nenechávám ho domluvit a skáču mu do řeči. „Nechci s tebou mít nic společnýho, prostě se seber a vypadni. Dělej jakože neexistuju. Na tohle je moc pozdě, už nechci.“ Kouká na mě, jako by mi hráblo, už zase. „Je v tom ten chlapeček? Kolik mu je? 15? Píš s ním a já už ti nejsem dost dobrej? Tomuhle ty říkáš deprese?“
Další bodnutí u srdce. „Seber se a běž, nechci tě tu. A mimochodem, můžu si pí
at, s kým chci. Rozešel ses se mnou, pamatuješ? Ooo vlastně nerozešel, vykopls mě jak čokla na ulici! Takhle to bylo. Do 5 minut, ať seš pryč.“

Něco říká, ale já si zakrývám uši. Odcházím dolů, oblíkám se a jdu ven. Zajdu za kůlnu s pohledem upřeným na branku. Z balíčku, kterej jsem mu sebrala tahám cigaretu a zapaluju si, třesou se mi ruce a začíná se mi dělat zle. Mžitky před očima, bušení srdce, studenej pot, jeden nával za druhým.

No tak už sakra vypadni!

Vychází z chaty, rozhlíží se, schovávám se za stěnu kůlny. Když se dívám podruhé, je pryč.

Vracím se do chaty, začíná ve mně bublat pláč.

Sotva zavírám a zamykám dveře, cítím, že je to tady. Sunu se na podlahu, obličej skrývám do dlaní a hystericky se rozbrečím.

Co jsem to udělala?

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
4566
12.11.19 06:31

Mazec :potlesk: :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8325
12.11.19 06:56

@Jahudka82 Hormony Jahu… :mrgreen: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4566
12.11.19 07:29

@Lana25 Jojo, úplně z toho stříkaj, uaaa :lol: Kam se hrabe 50 odstínů, to je proti tomuhle červená kniHovna :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8325
12.11.19 08:36

@Jahudka82 Jeej tak to zas ne Jahu, na 50 odstínů to nemá. Ale děkuju, žes to napsala :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3363
12.11.19 10:07

Krasny, zlato! :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1396
12.11.19 11:00

Já jen doufám, že hrdince to ozdravný rozhodnutí vydrží :potlesk: a ex z jejího života nadobro zmizí ;). Teď jsem ovšem zvědavá na vývoj u dalších postav! ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
8325
12.11.19 11:24

@Miriana Děkuju moc Miri :hug: :kytka: :kytka:
@PenelopaW jooooo to si nejsem úplně jistá, ale snad jo :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
23572
12.11.19 13:04

@Lana25 jako vždycky pecka :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8325
12.11.19 14:21

@dagmarkaa Děkuji Dájko :hug: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
981
12.11.19 19:08

Tý jo, píšeš fakt skvěle :palec: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8325
12.11.19 21:08

@zu.syk Děkuju moc :hug: :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
308
12.11.19 22:49

Opět vynikající :potlesk: chci další, další a další :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8325
13.11.19 07:13

@Masha0607 Děkuju moc, jsem ráda, že se líbí. :hug: :andel:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1783
13.11.19 22:59

Tak tohle me potesilo, do stejny reky nevstoupis

  • Nahlásit
  • Zmínit
8325
14.11.19 13:50

@tini Je to tak. Ikdyž bychom někdy chtěli…

  • Nahlásit
  • Zmínit
964
4.1.20 22:05

K těm 50 odstínů se přikláním :lol: jsi silná konkurence :lol: úžasné jako vždy :potlesk:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8325
4.1.20 22:14

@anomally Děkuju ti moc :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit