Cizinec
- O životě
- Štofik
- 12.11.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
...pokračování Mrchy
Přečtěte si také předešlé díly deníčku
Budím ho polibkama a s rukou na jeho penisu si říkám o pokračování. Je něco kolem 3. hodiny ráno. Všude je ticho a klid a tma. Nevidím na něj, možná je to tak dobře.
Po tom divokým a hladovým sexu jsme se přesunuli nahoru, já v jeho náručí. Následovalo pár dalších čísel. Zjišťuju, že tohle je ta pravá terapie pro mě, vy**kat si mozek z hlavy. Odpojit se od těla, vypustit z hlavy všechny ty sra*ky a soustředit se jen na sex, na jeho tělo, moje tělo. Být zvíře a jednat pudově, jít si sebevědomě za svým a neohlížet se nalevo ani napravo.
Znovu spolu souložíme a já vím, že to je naposledy. Vychutnávám si každej kousek jeho těla. Jsem slepec a on moje hůl. Dokazujem jeden druhýmu, že sex byl to jediný, co nám doopravdy šlo, než se vytratilo i to.
Když jsem ho včera uviděla stát v kuchyni, málem jsem zkolabovala. Zasáhlo mě to jako prudká rána do prsou. Najednou nebylo nic, co by mě udržovalo příčetnou. Nebyl Rivotril, ani Xanax, ani Neurol a Oxazepam. Nebylo nic. Byla jen surová bolest a já. My dvě spolu v nekonečné tmě. A ten parchant. Když jsem pochopila, že je to stejně fuk a že ho chci, jeho a nikoho jinýho, přestala jsem se tý bolesti bránit. Nechala jsem, ať mě pohltí a stáhne pod hladinu. Každej náš dotek byl jako bodnutí nožem, zas a znovu. A já chtěla víc. Chtěla jsem tu nakonec ležet zakrvácená a zlomená a nenávidět ho víc než kdykoliv předtím. Ale zároveň být i silnější. On už nebyl tím, za koho jsem ho měla, koho jsem milovala. Byl pryč. Zůstal tu jen tenhle cizinec s jeho tělem.
A já si z něj chtěla vzít co nejvíc na památku.
Tentokrát byl sex klidnější a pomalejší, hněv byl pryč. Ta fyzická potřeba byla pryč a zbyla jen otupělost. Jako dojezd po Neurolu. Nešlo mi být odpojená od hlavy, v půlce jsem se z něj zvedla a odešla do sprchy. Necítila jsem se špinavá, nebo ubohá. Cítila jsem, že už ho nepotřebuju, že ty dny jsou pryč. Ano, bude mi chybět, ale… Umřel spolu se mnou. My 2 už nikdy nebudeme a ani nemůžem být. Obětovala jsem mu tolik let a proč? Abych teď stála ve sprše a nepřála si nic jinýho, než aby vypadl a už se nikdy neukázal. Musím se začít zamykat. Koupit si pepřák, nakopat ho do koulí, když bude třeba. Už nikdy víc. Nedám se nikomu, kdo po mě šlapal a dělalo mu to radost a dokonce si myslel, že to může udělat znovu.
Vypínám sprchu, balím se do ručníku a stoupám nahoru, usnul. Leží tam ve velké posteli, na zmuchlaných přikrývkách a spí. Vypadá pořad stejně a zároveň jinak. Dloubu do něj rukou, otevírá oči a vypadá jak malej kluk.
Bodnutí u srdce. „Měl bys jít, hned.“ „Pojď do postele pusko, no tak.“ Rozevírá náruč a já vidím jeho nahý tělo. Ježíši, jak podělaně snadný by bylo se k němu vrhnout a dělat, že toho posledního půlroku nebylo. Proč mi tohle ten nahoře děla? Proč?! „Říkám ti aby ses sebral a odešel, co na tom nechápeš?“ „Ok, poslyš udělal jsem chybu a mrzí mě…“ Nenechávám ho domluvit a skáču mu do řeči. „Nechci s tebou mít nic společnýho, prostě se seber a vypadni. Dělej jakože neexistuju. Na tohle je moc pozdě, už nechci.“ Kouká na mě, jako by mi hráblo, už zase. „Je v tom ten chlapeček? Kolik mu je? 15? Píš s ním a já už ti nejsem dost dobrej? Tomuhle ty říkáš deprese?“
Další bodnutí u srdce. „Seber se a běž, nechci tě tu. A mimochodem, můžu si píat, s kým chci. Rozešel ses se mnou, pamatuješ? Ooo vlastně nerozešel, vykopls mě jak čokla na ulici! Takhle to bylo. Do 5 minut, ať seš pryč.“
Něco říká, ale já si zakrývám uši. Odcházím dolů, oblíkám se a jdu ven. Zajdu za kůlnu s pohledem upřeným na branku. Z balíčku, kterej jsem mu sebrala tahám cigaretu a zapaluju si, třesou se mi ruce a začíná se mi dělat zle. Mžitky před očima, bušení srdce, studenej pot, jeden nával za druhým.
No tak už sakra vypadni!
Vychází z chaty, rozhlíží se, schovávám se za stěnu kůlny. Když se dívám podruhé, je pryč.
Vracím se do chaty, začíná ve mně bublat pláč.
Sotva zavírám a zamykám dveře, cítím, že je to tady. Sunu se na podlahu, obličej skrývám do dlaní a hystericky se rozbrečím.
Co jsem to udělala?
Přečtěte si také
Po rozvodu jsem zůstala sama. Můj exmanžel poštval naše přátele proti mně
- Anonymní
- 09.06.26
- 919
Teprve po rozvodu mi došlo, co byl můj muž vlastně zač. Vždycky jsme byli hodně společenští a měli spoustu přátel. Jenže většina z nich byla společná. Nikdy by mě nenapadlo, že po rozvodu se téměř...
Máma je v lázních, nemocný táta zůstal na mně. Mé bezdětné sestry prý nemají čas
- Anonymní
- 09.06.26
- 648
Mám tři děti ve věku 5, 7 a 10 let. K tomu pracuji jako OSVČ, provozuji eshop a ještě rozjíždím další pracovní projekt. Práce mám nad hlavu. A do toho mi před týdnem zavolala mamka, že jí schválili...
Noví sousedé nás přivádějí k šílenství. Hluk a večírky nám ničí život
- Anonymní
- 09.06.26
- 629
Když se naši dnes už bývalí sousedé odstěhovali, věřili jsme, že ti noví budou stejně milí a přátelští. Bohužel jsme se spletli. Nejenže nás ani nepozdraví, ale z jejich zahrady se neustále line...
Manželova dcera chce tábor za 20 tisíc. Její matka očekává, že vše zaplatí on
- Anonymní
- 09.06.26
- 579
Nikdy bych nevěřila, jak složité je, když se s tím pravým potkáte až později. Oba máte za sebou nějakou minulost, jste rozvedení a máte děti z předchozích vztahů. Pak si pořídíte ještě jedno...
V našem obýváku smrdí cizí ponožky a moje dcera kvůli němu nejí
- Anonymní
- 09.06.26
- 837
Je to tady, přátelé. Čas, kterého jsem se děsila od chvíle, kdy mi v porodnici ukázali tu malou růžovou holčičku. Moje patnáctiletá dcera má kluka. A není to žádné dětské „chodíme spolu“ za ruku...
Přítel ztratil práci a přestal o sebe pečovat. Začíná mi být fyzicky odporný
- Anonymní
- 08.06.26
- 7488
Dokud Lukáš pracoval, byl to skvělý chlap, se kterým byla legrace a navíc dobře vypadal. Ještě před pár lety mi ho kamarádky skoro záviděly. Měl energii, sportoval, zajímal se o svět kolem sebe a...
Apokalypsa jménem červen: Výrobky z odpadu o půlnoci a EduPage na infarkt
- Anonymní
- 08.06.26
- 940
Milé maminky, taky máte pocit, že červen vynalezl někdo, kdo upřímně, hluboce a z celého srdce nenávidí rodiče školních dětí? Protože já už regulérně melu z posledního a v kalendáři škrtám dny jako...
Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference
- SOVIČKA93
- 08.06.26
- 685
Sedím večer u čaje, za oknem se prohání letní vánek, a v hlavě mi zní věta, kterou jsem dneska slyšela snad šestkrát: „To by chtělo udělat.“ Ta věta ve mně spouští zvláštní alergickou reakci. Ne na...
Manžel mě vytáčí i tím, jak dýchá. Kam se poděl chlap, kterého jsem si brala?
- Anonymní
- 08.06.26
- 2090
Jsme spolu s manželem dvanáct let. Máme dvě relativně zdravé děti, hypotéku na krku, auto na leasing a... stereotyp tak hustý, že by se dal krájet motorovou pilou. Sedím v kuchyni, koukám na něj,...
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 5003
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Kam se hrabe 50 odstínů, to je proti tomuhle červená kniHovna 
. Teď jsem ovšem zvědavá na vývoj u dalších postav! 
