Cizinec
- O životě
- Štofik
- 12.11.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
...pokračování Mrchy
Přečtěte si také předešlé díly deníčku
Budím ho polibkama a s rukou na jeho penisu si říkám o pokračování. Je něco kolem 3. hodiny ráno. Všude je ticho a klid a tma. Nevidím na něj, možná je to tak dobře.
Po tom divokým a hladovým sexu jsme se přesunuli nahoru, já v jeho náručí. Následovalo pár dalších čísel. Zjišťuju, že tohle je ta pravá terapie pro mě, vy**kat si mozek z hlavy. Odpojit se od těla, vypustit z hlavy všechny ty sra*ky a soustředit se jen na sex, na jeho tělo, moje tělo. Být zvíře a jednat pudově, jít si sebevědomě za svým a neohlížet se nalevo ani napravo.
Znovu spolu souložíme a já vím, že to je naposledy. Vychutnávám si každej kousek jeho těla. Jsem slepec a on moje hůl. Dokazujem jeden druhýmu, že sex byl to jediný, co nám doopravdy šlo, než se vytratilo i to.
Když jsem ho včera uviděla stát v kuchyni, málem jsem zkolabovala. Zasáhlo mě to jako prudká rána do prsou. Najednou nebylo nic, co by mě udržovalo příčetnou. Nebyl Rivotril, ani Xanax, ani Neurol a Oxazepam. Nebylo nic. Byla jen surová bolest a já. My dvě spolu v nekonečné tmě. A ten parchant. Když jsem pochopila, že je to stejně fuk a že ho chci, jeho a nikoho jinýho, přestala jsem se tý bolesti bránit. Nechala jsem, ať mě pohltí a stáhne pod hladinu. Každej náš dotek byl jako bodnutí nožem, zas a znovu. A já chtěla víc. Chtěla jsem tu nakonec ležet zakrvácená a zlomená a nenávidět ho víc než kdykoliv předtím. Ale zároveň být i silnější. On už nebyl tím, za koho jsem ho měla, koho jsem milovala. Byl pryč. Zůstal tu jen tenhle cizinec s jeho tělem.
A já si z něj chtěla vzít co nejvíc na památku.
Tentokrát byl sex klidnější a pomalejší, hněv byl pryč. Ta fyzická potřeba byla pryč a zbyla jen otupělost. Jako dojezd po Neurolu. Nešlo mi být odpojená od hlavy, v půlce jsem se z něj zvedla a odešla do sprchy. Necítila jsem se špinavá, nebo ubohá. Cítila jsem, že už ho nepotřebuju, že ty dny jsou pryč. Ano, bude mi chybět, ale… Umřel spolu se mnou. My 2 už nikdy nebudeme a ani nemůžem být. Obětovala jsem mu tolik let a proč? Abych teď stála ve sprše a nepřála si nic jinýho, než aby vypadl a už se nikdy neukázal. Musím se začít zamykat. Koupit si pepřák, nakopat ho do koulí, když bude třeba. Už nikdy víc. Nedám se nikomu, kdo po mě šlapal a dělalo mu to radost a dokonce si myslel, že to může udělat znovu.
Vypínám sprchu, balím se do ručníku a stoupám nahoru, usnul. Leží tam ve velké posteli, na zmuchlaných přikrývkách a spí. Vypadá pořad stejně a zároveň jinak. Dloubu do něj rukou, otevírá oči a vypadá jak malej kluk.
Bodnutí u srdce. „Měl bys jít, hned.“ „Pojď do postele pusko, no tak.“ Rozevírá náruč a já vidím jeho nahý tělo. Ježíši, jak podělaně snadný by bylo se k němu vrhnout a dělat, že toho posledního půlroku nebylo. Proč mi tohle ten nahoře děla? Proč?! „Říkám ti aby ses sebral a odešel, co na tom nechápeš?“ „Ok, poslyš udělal jsem chybu a mrzí mě…“ Nenechávám ho domluvit a skáču mu do řeči. „Nechci s tebou mít nic společnýho, prostě se seber a vypadni. Dělej jakože neexistuju. Na tohle je moc pozdě, už nechci.“ Kouká na mě, jako by mi hráblo, už zase. „Je v tom ten chlapeček? Kolik mu je? 15? Píš s ním a já už ti nejsem dost dobrej? Tomuhle ty říkáš deprese?“
Další bodnutí u srdce. „Seber se a běž, nechci tě tu. A mimochodem, můžu si píat, s kým chci. Rozešel ses se mnou, pamatuješ? Ooo vlastně nerozešel, vykopls mě jak čokla na ulici! Takhle to bylo. Do 5 minut, ať seš pryč.“
Něco říká, ale já si zakrývám uši. Odcházím dolů, oblíkám se a jdu ven. Zajdu za kůlnu s pohledem upřeným na branku. Z balíčku, kterej jsem mu sebrala tahám cigaretu a zapaluju si, třesou se mi ruce a začíná se mi dělat zle. Mžitky před očima, bušení srdce, studenej pot, jeden nával za druhým.
No tak už sakra vypadni!
Vychází z chaty, rozhlíží se, schovávám se za stěnu kůlny. Když se dívám podruhé, je pryč.
Vracím se do chaty, začíná ve mně bublat pláč.
Sotva zavírám a zamykám dveře, cítím, že je to tady. Sunu se na podlahu, obličej skrývám do dlaní a hystericky se rozbrečím.
Co jsem to udělala?
Přečtěte si také
Sousedka mě kritizovala, že děti často hlídá manžel. Prý je to moje povinnost
- Anonymní
- 01.09.26
- 1991
Když jsem si nedávno povídala se sousedkou, vůbec jsem netušila, že se během pár minut dozvím, jak špatně si vedu jako manželka a matka. Začalo to úplně nevinně. Sousedka se mě zeptala, kde mám...
Máma se vrátila k příteli, který ji málem zabil. Mám o ni obrovský strach
- Anonymní
- 01.09.26
- 1480
Je mi 25 let a mamce 45. Celý život tak nějak pořád hledá toho pravého. Nikdy jsem jí v tomhle moc nerozuměla. Ona prostě nedokáže být sama. Tři manželství, tři rozvody a několik dalších vztahů jen...
Dcera nechce jezdit k tátovi. On tvrdí, že ji proti němu navádím
- Anonymní
- 01.09.26
- 748
Po rozchodu jsme se s bývalým domluvili, že dcera u něj bude každý druhý víkend. Jenže poslední měsíce před odjezdem pláče, bolí ji břicho a prosí mě, abych ji tam neposílala. Když jsem to začala...
„Mít jedináčka je sobecké!“ řve tchyně. Přitom sama vychovala jen jedno dítě
- Anonymní
- 01.09.26
- 3396
Náš syn je na světě zázrakem. Můj porod byl jedno velké trauma, na které do smrti nezapomenu – nastaly vážné komplikace a lékaři na sále bojovali o život můj i o život miminka. Zvládli jsme to jen...
Život mě zkouší ze všech stran. Zvládnu to?
- kristyna dostalova
- 01.09.26
- 495
Ani nevíš, že procitneš a svět ti přinese tolik věcí, o kterých můžeš polemizovat. Pro ženy i muže je to leckdy náročné, ale zároveň krásně vyvážené období plné vzpomínek.
Ve dvaceti jsem přesně věděla, jak budu žít po čtyřicítce. Realita je úplně jiná
- Anonymní
- 31.08.26
- 4257
Tento deníček je spíš takové zamyšlení, bilancování. Nedávno jsem sfoukla 40 svíček – samozřejmě symbolicky – a tak nějak na mě dolehlo, že už rozhodně nejsem mladá. Střední věk, to zní hrozně....
Manžel chce třetí dítě. Já už ale další mateřství nezvládnu
- Anonymní
- 31.08.26
- 2695
Máme dvě malé děti a manžel začal mluvit o třetím. Vždycky si prý přál velkou rodinu a nechce, abychom jednou litovali, že jsme to nezkusili. Jenže já jsem po dvou těhotenstvích, porodech a letech...
V Tunisku jsem zjistila, že all inclusive neznamená, že si můžete odpočinout
- Anonymní
- 31.08.26
- 5369
Když jsme vybírali dovolenou, manžel rázně prohlásil, že do Egypta nikdy. Tam totiž hrozí střevní potíže, o které rozhodně nestojíme. Ale kam tedy, když je všude tak draho? Nakonec to vyhrálo...
Máma nás celý život ignorovala. Teď je nemocná a chce, abychom se starali
- Anonymní
- 31.08.26
- 12857
Máma teď leží v nemocnici a moje sestra jí nosí ovoce, pyžamo a časopisy. Já tam nechodím. A čím víc se na mě rodina dívá jako na bezcitnou dceru, tím víc si říkám, jestli bych se za to vlastně...
Sestra mi pořád dává svoje dítě na hlídání. Když odmítnu, jsem sobec
- Anonymní
- 31.08.26
- 5242
Nejdřív jsem sestře pohlídala syna jednou za čas, protože jsem jí chtěla pomoct. Jenže z občasné výpomoci se stala samozřejmost. Dnes mi vozí dítě skoro každý pátek a rodina se tváří, že když jsem...
Kam se hrabe 50 odstínů, to je proti tomuhle červená kniHovna 
. Teď jsem ovšem zvědavá na vývoj u dalších postav! 
