Ex II.
- O životě
- Štofik
- 12.10.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
pokračování Mrchy...
Přečtěte si také předešlé díly deníčku
Mám toho dost, nereaguje na zprávy, tahá se s nějakým mladým debílkem, vždyť ji pořád platím paušál, co si o sobě myslí? Koukám na hodiny, je teprve půl čtvrtý a já zařezávám v práci. Vedro na chcípnutí a čas se nesnesitelně vleče. Kašlu na to, balím si věci, uklízím stůl a mířím do sprchy, mistr bude asi nas*anej, ale co už. Dodělám to zítra.
Shazuju montérky a zbytek oblečení a točím kohoutkem. Potřebuju zchladit, pouštím ledovou vodu a s úlevou cítím, jak mi tělo pokrývá husina. Studená voda do mě bodá jako tisíce jehliček, ale je to příjemnej pocit. Na chvíli přestávám myslet.
Rychle na sebe hážu kraťasy a triko a vycházím z budovy, sedám do auta. Ten plán se mi moc nelíbí, ale co mám jinýho dělat, když se mnou nemluví? Cestu bych zvládl i poslepu, vždycky se bála a říkala, že jezdím jako prase. To je pravda, minimálně teď tak jedu. Jedu středem silnice, jako by tu byla jen pro mě, levou ruku mám opřenou o rám dveří a zakrývám si ústa. Jsem nervózní, ale jsem připravenej si to s ní vyříkat, možná ji pozvu někam na kafe. Nemůže mě najednou přehlížet, jako bych neexistoval. Vystoupám vzhůru do hor a ten chladnej vzduch mě podivně uklidňuje, jel jsem tudy milionkrát. S ní. Pos*al jsem to.
Vjíždím do města a za chvíli zastavuju u jejího domu, zvoním, ale bez odezvy. Že by byla na chatě? Co když je tam s ním? Možná se šla jen projít, sedám zpátky do auta a jedu k rybníku. Je tam prázdno, jen pár rybářů a kachen, v parku jsou děcka a partička feťáků. Riskuju dalších 20 km a jedu na chatu. Je to spíš chatička v zahrádkářský kolonii, ale na samotě, kolem lesy, potok a menší zatopenej lom. Její matka ji zdědila po nevlastním otci. Ona to tam vždycky milovala a brala to tam jako úkryt. Vjíždím do osady po polní cestě a nechávám auto u závory, která zakazuje vjezd. Dál smí jen lesáci nebo lidi se zvláštním povolením, což já nemám. Musím jít kousek pěšky, asi 10 minut chůze. Po pár metrech odbočuju doprava a už ji vidím. Okenice jsou otevřený, na brance není zámek. Je tu.
Obcházím zahradu, nakukuju na terasu, nic, prázdno. Přes záclony nic nevidím, zkouším to zadníma dveřma ze zahrady. Nic se tu nezměnilo, všechno při starým, starej dřevěnej nábytek, krbová kamna, ručně tkanej žíhanej koberec s třásněmi, malá světlá kuchyňka a barový stolek pro dva. Nahoře malá koupelna a ložnice. Zrovna se otáčím, když vtom ji mám přímo před sebou. Dívá se na mě nevěřícně a naštvaně. Má na sobě župan a je rozcuchaná. Vypadá to, že brečela. „Co tady sakra děláš!!? Okamžitě vypadni, nevěřím že máš nervy se tu ukázat, ty hajzle!“
Přechází do hysterie a hlas se jí láme jako vždycky. Vrhá se na mě a chce mě uhodit, chytám ji za ruku a zkroutím jí ji za záda, sykne bolestí a křičí, ať ji pustím. „Chci si jen promluvit, uklidni se!“ Ale ona vrtí hlavou a plive mi do tváře, mam chuť jí jednu vrazit, aby se vzpamatovala, ale neudělám to, nechávám si sliny stékat po obličeji a trhám s ní k zemi. Pokládám ji na podlahu a opakuju jí, aby se uklidnila, podělaná hysterka. Chová se, jak kdybych ji přijel zavraždit. Musím se tomu zasmát, je tak patetická. Tohle tu taky bylo milionkrát. Ježiši, jak já tyhle scény pro ho*no nesnášel. Ale nejlepší na tom byl ten udobřovací sex. Hledím jí do očí, sedím obkročmo na ní a ona se pode mnou přestává mrskat, taky se dívá.
Je to divný, jak kdyby mi telepaticky říkala, že mě nesnáší, ale současně se jí z očí řinou slzy a ona se rozbrečí. Všechno je dobrý, říkám jí. Ona jen háže hlavou ze strany na stranu. Zaskočí mě náhlá chuť ji políbit. Je to tak přirozený, znám ji tak dokonale, že mě ten pocit přemáhá a já přitisknu svý rty na její. Na chvíli ztuhne a já čekám kopanec do koulí. Ale neděje se tak. Najednou líbá ona mě, se vší zuřivostí, který je schopná. Snaží se zpoza mě vyprostit, vím, co chce, obracím ji, aby byla nade mnou. Vyhrnuji jí župan a chytám ji za zadek, je nahá. Pasuje mi krásně do dlaní. Tak jako vždycky. A já ji nechal, jsem kretén, kretén, kretén! Zapomínám na to hnusný, co bylo, a jsme zase jen my dva. Uvědomuju si, že ji pořád miluju. Ten cit tu pořád je. Jen jsem ho zatlačoval někam do nevědomí, ochrana před ní. Před tím, jak umí být hnusná a jak umí ubližovat. Prostě mrcha, ale moje mrcha. Vždycky byla a vždycky bude.
Začíná mi přetahovat triko přes hlavu, já rozvazuju uzel na pásku od županu, sundávám ho z ní a ona je v mžiku nahá, sklání se nade mnou a líbá mě na krk, na ucho, kouše mě. Ne jemně, vší silou. Pak mi rozepíná kalhoty a stahuje mi je i s trenkama. Tiše sténá a nehty mi zarývá do zad, nespěchám na ni. Vychutnávám si tenhle okamžik. Chci, aby trval co nejdýl. Všechna ta nervozita celý ty měsíce, neklid. Noci, který jsem strávil s cigárem na balkoně… všechno to byl stesk po ní a vědomí, že jsem tehdy v tu březnovou neděli udělal obrovskou chybu. Vyhodil jsem ji, když mě potřebovala. Zachoval jsem se jak hajzl. Jako přesně ten, za koho mě celý ty roky měla. Fakt jsem pos*al, co se dalo.
Popadnu ji v pase a posadím se s ní, zády opřenej o bok pohovky a beru si ji, tak jako tisíckrát předtím. Obtáčí mi nohy kolem pasu a objímá kolem krku. Zaklání hlavu a tiše sténá.
Čas se zastavuje, nic mimo nás neexistuje.
Jsme jen já a ona.
Přečtěte si také
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 2870
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 1963
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 3602
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 12804
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 972
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
Kolegové mě pozvali na rozlučku. Až tam jsem zjistila, že dostávám výpověď
- Anonymní
- 06.11.26
- 7346
Ještě v pátek ráno jsem si myslela, že mám v práci skvělé vztahy a že si mě kolegové váží. Večer mě pozvali na společnou rozlučku, koupili mi dárek a objednali stůl v restauraci. Jenže já netušila,...
Manžel si pustil to odporné video přímo před naší dcerou. Chci utéct
- Anonymní
- 06.11.26
- 3147
Život vás občas srazí na kolena způsobem, o kterém se vám nesnilo ani v těch nejtemnějších nočních můrách. Jsou situace, kdy se díváte na člověka, s nímž sdílíte domácnost, a v šoku si uvědomujete,...
Dcera dostala v Lidlu hysterák. Lidé na mě koukali, jako bych za to mohla
- Anonymní
- 06.11.26
- 1553
„Jsi ta nejhorší maminka na světě!“ zařvala na mě moje pětiletá dcera uprostřed Lidlu a vzápětí sebou praštila o zem. V tu chvíli se otočila snad polovina obchodu. Já stála s košíkem v ruce, v němž...
Muž odmítá kroužky, já tlačím své ambice. Kdo zachrání mého staršího syna?
- Anonymní
- 06.11.26
- 1512
Mateřství je neustálý boj mezi tím, kým bychom chtěli, aby naše děti byly, a kým ony ve skutečnosti jsou. Nejvíc bolí, když si uvědomíte, že svým vlastním tlakem možná křivíte osudy těch, které...
Chůvě jsem dával 300 korun za hodinu. Syn mi ukázal, co si má k večeři zalít
- Anonymní
- 06.11.26
- 2538
Syn přede mě položil kelímek instantních nudlí a zeptal se, jestli mu ho zaleju stejně jako Klára. Bylo půl osmé večer, zrovna jsem přišel z odpolední a žena měla službu ještě do rána. V lednici...
Prostě takový obyčejný milostný drama, který může potkat každyho 
Husty!
. Ale něco mi říká, že to tak nebude 
.
