Ex II.
- O životě
- Štofik
- 12.10.19 načítám...
pokračování Mrchy...
Přečtěte si také předešlé díly deníčku
Mám toho dost, nereaguje na zprávy, tahá se s nějakým mladým debílkem, vždyť ji pořád platím paušál, co si o sobě myslí? Koukám na hodiny, je teprve půl čtvrtý a já zařezávám v práci. Vedro na chcípnutí a čas se nesnesitelně vleče. Kašlu na to, balím si věci, uklízím stůl a mířím do sprchy, mistr bude asi nas*anej, ale co už. Dodělám to zítra.
Shazuju montérky a zbytek oblečení a točím kohoutkem. Potřebuju zchladit, pouštím ledovou vodu a s úlevou cítím, jak mi tělo pokrývá husina. Studená voda do mě bodá jako tisíce jehliček, ale je to příjemnej pocit. Na chvíli přestávám myslet.
Rychle na sebe hážu kraťasy a triko a vycházím z budovy, sedám do auta. Ten plán se mi moc nelíbí, ale co mám jinýho dělat, když se mnou nemluví? Cestu bych zvládl i poslepu, vždycky se bála a říkala, že jezdím jako prase. To je pravda, minimálně teď tak jedu. Jedu středem silnice, jako by tu byla jen pro mě, levou ruku mám opřenou o rám dveří a zakrývám si ústa. Jsem nervózní, ale jsem připravenej si to s ní vyříkat, možná ji pozvu někam na kafe. Nemůže mě najednou přehlížet, jako bych neexistoval. Vystoupám vzhůru do hor a ten chladnej vzduch mě podivně uklidňuje, jel jsem tudy milionkrát. S ní. Pos*al jsem to.
Vjíždím do města a za chvíli zastavuju u jejího domu, zvoním, ale bez odezvy. Že by byla na chatě? Co když je tam s ním? Možná se šla jen projít, sedám zpátky do auta a jedu k rybníku. Je tam prázdno, jen pár rybářů a kachen, v parku jsou děcka a partička feťáků. Riskuju dalších 20 km a jedu na chatu. Je to spíš chatička v zahrádkářský kolonii, ale na samotě, kolem lesy, potok a menší zatopenej lom. Její matka ji zdědila po nevlastním otci. Ona to tam vždycky milovala a brala to tam jako úkryt. Vjíždím do osady po polní cestě a nechávám auto u závory, která zakazuje vjezd. Dál smí jen lesáci nebo lidi se zvláštním povolením, což já nemám. Musím jít kousek pěšky, asi 10 minut chůze. Po pár metrech odbočuju doprava a už ji vidím. Okenice jsou otevřený, na brance není zámek. Je tu.
Obcházím zahradu, nakukuju na terasu, nic, prázdno. Přes záclony nic nevidím, zkouším to zadníma dveřma ze zahrady. Nic se tu nezměnilo, všechno při starým, starej dřevěnej nábytek, krbová kamna, ručně tkanej žíhanej koberec s třásněmi, malá světlá kuchyňka a barový stolek pro dva. Nahoře malá koupelna a ložnice. Zrovna se otáčím, když vtom ji mám přímo před sebou. Dívá se na mě nevěřícně a naštvaně. Má na sobě župan a je rozcuchaná. Vypadá to, že brečela. „Co tady sakra děláš!!? Okamžitě vypadni, nevěřím že máš nervy se tu ukázat, ty hajzle!“
Přechází do hysterie a hlas se jí láme jako vždycky. Vrhá se na mě a chce mě uhodit, chytám ji za ruku a zkroutím jí ji za záda, sykne bolestí a křičí, ať ji pustím. „Chci si jen promluvit, uklidni se!“ Ale ona vrtí hlavou a plive mi do tváře, mam chuť jí jednu vrazit, aby se vzpamatovala, ale neudělám to, nechávám si sliny stékat po obličeji a trhám s ní k zemi. Pokládám ji na podlahu a opakuju jí, aby se uklidnila, podělaná hysterka. Chová se, jak kdybych ji přijel zavraždit. Musím se tomu zasmát, je tak patetická. Tohle tu taky bylo milionkrát. Ježiši, jak já tyhle scény pro ho*no nesnášel. Ale nejlepší na tom byl ten udobřovací sex. Hledím jí do očí, sedím obkročmo na ní a ona se pode mnou přestává mrskat, taky se dívá.
Je to divný, jak kdyby mi telepaticky říkala, že mě nesnáší, ale současně se jí z očí řinou slzy a ona se rozbrečí. Všechno je dobrý, říkám jí. Ona jen háže hlavou ze strany na stranu. Zaskočí mě náhlá chuť ji políbit. Je to tak přirozený, znám ji tak dokonale, že mě ten pocit přemáhá a já přitisknu svý rty na její. Na chvíli ztuhne a já čekám kopanec do koulí. Ale neděje se tak. Najednou líbá ona mě, se vší zuřivostí, který je schopná. Snaží se zpoza mě vyprostit, vím, co chce, obracím ji, aby byla nade mnou. Vyhrnuji jí župan a chytám ji za zadek, je nahá. Pasuje mi krásně do dlaní. Tak jako vždycky. A já ji nechal, jsem kretén, kretén, kretén! Zapomínám na to hnusný, co bylo, a jsme zase jen my dva. Uvědomuju si, že ji pořád miluju. Ten cit tu pořád je. Jen jsem ho zatlačoval někam do nevědomí, ochrana před ní. Před tím, jak umí být hnusná a jak umí ubližovat. Prostě mrcha, ale moje mrcha. Vždycky byla a vždycky bude.
Začíná mi přetahovat triko přes hlavu, já rozvazuju uzel na pásku od županu, sundávám ho z ní a ona je v mžiku nahá, sklání se nade mnou a líbá mě na krk, na ucho, kouše mě. Ne jemně, vší silou. Pak mi rozepíná kalhoty a stahuje mi je i s trenkama. Tiše sténá a nehty mi zarývá do zad, nespěchám na ni. Vychutnávám si tenhle okamžik. Chci, aby trval co nejdýl. Všechna ta nervozita celý ty měsíce, neklid. Noci, který jsem strávil s cigárem na balkoně… všechno to byl stesk po ní a vědomí, že jsem tehdy v tu březnovou neděli udělal obrovskou chybu. Vyhodil jsem ji, když mě potřebovala. Zachoval jsem se jak hajzl. Jako přesně ten, za koho mě celý ty roky měla. Fakt jsem pos*al, co se dalo.
Popadnu ji v pase a posadím se s ní, zády opřenej o bok pohovky a beru si ji, tak jako tisíckrát předtím. Obtáčí mi nohy kolem pasu a objímá kolem krku. Zaklání hlavu a tiše sténá.
Čas se zastavuje, nic mimo nás neexistuje.
Jsme jen já a ona.
Přečtěte si také
Dcera se z přijímaček úplně složila. Teď navíc budeme čekat měsíc na výsledky
- Anonymní
- 15.04.26
- 3574
Přijímačky na střední školu má moje patnáctiletá dcera Lucie a desetitisíce dalších deváťáků za sebou. Přiznám se, že jsem to nikdy tolik neprožívala, dokud se to netýkalo mého vlastního dítěte. A...
Syn chtěl hrát fotbal. Děti se mu smály, že je tlustý, a už tam chodit nechce
- Anonymní
- 15.04.26
- 2879
Když jsme se přestěhovali do menšího města, můj osmiletý syn David si moc přál hrát fotbal. Říkala jsem si, že to bude dobrý nápad. Seznámí se s místními dětmi, zapadne do kolektivu a konečně si tu...
Chtěla jsem dítě bez chlapa. Teď lituju, že jsem na dceru sama a nic nestíhám
- Anonymní
- 15.04.26
- 1576
Mám za sebou pár nevydařených vztahů, které mě ujistily, že je mi nejlépe samotné. Jenže když jsem chtěla dítě, chlapa jsem k tomu zkrátka potřebovala. Vím, že to teď bude znít cynicky. Našla jsem...
Děti se odstěhovaly do zahraničí a my si s manželem připadáme hrozně opuštění
- Anonymní
- 15.04.26
- 743
Pociťujete někdy taky tu zvláštní nostalgii? Kolikrát jsem si říkala, když byly děti malé, ať už vyrostou, a máme s manželem konečně čas pro sebe. A ony vyrostly tak strašně rychle. Dcera i syn se...
Vzala jsem si o dost mladšího muže. Před lety mě miloval, teď se za mě stydí
- Anonymní
- 15.04.26
- 2305
Bylo mi čtyřicet let, když jsem potkala Petra, který byl v té době jen o něco málo starší než moje dcera. Potkali jsme se na jedné oslavě narozenin a skvěle si rozuměli. Brala jsem to jako...
Doufala jsem, že najdu lásku na seznamce. Nevěřili byste, co je tam za individua
- Anonymní
- 14.04.26
- 5923
Na muže mám prostě smůlu. Ve dvaceti jsem se vdávala, mám dvě děti, které už si žijí vlastní život. S jejich otcem jsme se po čase rozvedli. Mám za sebou ještě jedno manželství, které také...
„Nemáme ani korunu,“ brečí kamarádka, ale hračky kupuje po kvantech
- Anonymní
- 14.04.26
- 2697
Tenhle fenomén mě fascinuje a zároveň neskutečně vytáčí. Znáte to taky? Otevřete Messenger a tam na vás svítí pět odkazů na „totální výprodej“ v hračkářství, doprovázených textem: „Hele, to musíš...
Manžel si přál syna, porodila jsem tři dcery. On chce další, já už nemám sílu
- Anonymní
- 14.04.26
- 4126
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě opravdu hodně trápí. A vlastně o tom ani nemůžu s nikým mluvit, protože se za svého muže i za sebe stydím. Můj manžel Pepa si vždycky přál syna. Řekla bych, až...
Najít práci jako samoživitelka na zkrácený úvazek je dnes prakticky nemožné
- Anonymní
- 14.04.26
- 2179
Mám sedmiletou dceru, která chodí do první třídy. Jsem s ní sama, tatínek není ani v rodném listě. Mám tedy ještě obrovské štěstí, že žijeme s rodiči v rodinném domě. Sama bych to nezvládla vůbec....
„Maminko, ty záříš!“ – 1. část
- PenelopaW
- 14.04.26
- 1139
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Prostě takový obyčejný milostný drama, který může potkat každyho 
Husty!
. Ale něco mi říká, že to tak nebude 
.
