Hlášky mojí dcery
Chtěla bych se tímto deníčkem podělit o ty úžasné chvíle, kdy mě moje malá beruška dostává svými výroky na kolena.
Byli jsme na koupališti a mladší bráška se rozhodl prostudovat kolo opřené o strom. Odchytila jsem ho a říkala, že na kolo nesmí sahat. Všiml si toho pán, kterému kolo patřilo, ale nevšiml si, které z dětí se na kolo vrhlo. Proslov proto věnoval mojí dcerce: „Víš, to by na tebe mohlo spadnout. To by tě pak moc bolelo,“ říkal pán mile. Moje beruška se cítila velmi dotčena, dala si ruce v bok a spustila: „Mě kola nezajímají. Mě zajímají jenom parády. Já jsem malá princezna.“
V naší ulici opravovali plynovod a každý den cestou do školky jsme museli přecházet z jedné strany na druhou, pokaždé byla někde jinde vybagrovaná díra. Když jsme okolo jedné z těch děr procházeli, dcera se zastavila a pěkně kopáčům vynadala: „Jste lumpi. Rozkopali jste celou cestu. Tady je díra, tam je díra, tam je taky díra. Já se z toho snad zblázním. Jak tady máme chodit?“
Miluju její vyprávění pohádek. Vezme si své oblíbené knížky do postele a čte podle obrázků. Naposledy četla pohádku o Šípkové Růžence: „A pak přišel princ a píchnul Růženku do prstíku a Růženka plela, plela a plela, až vyplela všechny květinky z květináče.“
Jednou se taky zamyslela nad tím, jak to, že má doma jen maminku a žádného tatínka a vyřešila to: „ Koupíme si nového tatínka.“ Jo, beruško, kdyby maminka věděla, kde se dá nějaký nový tatínek koupit, hned by pro něj zašla. Když měla jít k tatínkovi na celý víkend, plakala a prosila mě, ať tam nemusí spát. A dostala navíc úžasný nápad, jak to vyřešit: „Já si s sebou nevezmu pyžamo a nebudu tam muset spinkat. Ošidíme tatu.“
Koupila jsem v jistém obchoďáku krásný květák. Děti květák mají moc rády, tak jsem ho usmažila a všichni jsme si pochutnali. Ale potom jsme bohužel nestačili běhat na záchod. Po této události jsem zbytek květáku vyhodila do koše. „Proč ten květák vyhazuješ?“ ptala se dcera. „To je ten květák, co jsme se z něho pokakali, víš? Maminka ho vyhodí, aby nám z něj zase nebylo špatně,“ odpověděla jsem jí. „To určitě uvařila nějaká čarodějnice!“ rozhorlila se dcera. „Ale ne, beruško. To uvařila maminka. Ale ti zahradníci, co to vypěstovali, asi postříkali ten květák něčím nedobrým,“ odpověděla jsem. „Tak já jim za to nastříkám ucho!“ vyřešila to dcerka.
Někdy vymýšlí písničky pro maminku, hraje u toho na klávesy a zpívá nebo něco povídá do mikrofonu. „Maminko, vyber si, jakou písničku chceš zazpívat,“ povídá a dává mi na výběr svoje prsty. „Tak třeba tuhle,“ vybírám prostředníček. Dcera vezme mikrofon a zahajuje svoji produkci ve velkém stylu: „Česká televize uvádí Vesmírné ponožky…“
Když se měl narodit její malý bráška, ukazovala jsem jí velké břicho a říkala jí, že je tam miminko a že se brzo narodí a bude tu s námi. „Tak já ho vytáhnu ven,“ řekla rozhodnutě. Ze zvědavosti, jak si to malá slečna představuje, jsem se jí zeptala: „A jak ho vytáhneš ven?“ „Tak! Nožem,“ řekla a naznačila přitom řezání napříč přes břicho. Zůstala jsem na ni koukat s otevřenou pusou, jak ji tohle mohlo napadnout. Podotýkám, že na císařském řezu jsem nebyla, tak nemohla mít možnost ani vidět jizvu.
Koupila jsem čerstvé pstruhy, které bylo potřeba vykuchat. Dcera se vždycky zajímá o dění v kuchyni a toho dne to bylo samozřejmě taky tak. Posadila jsem ji na linku, vzala nůž a pustila jsem se do kuchání. Dcerka si prohlížela rybu ležící na desce a řekla: „Rybička na nás kouká.“ Mezitím jsem nařízla prvního pstruha a moje beruška celá vyděšená volá: „To je krev?“ Nemohla jsem pokračovat. Tak jsem raději ryby schovala do ledničky a vykuchala je později.
Na zahradě se nám rozmnožili slimáci a s dcerkou jsme je likvidovaly. Já je štítivě solila a dcera po nich s gustem dupala v gumácích a komentovala: „A už nepoleze!“
Neustále po dětech něco uklízím a jsem ráda, když domácnost aspoň pár minut vypadá trochu upraveně. Tak neustále buzeruju děti: „Nedělejte binec, maminka uklidila.“ Přišla k nám návštěva, dcera se postavila do dveří a hned po pozdravu všem sdělila: „Nedělejte nám tu binec, maminka uklidila!“
Šli jsme po náměstí, které zrovna opravují a dcerku zaujala hromádka hlíny. Koukala na ni chvilku a pak řekla: „Hele, hovínko.“ Zkusila jsem jí to rozmluvit. „Beruško, to přece není hovínko. Hovínka nejsou tak velká.“ Ale slečna měla jasno. „To je hovínko od slona.“ A měla to vyřešené.
Ještě jsem si vzpomněla na jednu fekální historku, která je taky o tom, že máme nazývat věci pravými jmény. Když se malý bráška pokakal, šla jsem ho vždy přebalit se slovy, že má v plence poklad. Četli jsme si pak s dcerou pohádku, kde se psalo o pokladu v truhle, samé zlato, šperky a drahé kamení. Několikrát se tam slovo poklad zopakovalo, tak jsem se dcery zeptala: „Beruško, víš jaký to byl poklad?“ Dcera se hluboce zamyslela a pak řekla: „Hovno.“
Moje holčička hrozně prožívá všechna bebínka, která si udělá. Někde si přivodila maličký škrábanec na prstu. Musela jsem jí ho pořádně pofoukat, ale stejně to nebylo dobré. Ukazovala mi postižený prstík a říkala: „A teď tam budu mít místo krve vodu.“ A pak se zamyslela a pokračovala: „Ale brzo to bude dobré.“ Jsem ráda, že pofoukání a pusinka pomohly.
Taková je ta moje holčička ukecaná a je mi jasné, že jak je starší, budeme si spolu užívat legrace víc a víc.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 937
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1628
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 397
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20581
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Fekalni historka je dobra 
. Mas proste sikovnou a chytrou dcerku, ta se ve svete neztrati. Preji pohodovy a vesely zivot 
taky si hlášky svých dětí zapisuji, když se mě mladší syn ptal, kde byl, než se narodil, tak jsem mu řekla, že u mě v bříšku a on vyděšeně: Tys mě snědla? 
A ta vaše je úžasná
když jsme ted byly u zápisu do první třídy tak paní učitelka ukazovala na tabuly písmenka. Míša uměla skoro všechna, ale nemohla si vzpomenou na písmenko I a paní učitelka-no Míšo copak je tohle za písmenko. Míša si zatukala na hlavu a řekla: No jo už vím to bude ta, no čárka to je přece 
. Takže ty slimáky asi nějak neřeším. Jak tohle naše celkem ambivaletní chování vysvětluješ dětem ty? 
Chápu, že je to „jen“ slimák a často škodí, ale určitě existují i jiná řešení. Dokážeš si vůbec představit, jak musí trpět, když ho posolíš? A podporovat dcerku v udupání je teda taky strašný.
edit.: A dokážeš si představit, jak trpím já, když mi dělají slimáci nájezdy na zahradu? 
