KŘESŤANSKÉ JESLIČKY, č. 17 Dovolená - čas poznání
- Rodičovství
- Demi
- 31.07.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Znáte to. Pár měsíců předem si řeknete, že si v létě zajedete na dovolenou, naplánujete termín a vyberete místo. Z druhé strany vám odpoví, že ano, v uvedeném termínu je ještě dostatek volných míst a nabídnou ubytování s doprovodnými službami. A tak se stalo i nám. Rozhodli jsme se strávit letošní dovolenou na horách i s Honzíkem, kterému měl jít k duhu zdravý horský vzduch. Na internetu jsme našli vhodnou tuzemskou destinaci se spoustou možností, jak relaxovat a při tom i zabavit roční dítě. Cena byla tomu přiměřená, ale řekli jsme si, že raději zaplatíme víc za lepší pohodlí a plnou penzi, než se někde tísnit v malém pokojíku s umývadlem, jídlo si chystat na koleně a tiše závidět jiným, kteří si jdou na oběd do restaurace.
Termín dovolené se přiblížil a já už měsíc předem chystala seznam, co všechno bude vhodné vzít s sebou, poněvadž kdo ví, jaká je to končina, a zda tam je nějaká civilizace, či jen lišky dávají dobrou noc. Řekne se - hory, ale jak má člověk vědět, zda je tam vůbec přístup k obchodu, kdyby došlo těch 100 ks plen, které vezete v samostatném zavazadle, nebo pokud by došlo k té tragédii, že by pochybělo nějaké tričko, či Sunar. A tak nedbajíce manželovy připomínky, že hlady ani chladem bídně nezhyneme, přibalila jsem ještě Honzíkovi osmé bodýčko a navrch ještě jednu krabici Sunaru. Ale tu jsem později stejně uklidila na své místo v kuchyňské lince…
Hotovo, zabaleno, jedeme. Vyrážíme v sobotu odpoledne a na místo přijíždíme bez jakéhokoli bloudění. To nám dovolená krásně začíná, říkáme si.
U hotelové recepce vystojíme frontu, aby nám posléze slečna recepční unaveně vydala klíče a dala podepsat jakási lejstra.
Náš pokoj se nachází ve 3. a posledním patře, a podle obrázků na internetu by se mělo jednat o pohodlný, útulně zařízený pokoj s koupelnou a WC. Vláčíme se do 3.patra s našimi objemnými zavazadly (o existenci výtahu zatím netušíme), a já si poněkud zahanbeně přiznávám, že zas tolik jsme toho brát nemuseli. Ale manžel je poklad, neřekne ani slovo a vytahá všechno až ke dveřím pokoje.
Vstoupíme dovnitř a nadšení z internetových lákadel bere za své. Náš pokoj je sice pěkně vybaven novým nábytkem, ovšem rozloha 3×3 metry (a oním nábytkem 2×2 metry) nás vyvádí z míry. Akorát se sem vešla manželská postel a dvě nízké komody, takže jsme si neuměli představit, že bychom ještě někam umístili postýlku. Ještě, že ta je skládací.
No nic, rychle se ubytovat a uháníme k bazénu. Tak ten je tedy perfektní. Pravděpodobně nový, moderně zařízený s brouzdalištěm pro děti, hned vedle je bar s prosklenou zdí, kde je možno pozorovat dění ve vodě, bowling, sauna, solárium. Tomu říkám úroveň a těším se, že bazénu hojně využijeme.
Ale druhý den jsem dostala menstruaci. Vzalo mi to kus sebeovládání a chce se mi brečet - taková smůla. Dostat to o týden dřív a zrovna na dovolené. Po dlouhé době jsem vytáhla paty z Ostravy, a teď, abych se jen dívala tou prosklenou zdí, jak se můj muž cachtá s Honzíkem ve vířivce a smějí se na ně fešné ženy, které, kde se vzaly, tu se vzaly.
No jo, holt nejsem moderní žena, která užívá hormonální antikoncepci a může si proto dovolenou naplánovat, jak chce. Ale co, solárium je volné, tam mi menstruace nevadí. Objednávám si poprvé 6 minut - ovšem pohled na mou pleť, paprsky nijak nedotčenou, mě přesvědčí, že 6 minut je málo. Koneckonců - na informační tabuli vedle solária se dočtu, že jako začátečník bych mohla se svým fototypem klidně na 20 minut. Tak podruhé. Stojím v té supermoderní peci, před sebou vidím skrz černá skla ochranných brýlí tmu a okolo mě s ohlušujícím rachotem hučí ventilátory. Dnes jsem si v soláriu zaplatila 12 minut a těším se na svou novou image sexy mulatky. Večer na pokoji mě začne štípat nejdřív jedno stehno, pak druhé, pak si pro palčivost nemůžu ani sednout na postel. Manžel mě lituje a na postižená místa nanáší narychlo koupenou smetanu. Nechápu to. Postupovala jsem podle pokynů, pečlivě jsem se namazala opalovacím krémem a jsem spálená na 4 místech těla. Ale smetana mi ulevila, i když po celý následující den okolo sebe šířím aroma zkyslého mléka.
Když si u bazénového baru stěžuji obsluze solária, že to jejich zařízení bude potřeba opravit, zděšeně mě pozorují a diví se, že jsem si tam klidně šla na 12 minut. „ Šest by vám bohatě stačilo. To naše solárko je tak výkonné, že po 20 minutách už bychom vás z něj vymetali metličkou." Polykám a už se raději nabídce supermoderního opalovacího zařízení vyhýbám.
A aby těch šoků nebylo příliš málo, pravidelně každé ráno v 6,30 do pozdních večerních hodin provází náš pobyt pronikavý zvuk motorové pily a zabrušovačky, které používají řemeslníci při stavbě dřevěného zastřešení venkovního schodiště. Ráno, když ještě všichni spí a v údolí hor, které obklopují naše letovisko, je velebné ticho, budí nás všechny pracovití truhláři a klempíři, a večer zase zvuk pil, vrtaček a brusek bzučí ještě do našeho spánku.
Jsme ze všeho už po několika dnech unavení, navíc já v horkém počasí se koupu ve svém potu i krvi, Honzík je z našeho malého pokoje utrápeně plačtivý a manžel se začíná těšit domů. Tohle má být ta vysněná dovolená?
Příští den když Honzík po obědě usíná, dopřáváme si s mužem luxus společného oběda na terase hotelu. Než nám donesou jídlo, trvá to. Pozorujeme okolní hory a vyruší nás vrznutí židlí u vedlejšího stolku. Vidíme, že k němu přiváží na invalidním vozíčku mladá žena malé dítě, vozík ustaví a laskavě promlouvá k dítěti. Je to asi dvanáctiletý chlapec, podle všeho nevnímá své okolí, poněvadž jeho pohled je zaměřen kamsi vzhůru a celé tělo zkroucené. Patrně si prošel krutou dětskou obrnou, což je však jen můj laický odhad. Posloucháme, jak k němu žena tiše promlouvá, když vybírá jídlo:„ Máš žízeň, miláčku? Maminka ti objedná něco k pití, ano?… Podívej na ty hory kolem, to je krása. Škoda, že s náma není taťka. Ale v pátek přijede, těšíš se?…"
Nešlo neslyšet. Matce bylo odpovědí jen ticho nebo jen jakýsi hrdelní zvuk, ale v mém srdci se cosi láme, a možná je to odpověď na otázku: co s touhle dovolenou… Najednou cítím, že jde a je to snadné, vidět vše jinýma očima. Být spokojená s tím, co mám. Jako ta žena, která v klidu komunikuje se svým dítětem a není v tom ani jediný náznak únavy a nespokojenosti.
Mlčky se s manželem na sebe díváme a oba to vnímáme stejně: jsme šťastní lidé, protože máme zdravé dítě a jeden druhého. Jsem šťastná se svým mužem, protože vím, jak nás má rád. Můžeme být spokojení, že si můžeme dovolit jet na dovolenou. Můžeme být vděční za vše, co máme, protože mnohdy v životě stačí pár vteřin a všechno je jinak.
Večer se modlím a děkuji…
Vaše Demi.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1518
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 891
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1551
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 640
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 378
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20156
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2578
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2848
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2563
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1725
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....