Zobrazuji pouze komentáře k záznamu Na návštěvě, zpět na záznam v deníčku můžete jít ZDE.

Přečtěte si také

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
1119
3.10.12 00:13

@Blandik
já nejsem pro bití a věřím že to určitě může fungovat i bez toho, ale taky si myslím že záleží na tom dítěti, pokud by to nefungovalo protože by prostě dítě mělo jinou náturu (povahu) tak co s ním, aby pak rodič nebyl „otrokem“ který pořád jen mluví, vysvětluje, nechává volnost a tím pádem se „podřizuje“, říkáte že nebijete atd. ale konkrétní „návod“ nikdo nenapsal…co třeba s dítětem kterému řeknu desetkrát jdeme ven na procházku budeme dělat to a to a ono jít prostě nechce začne se vztekat, řvát atd. a prostě jít musíme třeba k doktorovi…nebo mu řeknu nepíchej pejska do ucha tebe by to taky bolelo a přesto to udělá, to ho mám nechat???

  • načítám...
  • Zmínit
11370
3.10.12 00:15

Jsem ani nevěděla, že tam tohle bude… jela jsem jen za ní na návštěvu a podívat se na kočárek, kterej mi mamka vyřídila a musela jsem se na něj podívat a sama říct jestli ho chci nebo ne. Přijeli jsme a byl tam Jenda (kterej měl bejt ve školce) a měla dorazit jen jedna paní na masáž. Nakonec dorazila i s dítětem a manželem. A pak z Ali vypadlo, že dorazí další 3 ženské, že si udělají babinec. Musela jsem to tam vydržet a pak nakonec když viděla, že toho mám plný kecky, tak Ali radši řekla ať jedem. Schovívavě jsem řekla, že to je dobrý a že mě hodina na víc nezabije. Přece jen mi nechala kočárek za pakatel a jsem jí za to fakt vděčná. :) mamka se mi pak omluvila, že to nečekala, že toho prostě bylo moc. řekla jsme že to je dobrý, že si aspoň vydělala penízky a já doma pak spala jak dudek. :D

  • načítám...
  • Zmínit
817
3.10.12 00:23

@Walerka - ten návod je komplikovaný, zažila jsem si - nechci jít ven, syn má čtyři, takže všechny radosti s batoletem už máme za sebou…Rozlišovala jsem situace, kdy se musí jít ven (a těch bylo miminumum) a pak ty, kdy jen můžeme jít ven..Já věřím, že dítě vždy cítí správně, co chce dělat a prostě má jiný svět, žije tady a teď a když mi ráno odkýve, že ven půjdeme, tak za pět minut si prostě budě hrát a nebude už chtít jít ven - děti vnímají čas jinak než my..takže jsem se na dítě nezlobila, že nechce jít ven..a pokud jsme ven museli - doktor atd., tak jsem si nechala hodně času, abychom se vypravili a prostě dítěti podala, že doktor na nas čaká - ono paradoxně, když dítě nebudu nutit jít ven proti jeho vůli, jen abychom nakoupili, tak k tomu doktorovi se mi nestalo, že bychom nedošli, šel tam dobrovolně…
Já si moc nemyslím, že je to o povaze dítěte, spíše o přístupu rodiče. Samo děti jsou různé, mají jiný temperament, ale chce to znát i uričté principy - př. nikdy nevysvětluji vztekajícímu se dítěti, že něco jde, nejde, proč a jak - protože vím, že mě v té chvíli nevnímá a jen ho více rozčílím, v té chvíli mu dávám jen pochopení - ano, chtěl by jsi, aby to bylo tak a tak..až se uklidní, můžu mu dát nějaký rozumný důvod, co a jak..
Osobně to vnímám spíše jako nedorozumění mezi světem dětí a dospělých, kdy máma má pocit, že dítěti řekla 10×, že se jde ven a dítě prostě v danou chvíli má práci, hraje si a je to pro něj neskutečně důležité..takže místo vztekání se nad dítětem jsem se snažila ho připravit na venek co nejdříve ráno, oblíknout…aby to pak bylo lehčí..a skutečně moje zkušenost je, že není potřeba dítě zvykat na nějaké poslouchání, aby pak do budoucna poslouchal, dítě jak mentálně vyzrává, tak po čase nemá problém se oblíknout, pochopí, že se jde ven..jen v tom batolecím věku to je prostě takové složitější, pomáhá hodně to dělat hrou…
Dálě k tomu - nepíchej pejska do ucha - děti v batolecím věku si nedokáží představit nepíchání do ucha, ale vidí jen to píchání..takže pokud chci, aby nepíchal a dítě ještě není zacyklené na to píchání (že se mu zalíbí reakce maminky, jak se vzteká při tom nepíchání), tak dítěti řeknu - pejska můžeš pohladit, klacík položíme na zem, půjdeme ho pohladit - je tedy třeba říct dítěti pozitivní větou - co má udělat (to si dítě představí a udělá to) - vidí ten obraz, jak ho hladí..(když řekneš - nepíchej- tak dítě vidí - píchej..a jde to udělat).

  • načítám...
  • Zmínit
817
3.10.12 00:28

@mejdylko - já se omlouvám trošku za reakci, jasně, že někdy se to tak vyvine a člověk to ani nečeká…já měla taky představy o tom, jak budu vychovávat dítě totálně odlišné od toho, co nakonec doma děláme..a řekla bych, že chápu, že člověku bez permanentní přítomnosti dítěti po dobu nekolika let příjde vřískající a kopající Jenda jako vrchol špatné výchovy..já to dneska spíše vnímám jako špatnou oragnizaci matky..prostě pro Jendu nebyly dobré podmínky a tak na to adekvátně reagoval..přeji zdravé miminko a pohodový porod…já čekám mimninko 18.10.:o)) :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
11370
3.10.12 00:36

Já mám termín 19.10. tak to je hezký :) kdyby se trefilo, tak budu ráda. Držím palce, ať je vše v pořádku. U mě tenhle názor s dětmi asi přetrvává z té výchovy co si nastolil tatík s nevlastní matkou na tom nejmladším. Pak když jakékoli dítě začne vyvádět, hned v něm vidím rozmazlence a špatnou výchovu. Jak jsem napsala do jedné reakce, mám plnou hubu keců, ale uvidíme jak to bude u mě. :D zatím se jen děsím toho co mě čeká a jak to zvládnu. přeci jen dítě hlídat a nebo ho přímo vychovávat je věc jiná. Ale tak uvidíme, nějak do dopadne, ale z mých zkušeností z dětsví kdy mě matka řezala za každé prd vím, že to dobře nebylo a nechci to dělat na svém dítěti. Jen si někdy říkám, že pokud je to jen lehké plácnutí po zadku, tak prostě to není napadení nebo mlácení. Do tváře a do hlavy to nesnáším.

  • načítám...
  • Zmínit
sterezie
3.10.12 08:45

@Walerka
píšeš: aby pak rodič nebyl „otrokem“ který pořád jen mluví, vysvětluje, nechává volnost a tím pádem se „podřizuje“…
jenže tak to být prostě nemusí! :nevim: teda mám zatím ani ne dvouleté dítě, takže uvidím, jak budu mluvit za pár let, ale momentálně to tak vidím, ač spousta maminek svá batolata „jen“ plácá..podle mě výchova neplácání NEJDE ruku v ruce s volností, podřízením..já si třeba myslím, že jsou u nás doma hranice, tak jako jinde, ale vyžaduju je jiným způsobem, než že řeknu třikrát ne a pak plácnu :nevim: univerzální návod? podle mě neexistuje, ani u jedné matky a jednom stylu výchovy..pokud dítě třeba stagnuje, mě tuhle např. tím, že si sedne na chodník a brečí, tak prostě vezmu do náruče, klidně vztekající se a kopající, vím, že se za chvíli uklidní a pak vysvětlím a jdem v klidu dál..ale není to tak vždy, jindy ji něco zaujme a přestane hned sama, jindy mám času dost, tak si počkám, až se zvedne, jindy utěším,..nejtěžší na tom je, udržet nervy v klidu :lol: ale já prostě plácání/mlácení/říkejme tomu, jak chceme, beru jako svoje selhání, jenom svůj výboj vzteku, navíc když tomu dítěti pak vysvětluju, že mě nesmí plácat, když je vzteklá, tak to pochopí dost těžko, protože já dělám to samé ;) navíc u mě nastal hroznej zlom s narozením dcery, dřív jsem se na to dívala dost podobně jako vy, ale když pak začala vyrůstat, tak by mi bylo hrozně líto jí plácat/mlátit :lol: ale jsem zastánce názoru, že ať si každý vychovává, jak uzná za vhodné :kytka:

  • Upravit
11620
3.10.12 09:52

Aha, tak ten věk jsem přehlídla. Tak ale stejně si myslím, že u sedmiletého bratra si už plácnutím přes zadek respekt nezíská :nevim:.

  • načítám...
  • Zmínit
3030
3.10.12 09:55

Nechci se zastávat dítěte, dokážu taky dát na pr…l, ale myslím, že hodnotit výchova se má až si ji sama zažiješ. Samozřejmě jsem taky něčím takovým prošla. Přeti ti pohodové dítě.

  • načítám...
  • Zmínit
11370
3.10.12 09:56

@jajul no vyřešila jsem to tak, že se nsimi netýkám a mám klid. Poslouchat kecy, že stejně jeho ségra nejsem a nechat si skákat po hlavě. Na to dlabu. Ať si ho papík užívá. :)

  • načítám...
  • Zmínit
Gabika
3.10.12 11:01
@nicolinda píše:
matky dvouleťáků „nebijící“ své děti si na sebe šijou neskutečnej bič, ale zatím to ještě neví, strááášně bych chtěla vidět jejich vychované děti až jim bude 6, 7, 8 let a víc…

@nicolinda nemáš pravdu. Môj najstarší (8-ročný) dostal na zadok maximálne 5×, a až tak po 3 rokoch veku, aj to bolo väčšinou zbyotčné, a teraz je to vychovaný zodpovedný chlapec, ktorého nám všetci chvália. Mladší (6-ročný) je strašne živý, neposedný provokatér, ktorý dostal na zadok viac, pretože mi pri ňom nervy tečú… Nie je nevychovaný (i na neho už máme mnoho pozitívnach reakcií), ale podľa tvojho pomeru - čím viac na zadok, tým vychovanejšie dieťa, to proste neplatí. Keď som sa mu naposledy vyhrážala, že dostane na zadok ak neprestane provokovať sestru, ktorá už nepríčetne hystericky vrešťala, tak akurát odpovedal „No a čo, mňa to aj tak nebolí!“
Deti môžeš vychovať i bez plácania, bohužiaľ, u nás stále platí výchova=plácanie, neplácanie=určite nevychované dieťa. Tak to ale nie je, výchova je o niečom úplne inom, než o „lepanci na zadok“

@mejdylko 7-ročnému dať na zadok je úplna kravina a s výchovou nesúvisí už nijako. S tak veľkým dieťaťom musíš jednať inak.

  • Upravit
11620
3.10.12 11:24

@mejdylko No, jednou tě to nestýkání třeba bude mrzet. Já se tě nechci dotknout, nevím, kolik ti je, ale působíš na mě jako mladá maminka. Proto si myslím, že tvé spory s malým bratrem mohou pramenit ze snah o vymezování rolí a snahy o dosažení respektu. Se svým synovcem v podobných letech jsem měla jako mladá podobně vypjatý vztah, protože jsem se na sílu snažila dosáhnout toho, aby mě za každou cenu bez řečí vždy poslechl. Až jsem opravdu dospěla, tak jsem pochopila, že jsem dospělá i bez toho, abych si svou nadvládu musela dokazovat na dítěti (tož to je zas věta :oops: :roll:, snad chápeš, co tím chtěl básník říct :lol: ). A světe div se, od té doby mě kluk respektuje, bere a dokonce z něj mám super chůvu pro naši malou :srdce: (dnes je mu 15). Samo doma bych tohle nepřiznala :mrgreen:, se stydím za sebe :oops:.
Ono prostě záleží na tom, jestlikluk respektuje hlavně rodiče :nevim:.

Příspěvek upraven 03.10.12 v 11:29

  • načítám...
  • Zmínit
17359
3.10.12 11:45

@Blandik Ty mi pises z duse :potlesk: :potlesk: :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
17359
3.10.12 11:52

@Walerka reagujem na dotaz zo vcera- podla mna to nieje o nejakych pravidlach vychovy, ale o celkovom pristupe.

ja sa stale snazim mysliet na to, ze to je dieta, ze nebude robit veci tak ako chcem ja, ma vlastnu hlavu a vlastnu osobnost.

inak, slovu NIE, chapal uz ako 8mesacny.
snazim sa, aby tych zakazov bolo co najmenej, vzdy si dobre rozmyslim, co mu zakazem, snazim sa mu nechavat maximalnu volnost. momentalne mame byt prisposobeny tak, ze sa v nom moze volne pohybovat a robit v podstate vsetko, bez toho, aby sme sa my citili obmedzovani.

plus dalsia vec, ked uz nieco zakazujem, tak miesto: neotvaraj ten suflik, mu poviem, ukaz ako vies pekne zatvorit suflik.

vzdy, ked ma posluchne, tak ho pochvalim.
ked neposluchne, tak tomu nejaku extra pozornost nevenujem, ma narok neposluchnut, je malicky.

a stale plati, ze sa mu snazim co najviac venovat. asi to prinasa ovocie, lebo je schopny sa dlho hrat aj sam :D

toto su veci, ku ktorym som nejako intuitivne dospela, ktorymi sa riadim a ktore funguju u nas :D

  • načítám...
  • Zmínit
11370
3.10.12 11:52

@jajul nejde jen o něho. Jde i o další věci proč se nestýkáme, tohle byla jen kapička v moři a já na to psychicky nemám. Pokud mu jeho otec nevysvětlí, že jsem jeho sestra stejně jako Petra s Denčou a on mi při každé návštěvě do obličeje řekne, že se sním nesmím takhle bavit, protože nejsem jeho nic a táta to ignoruje. Mě to jen bolí a v tomhle věku mu to vážně vysvětlovat nemůžu. Je to nanich aby mu řekli, kde jsem se vzala a co jsem. Ale pokud mu to nevysvětlí, tak já se můžu na hlavu stavět a nic stím neudělám. Možná za pár let, jenže každá strana má svou verzi jak to bylo a nutit mu nic nemůžu. On je dítě a neuvědomuje si, že mě nekteré jeho vety bolí a vzhledem k nedořešené minulosti s mým otcem to prostě nedávám. Chtěla jsem mu být na blízku abych si to jednou nevyčítala, ale nemůžu. Snažila jsem se, ale pokud mi jeho rodiče budou podrážet nohy, tak já nic nezmůžu. Možná si k sobě najdeme cestu až bude starší. Teď mu necelých deset a měl by ztoho v hlavě jen bordel. Dáme tomu čas a uvidíme. Teď budu mít svých starostí až nad hlavu a on bude mít za chvíli pubertu na krku, takže to prostě odložíme na neurčito a budu doufat, že to bude lepší. :)

  • načítám...
  • Zmínit
35438
3.10.12 13:12

@mejdylko Když do tebe dítě dloubne šroubovákem, NEJEDNÁ SE O NAPADENÍ. Ať už si obhajuješ fyzické tresty jak chceš, tohle zkus pochopit. Dítě tě nedloublo za účelem ti ublížit ani z nějaké prasečí radosti. Dítě si to neuvědomuje, nemá svědomí - to začně naplno fungovat, drž se, ale až okolo 10 let. Dětem asi do 6 let ani nemá smysl něco vysvětlovat a opakovat. Malé děti prostě dělají to, co zrovna chtějí. Takže jediné řešení je, nedávat dítěti šroubovák.

Příspěvek upraven 03.10.12 v 13:13

  • načítám...
  • Zmínit
11370
3.10.12 13:27

@Makinaa007 sem snad debil abych mu ho dala??? To měl nastarosti jeho otec, kterej tam seděl a čučel na to jak se mě snaží vytočit a ten šroubovák mu klidně nechal a jen si u toho pokuřoval. Podařilo se mu to. Jsem čekala, že mu sám něco řekne, ale nechal ho, tak jsem to udělala za něj. Bylo mu sedm, jak píšu asi po desátý. :D to nemá cenu se pořád dokola obhajovat. V té situaci toho dost, aby se otočila jednu mu na prdel práskla. Nebylo to, že bych ho chystla a dala mu 25 na zadek. Prostě jsem jsem ho jen otočila a prdla mu přes prďku. :) nelituju toho, udělala bych to znovu.

  • načítám...
  • Zmínit
35438
3.10.12 13:29

@mejdylko To já asi taky :mrgreen: smrádci malí dokážou vytočit.

  • načítám...
  • Zmínit
11620
3.10.12 14:09

Ano, já vím, že dítě opravdu dokáže vytočit. Vidím to u synovce i mladší neteře. Jenže to je právě ono. My jsme ti dospělí, kteří maji navrch, ale nejen fyzicky, měli bychom mít navrch i mentálně.
… on mi při každé návštěvě do obličeje řekne, že se sním nesmím takhle bavit, protože nejsem jeho nic… Mě to jen bolí a v tomhle věku mu to vážně vysvětlovat nemůžu.
Tak tohle je přesně to, co jsem se ti snažila naznačit výš. A taky jsem měla pocit, že za špatné vztahy se synovcem můžou pro změnu moji rodiče, protože před ním snižují moji autoritu. Přesně touto chybou jsem si prošla taky a v momentě, kdy jsem si to uvědomila a přestala jsem se snažit cizí dítě neustále vychovávat, naše vztahy se zas rapidně zlepšily. Dítě rozhodně ví a chápe, že jsi jeho sestra. Ty se ale snažíš ho vychovávat, což je úkol někoho jiného a ono se tvé snaze o roli rodiče logicky brání. My se ti snažíme něco vysvětlit, ukázat ti jiný názor. Ty máš ale bohužel pocit, že se tě snažíme zahnat do úzkých :nevim:.

  • načítám...
  • Zmínit
11620
3.10.12 14:11

A ten šroubovák jsi mu mohla sebrat z ruky stejně tak, jak jsi mu dala na prdel. Ono já si teda nedovedu představit, že bych tohle udělala svojí neteři v podobným věku, tohle by se u ní naprosto minulo účinkem :nevim:.

  • načítám...
  • Zmínit
3754
3.10.12 14:21

@Gabika necituj co jsem nenapsala -tohlej je kravina a to jsem nikde netvrdila a s tím nesouhlasím - takže jako VELKEJ POZOR CO PÍŠEŠ - „ale podľa tvojho pomeru – čím viac na zadok, tým vychovanejšie dieťa, to proste neplatí“

  • načítám...
  • Zmínit
3754
3.10.12 14:30

@Gabika „Mladší (6-ročný) je strašne živý, neposedný provokatér, ktorý dostal na zadok viac, pretože mi pri ňom nervy tečú…“ - a ted si teda zas já dovolím citovat tebe - vidíš to je ten rozdíl, já si nemyslím že máš dítě třískat když Ti tečou nervy!!! to opravdu není výchova, u nás plácnutí, opakuju plácnutí - ne bití jak tu všichni stráááášně rádi píšou je fakt poslední instance - když řeknu 15× nedělej to a udělá po 16té tak pak už prosttě plácnu na ten zadek a rázem je klid a fakt dá pokoj - u nás to tak prostě je.. ne často, ale někdy prostě si to jinak neuvědomí než tím plácnutím na zadek…

  • načítám...
  • Zmínit
Gabika
3.10.12 14:33

@nicolinda citovala som, čo si napísala, aby bolo jasné, na čo reagujem. To je všetko. Proste nesúhlasím s tvojou hláškou, že matky detí, ktoré dvojročné deti neplácajú si na seba pletú bič, pretože tak to nie je. Výchova by mala spočívať v niečom inom, prítomnosť plácania pri výchove nemá žiaden význam.

  • Upravit
Gabika
3.10.12 14:40
@nicolinda píše: „Mladší (6-ročný) je strašne živý, neposedný provokatér, ktorý dostal na zadok viac, pretože mi pri ňom nervy tečú…“ – a ted si teda zas já dovolím citovat tebe – vidíš to je ten rozdíl, já si nemyslím že máš dítě třískat když Ti tečou nervy!!! to opravdu není výchova

Ja s tebou súhlasím, „trieskať“ deti sa nemá, keď mi tečú nervy. Akurát dodávam, že trieskať deti sa nemá vôbec. To, že batoľa prestane, keď mu jednu plácneš na zadok možno funguje teraz, aj to nie u každého, (i tak to ale nepovažujem za efektívnu metódu), v 5-tich rokoch to už fungovať nebude.

  • Upravit
3754
3.10.12 15:09

@Gabika - v reakci na tvůj posl. koment tak zas ses netrefila - já psala o mém 7mi letém - kupodivu funguje… to je divný co… :roll:

a vůbec mi nevadí žes mě citovala - to co jsem opravdu řekla - mě vadilo žes mi vkládala do úst jakési zkrácení ve tvém podání, které sjem já neřekla - to bylo opravdu hodně hloupě a jednodušeně zkrácené…

  • načítám...
  • Zmínit
1119
3.10.12 15:49

@soldi
děkuju za rady uvidíme jak to půjde v reálu :D budu se snažit být trpělivá protože snad to půjde jsem dost impulzivní :/

  • načítám...
  • Zmínit
12978
3.10.12 17:45

Nečetla jsem komentáře ani možné autorčino vyjádření..
Tak jen - názor bezdětných lidí o výchově dětí mají pro mě nulovou hodnotu - to nemyslím nijak zle, ale jako fakt, který vyplývá z logiky věci..Stejně jako nejsem odborník kupříkladu na zahradničení, tak se nebudu vyjadřovat o tom, kdo to má jak blbě a jak bych to dokázala mít já..

Co tak zbývá napsat, snad jen : Tak jed do Pelhřimova, at víš, do čeho jdeš.. :mrgreen: ( legrace..)

  • načítám...
  • Zmínit
17359
3.10.12 17:57

@Walerka no, ja som tiez dost vybusna a netrpezliva, ale ked sa pozriem na maleho a uvedomim si tu bezbrannost a nevinnost, tak v tej sekunde ma zaplavi laska a vsetka nervnost, ci agresia odide. :srdce:

ja by som ho fakt nikdy nedokazala udriet. to nie je cesta pre mna.

  • načítám...
  • Zmínit
1119
3.10.12 21:01

@Lizbeth
tak nevím jak jsi to myslela nebo jestli to byl omyl že reaguješ na mně ale já nemam pocit že bych tady někoho kritizovala :think:

  • načítám...
  • Zmínit
3540
4.10.12 07:19

@soldi já myslím že k tomu člověk buď dospěje nebo ne. Když jsem uváděla svůj příběh kterak jsem se snažila naučil batolátko nesahat na elektrickou zástrčku, taky jsem ho plácala protože jinak to přeci nejde.. Byla jsem tak vychovaná i mi to radili, bláhově jsem myslela, že je to normální, jenže protože mi to bylo proti srsti nedělala jsem to důsledně tudíž z toho měl akorát legraci, no a pak mě šel plácnout taky když jsem chtěla luxovat a používala jsem tu zástrčku.. Protože tam se ruce nestrkají, to mi tím chtěl říct.
Od tý doby jsem ho neplácla a dělat to zatím nehodlám. Je sto a jeden jiný způsob. Odnést, odvést pozornost, později vysvětlit..
Chci tím říct, že třeba já jsem k tomu potřebovala právě ten pohled do dětských očí a trochu selského rozumu. Myslím, že minimálně u mě platí, že se od toho maličkého mám ještě hodně co učit :)

  • načítám...
  • Zmínit
novo123
4.10.12 09:46

Mě teda výchova jako taková celkově děsí. Nejsem zrovna moc trpělivý člověk a prostě nechci tolerovat, že si dítě dělá, co chce. Jak to zvládnu jsem sama zvědavá, ale zase zastávám názor, že když budu mít totálně nezvladatelný děcka, tak je nebudu brát na veřejná místa (tím myslím kavárna, kino apod.), kam nutně nemusí, aby mi tam tu scénu předváděly a otravovaly tím široké okolí. Malej byl ze začátku hotová siréna, tak jsem s ním prostě chodila jen do parku, nákup, obchody a pod. jsme řešili bez něho (šla jsem sama nebo šel jen manžel a nakupovalo se na delší dobu najednou) a dalo se to. Sama jsem pěkně vytočená, když si jdu někam sednout a u vedlejšího stolu si v klídečku vykládají rodiče a tři ječící nevychovanci nám běhají kolem stolu a otravujou nás. V poslední době jsem alergická na chování synovce (4 roky), je drzej, má dojem, že je na planetě sám, buzeruje široké okolí a někdy mám pocit, že ohrožuje našeho malýho. Jeho sestřička je stejně stará jako on a má opravdu projevy, které u svého dítěte neznám (škube chlupy psovi, mlátí ostatní hračkama apod.). Pořád si říkám, že je prostě malá, ale náš malej je stejně starej a nic z toho nedělá, tak v čem to teda je? Máme prostě štěstí?

  • Upravit
3540
4.10.12 11:21

Já myslím, že je to hodně o temperamentu dítěte, o tom co si rodiče nesou ze své rodiny, o okolí, o to co dítě vídí a bere jako příklad…

  • načítám...
  • Zmínit
17359
4.10.12 12:45

@evick2 som rada, ze si k tomu dospela. vela krat je to presne len o tom zastaveni sa a porozmyslani :D
to, ze sa nieco nejako robi bezne, tak neznamena, ze to je dobre :D
a Tvoje dieta bude urcite stastnejsie a spokojnejsie ked ho budes vychovavat podla svojich pocitov, nez podla rad okolia :D

@evick2 ano, to tiez urcite zohrava velmi velku rolu pri spravani dietata.

  • načítám...
  • Zmínit
29350
4.10.12 21:24

Máma si dál masírovala, udělala si tím kšeft a povídali si o těch babských problémech. To víte, mě ve 24 letech tohle moc ještě neříká a docela mě děsí, co všechno mě asi nejspíš ještě čeká. Všechno to jsou ženské před kolapsem. Hromádky neštěstí, co mají hromadu dětí, bláznivé manžílky a deprese z práce. Všem je přes 40 a mají takovou tu druhou éru s malými dětmi. Většinou vymodlenými nebo se tím pokoušejí zachraňovat vztah, který je teď ještě horší :(

Hahaha, to mě pobavilo… další komentáře ohledně výchovy pak ještě taky…
Autorce bych doporučovala pořídit si vlastní pračku, nechodit na hromadné návštěvy a modlit se, aby se nedožila čtyřicítky, to je fakt opravdu zoufalý věk… a nedej bože, když má taková stařena ještě i malé děti, to je fakt kolapsový stav… :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
8814
5.10.12 08:26

Tvoje denicky se mi libi. Tvuj styl psani ma neco do sebe, je jiny.
Ale za mne se deti nebijou, vychovavaji se jinak.

  • načítám...
  • Zmínit