Porod online
- Porod
- eVerča
- 14.04.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dny plynuly, přes pupek už jsem si neviděla a hrozně jsem se těšila, jak přispěji svým deníčkem o porodu. Ale že to bude tak trochu porod online, to jsem neplánovala.
![07042011270[1].jpg](https://images.emimino.cz/i/images/1920/1/399362-070420112701.jpg?5)
![07042011270[1].jpg](https://images.emimino.cz/i/images/400/1/399362-070420112701.jpg?5 "07042011270[1].jpg")
Brr, tady venku je zima!
![09042011277[1].jpg](https://images.emimino.cz/i/images/400/1/399363-090420112771.jpg?5 "09042011277[1].jpg")
Naše malá princezna
- 3
![11042011293[1].jpg](https://images.emimino.cz/i/images/400/1/399364-110420112931.jpg?5 "11042011293[1].jpg")
Konečně doma! Takhle odpočívám s tátou
- 2
6. 4. 2011, poklidný večer u televize
Dívali jsme se s přítelem na film Post Coitum, kdo viděl, ví, kdo neviděl, prostě film „ze života“ - o sexu a nevěře. Brouček v břiše se rozhodl, že tohle teda ne, na tohle se prostě máma s tátou nebudou nebudou! Párkrát mě šťouchnul do těch nejlepších míst, tak jsem se zvedla a šla se vyčůrat. Najednou ve mně tak trochu luplo. Vůbec mě v tu chvíli nenapadlo, že by to mohlo být něco jiného, než střeva. Jenže mi začalo být divné, že by toho můj močák smrsknutý na velikost špendlíkové hlavičky vyprodukoval tolik! Seděla jsem na míse jak přikovaná a po chvíli jsem usoudila, že tohle opravdu moč nebude.
„Miláčku máme problém!“, volám na svého drahého. Na jeho otázku „jaký“ jsem odpověděla „mokrý“, jelikož bych bývala nerada sdílela poměrně intimní informace s celým panelákem, neb asi každý ví, jaké věci se kolikrát člověk dozví z bytového jádra. Láďa byl v mžiku u mně a vyjeveně koukal. Řekla jsem, že počkám, až to vyteče a že pak uvidíme, co bude. Vtipné. Až to vyteče, to bych tam seděla snad ještě teď a že uvidíme co bude? Nebylo nic!
Vzala jsem mobil, připojila se na net a hned v panice zakládala diskuzi o tom, že asi rodím a doufala, že tu před půlnocí někdo bude… a porodí za mě! Láďa mi nakonec přinesl notebook, protože už to vypadalo, že na tom hajzlíku budu nocovat. No musel to být pohled pro Bohy. Holky tady na eMimi mě začaly uklidňovat, některé mě okamžitě hnaly do porodky, jiné říkaly, že mám v klidu dobalit věci, že to může trvat dlouho. No, nebudu tady popisovat hodinu po hodině, protože se fakt nic nedělo, kromě slabých a hooodně nepravidelných bolestí. Přejdu k (alespoň pro mě) zajímavější kapitole a tou byl převoz do porodnice.
Jak už to tak bývá, a v naší domácnosti by to ani jinak nešlo, vždy se najde nějaký problémek. Proč by věci měly jít hladce, že? To by přece byla nuda. Naším problémem bylo auto. Přítel se už pěkně dlouho hrabe ve svém milovaném busíku a busík ne a ne dostat se do stavu, kdy by byl schopný dopravit rodící maminku dvacet kiláků do porodnice. Přítel zavolal sanitku, vysvětlil situaci a během snad pěti minut slyšíme houkání. Byli někde poblíž.
Do bytu přidusal už od pohledu protivný saniťák a mumlal něco o tom, že chci asi porodit doma. Ale že by mi před barákem pomohl ze schodů, to ne. Taky řekl, že tak velkou tašku mi nevezme do sanitky (jako kdyby tam na ni musel kvůli nedostatku místa sedět), takže jsem k porodu jela s kabelkou, z které mi ještě ke všemu vysypal mobil. Můžu vám ale říct, že jsem si připadala jak celebrita, protože se k nám připojila ještě druhá sanitka, v které bylo vybavení, kdybychom začali rodit. Takovej luxus. Doktor celkem vtipálek. Začal mi vyprávět, co měl k obědu a taky vyprávěl jak nedávno rodil v sanitě mimčo KP.
V porodnici mě humor přešel. Otevřená na 2 prsty, kontrakce prakticky žádný, aspoň že mimčo bylo v pořádku. Dali mi projistotu antibiotika a šup na porodní sál. Lidi, tam bych se klidně odstěhovala! WC,sprcha,televize,pohodlný křesílko,sedací pytel,všelijaký serepetičky kolem. Mezitím, co jsem se nudila na sále a počítala minuty, kdy už dorazí tatínek s věcma, točili mi monitory a vzhledem k tomu, že se pořád nic nedělo, začínala jsem se obávat, že až za těch X let porodím, rovnou ze mne vypadne i jeho občanka! Průběžně jsem psala do diskuze, jak to s náma vypadá a holky se divily, že jsme ještě pořád 2v1, prožívaly to se mnou a podporovaly, za což jim ještě jednou děkuju! Do toho volá máma, prej co dělám a jak se mám a co mimi. Tak jsem se vymlouvala, že se válim doma u televize. Mamka je tragéd, tak co ji budu nervovat.
7. 4. 2011 18:30
Stále se nic neděje, tak se podívám na Ulici a Láďa si půjde koupit něco k jídlu. Začala jsem přemýšlet, jestli ho chudáka někam vyhodí, pokud se porod nerozjede, nebo jestli bude nocovat na křesle. Ale kolem osmé se moje milé porodní cesty rozhodly, že se začnou konečně otevírat. Hrabala se ve mne PA, hrabal se doktor a v 9 pěkně na klistýr. Kdo zažil, jistě ví, jak je to příjemné. Prý vydržte deset minut. Ha ha ha. Zkuste se s prominutím neposrat, když do toho máte kontrakce, že se až musíte chytat stojanu na kapačky, abyste ze sebe neservaly ty snímače a neutekly!
Když byla tahle chuťovka za mnou, radovala jsem se, že se mi třeba trochu uleví ve sprše. Já bláhová! Ze sprchy už ani nevim jak jsem se dostala na postel a teď začal ten pravý mazec. Jestli jsem někdy v životě řekla, že mě něco bolí, tak jsem kecala. PA se to lehko řekne „dýchejte a nekřičte“ Když si člověk pustí na nohu dvousetkilovou kovadlinu, taky prvně začne řvát! Kde se vzal, tu se vzal kde doktor, najednou se ve mne zas rýpal a já čekala jak na smilování na tu posvátnou větu „Můžeme tlačit.“ Přítel mezitím chudák stál vedle mne s hrnkem čaje, ani nevím, jak moc jsem mu drtila nebo nedrtila ruku.
7. 4. 2011 po 23 hod
Konečně přišly ty ‚tlačící‘ kontrakce, miminko už dorotovalo a já se do toho mohla opřít. Najednou jako kdyby všechnu bolest odnesl vítr a já věděla, že už brzy bude dílo dokonáno a miminko konečně mezi náma. „Tak ještě jednou, pořádně.“ řekla PA, lehla mi na břicho a já zatlačila naposled, jak nejlíp jsem dovedla. „Tak, holčička je na světě.“ Moment, jak jako holčička? Říkali, že by to měl být kluk!.-) Odsáli z ní plodovku, protože si chudinka lokla, zvážili a změřili (3380 g, 50 cm) tatínek jí podepsal na nožičku a konečně ji držel v náručí.
To byl jeden z nejkrásnějších pocitů v životě, vidět Láďu s tím malinkým stvořeníčkem v náručí, jak brečí dojetím a já vidím, jak je šťastný, i když jsme čekali Domíska a ne Dominičku. Mezitím jsem porodila placentu a byla ráda, že se celý porod obešel bez nástřihu, potrhání a následného šití. PA mi malou zkusila přiložit k prsu. Připadala mi tak křehká a bezbranná. Bála jsem se jí dotknout, nevěděla, jak ji chytit.
8. 4. 2011 něco kolem 1:15
Malou odnášejí, usedám na vozík, vezou mě na oddělení šestinedělí a hrdý tatínek vyráží směr domov, ale o tom zas někdy jindy, protože tím příběh malé princezny Dominiky teprve začíná.
Na závěr bych chtěla ještě jednou poděkovat holkám, které mne při mém „on-line“ porodu podporovaly a mé velké dík patří taky gynekologicko-porodnickému oddělení ON Příbram ale hlavně mému příteli, který byl se mnou v nejnáročnějších a zároveň nejhezčích okamžicích v mém životě - u zrození naší malé Dominičky.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1826
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1077
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1930
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 789
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 464
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21847
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2960
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2670
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
vid???
