Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchyně :-o
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.9.12 19:37
@monika32 píše:
Tohle jsou takové maličkosti, co tady píšeš… Nevím jaká jsi, ale dle toho, co píšeš tady se mi zdáš jako hádavá a panovačná holka. Jestli to tak je, tak to potěš koště a tvou tchyni fakt lituju. Starší lidé prostě budou sví a fakt je žádné mládě nepředělá. A jestli jsi alespoň trochu normální, neřeš kraviny a maličkosti, řeš jen důležité věci, což je třebas ten pes a bude vám všem lépe… Mě se líbí, jak ona bydlí u vás, ale barák byl její
a chtěla takto zajistit synovi budoucnost. Bravo, to kdyby věděla, měla ho prodat a klidně to všechno prohulit
Vidím to podobně… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
novo123
10.9.12 06:34
Holky, ty které tady odsuzují zakladatelku, že je všechno její chyba, hádám, že tu situaci prostě neznáte na vlastní kůži. Já jsem si taky dlouho myslela, že je to všechno o tom se normálně dohodnout a říct si co chci a nechci a hotovo, žádnej problém neexistuje. Teď co mám tchýni osm let už se na to celé dívám asi tak, že vztah tchýně - snacha fungovat ani nemůže. Na funkční vztah musí být rozumné obě strany, nejde to tak, že já budu ta rozumná, co ustupuje, pak to totiž je sice tak, že já jsem ta rozumná, která ustupuje, má svoji důstojnost (např. nehádám se u každé věty, nezvyšuju hlas, nepřetahuju se o dítě apod.), ale na druhou stranu si taky bez věčných komentářů ani neobuju boty, nábytek budu mít rozestavěný podle tchýně a bez jejích komentářů, rad a rozkazů se doma nehnem, chraň pán bůh udělat nějaké vlastní rozhodnutí a taky se podle toho zařídit (např. jsme dostali nařízeno mít dítě, až prvnímu synovi budou čtyři, malej má dneska rok a já jsem v šestém měsíci - tohle nám nebude odpuštěno nikdy). A přesně jak říká zakladatelka, je to hromada maličkostí, které jsou jako jednotlivosti směšné, ale jako celek už nežijete vlastní život, ale neustále se někomu přizpůsobujete (s tchýní nebydlíme - než mi někdo vysvětlí, že si za to můžu sama ).
- Citovat
- Upravit
10.9.12 08:44
@novo123 píše:
Holky, ty které tady odsuzují zakladatelku, že je všechno její chyba, hádám, že tu situaci prostě neznáte na vlastní kůži. Já jsem si taky dlouho myslela, že je to všechno o tom se normálně dohodnout a říct si co chci a nechci a hotovo, žádnej problém neexistuje. Teď co mám tchýni osm let už se na to celé dívám asi tak, že vztah tchýně - snacha fungovat ani nemůže. Na funkční vztah musí být rozumné obě strany, nejde to tak, že já budu ta rozumná, co ustupuje, pak to totiž je sice tak, že já jsem ta rozumná, která ustupuje, má svoji důstojnost (např. nehádám se u každé věty, nezvyšuju hlas, nepřetahuju se o dítě apod.), ale na druhou stranu si taky bez věčných komentářů ani neobuju boty, nábytek budu mít rozestavěný podle tchýně a bez jejích komentářů, rad a rozkazů se doma nehnem, chraň pán bůh udělat nějaké vlastní rozhodnutí a taky se podle toho zařídit (např. jsme dostali nařízeno mít dítě, až prvnímu synovi budou čtyři, malej má dneska rok a já jsem v šestém měsíci - tohle nám nebude odpuštěno nikdy). A přesně jak říká zakladatelka, je to hromada maličkostí, které jsou jako jednotlivosti směšné, ale jako celek už nežijete vlastní život, ale neustále se někomu přizpůsobujete (s tchýní nebydlíme - než mi někdo vysvětlí, že si za to můžu sama
Poslední věta krásně vystižená,,A přesně jak říká zakladatelka, je to hromada maličkostí, které jsou jako jednotlivosti směšné, ale jako celek už nežijete vlastní život, ale neustále se někomu přizpůsobujete "
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.12 08:45
@Kaczenka píše:
Vidím to podobně…
Vidíš to podobně, ale asi jsi si nepřečetla komentář, kterým jsem na to Monči reagovala.
Moni, kdybych byla hádavá a ten člověk my byl lhostejný, tak to tady vůbec neřeším a pořešila bych to s ní už dávno a dávno bych se s ní pohádala…jenže to nechci. A tu trávu řeším, protože tu kolme toho nějak vznikla debata 
A barák synovi sice prodala, ale situace byla taková…před X lety se tchýně rozvedla, manžel se odstěhoval do nového a barák se měl prodat nebo manžela vyplatit, jenže ona neměla na to aby ho vyplatila a neměla pomalu ani na nájem v blbé garzoncea, tak zůstala tam no a přítel to vyřešil tak, že i když bydlel jinde, tak barák koupil(vlastně vyplatil oba) a tchýně tam mohla zůstat.
Takže žádné, že chtěla syna zajistit…syn je teď pěkně zadlužený…a pěkně splácíme hypotéku…asi tak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.12 14:39
@novo123 uplně mi mluvíš z duše, už jsem to chtěla tady taky napsat, že člověk který toto nezažije, nikdy nepochopí co to je. A to taky s tchyní nebydlíme.
Uplně se zakladatelkou souhlasím. a s tebou uplně, pěkně si jim to napsala.
Vidíš tobě nechce odpustit že jste se nepodřídíli s dítětem a mě nechce odpustit, že si nechci meho chlapa vzít. Určitě, podle ní, čekám až mi dá vše co má, a to nemá nic, a zadlužím ho, jsme kvuli domu zadlužení oba, a pak mu uteču za jiným, proto si ho nechci vzít aby se nedělili dluhy. Přitom důvod je uplně jiný. Řeknu to jednoduše, konečně jsem pochopila ty vtipy na tchýně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
novo123
11.9.12 08:14
Zuzula.82 - no, my jsme sice svoji, ale taky má pořád pocit, že manžel maká a já se flákám. Nechápu, kde na tom byla, když jsem byla bezdětná, jezdili jsme do práce a z práce ve stejnou dobu (6.30-19.30) a co mám dítě, tak pracuju od jeho jednoho měsíce, teď čekám dvojčata, stíhám těhotnět, péči o syna, doktory, domácnost, dva dny v týdnu pracuju, mezi tím mám tak dva až tři překlady týdně + všechny debilní rodinný oslavy a návštěvy a ona má pocit, že manžel (chodí do práce a pomáhá mi) se nadře víc než já 
neustále mi vymýšlí nějaké další úkoly, asi má obavu, že bych přece jen šla spát aspoň na pár hodin (malej vstává pravidelně ve čtyři na hotovo) 
Na ty kecy, jak se manžel nadře už jsem vážně alergická! Taky má dojem, že jsem to skvěle vychytala, byt jsme kupovali po třech letech vztahu - za jeho peníze koupený, za mé peníze kompletní rekonstrukce bytu i domu (plus mínus pár tisíc jsme do toho vložili stejně), teď jdem do baráku na hypotéku (asi se tchýně domnívá, že to celé platí manžel), kupujeme auto (komplet jsme vyplundrovali můj účet - tak půl na půl šli peníze z jeho a z mého + nám tentokrát museli půjčit můj taťka a brácha) - ale jinak jo, strašně jsem na tom všem vydělala, plus jeho super rodina, která nám sice nepomůže, ale jsou první ve frontě na to, aby jsme pomohli my jim (půjčit peníze, doučit děti Aj ke zkoušce apod.). Snažím se to brát tak, že je to daň za skvělýho chlapa
- Citovat
- Upravit
11.9.12 14:24
@novo123 tak s tou daní to říkám taky. Je to šílené a ikdyž to bude znít blbě, jsem ráda že v tom nejsem sama. Nechápu o co jim ale jde. Nakopat je do…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
novo123
11.9.12 19:07
Zuzula.82 - ony chtějí pro nás to nejlepší a čekají, kdy nám dojde, že to nejlepší je to, co chtějí ony 
- Citovat
- Upravit
11.9.12 19:20
@novo123 no to by jsme je měli začít poslouchat, copak nevidíš že si šlapem po štěstí??? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
novo123
12.9.12 08:24
Zuzula.82 - no přesně takhle ony to vidí, takže domluvit se v téhle situaci je dost složitý, spíš nemožný
- Citovat
- Upravit
14.9.12 10:37
Ahoj,
nečetla jsem tedy všechny příspěvky…
Co se psa týče, když jsem byla vdaná, zkoušela tchýně dávat psům nějaké „mlsky“. Nechala jsem ji, než se první pes pozvracel. Pak jsem jí to prostě zatrhla. Je fakt, že co se psů týče, tak jsem měla respekt všech členů rodiny a nikdo si nedovolil udělat něco přes můj „zákaz“, co se chlupáčů týkalo. Nebyla jsem hnusná, nehádala jsem se. Prostě jsem jen řekla:„Ne, to jim mamko nedávej, nedělá jim to dobře/nejsou na to zvyklí/je to na ně mastné/kosti nesmí…“. Pokud jim to chtěla dát, sebrala jsem to psovi z pod čumáku a podala jí to zpátky s milým úsměvem a tiše jsem dodala:„Mamko, to jim fakt nedávej“. Nebo jsem houkla na psy, že nesmí. Nebo jsem je za ní do kuchyně nepustila. Pak přišla na to, že je lepší se se mnou dohodnout, co ano a co ne a já ustoupila v tom, že dostávat něco málo mohli, ale bylo to až po dohodě. Byla spokojená a já taky a psiska profitovala
Nevím, nejsem hádavý typ, ale svou si umím prosadit. Jde to i bez hádek. Ale je to o povaze. Všichni, co mě znají mi říkají „Tobě člověk může 100× říkat, co chce, ty to odkýveš a pak si uděláš po svém“ 
Ale dost se zabývám výcvikem psů a tam to funguje úplně stejně. Něco po psovi chci a ať dělá co dělá, stejně trvám na tom svém, až to nakonec udělá A to mám ráda pozitivní motivaci!!!
Ostatní moc komentovat nemohu neb jsem v té situaci nikdy nebyla.
Mohu se jen dohadovat, co bych udělala:
- důrazně ji požádala, aby nepoužívala průchod kotelnou. Pokud by nezabralo, jak psaly již holky, zamkla bych ty dveře
- truhlíky a květináče…blíží se Vánoce. Takže bych jí koupila nové květináče, hlínu. Květníky bych pěkně zabalila do nějaké krabice a přibalila k nim vzkaz „Už se těším na jaro, že spolu do nich něco pěkného před Váš vchod zasadíme“
3ú zahrádka jako taková…tak tady se neodvažuji dávat žádné tipy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.1.14 14:31
Zase tchyně :)
Zdravím všechny, potřebuji se tady trochu vykecat a slyšet i názor jiných.
Bydlíme s mužem v domečku s tchyní (sama by dům neutáhla). Každý má svoje patro. Na to, že čekáme rodinu, to tady máme malinké ale útulné. Jenže bydlí tady s námi komandér.
Mezi mnou a tchyní je dvougenerační věkový rozdíl, takže je asi jasné, že nejlepší kamarádky nebudeme. Navíc ona je hroznej cholerik. Pořád na něco nadává, denně si stěžuje, nevytáhne paty z domu ale pořád má s něčím problém.
Naše soužití bych mohla rozdělit na několik etap.
Ze startu měla očividně radost, že tam jsem. Byla jako ocásek. Já to brala - chce si pokecat. Jenže časem mi to začalo lézt na nervy. Koho by taky bavily ty její nářky, když jí všichni jenom ubližují apod.
Tak jsem jí nenápadně začala dávat najevo, že taky potřebuji svůj klid. OK, vypadalo to, že to bude fungovat, jenže ouvej. Začaly scény, mlácení s dveřmi, chodila po chodbě a nadávala (tak, abych to slyšela) - nejradši, když jsem měla nějakou návštěvu, když jsme chtěli něco zůtulnit nebo zvelebit, tak jsme si museli projít velkým haló, kdy nadávala, že se tady žádné novoty zavádět nebudou apod… Říkám si - jasně už asi začíná stařecká demence, lepší už to nebude. A taky není.
Teď jsme ve fázi, kdy se se mnou vůbec nebaví, jenom čučí jak balon, až se divím, že neuletí. Nejspíš mi dává za vinu, že se ZASE pohádali spolu se synem (když se dva nerváci sejdou tak to jinak ani nejde) o čem jsem ani nevěděla - respektive mě ta jejich poslední hádka vzbudila, nebo že se chci zařídit podle svého.
Jsem v posledním trimestru a vážně už na ni nemám sílu. Prostě ji ignoruju. Jsou dny, kdy mě ani nepozdraví. Je mi to líto. Nechci kolem ní chodit jako kolem cizího. U nás takové vztahy nikdy nebyly. My jsme doma fungovali trochu jinak.
Místo toho, aby se začala chovat jako babička, tak je to jako s rozmazleným frackem, kterýmu chceme sebrat hračky…
- Citovat
- Upravit
1.zizi
8.1.14 14:34
@Anonymní píše:
Zdravím všechny, potřebuji se tady trochu vykecat a slyšet i názor jiných.
Bydlíme s mužem v domečku s tchyní (sama by dům neutáhla). Každý má svoje patro. Na to, že čekáme rodinu, to tady máme malinké ale útulné. Jenže bydlí tady s námi komandér.
Mezi mnou a tchyní je dvougenerační věkový rozdíl, takže je asi jasné, že nejlepší kamarádky nebudeme. Navíc ona je hroznej cholerik. Pořád na něco nadává, denně si stěžuje, nevytáhne paty z domu ale pořád má s něčím problém.
Naše soužití bych mohla rozdělit na několik etap.
Ze startu měla očividně radost, že tam jsem. Byla jako ocásek. Já to brala - chce si pokecat. Jenže časem mi to začalo lézt na nervy. Koho by taky bavily ty její nářky, když jí všichni jenom ubližují apod.
Tak jsem jí nenápadně začala dávat najevo, že taky potřebuji svůj klid. OK, vypadalo to, že to bude fungovat, jenže ouvej. Začaly scény, mlácení s dveřmi, chodila po chodbě a nadávala (tak, abych to slyšela) - nejradši, když jsem měla nějakou návštěvu, když jsme chtěli něco zůtulnit nebo zvelebit, tak jsme si museli projít velkým haló, kdy nadávala, že se tady žádné novoty zavádět nebudou apod… Říkám si - jasně už asi začíná stařecká demence, lepší už to nebude. A taky není.
Teď jsme ve fázi, kdy se se mnou vůbec nebaví, jenom čučí jak balon, až se divím, že neuletí. Nejspíš mi dává za vinu, že se ZASE pohádali spolu se synem (když se dva nerváci sejdou tak to jinak ani nejde) o čem jsem ani nevěděla - respektive mě ta jejich poslední hádka vzbudila, nebo že se chci zařídit podle svého.
Jsem v posledním trimestru a vážně už na ni nemám sílu. Prostě ji ignoruju. Jsou dny, kdy mě ani nepozdraví. Je mi to líto. Nechci kolem ní chodit jako kolem cizího. U nás takové vztahy nikdy nebyly. My jsme doma fungovali trochu jinak.
Místo toho, aby se začala chovat jako babička, tak je to jako s rozmazleným frackem, kterýmu chceme sebrat hračky…
jee..ja bych byla uz daleko za rohem
- Citovat
- Upravit
8.1.14 14:36
Bydlet spolu 2 generace nefunguje. Já bych se sbalila a tradá. Když barák tchýně neutáhne, tak ať se odstěhuje jinam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
