Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No to by vám asi stejně dítě nepokřtili, když jste neměli církevní svatbu si myslím. Finančně to náročné není, ale proč se nutit?
Vůbec bych to s ní neřešila. Je to vaše rozhodnutí, do toho nemá kdo co kecat.
@inkakřivák píše:
No to by vám asi stejně dítě nepokřtili, když jste neměli církevní svatbu si myslím. Finančně to náročné není, ale proč se nutit?
No není pokud by byli malé, ale v matčiných představách tam má přijít celé rozvětvěná rodina co je asi 120 lidí
A pravdaže musí být oslava dle lokálních tradic, což znamená celý den mít pronajatou niakou rstauraci, kapelu a pohoštění oběd a večeri + večerní zábava. Pravdaže cez polní hosté, musí mít zabezpečeno přespání a pak snídaní ráno. Takže pokud by to bylo dle ní, tak nás to vyjde tam na 200 000 kc, a pravdaže to máme zaplatit já a manžel i když ty hosty si pozve ona. Ona si chce na křtiny pozvat i vzdálenou rodinu typu bratrance mého táty a jeho dospělé děti s jejich děti s přítelmi. ![]()
@Anonymní píše:
@smurfkaJí tu tému nezačala, to ona jí vytáhla a začala se vyptávat.
stačilo říct, že si máte čas si to rozmyslet..tím by utřela..
Asi dostanu sodu, ale… Pokud by manžel nebyl vyloženě proti, udělala bych mamce radost (i když její chování neschvaluji) a miminko pokřtila. Křest mu nijak neublíží, nebude ho v ničem v životě limitovat, pouze bude mít takový bonus, že kdyby se v dospělosti ten člověk rozhodl, nemusí podstoupit složitou přípravu…
@smurfka píše:
stačilo říct, že si máte čas si to rozmyslet..tím by utřela..
Bohužel tohle nezabralo, to jsem zkoušela. Vysledkem bylo, že když chodila oznamovat malou svadbu, tak rovnou s dovětkem že budou velké křtiny - když jsem se ptala proč to říká, když se mně ani manžela na tohle neptala, tak říkala že jí bylo blbé, že se všichni tvářili smutně když nebude ta velká svadba. Tak aby na ní nebyli naštvaní, tak jim slibovala ty křtiny. ![]()
@cverunka píše:
Asi dostanu sodu, ale… Pokud by manžel nebyl vyloženě proti, udělala bych mamce radost (i když její chování neschvaluji) a miminko pokřtila. Křest mu nijak neublíží, nebude ho v ničem v životě limitovat, pouze bude mít takový bonus, že kdyby se v dospělosti ten člověk rozhodl, nemusí podstoupit složitou přípravu…
Tohle jsem původně zvažovala, ale vím že u ní to pak bude pokračovat prvním přijmáním, birmovkou… dále tlaky na nás abychom s dítětem chodili do kostela, aby jsme mu doma četli z bible a sledovali s ním křesťanské pořady v TV
Takže tohle ani náhodou nepřipadá do úvahy, jí teď ustoupit. Ale je mi jasné, že jakmile bude moci, tak mně do tho bude tlačit. Stačí aby s jí niak zhoršil zdravotní stav, a hned bude říkat že jí musím splnit poslední přání a dát dítě pokřtít… Tohle mi vadí nejvíc, to citové vydírání z její strany.
@Anonymní píše:
@Pocahonta
Pouze na úřadě - jen manžel, já, rodiče a dva svědci. I tohle pro ní již bylo hodně, a půl roku se na to zlobila. Protože čekala mega svadbu o 120 lidech v kostole. Pro mně na ty křtiny byl poslední hřebík i to, že když chodila po známých na návštěvách a říkala že bude jen malá svadba, tak všude každému bez našeho vědomí slibovala, že to nevadí, že si pak budeme dělat velké křtiny. Když jsem jí s tým konfrontovala, že proč tohle říká když s manželem jsme s ní nikdy na téma křtiny nemluvili a navíc na tohle ani nemáme peníze, tak se urazila. Takže ve výsledku já už ani žádné křtiny, ani malé nechci, i když předtým jsme měla neutrální postoj k těm malým, protože mi to celé hodně znechutila. Když jsme se s manželem o tom bavili došli jsme k tomu, že to necháme na dětěch - ať si řeknout jestli je chtějí, když budou starší.
Kdyby jste měli církevní obřad, tak se při něm přímo zavazujete, že vaše potomky budete vést ke křesťanství. Já sama jsem praktikující katolík, manžel sice není pokřtěný, ale katolictví mu nevadí (občas i se mnou do toho kostela zajde) a nemohla bych mít svatbu nikde jinde než v kostele. Pokud ty věříš a přítel evidentně ne a ještě by tvou víru shazoval, tak být na tvém místě, tak by to byl pro mě problém (ale teď už je to jedno, jste manželé, čekáte potomka). Neposlouchej tady řeči tipu, že náboženství je vymývání mozků… Víra je dar, který nebyl dán každému…
Co se týče tvé situace: Uvažujete, ještě potom všem, že mimčo dáte pokřtít? Pokud ano, řekněte mamce, že křtiny budou, ale jen v menším rodinném kruhu. Pokud ne, musíš si o tom promluvit s mamkou, jste dospělé osoby (popište jí, jak se cítíte, co vás vede k tomu, že křtiny odmítáte).
Příspěvek upraven 25.04.19 v 15:11
@Pocahonta píše:
Kdyby jste měli církevní obřad, tak se při něm přímo zavazujete, že vaše potomky budete vést ke křesťanství. Já sama jsem praktikující katolík, manžel sice není pokřtěný, ale katolictví mu nevadí (občas i se mnou do toho kostela zajde) a nemohla bych mít svatbu nikde jinde než v kostele. Pokud ty věříš a přítel evidentně ne a ještě by tvou víru shazoval, tak být na tvém místě, tak by to byl pro mě problém (ale teď už je to jedno, jste manželé, čekáte potomka). Neposlouchej tady řeči tipu, že náboženství je vymývání mozků… Víra je dar, který nebyl dán každému…
Co se týče tvé situace: Uvažujete, ještě potom všem, že mimčo dáte pokřtít? Pokud ano, řekněte mamce, že křtiny budou, ale jen v menším rodinném kruhu. Pokud ne, musíš si o tom promluvit s mamkou, jste dospělé osoby (popište jí, jak se cítíte, co vás vede k tomu, že křtiny odmítáte).
Já sama na tvém místě bych dala dítěti do života křesťanský základ a pak se může samo rozhodnout.
Já nejsem praktikujici katolík. Do kostola nachodim, ani se nijak neangazuji. Ještě svate příjmaní jsem tak niak pobrala, ale do birmovky jsem byla donucena svou matkou - a popravde jsem si celý ten proces odtrpela. A ve finále mě tohle nucení do kostola a k víře neskutečně odradilo od celého křestanstvi. Ted si občas kouknu na niaky pořad v TV, ale na 99procent to beru jako další sektu
Vypsat z cirkvi se nedám jen kvuli matce, to by jí asi trefil šlak kdybych to udělala.
@Anonymní píše:
Já nejsem praktikujici katolík. Do kostola nachodim, ani se nijak neangazuji. Ještě svate příjmaní jsem tak niak pobrala, ale do birmovky jsem byla donucena svou matkou - a popravde jsem si celý ten proces odtrpela. A ve finále mě tohle nucení do kostola a k víře neskutečně odradilo od celého křestanstvi. Ted si občas kouknu na niaky pořad v TV, ale na 99procent to beru jako další sektuVypsat z cirkvi se nedám jen kvuli matce, to by jí asi trefil šlak kdybych to udělala.
Dobře, v tom případě sis už odpověděla. S křtem dáváte i slib, že dítě někdo ke křesťanství povede (rodiče, kmotr, kmotra atd). Pokud byste tedy např. babičce zakazovali, aby s ním chodila do kostela, tak ho raději pokřtít nedávejte a s matkou si rozumně promluvte.
@Pocahonta píše:
Dobře, v tom případě sis už odpověděla. S křtem dáváte i slib, že dítě někdo ke křesťanství povede (rodiče, kmotr, kmotra atd). Pokud byste tedy např. babičce zakazovali, aby s ním chodila do kostela, tak ho raději pokřtít nedávejte a s matkou si rozumně promluvte.
Jako mamce pravdaže nebudu zakazovat ho brát do kostela, když bude u ní na prázdninách, nebo s ní číst bibli pro děti
Jen nechci já ani manžel ho dávat křtít automaticky, pouze pokud se ve starším věku pro to rozhodně samo.
Já jsem muslimka a křesťanská víra je pro mě celkem nepochopitelná, ale každý máme svou víru.
Jen bych se matky zeptala, k tomu, aby člověk vyznával Boha nebo Ježíše je zapotřebí absolvovat ať už křest nebo cokoliv jiného? Pokud se nemýlím, každý člověk se rodí jako věřící, jelikož Bůh mu dal život a pochází od něj (mění se to až výchovou nebo později názory člověka). A nějaká křest u dítěte mi přijde jako zbytečnost. To jako do křtu bylo nikým a až po křtu se stává Křesťanem?? A když neprojde nějakou ceremonií, tak ho kvůli tomu potká trest Boží? Pro mě nepochopitelné. ![]()
@Yasmina21 Já nemám problém se žádnou vírou, pokud se ten človek chová slušně k ostatním. Nejvíc mi vadí na tom jejím chování ten její militantní postoj - bud bude po mém, nebo jinak… Tohle citové vydírání ona používá ráde, a mně se tuplem špatně brání, když jsem její jediné dítě. Vždy když jí musím něco oponovat a vím, že z toho bude naštvana tak má výčitky. Ale tohle nechci zkousnout. Přijde mi, že tlačí toho malinkého človíčka k něčemu, o čem si nemůže sám rozhodnout. Proto bych radeji kdyby si k tomu dítě přišlo samo když už z toho bude mít rozum a ne to teď dělat automaticky jen aby se vyhovělo jí.
Tohle nepochopím a to jsem praktikující katolík. Ale proč nutit pokřtít někoho, jehož rodiče to zarytě odmítají… Kdybyste měli svatbu v kostele, je to jiná, tam se slibuje, že budete vychovávat děti ve víře (a k tomu, podle mě, křest patří).
Pokud nebude fungovat to matce prostě oznámit a dál se o tom nebavit, můžeš zkusit použít argumenty z jejího vlastního tábora:
"Milí rodiče a kmotře [nebo: Milí rodiče a vy, který (která)
chcete plnit povinnosti kmotra (kmotry)]: Přinesli [přivedli]
jste toto dítě ke křtu, aby se stalo dítěte Božím. Aby hřích
neohrozil Boží život, který bude vašemu dítěti dán a který
v něm poroste, musíte před ním vydávat svědectví Kristu,
slovem i životem.
Když tedy podle své víry přijímáte tento úkol, rozpomeňte
se na svůj křest, zřekněte se hříchu a vyznejte víru v Krista
Ježíše; neboť to je víra církve a malé děti je možné křtít, jen
když se církev za ně zaručí svou vírou."
Tohle je úryvek z křestních obřadů (katolických). Křest malého dítěte je podmíněn tím, že rodiče slíbí, že ho budou vychovávat ve víře. Pokud takovou věc nemáte v plánu, nějak nevidím ani z pohledu věřícího člověka důvod, proč dítě křtít.
Jí tu tému nezačala, to ona jí vytáhla a začala se vyptávat.