Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky!!
Moc prosím o radu! Můj syn (22 m) je v poslední době čím dál víc agresivní. Začalo to na písku - nennechá žádné dítě na pokoji, stačí aby kolem něj jen prošlo a už ho plácá,nedej bože, když se někdo dotkne jeho hračky… Potom začal bít i taťku a teď už to zkouší i na mě a na babičku (což si nikdy nedovolil). Ze začátku jsem zkoušela mu dát přes ručičku, ale bylo to hještě horší, takže zkouším vysvětlovat, každý den si říkáme, jak se dělá dětem - „malá“, mamince taky „malá“+ pusinka…
Ví, že nesmí druhé děti (ani dospělé) bít ani jinak na ně útočit, ale stejně to udělá vždycky znovu. Dnes jsme byli na takovém tom velkém skákacím nafukovacím hradě a on všechny děti, co se k němu přiblížily plácal, škrábal, kopal… No děti byly starší než on, tak se na něj domluvily a taky ho začaly plácat a kopat - on se tomu jenom smál…
Tak nevím - nezanedbala jsem něco ve výchově? Nebo je to jen takové období? Nebo to má v povaze???
Prosím poraďte, jak na něj. Vždycky se hrozím dalších konfliktů na pískovišti… Ale zase úplně tam přestat chodit nechci - on je tam jinak hrozně rád…
Díky moc za radu!!
Zdraví
Gábina + malý Ríša (22m) + Oříšek (12tt)
Tak já nevím, mám stejně starou holčičku - skoro
a sem tam to zkusí, ale každé dtíko je jiné. Pokud by se chovala tak, jak píšeš a nevěděla bych jak na ni, zeptala bych se nejdřív dětské Dr na zkušenosti a asi bych uvažovala o odbornější radě (psycholog nebo poradce pro výchovu - někde jsem o nich slyšela , ale to by spíš věděla ta Dr.)
Hodně trpělivosti, Bubu
P.S.: určitě bych taky nepřestala chodit mezi ostatní děti
To je obdobi vzdoru
Ver mi, ze to prejde, ale jeste si chvili pockate. NA kazde dite plati neco jineho, ale u vsech je strasne dulezita duslednost - takze jak neco reknete, tak se tak proste stane. I kdyby to melo trvat pul dne. My takhle jednou zdravili babicku asi dve hodiny? A jine a jine…
Proste VYDRZ!!!!!!
L.
Já bych zkusila psychologa. Neber to tak, že je tvoje dítě v něčem zanedbaný nebo nevychovaný, to je blbost.Ale to, že tě to trápí je dostatečný důvod, proč se poradit s odborníkem.Oni mají občas fakt dobrý postřehy a nápady. Dle mého je nejhorší vracet mu to násilím, plácáním apod.ale to je názor od názoru. Já Domču taky často plácla a když jsem zjistila, že to nepomáhá, přestala jsem to dělat úplně, teď už na něj ani nesáhnu.
Ahoj, kdyz jsem byla na zacatku tehu, tak jsem dostala knizku
Vychova ditete -Martin Stiefenhofer asi , to asi abych se pripravila dopredu co me ceka od naseho drobecka
.
Musim ale rict, ze nektere veci jsou tam dobre i v praxi pouzitelne, snad, zjistim az v zari.
Ahoj, je to přesně jak říká Lesina-důslednost ![]()
Náš mladej to zkoušel taky, řezal na písku na koho přišel, nikomu nic nepůjčil, bořil cizí bábovky. Takže teď to praktikujem takhle: první problém, následuje domluva, podruhý, domluva, potřetí ho sbalím a odcházíme. On si hraje na písku hrozně rád, takže už mu to docvaklo a jsme bez probléhu. To samé i v ostatních situacích.
Tak hodně trpělivosti, Abaja
On je někdy problém v tom, jestli dítě úplně chápe co dělá. My máme čerstvě 18M a „bacací“ a škábací scénky se u nás objevují asi měsíc. Vesměs tedy směřují vůči nám (mně a manželovi) nikoli vůči ostatním dětem. Nejprve jsem z toho byla hodně zničená. není to nijak často, není to reakce na něco, ale v podstatě neuplyne den, aby náš malý někoho z nás nebacil. Jak jsem psala, byla jsem z toho zničená. Nejdřív jsem domlouvala, pak nadávala, vyhrožovala, na popáté i plácla přes ručičku, ale myslím, že to moc nepomáhá. Problém je v tom, že když jsem se mu podívala do očí, neviděla jsem agresivitu. Spíš mi přijde, že to bere jako hru, že vůbec nechápe, že nás to bolí, i když mu to říkáme. Manžel přišel na docela dobrý postřeh, že malý s námi hraje takovou obdobu hry na lekanou, kdy na nás neustále dělá „baf“ a my se jako lekáme, z čehož má strašnou bžundu. No a podobně se tváří u toho, když nás praští… Tak nevím…
Momentálně to funguje tak, že mu to vysvětlujeme, pak napomeneme a pak ho, po upozornění co se stane, když nepřestane, „paralizujeme“, tj. že mu tu ručičku chytneme a nedovolíme, aby nás s ní dál bouchal. Samozřejmě ho to nebolí, jen nás nemůže bít. Většinou ho to naštve, bečí, pustíme ho, když slíbí, že to nebude dál dělat. Když to nepomůže, celé kolečko se opakuje, většinou už na podruhé skončí. Možná spíš, že ho to přestane bavit
. No, těžko říct. Fakt bych řekla, že hodně záleží na tom, jetsli má člověk pocit, že to to dítě chápe jako agresi nebo jako hru. Při obojím by měl vědět, že se to nesmí, ale pokud si své agrese není vědom, je snad naděje, že z toho vyroste „bez následků“.
Suhlasim s Abajou a Lesinou, proste doslednost, vysvetlovat (chytit ho a pozerat sa mu priamo do oci) ze sa to nerobi a ked to opakuje, tak ho zobrat a odist.
Je to ale fakt obdobie a dokonca som citala, ze dieta v tomto veku si to neuvedomuje ako nasile, alebo agresivitu, ale ventiluje tak napatie.
Nas maly nebije, ani my ho nebijeme, ale ked ho udrie ine dieta, tak mu to je dost jedno, ani neplace nic, tak uvidime, ci ho to este chyti ![]()
No a najhrosie je mu to oplacat a bit ho naspat.
Deti najviac sa ucia pozorovanim nas rodicov. Takze ked my ho trestame za to ze niekoho bije, tym, ze ho zbijeme, tak vlastne ho trestame, za nieco co vzapeti sami robime
,
Ja teraz citam od Karpa „Nejstastnejsi batole v okoli“ a konecne som nasla knizku, s ktoru uplne suhlasim a „sedi mi“.
A to som toho precitala hodne.
Je tam uzasne vysvetlene spravanie batolata a aj dost dobre typy a metody ako na nich ![]()
A je fakt, ze nam aj slusne zaberaju aj ked momentalne sme v obdobi „som anjel“ a nemame s nim ziadne problemy, cakam na obdobie „zuby“ a tam to este len budem testovat na tvrdo ![]()
Děkuji moc všem za rady!!
Taky doufám, že to je hlavně tím obdobím vzdoru. Snažím se být důsledná, vysvětlovat, (nejen) každý večer před spaním znovu a znovu ukazovat jak se dělá dětem atd..... Snad se to časem spraví. V prosinci čekáme druhé mimi, tak snad na něj bude Ríša hodný…
Zdraví a hodně trpělivosti s potomstvem
přeje
Gábina + malý Ríša (22m) + Oříšek (12tt)
Ahojky čekám první mimi ale skušenosti mám jsem z pěti dětí plus jsem hlídala cizí
U každého opravdu pomuže něco jiné. já malého to mnel dva zavřela do pokojika a vylezl až když se přišel omluvit.Na zadek dostal jednou pomohlo to protože to neznal tak byl pak hodný a radši odešel sám do pokoje než aby dostal na zadek
sám si pak už řekl som zly idem na hambu ![]()
No bratr byl těžší případ všichni řikaly že je rozmazleny že z toho vyroste
Ale nevyrost z toho. Máme s nm zle skušenosti a proto když malý děla zle z nepochopitelného důvodu chce to opravdu psychologa neni to hamba. Jen pomužete sobě i jemu
Jen bych ráda upozornila, že je hodně velký rozdíl mezi chlapci a dívkami. U malé holčičky to není problém, chlapci si zkouší svojí sílu víc. Myslím, že je dobré dát dobré hranice, ale neměli by být takové, že by srzne ně si nemohl věci vyzkoušet. Nechcete z něj mít holku, že?
To, jak se bude chovat k miminku, přeci záleží hodně na Vás. Myslím si, že malé dítě za svoje chování pomalu přebírá zodpovědnost. Když po porodu se nebude cítit odstrčen, ale milován, bude milovat i svého sourozence. Mám 4 děti, straší jsou od sebe 2 roky, mladší tři roky. Mají spolu výborné vztahy, ale museli jsme na tom hodně pracovat. Možná, že naše výhoda byla, že starší byl kluk a mladší dívky.
Ahoj prosím o radu.Moje devítiletá dcera dnes napadla doma ukradeným rozevíracím nožem svou kamarádku(Romku)s tím, že jí bodne do srdce a že je(omlouvám se za ten výraz)špinavá cigánka. Mám vzít dceru k psychiatrovi? To přeci není normální co kdyby děvče zakoplo a dcera jí doopravdy bodla? To si neumím přectavit ani v tom nejhorším snu. Děkui
Zdravím všechny. Prosím o radu. Mám tříletého syna který chodí od října do školky. Denně si na něho stěžují. Bez zjevného důvodu (např. pře o hračku) bije děti okolo sebe. Na oběd a vlastně na všechny aktivity už sedí sám. Doma takový není. Když byl týden nemocný tak mi ho až bylo líto když při každé prosbě o cokoli tvrdil jak už bude hodnej. Dnes se to zas opakovalo. Jede si s traktorem okolo holčičky a buch! Nevím co s ním. Nařezat mu podle mne není řešení a na domluvy mi akorát slibuje a skutek utek. Ve školce je strašně rád, nechce vůbec domu, ale učitelky mi tvrdí že ho ve dvou nezvládaj uhlídat. Je prý nevypočitatelnej a vlastně mi bylo nabídnuto ho vzít ze školy pryč. Jsem z toho nešťastná. Klukovi se tam fakt líbí a já musím chodit do práce. Nemáte někdo obdobnou zkušenost? - I když jí nikomu nepřeju. Být v pozici rodiče toho „agresora“, není nic moc.
Omlouvám se za anonym ale jsem zoufala ![]()
Kamarádka mi řekla, ze mam agresivniho mimiska. Přišla ke mě na návštěvu a miminko položila vedle mého.
Vse bylo v poradku, jenže malej 3mesice neustále šíbuje rucickama a pestickou praštil toho jejiho mimiska a on se rozbrečel.
Vyjela na mě, ze ho malej praštil a ze mam neskutecne agresivniho mimiska.
Pry bude potřebovat pevnou ruku, jinak bude ubližovat dětem.
Je na me naštvaná a nechápu proc, dyť to tou pestickou nebylo schválně. Myslíte ze bude mit sklon k agresi?
Tak to je podle mě pěkný nesmysl, určitě to neudělal schválně ve 3m ![]()